Afleveringen
-
Plán Evropské unie zavést emisní povolenky pro domácnosti může výrazně změnit rodinné rozpočty. Kdo a za co by měl platit, jaké dopady to může mít na ceny energií a proč se o tom zatím mluví jen opatrně? Poslechněte si nový Hrotcast s Markétou Malou a Pavlem Štruncem.Banky v loňském roce odvedly na dani z neočekávaných zisků, takzvané windfall tax, méně než půl miliardy korun. O rok dříve to podle ministerstva financí bylo okolo 700 milionů. Celkový výnos z téhle mimořádné daně za rok 2024 činil 36,7 miliardy, což je pokles z 39,1 miliardy v roce 2023. Většinu inkasa tvořil v obou letech výběr od energetických firem. Proč to připomínáme? Protože původní plány ministra financí Zbyňka Stanjury byly jiné – výrazně vyšší.Windfall byl zaveden jako pokus pokrýt dopady energetické krize. Jak to ale skutečně dopadlo?„Podle toho, co ministerstvo financí tehdy říkalo, jsme jen u samotných bank předpokládali výnos až 33 miliard. Ekonomové a odborníci na bankovní sektor ale od počátku tvrdili, že to je nereálné,“ připomíná ekonomická novinářka Echo24 Markéta Malá v novém Hrotcastu.Redaktorka vysvětluje, jak konkrétně finanční instituce na Stanjurovy plány s mimořádnou daní zareagovaly. „Banky začaly ve velkém nakupovat státní dluhopisy, jejichž výnosy jsou osvobozené od zdanění, což je zcela legální praktika. Navíc tím pomáhají státu, protože čím větší je poptávka po státních dluhopisech, tím více klesají náklady na obsluhu státního dluhu.“Nicméně z výběru windfall tax už se stalo politikum. Aby ne, když nás na podzim čekají další sněmovní volby. Bývalá ministryně financí za ANO Alena Schillerová výsledek vládního výběru mimořádné daně označila za výsměch. „Banky se na to připravily a daňově optimalizovaly,“ kritizovala.Dalším tématem Hrotcastu jsou nápady, které zaznívají z vládního hnutí STAN. Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák je přímo studnice takových nápadů a možná i test toho, co všechno voliči ještě unesou. Nedávno se rozpovídal na téma, jak zvýšit výdaje na obranu. Prý jedině tak, že budeme zvyšovat daně, což je lepší než škrtat.Kromě daně z nemovitosti jmenoval i daň z příjmu. A pak přišel zlatý hřeb: podle ministra můžeme více zdanit obchodníky na burze. „To by mohl být zajímavý zdroj příjmů,“ zauvažoval.„Irituje mě, že je STAN někdy řazen mezi ideově nevyhraněné. Nemyslím si to o něm. Oni prosazují a prosazovali levicová řešení. Ministr Dvořák mluvil o tom, že výnosy z obchodování jsou velmi málo zdaněné a srovnával to zcela nesmyslně se zdaněním práce,“ říká Malá.„Starostové by rádi danili ty, kdo vydělávají,“ dodává. A moderátor Pavel Štrunc připomíná slova senátora Ondřeje Lochmana ze STAN, který mluvil o tom, že když má někdo neočekávané zisky, je přeci sociálně spravedlivé, aby je odvedl.A jsme zpátky u windfall tax: ČEZ měl podle senátora neočekávané zisky, je tedy dobře, že z nich odvedl daň. „Kdybychom mu je nechali, šly by i minoritním akcionářům. Oni ale vydělali. A to, co bylo výrazně nad průměr, bylo zdaněno. To považuju za spravedlivé,“ řekl doslova Lochman.Posledním velkým tématem jsou emisní povolenky pro domácnosti. Jak to bude s daní ze zelené energie, čekají každou domácnost další výdaje na pokrytí evropské udržitelné ideologie? Čekají nás sociální bouře kvůli dopadu na peněženky občanů? Pusťte si nový Hrotcast.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czZa jakých okolností se může Ústavní soud vložit do voleb? Komentátoři Týdeníku Echo řeší názory jeho předsedy Josefa Baxy. Kdo může za Green Deal. A drolí se na Slovensku koalice, nebo u sousedů hrozí převrat? CIA říká, že covid skutečně mohl uniknout z čínské laboratoře. S jeho výzkumem však původně začali Američané. X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Zijn er afleveringen die ontbreken?
-
Hostem podcastu Men’s Factor Josefa Tomana a Hynka Čermáka byla Martina Ptáčková. Osminásobná mistryně světa v bojových sportech, která trénuje děti i ozbrojené složky, věnuje se osvětě, jak řešit šikanu a byla i hvězdou televizní soutěže StarDance. K bojovým sportům se dostala kvůli šikaně, které čelila ve škole. „Byli to spolužáci, kteří mě systematicky trápili. Kradli mi svačiny, schovávali knížky a smáli se mi, že jsem spíš kluk. Bylo to dlouhodobě psychicky náročné," vzpomíná. Když se rodiče o šikaně dozvěděli, rozhodli se, že Martina se musí naučit bránit. To byl začátek její cesty bojovnice.
Začínala s karate a kondičními tréninky, které měly za cíl posílit její sebevědomí. „Nečekalo se, že u bojových sportů vydržím. Všichni říkali, že to není pro holky. Ale mě ten adrenalin a disciplína chytly."
V deseti letech ji trenér poprvé vzal na sparing a od té doby bylo jasno. „Bylo to tvrdé, ale to, že jsem se dokázala bránit a překonávat svoje limity, mě posílilo.“
Dnes Ptáčková spolu s bratrem a otcem vede klub, kde trénují děti už od čtyř let. „Nejmladší děti si zatím jen hrají a zvykají na kolektiv. Učí se socializaci a získávají pohybové návyky. Starší děti pak postupně trénujeme v technikách a vědomí, jak se bránit.“
Sama vidí ve sportu důležitý nástroj prevence šikany. „Děti získají sebedůvěru a učí se, že není třeba utíkat před problémy. To, co mě naučil můj otec, předávám dál: že je důležité postavit se za sebe a situace řešit.
“Vedle fyzické šikany vidí stoupající hrozbu v kyberšikaně. Anonymita na sociálních sítích je podle ní obrovský problém. "Lidi si myslí, že se jim nic nestane, a řeší si na ostatních svoje komplexy. Je to stejně nebezpečné jako fyzická šikana, protože zanechává hluboké jizvy na psychice.“
V budoucnu se chce věnovat i osvětě v oblasti sebeobrany a prevenci šikany. „Chtěla bych, aby se bojové sporty dostaly do osnov tělocviku na školách. Nejen kvůli fyzičce, ale i pro sebedůvěru a disciplínu. Myslím, že bychom měli děti víc vystavovat nekomfortním situacím, aby se naučily překonávat překážky.“
-
Minulou středu, tedy den před pořádáním tohoto Salonu, se v Senátu nepodařilo přijmout, ale ani odmítnout či pozměnit nový „lex Ukrajina“. Ten tak po uplynutí třicetidenní lhůty zamíří na Hrad k prezidentskému podpisu. Vášně budí zejména v něm obsažený nový trestný čin pojmenovaný jako „neoprávněná činnost pro cizí moc“. Namířen má být proti každému, kdo „v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc“. Podle kritiků může tato příliš široká definice ohrozit svobodu projevu. Nejen o tom, zda je tato obava oprávněná, debatovali nezávislí senátoři Václav Láska a Hana Kordová Marvanová, předkladatel návrhu, poslanec za STAN Martin Exner a poradce pro otevřenost veřejné správy a ochranu soukromí Oldřich Kužílek.
-
Soudě podle sociálních psychologů se bez lhaní neobejdeme. Četnost našeho lhaní je až šokující. Třeba sociální psycholožka Bella M. DePaulová na základě svých studií tvrdí, že muži i ženy lžou až v pětině svých sociálních výměn trvajících déle než deset minut. A v průběhu týdne oklameme přibližně 30 procent lidí, se kterými jsme v užším kontaktu. Hůře jsou na tom jen skutečně inteligentní lidé: ti s realitou zacházejí ještě o něco volněji.
Hannah Arendtová sice tyto výzkumy nemohla znát, nejspíše by ji však nepřekvapily. Lež měla za jeden z těch mála dokladů toho, že člověk je svobodný, že tedy není beze zbytku podmíněn sociálně či situačně, ale s realitou nakládá svobodomyslně. „Kdybych neuměla lhát, nebyla bych svobodná,“ poznamenává si do svého deníku. Zvláštní kategorii tvoří politické lži. Hannah Arendtová je dělí na příklady klasického lhaní; politik v tom případě něco zatají nebo podá jinak, než jak to bylo. Ve svém eseji „Lhaní v politice“, který právě vychází v knize Krize republiky v nakladatelství Herrmann a synové, poznamenává, že leccos se změnilo a svět se potýká s moderním politickým lhaním.
O co jde? Německá myslitelka to ilustruje na příkladu Pentagonských dokumentů. Ty podle myslitelky svědčí o tom, že se kolem politiky začali točit „noví“ intelektuálové a různí odborníci na veřejnost, kteří mají za to, že se nad realitu mohou povznést. Vycházejí ze smyšlených premis či plánů, a proto také nelze tvrdit, že by druhým přímo lhali. Nejprve totiž oklamou sami sebe a následně usilují o to, aby nevyhovující realitu nahradili tím, co si myslí, že by mělo platit. Arendtová tento postup nazývá „defaktualizací“ světa. Nápadné na tom je, že se občané mnohdy oklamat nedají. V tom tkví naděje těchto lží – pluralita je nezměrná a skutečnost nakonec bude mít poslední slovo. Akorát je problém, že se za ignorování reality platí. Leč mnohdy nejsou plátci ti, kteří na samém počátku oklamali sami sebe.
Kapitoly
I. Lež podmínkou života? [Úvod až 15:40]
II. Láska ke světu, ne k filozofii. [15:40–34:00]
III. Co je lež? Třeba i přehánění [34:00–43:00]
IV. Image making: Pakt politiků a „nových intelektuálů“ [43:00 až konec]
Bibliografie
Hannah Arendtová, Krize republiky, přel. Petr Fantys, Praha: Herrmann a synové, 2024.
Hannah Arendtová, Původ totalitarismu, I–III, přel. J. Fraňková, J. Rypka et al., Praha: OIKOYMENH, 2013.
Christine Comaford, „Why We Lie, And The Neuroscience Behind It“, in: Forbes, 17. 10. 2020, https://www.forbes.com/sites/christinecomaford/2020/10/17/why-we-lie-and-the-neuroscience-behind-it/
Bella M. DePaulo, „The Many Faces of Lies“, in A. G. Miller (vyd.), The Social Psychology of Good and Evil, New York: Guilford Press, 2004, str. 303–326.
Bettina Stangneth, Lügen lesen, Hamburg: Rowohlt, 2017, str. 34.
Lyndsey Stonebridge, We Are Free to Change the World: Hannah Arendt’s Lessons in Love and Disobedience, New York: Vintage, 2025, str. 121 (Kindle Edition).
Ondřej Šmigol, „Britský horor. Skandál násilnických gangů znovu propukl“, in: Echoprime, 16. 1. 2025.
-
Proč bývalí disidenti, kteří vyjednali s vedením KSČ sametové převzetí moci, prohráli? – Vše začalo v létě 1990 po volbách, kdy Václav Klaus využil příležitosti, neodjel na dovolenou, a naopak začal objíždět republiku a přemlouval regionální centra OF ke své podpoře. Krajská a okresní centra OF byla tehdy nespokojena s Koordinačním centrem OF a pomalým postupem reforem a toužila si to konečně vyřídit s místními nomenklaturními bratrstvy. Václav Klaus je přesvědčil, že transformační politika už nemůže být politikou konsenzu a kompromisu, jakou prosazovali bývalí disidenti, a že se radikální ekonomická reforma podaří jedině tehdy, bude-li vycházet z pravicové ideologie. Pravicová politika současně poskytla frustrovaným okresním OF nástroj k zúčtování s regionálními komunistickými mafiemi. Václav Klaus se tak zmocnil OF zdola, což byl vskutku husarský kousek, který nemohl podařit každému. Později se zbavil bývalých disidentů tím, že rozdělil OF a založil ODS jako disciplinovanou pravicovou stranu, která ve volbách do ČNR v roce 1992 spolu s KDS drtivě zvítězila s téměř 30 %. Občanské hnutí, kam se většina bývalých disidentů uchýlila, se do Parlamentu vůbec nedostalo.
-
„Bylo to drsné, Trump šel na dřeň, mluví ke svým voličům bez ohledu na spojence, na Evropu, Mluví především těm, kteří ho zvolili,“ komentuje Jan Švejnar svoje pocity z inauguračního projevu prezidenta Trumpa. Ekonom z kolumbijské univerzity a CERGE-EI, se v rozhovoru zamýšlí nad politickou strategií Donalda Trumpa, jeho ekonomickými kroky a vlivem na globální dění. "Zkušenost je dobrá věc a v případě staronového amerického prezidenta je to vidět i na jeho působení v prvních dnech. Bidenova administrativa zašla v hodnotových věcech příliš daleko a příliš rychle. Lidé byli zneklidněni a Trump jim hrál do noty,“ konstatuje Švejnar. Jedním z hlavních pilířů Trumpovy ekonomické politiky je využívání nerostného bohatství Spojených států. „Amerika oproti Evropě a Číně je nerostně bohatá. V tom se podobá Rusku, akorát že je technologicky vyspělejší a má systém, který funguje,“ zdůraznil Švejnar. Tento přístup může mít vliv i na globální ceny ropy a energetickou stabilitu. Jaký vliv může mít na Česko – americké vztahy to, že bývalá manželka prezidenta je z Čech? „Je to karta, se kterou se dá hrát, ale musí se to dělat obratně a kultivovaně, na to jsou Američané zvyklí,“ myslí si Švejnar a dodává, že hlavně Trumpovi děti by měli vazbu udržovat. Měl by to prý být doplněk mezinárodních vztahů, který Češi dovedou využít. „Česko má určitě šanci dělat most s Amerikou, šanci jen musí využít, Amerika a Trump jsou teď nejdůležitější hráči na světě. A rozhoduje on,“ konstatuje ekonom a současně mluví o tom, že Joe Biden výrazně ve funkci přesluhoval s ohledem na svůj zdravotní stav. Švejnar upozorňuje na kontrast mezi americkým a evropským přístupem k ekologii. "Americká administrativa nebyla tak striktní jako v Evropě, nejsou tam datovaná omezení a nařízení, ale dávají pobídky, aby se systém sám na zelenou silou trhu otočil,“ říká Švejnar a dodává, že Trump ruší mnoho zelených výhod, bude se těžit, bude důraz na cenu a cena ropy by mohla i klesnout.“ Velkou chybou Evropy podle Švejnara je, že Evropa nedrží krok s Amerikou a Čínou v rozvoji technologií. HDP Evropy by mohlo být dokonce o 40 % vyšší, kdybychom na vlnu naskočili včas, a navíc kladli důraz na špičkovou vědu a vzdělávání.Švejnar varuje před rizikem, že Evropa zůstane pozadu v nové éře technologií, jako je umělá inteligence. „V 90. letech Evropa zmeškala digitální revoluci. Dnes čelíme podobné situaci s umělou inteligencí,“ řekl. Vyzývá k větší efektivitě alokace zdrojů a podpoře špičkového vzdělávání. Podle Švejnara se Trump snaží ostře regulovat migraci, což rezonuje u voličů. Zároveň však americká ekonomika potřebuje pracovní sílu, což může omezit radikální kroky: „Farmáři potřebují tyto lidi. Ekonomický tlak z byznysu na Trumpa ho omezí v tom, aby šel příliš daleko.“
-
Na sklonku loňského roku byl otevřen nový podstatný úsek dálnice D55 na Bzenec a Hodonín. Hejslované k němu mají osobní vztah, jelikož začíná za domem jednoho z nich. Jakub i Lukáš roky sledovali, jak se stavba zakládá, roste, jak mění krajinu, novou dálnici si oba ihned projeli a hodnotí její existenci každý svým pohledem: Jakub jako domácí, Lukáš jako přespolní. První je ke stavbě smířlivý, druhý je k ní skeptický a považuje ji za zbytečně velkorysou – preferoval by pro tuto oblast střídmější dopravní řešení. Jakub staršího bratra naopak uklidňuje a nabízí mu pohledy místních. Pohled na novinku se postupně rozšiřuje přes půl Evropy a projevují se zkušenosti obou šoférů: to, že jeden je zvyklý pohybovat se spíše po slovanském severu a západě, zatímco druhý po slovanském jihu a východě. Každý tedy do debaty přináší jiné, de facto protichůdné zážitky, návyky a závěry. Jak to dopadne?
Sourozenci proberou saské silnice pro motorová vozidla o třech pruzích, kde se dva pruhy na té či protější straně střídají pravidelně po několika kilometrech, což je řešení, které Lukáš považuje za elegantní a u nás málo využívané jako mezistupeň mezi dálnicemi a okresními silnicemi. Hovoří se o tom, že Česko je intenzivně tranzitní země, přinejmenším ve střední Evropě kamiony nepopiratelně přetížená, a že je tedy nové dálnice potřeba stavět, aby se ulevilo stávajícím. Hodnotí se přínos dálniční výstavby v Chorvatsku či v Polsku. Jakub také dodává, že je potřeba počkat s hodnocením využití nových dálnic, než si na ně řidiči zvyknou a začnou po nich jezdit automaticky a bude skutečně zřejmé, jak s novými cesty zacházejí a jak je používají. Jemu samotnému se prý novinka, jež mu stojí za zahradou, paradoxně prozatím vlastně spíše nevyplatí.Řeč se stočí také na to, kolik dálnic by v Česku ještě mohlo vyrůst a odkud kam. Vyplatila by se jižní dálnice z Plzně do Brna? Anebo okrouhlá dálnice po obvodu země mezi krajskými městy? Dojde také na dopravní značení na dálnicích a cestách v různých zemích, na systémy odpočívek a jejich značení různě po (střední) Evropě. Jakub podrobně přibližuje dálniční systém na Balkáně a vysvětluje, jak jeho rozvoji mimo jiné neprospívá, že půlka poloostrova není součástí Schengenského prostoru – taky se jí přezdívá „černá díra v Evropě“. Zároveň neopomíná připomenout, že našinec dávno odvykl tomu a neumí si kloudně představit, co to znamená čekat na hraniční odbavení na silnici, že to může trvat klidně desítky hodin a že nemalá část Evropanů, vrací-li se domů (na svátky, na prázdniny nebo jen na víkend), toto musí stále pravidelně podstupovat.
Aneb konečně podcast, s kterým se projedete po Evropě sem a tam.
-
Stane se z Evropy periferie světového ekonomického růstu? A co bude nová prezidentská éra Donalda Trumpa znamenat pro americko-evropský byznys? O tom už více v Hrotcastu s Janem Burešem, hlavním ekonomem Patria Finance, a Pavlem Štruncem.
Nový americký prezident Donald Trump představil projekt s názvem Stargate, v rámci kterého by měly špičkové technologické firmy investovat až 12 bilionů korun do infrastruktury pro umělou inteligenci. Spojené státy pod novou administrativou totiž na AI sázejí jako na technologii, jež má v budoucnu zajistit prosperitu. Ve Stargate jsou zapojeny společnosti OpenAI, tvůrce dnes asi nejznámějšího chatbota umělé inteligence ChatGPT, SoftBank a Oracle.
Jakým je tahle nová digitální doktrína vzkazem pro Evropu? „Trump bere investice do AI velmi vážně, určitou roli v tom jistě hrají osobnosti, které se kolem něj sešikovaly, jako je lídr Tesly či SpaceX a miliardář Elon Musk. Spojené státy mají v technologiích velký náskok a budou se ho snažit udržet. Je to signál, co je pro nového amerického prezidenta důležité,“ říká Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance, v novém Hrotcastu.
Bureš dodává, že Trump je nepředvídatelný a má kolem sebe široké spektrum poradců, z nichž každý občas míří jiným směrem a má jiné názory i zájmy. To ostatně dokládá i aktuální dění, na veřejnost totiž prosákly informace o kritice, kterou Musk namířil vůči Trumpovi, pravděpodobně kvůli angažmá OpenAI a jejího lídra Sama Altmana v projektu Stargate. Tam jde ale spíše o osobní antipatie a ambice. Zásadní důraz Trumpovy vlády a poradců na technologický boost USA zůstává i nadále v platnosti.
Pro Evropu není podle Bureše relevantní pomýšlet na souboj o špičku v celosvětové AI aréně. Unie sice může tento sektor rozvíjet a snažit se v něm být lepší a lepší, pro digitální technologie jsou ale svým celkovým byznysovým a inovačním prostředím mnohem lépe nastaveny Spojené státy, míní.
Amerika jako celek není chudá a předvádí v poslední dekádě velmi solidní ekonomické výkony, problém je v tom, že bohatství se nerozděluje rovnoměrně a část populace necítí, že by bohatla spolu s celkem, doplňuje hlavní ekonom Patria Finance.
Trumpův nástup do Bílého domu je spojený s hrozbou uvalení vysokých cel vůči soupeřům i spojencům USA.
Soudě podle rétoriky jsou pro nového prezidenta hlavním ekonomickým nástrojem pro nátlak a dosažení vlastních cílů. V Evropě se to týká zejména výroby aut. „Nepříjemné to bude pro značky vyrábějící vše na našem kontinentu jako jsou Porsche nebo Volvo. Jiné automobilky ale vyrábějí v USA, těch se to týkat nebude,“ říká Bureš.
Víc bychom se podle jeho mínění měli bát případné Trumpovy roztržky s Čínou. Pokud se bude Washington před přílivem asijského zboží uzavírat extrémními cly, Peking začne zbytek světa zaplavovat produkty, které nebude mít kde prodat. To může evropský průmysl dál výrazně oslabovat.Jak evropskému průmyslu i technologickému rozvoji škodí přeregulovaný trh? Dají se čekat změny v Green Dealu, když Donald Trump důrazně otočil kormidlem USA směrem pryč od zelených plánů předchozí administrativy Joea Bidena? Nebo je Evropská komise příliš konzervativní a bude se svých udržitelných a obnovitelných pozic držet?Pusťte si nový Hrotcast.
-
Budeme mluvit o sexu. Kdysi jsem si myslel, že o sexu se má mluvit co nejvíc a co nejotevřeněji, že to věci velmi prospívá. Nyní, když jsem trochu starší, tak už si tím nejsem tak jistý, naopak se začínám přiklánět k názoru, že se o sexu mluví až příliš a že se o něm mluví špatně. A také že když je sex všude, tak výsledek je, že mizí tam, kde být má. Ale to samozřejmě bude tím stárnutím. Přesto jsem na sebe vzal to břímě podniknout salonní výpravu do světa, bez jehož existence by tady nikdo z nás nebyl. Ani moji milí hosté: dámy Julie Gaia Poupětová, sexuální koučka, publicistka Klára Elšíková, která píše o lidské sexualitě z hlediska mladé ženy, nedávno vydala knihu Pacanka, a pak, i když tak nevypadá, nestor české sexuologie – profesor Petr Weiss.
-
Česko je mekka sušeného masa, říká zakladatel společnosti Fine Gusto Nature David Novák, který byl hostem Hrotu Pavla Štrunce. Jak si stojí největší český výrobce sušeného masa na trhu? "Za deset let, co jsme sušené maso začali vyrábět se poptávka zvedá," říká Novák a dodává, že vysoká cena produktů je dána především tím, že se maso zbavuje velkého množství vody. Někdy z kila zbyde i jen 350 gramů vysušeného masa. Maso společnost nejvíc dováží z Německa, ale část suroviny přichází i z Česka. „Zpracujeme tři tuny syrového masa denně, s malými dodavateli byl problém, že nebyli schopni garantovat objem dodávek.“
David Novák říká, že děti jsou milovníci jejich produktů: „Rodiče je často nemohou donutit, aby maso jedli, ale naše sušené jim chutná. Je to asi nějaká kombinace chuti.“ Cena masa se v posledních letech zásadně zvedla. „Je ho nedostatek a dalším argumentem producentů je, že se zvedá minimální mzda a nezávisle na sobě dodavatelé zdražují. 70 procent ceny našeho produktu je maso," dodává Novák a mluví i o tom, že dobré jerky se dělá jen z kvalitních částí hovězího dobytka.
"Ve výrobě sušeného mase není moc kontroverze, založili jsme byznys na produktech z masa a soli, není na tom nic, co se dá napadnout. Ale v Německu v současné době máme problém dostat se do některých řetězců, je tam hodně trend veganství, takže i společnosti, se kterými spolupracujeme v Česku, naše výrobky na německém trhu nechtějí," říká Novák a dodává, že jeho firma veganské jerky vyrábí, řetězce ho rády dávají do sortimentu, ale ve výsledku se příliš neprodává.
Za jeden z největších úspěchů Novák považuje to, že firma dodává produkty britské armádě: „Povedlo se nám vytlačit tamního konkurenta, mají velmi přísné podmínky na kvalitu, dodáváme jim tyčinky z mletého masa, které musí vydržet pět let,“ říká a dodává, že jednají s dalšími státy v Evropě pro dodávání do armád, ale tendry prý trvají často velmi dlouho. „Chceme se dostat do německé armády, byl by to i krok, kdy by nás přijaly tamní řetězce na trhu. Byl by to otevírač dveří.“ Společnost právě představuje novinky ve spolupráci s jihoafrickým kuchařem a řezníkem. André van Stadena z JAR pro podnik Fine Gusto Nature vyvíjí a připravuje africké speciality. Víc se dozvíte v rozhovoru.
-
Hostem podcastu Men’s Factor byla Veronika Kašáková, zakladatelka Nadačního fondu Veroniky Kašákové a finalistka soutěže Miss 2014. Dětství strávila v dětském domově, kam byla umístěna ve čtyřech letech společně se svým bratrem. Sama dnes pomáhá dětem s podobným osudem prostřednictvím své nadace. „Moje matka, která mě dala do dětského domova, byla silně závislá na drogách. Jsem strašně vděčná, že jsem s tou mámou nebyla, protože bych dopadla špatně,“ říká Kašáková.
Kašáková zdůrazňuje, že děti z dětských domovů nemusejí být poznamenané negativními vzory z problematických rodin. Naopak, prostředí může být pozitivním zázemím, které jim umožní vyrůst v dobré lidi. „Když se dívám na ty, kdo se dnes na internetu chovají agresivně nebo píší nenávistné komentáře, často mě napadá otázka: Jaké základy dostali doma? Jak je rodiče vedli?“ říká Veronika a dodává, že edukace rodičů je klíčem k lepší společnosti.
„Dětský domov vám dá nějaký základ. Možná jsem přišla o mnoho individuální péče a lásky, ale zároveň mi poskytl bezpečí a stabilitu, které bych doma neměla,“ říká Veronika. V rozhovoru hodně mluví o odpuštění, sama čelila fyzickým trestům od některých vychovatelů v domově, ale dokázala se s tím vyrovnat. „Odpuštění je kouzelná věc. Neznamená to schvalovat, co se stalo, ale dává vám svobodu.“
"Byla jsem věčně litovaná. Všichni říkali, ‘Taková hezká holčička v dětském domově…’ a chtěli si mě brát domů. Pak ale napsali dva dopisy a bylo ticho,“ popisuje stereotypní reakce na děti z domovů. Tento pohled na sebe samou jako na oběť ale odmítá: „Jednou mi partner řekl: ‘Jak dlouho se na to ještě budeš vymlouvat?’ To mě donutilo se sebrat.“
Kašáková se účastnila soutěže Česká Miss v roce 2014. „Zkoušela jsem to pětkrát a naposledy to vyšlo, ale bylo to spíš o hledání sebe samé. Krása je pomíjivá, ale zkušenosti, které jsem tam získala, mě formovaly.“ Po soutěži se ale vrátila do reality s dluhy, zpětně to považuje za jednu z největších lekcí života. „Dnes si uvědomuji, že cesta k úspěchu vede přes dna, která nás naučí pokoře.“
Veronika dnes stojí v čele nadačního fondu, který pomáhá dětem z dětských domovů překlenout úspěšný přechod do samostatného života. Učí je základní dovednosti, jako je správně hospodařit s penězi nebo jak se orientovat na trhu práce. „Chci, aby věděli, že každý má moc změnit svou budoucnost. Je to o jejich rozhodnutích.“
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czDonald Trump otočil americkou politiku o 180 stupňů. Velikáni byznysu se postavili na stranu prezidenta. Co ze své kampaně nebo inauguračního projevu prosadí? Jaká je česká reakce na novou americkou administrativu. A je vůbec nějaká? Máme se snažit ekonomicky dohánět Čínu, nebo nám bude dobře ve skanzenu?X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Základní filozofická výzva „myslete za sebe sama“ by se dnes dala přeformulovat na tezi „čiňte informovaná rozhodnutí“. Na racionalitu, která má být našim nejjistějším průvodcem světem, se vůbec klade značný důraz, nejen ve filozofii. Škoda jen, namítá americká myslitelka L. A. Paulová, že v těch nejdůležitějších věcech, v těch, které opravdu rozhodují o našem životě, se racionálně rozhodovat nemůžeme. Vezměme si třeba rozhodnutí, zda se stát rodičem. Zvláště v případě ženy hraje roli tolik proměn, že nemůžeme vědět, kým se staneme, když na mateřství kývneme. Mění se toho příliš: psychika, tělo, to, jak vnímáme druhé i sebe. Navíc nevíme, jaké dítě se nám narodí; nevíme, jak se promění partner; nevíme, jak se promění náš vztah. Pakliže toto vše nevíme, nemůžeme učinit racionální rozhodnutí, které přece jen stojí na tom, že základní data máme k dispozici. L. A. Paulová proto označuje podobné zkušenosti jako transformační. Rodičovství je jen jedním, byť pro autorku, matku dvou dětí, archetypálním transformačním zážitkem. Podobnou zkušeností je volba zaměstnání, vstup do manželství nebo rozvod. Autorka na pozadí těchto zkušeností navíc ukazuje, jak pomýlená je filozofie, která vychází z toho, že lidé jsou jednou provždy týmiž. Během života může člověk prožít několik identit, které by si navíc mezi sebou mnohdy ani nerozuměly. A nejenže podceňujeme, jak moc se měníme my sami, podceňujeme i to, jak odlišní jsou v závislosti na svých jedinečných zkušenostech druzí lidé. Kdyby platilo, že se v těch nejdůležitějších věcech nemůžeme racionálně rozhodnout, máme tedy odevzdaně očekávat, co se s námi stane? Rozhodně ne. Jednak by už i toto bylo rozhodnutí, především však platí, že těmto úhelným okamžikům našeho života je spíše zapotřebí porozumět nově. Co to znamená? Neptat se, co je racionální. Ve světle dobrodružství, jakým je třeba rodičovství, si spíše máme položit otázku, zda chceme zjistit, jakým člověkem se staneme. Jinými slovy, se máme sami sebe tázat, jestli chceme zůstat týmiž, anebo zda se chceme měnit a z této změny učit. Transformační zkušenosti jsou spjaté se zjevením: vyjevují, kýmže také jsme anebo můžeme být, a jak jinak lze také vnímat svět.KapitolyI. Vrátit filozofii smysl [začátek až 16:40]II. Nahradit kauzalitu porody?! [16:40 až 23:10]III. Dobře si to rozmysli! [23:10 až 39:40]IV. Ne, vy mi nerozumíte. [39:40 až 50:30]V. Naše každodenní zjevení [50:30 až závěr]BibliografieJolanta Brach-Czaina, Škvíry existence, přel. Michael Alexa, Praha: Malvern, 2019.Alice Gregory, „The Philosopher L. A. Paul Wants Us to Think About Our Selves“, in: The New Yorker, 2. 12. 2024, https://www.newyorker.com/magazine/2024/12/09/the-philosopher-l-a-paul-wants-us-to-think-about-our-selves. Rebecca Chan, „Transformative Experience“, The Stanford Encyclopedia of Philosophy, 2024, https://plato.stanford.edu/archives/spr2024/entries/transformative-experience.L. A. Paul, Transformative Experience, Oxford: Oxford University Press, 2014.Shani Orgad, „The parenting happiness gap“, in: LSE, 9. 10. 2019, https://blogs.lse.ac.uk/parenting4digitalfuture/2019/10/09/the-parenting-happiness-gap/.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Po pádu komunismu si většina z nás představovala, že svoboda nám přinese především prosperitu. Tato část veřejnosti dodnes pociťuje z liberální demokracie zklamání a důsledky této deziluze se projevují v poslední době v podpoře antisystémových stran. Nutno ovšem dodat, že někteří politici tuto iluzi podporovali. V prosinci 1989 si kapitalismus přála jen 3% populace. Většina společnosti chtěla „třetí cestu“, tedy něco mezi socialismem a kapitalismem. Musel přijít Václav Klaus, aby nás „osvítil“ a nadchnul pro budování ryzího kapitalismu. Z tohoto pohledu ho lze označit za opravdového revolucionáře.Podle známé teorie má každá revoluce tři fáze: umírněnou, radikální (jakobínskou) a konsolidační (thermidorskou). Na první pohled sice může působit jako paradox označovat Václava Klause za radikála a jakobína, ale v kontextu téhle třífázovosti revolucí to dává smysl. Přišel s jasně definovaným programem, opíral se o ikonické postavy jako byla Margaret Thatcherová či Ronald Reagan a doslova vyzařoval neochvějnou jistotu ve svoji vizi, která měla znamenat spásu pro celou společnost.Ačkoli se neoliberální vidění světa jeví jako opak marxisticko-leninského vidění světa, oba mají hodně společného. Je to jednak přesvědčení o rozhodujícím významu ekonomické základny, potom technokratický styl vládnutí opírající se o několik základních dogmat, a nakonec utopický ideál, ke kterému směřujeme. Připomeňme, že počátkem 90. let byla liberální demokracie pokládána za vrchol - dokonce za „konec“ - dějin.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hostem podcastu Echo Pavla Štrunce byla Alena Schillerová, předsedkyně poslaneckého klubu ANO a bývalá ministryně financí. A mluvilo se o tom, kdo jsou v Česku prodavači strachu. "Výrok pana premiéra je naprosto nedůstojný a rozděluje společnost. Je to právě on, kdo dává našeho předsedu na billboardy s Putinem. Přitom nenajdete v naší minulosti ani současnosti nic proruského," říká Schillerová a tvrdí, že ANO naopak Ukrajinu podpořilo, ale vláda podle ní migrační krizi nezvládla. Podle Schillerové ANO plánuje snižovat daně, ale pouze za předpokladu, že se podaří znovu nastartovat jejich výběr a omezit šedou ekonomiku, která podle ní roste nejen kvůli zrušení elektronické evidence tržeb. „Zrušení EET je rezignací na boj s šedou ekonomikou. To je pro nás nepřijatelné. Nejdřív nastartujeme výběr daní, EET není jediný nástroj, ale je součástí. Jakmile se to podaří, vytvoříme prostor pro jejich snižování,“ dodává. Jedním z hlavních bodů hnutí ANO je zajištění dostupné energie prostřednictvím zestátnění ČEZu. „Pro nás je klíčové vykoupit minoritní akcionáře a zajistit státní kontrolu.“ Schillerová zdůraznila, že vláda musí přestat s nepřehlednou energetickou politikou, která brzdí ekonomický růst. Sociální sítě jsou podle bývalé ministryně klíčovou součástí komunikace. Sama na TikToku oslovuje zejména mladé, přičemž její obsah je kombinací trendů a politiky. „Jednou tam dám něco odlehčenějšího, co přitáhne pozornost, a příště se zaměřím na politiku. Snažím se to kombinovat," říká Schillerová a komentuje i to, jestli vnímá čínskou sociální síť jako bezpečnostní riziko: "Pokud TikTok používá premiér i členové vlády, kteří mají nejbližší informace z bezpečnostní komunity, tak se my opoziční politici nemáme čeho obávat." Sama ale premiéra na Tik Toku nesleduje, jeho obsah ji prý nebaví. Schillerová považuje TikTok za efektivní nástroj pro komunikaci s mladou generací, který jí umožňuje přenést politické myšlenky netradičním způsobem. Zároveň však zdůrazňuje, že TikTok je jen jedním z kanálů a že ANO připravuje komplexní program zaměřený na mladé voliče. S čím chtějí volby vyhrát? Podívejte se na rozhovor!Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Co všechno vedlo od vzniku komunistické Jugoslávie k samostatnosti Kosova? Na začátku překvapivě nešlo o nacionální spor mezi Albánci a kosovskými Srby, nýbrž o spor ideologický, politicky podmíněný, v němž hlavní roli hrála příslušnost k partyzánskému dědictví nového státu. Podstatná ale byla také negramotnost kosovského obyvatelstva, které velmi rychle bylo dovzděláno a zároveň se intenzivně rozmnožilo, takže na Kosovu brzy žilo hodně nesaturované a nespokojené mládeže. Začala se bouřit… To vše vysvětluje v druhé kosovské epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované Václav Štěpánek – balkanista a vedoucí Ústavu slavistiky brněnské Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Po vyslechnutí tohoto dílu budete dění na Kosovu konečně dobře rozumět a bezpečně ho odlišíte od jiných konfliktů. Kosovo bylo staletí území bez hranic, ty mu – uměle – přisoudilo až poválečné dvacáté století. Už v tomto bodě byl tedy položen základ budoucích sporů. Obzvláště poté, co v padesátých letech bylo z vlastně stále neznámých důvodů Kosovu přiřčeno i území na sever od města Mitrovica, čili oblast, na které právě žije slovanské obyvatelstvo a kde stojí vzácné srbské pravoslavné kláštery. Komunistická Jugoslávie také opírala svůj aparát o válečné partyzánské zásluhy. Ty měl ovšem na Kosovu málokdo, a tak do funkcí zdejšího státem vyhlášeného autonomního území byli instalováni lidé odjinud, kteří neměli s Kosovem nic společného a neznali jeho specifika. Navíc po roztržce jugoslávského prezidenta Tita se sovětským vůdcem Stalinem začala protijugoslávsky vystupovat s Kosovem sousedící Albánie Envera Hodži. Tlak v Kosovu tedy zpočátku nebyl nacionální, dokonce nevznikal ani kvůli víře, byl politický a ideologický. Kosovo se postupně stávalo místem diverze, kde pro udržování pořádků intenzivně působila státní bezpečnost, což zase nebyli Albánci. Až na těchto základech začal vznikat etnický problém.
Společnost na Kosovu byla rurální, zaostalá, negramotná. Komunistický stát se přitom snažil Kosovo výrazně podporovat a tamní životní podmínky pozvednout. Stát tam posílal výraznou finanční podporu a intenzivně budoval například školství. Po válce totiž devadesát procent obyvatelstva byla negramotná. Během deseti let vzdělanost vzrostla natolik, že v zemi byly založeny dvě fakulty a v roce 1968 univerzita, kde se vyučovalo albánsky. Univerzita se brzy stala třetí největší jugoslávskou po bělehradské a záhřebské. Současně žádná část obyvatel vyjma Romů neměla v Jugoslávii horší postavení než Albánci. (Přestože to byli výborní živnostníci.)
Se zlepšujícími se problémy začalo docházet k demografické explozi a začalo se rodit mnohem více lidí. Při sčítání obyvatelstva v roce 1921 žilo na Kosovu čtyři sta tisíc lidí. O šedesát let později zjistilo poslední jugoslávské relevantní sčítání obyvatelstva, že v zemi žije již milion osm set tisíc obyvatel, z toho pouze dvě stě tisíc jsou Slované. Čili svými vlastními silami se kosovští Albánci čtyřikrát rozmnožili a v zemi žilo hodně mladých, kteří přitom ale nikam nedocházeli za prací.
Po smrti prezidenta Tita začaly na Kosovu velké, nejprve studentské demonstrace – k nim kladou mnozí autoři základ pozdějšího rozpadu Srbska a Kosova. Nespokojenost měla ekonomické příčiny, protože Kosovo nezvládalo smysluplně živit své obyvatelstvo. Další problém byl studentský: třetí největší jugoslávská univerzita neměla žádné zázemí. A především: Kosovo nadále fungovalo jako území autonomní, nikoli jako jugoslávská svazová republika. Přestože v Jugoslávii byly tři republiky, které měly stejně nebo méně obyvatel než Kosovo: Černá Hora, Makedonie, Slovinsko…
Následně devadesátá léta přinesla první vyhlášení kosovské republiky, neuznané ještě, potom vznik kosovské osvobozenecké armády, terorismus, do konfliktu vstoupily netrpělivé mocnosti… a na průšvih byla zaděláno. Aneb konečně podcast, který vás přinutí přemýšlet o historii jinak.
-
Žijeme v zemi prosperity, nebo čelíme sociálnímu rozvratu? V novém Hrotcastu se Lukáš Kovanda zamýšlí nad tvrzeními Petra Fialy i Andreje Babiše, rozebírá data o rostoucí chudobě, vysokých odvodech i otázku, zda je současná vláda rekordmankou v zadlužování.
Daně jsou nízké a máme se dobře, důvod k pláči není, říká premiér Petr Fiala. Ale je to pravda? Jeho hlavní sok v letošním volebním roce, lídr hnutí ANO Andrej Babiš, hovoří o Česku, jako by šlo o spálenou zemi. Jak se tedy ve skutečnosti máme? A je důvod k oslavám, nebo k naříkání? „Určitě není pravda, že by nikdo nepadl,“ říká v novém Hrotcastu ekonom Lukáš Kovanda.
„Podle dat Eurostatu mezi lety 2021 a 2023 přibylo v České republice zhruba sto tisíc lidí, kteří jsou sužováni těžkou formou sociální a materiální deprivace. To znamená, že v uplynulých letech zaznamenali opravdu citelný rozvrat své životní úrovně,“ popisuje hlavní ekonom Trinity Bank.„Ale ani spálená země není pravdivým popisem české reality,“ dodává.
A zmiňuje data německé pojišťovny Allianz, podle nichž čistý majetek po odečtení dluhů, který připadá na jednoho každého Čecha nebo Češku včetně nemluvňat, představuje částku 800 tisíc korun. Na Slovensku je to 200 tisíc, zdůrazňuje Kovanda v aktuálním Hrotcastu.
Podle něj je ale průměrování ošemetné, nevypovídá o skutečném stavu věcí. Premiér Fiala měl podle Kovandy také nahlas říct, že mění cíle vlády, když vypukla válka na Ukrajině. „Pochopil bych to,“ říká ekonom. Takhle už pár měsíců po začátku konfliktu předseda vlády tvrdil, že daně a DPH zvyšovat nebude, ale v roce 2023 přišel konsolidační balíček a vše bylo najednou jinak. „To má jistou pachuť,“ zdůrazňuje Kovanda.
S moderátorem Pavlem Štruncem hovořil rovněž o vysokých odvodech na sociální a zdravotní pojištění. „Je to hodně i ve srovnání se Západem. Sice to nejsou daně, ale de facto ano,“ říká hlavní ekonom Trinity Bank.
A mluví o situaci ve Španělsku, kde se uvažuje o stoprocentní dani na nemovitosti, které budou kupovat lidé ze zemí mimo EU.Kdo je lepší ekonom: Petr Fiala, nebo Andrej Babiš? Bude současná vláda rekordmankou zadlužování? A co je největším problémem, který vede k narůstající „sekeře“ ve financích státu?
Pusťte si nový Hrotcast.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czProč vyspělá Británie dopustila neuvěřitelný kriminální skandál se znásilňováním mladých dívek? Je to spíš země Jamese Bonda, nebo Trainspottingu? Jak se Petru Fialovi snaží přesvědčit voliče, že není tak špatný premiér, jak si veřejnost myslí? Motoristé se překvapivě rozešli s Přísahou. Jaká je reálná síla Česka v zahraniční politice. Blíží se inaugurace Donalda Trumpa. Co čeká nás? A co Grónsko?X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Martin Bernátek vybudoval stamilionový e-shop Ovečkárna a prodal ho fondu Hartenberg ze svěřenských fondů Andreje Babiše. Do byznysu se ale vrátil a rozjíždí nový e-commerce projekt OlaOla zaměřený na longevity.
„Hodně lidí neví, co to je longevity, je to moderní uchopení něčeho, co tady dávno bylo, vystavíte si obchodní dům na svoje zdraví,“ říká a dodává, že pojetí longevity může být velmi široké a nyní se světlo hodně upírá na biohacking. Ale podle Bernátka hodně lidí nechápe, že longevity, mohou být i investice do zdravotnictví, jídla, kosmetiky a plastických operací.
„Když jsme se rozhodli podnikat v tomhle oboru, začali jsme se o sebe s manželkou víc starat, bylo to přirozené. Vzali jsme naše zkušenosti a západní model podnikání," říká Bernátek a přiznává, že náročnost startu podnikání úplně nejde dohromady s životním stylem, jaký si po prodeji Ovečkárny představoval.
- Laat meer zien
