Afleveringen
-
Dezinformace se staly součástí kulturní války, a debaty o nich jsou tudíž nelítostné i bezvýchodné. Zdá se, že lze zaujmout jen dvě předem jasně definovaná stanoviska. Buď jeden nebezpečí dezinformací prý popírá, a pak je rovnou ohrožením pro demokracii; anebo tomu pojmu přitakává, myslí si tedy, že je dobré proti nim bojovat, a v tom případě je také nebezpečím pro demokracii, protože by pak nejraději cenzuroval druhé. Do překřikování vstoupil ústavní soud, který se ve stanovisku k případu Ladislava Vrabela postavil za právo říkat nesmysly i věci třeba nebezpečné či zraňující. V nálezu dokonce čteme, že právě takové výroky si budou ochranu častěji žádat, protože spíše mohou čelit tlaku na omezování. Autorka podcastu se zaměřuje na nález, ale sleduje i širší debatu. Poukazuje na to, že sám pojem dezinformace vznikl v kontextu druhé světové války a něco z válečnictví v sobě možná dosud nese. Ostatně když se dnes řekne „dezinformace“, často se hned přejde k „boji proti dezinformacím“. Ale neměli by – alespoň filozofové – začít ne u boje, ale u dezinformacích? Ne že by nebylo možné je definovat. To je líná námitka – definovat je lze stejně dobře nebo špatně jako každý abstraktní pojem. Jiná otázka je, jestli rozumíme správně jejich příčinám. Příliš často vycházíme z toho, že lidé dezinformace jednoduše přijímají, a přitom ignorujeme ty psychologické výzkumy, které ukazují, že tak jednoduchá lidská psychologie, natož myšlení není. Lidé disponují tím, co někteří vědci nazývají „epistemickou bdělostí“. Když se bavíme o dezinformacích, najednou podceňujeme, jak obtížené je kohokoli o čemkoli přesvědčit. Proč uvažujeme o dezinformacích z takto jednostranného hlediska?
Kapitoly
I. Ochrana i pro „zraňující, znepokojující nebo šokující“ výroky [úvod až 10:35]
II. Od dezinformace šířené státem k doporučení pít savo [10:35 až 26:55]
III. Co všechno mění infodemie? [26:55 až 36:50]
IV. Logika dezinformačního boje: Nestojí na chybě? [36:50 až konec]
-
Bývalý europoslanec Jan Zahradil v podcastu Echo Pavla Štrunce otevřeně kritizuje směřování ODS pod předsedou Petrem Fialou.
Mluví o nezodpovědné kampani SPOLU pro podzimní parlamentní volby i své budoucnosti v politice. „To heslo stát na správné straně připomíná časy dávno minulé. Dělí společnost na ty správné a ty ostatní. Tak asi stojím na špatné straně,“ říká Zahradil. Podle něj jde o marketingový tah, který se sice může líbit některým voličům, ale prohlubuje příkopy.
„Připadá mi to, jako kdyby to podepisovala bývalá ČSSD se stranou zelených,“ komentuje Zahradil vizuální podobu kampaně. Ta podle něj také zakrývá nedostatek domácích témat geopolitikou. ODS prý přestává být autentická: „Značku ODS se vedení snaží nahradit značkou SPOLU. Myslím, že dojde i k formální fúzi. Je to rebranding jako u Merkelové v Německu.
“Zahradil se ale nehodlá stáhnout z veřejného prostoru. „S Motoristy budu určitě spolupracovat. Vidím v nich národní konzervatismus nové generace. Možná českou verzi trumpismu,“ říká a dodává, že podle něj se Filip Turek nakonec rozhodne ve sněmovních volbách kandidovat.
Zahradil zároveň kritizuje tvrdé vymezování vůči Andreji Babišovi. „ODS označuje opozici za hrozbu pro stát. To tady nikdy nebylo. Politika je o schopnosti domluvit se, ne o morálním pózování.“
-
Zijn er afleveringen die ontbreken?
-
Příběhy, které si vyprávíme o protektorátu, většinou líčí, jak moc jsme trpěli, jak jsme se statečně zúčastňovali záškodnických akcí a kolik lidí za odboj zaplatilo životem. Skutečnost je trochu jiná. Historikové uvádějí, že v důsledku okupace zemřelo asi tři sta tisíc občanů Československa, přibližně 260 tisíc z nich ale byli Židé, jejichž situace se od jiných obětí radikálně lišila. Asi o čtyřiceti až šedesáti tisících mrtvých lze mluvit jako o obětech protinacistického odporu a odboje. Počet kriminalizovaných, kteří přežili, byl ale několikanásobně vyšší. Německá strategie vůči Čechům byla rozdílná například oproti jejich chování v Polsku. Poláci byli vystaveni mnohem brutálnějším represím. Takových Lidic a Ležáků bylo na východ od nás desítky, spíše stovky. Válka zde byla mnohem krutější, jak ostatně líčí Timothy Snyder ve své knize Krvavé země. Češi byli pro Němce již částečně germanizovaní, a proto s námi měli jiné plány. V protektorátu se mělo vyrábět pro německou armádu. Proto se také vyráběly filmy, které měly dát zapomenout na temnou současnost a které si často užíváme dodnes – Kristián s Oldřichem Novým měl premiéru v září 1939, 1941 Burianův Přednosta stanice, 1939 Eva tropí hlouposti s Natašou Gollovou.
-
V sobotu 15. března proběhlo v Bělehradě zřejmě největší protestní shromáždění v historii Srbska. O protestu v živém přenosu informovala největší světová média, věděl o něm doslova každý. Ostatně podle odhadů se v srbské metropoli sešel milion lidí. I proto se očekávalo, že demonstrace vyústí v otevřený střet s ozbrojenými složkami a podporovateli vládnoucího režimu. K tomu ale nedošlo, stalo se něco jiného. Patnáctiminutové pietní ticho za oběti tragédie pádu střechy hlavního nádraží v Novém Sadu, k němuž došlo loni 1. listopadu, narušila podivná tlaková vlna, patrně výstřel z nějaké v Srbsku zakázané zbraně. Spekuluje se o zvukovém dělu, v následujících dnech by mělo proběhnout nezávislé zahraniční vyšetřování. Jak a proč k tomu došlo? Jak se situace vyvíjí dál? O tom v další epizodě svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované hovoří bratři Jakub & Lukáš Novosadovi.
Úvod epizody vysvětluje příčiny občanské nespokojenosti v Srbsku, která pod vedením dobře organizovaného studentského hnutí v uplynulých měsících přerostla v největší protesty v historii země. Jakub popisuje tento v Evropě nevídaný fenomén, přibližuje cíle a motivace demonstrantů i neschopnost vládnoucího režimu adekvátně reagovat. Následně se sourozenci zabývají průběhem přelomového protestního shromáždění z 15. března a rozebírají spekulace o užití sonické zbraně na pokojné a tiše stojící demonstranty. Záběry z Ulice Kralja Milana, kde se protestující občané zničehonic panicky rozestoupili, obletěly svět. Vysvětlení onoho okamžiku provázejí různé, mnohdy až konspirační teorie. Jak jej vysvětlují srbští politici? Jakub detailně přibližuje údajný plán, jehož cílem mělo být vyvolat krveprolití a umožnit vládě vyhlásit nouzový stav, i způsob, jak se tomu studentům podařilo zabránit.
V druhé části se bratři probírají zahraniční reakce i aktuální vývoj v srbské společnosti, která se stále výrazněji v protestech angažuje jako celek, dokonce vznikají paralelních občanské lokální samosprávy. Mezi lidmi také sílí vztek na členy a politiky dominantní Srbské pokrokové strany, neodmyslitelně spojené s prezidentem Aleksandarem Vučićem. Může stávající atmosféra vyústit v občanskou válku? Jak se k situaci staví policie? A kam zmizeli odpůrci protestů, kteří více než týden stanovali u srbského prezidentského paláce? Mají demonstranti podporu v okolních zemích, respektive daří se studentskému hnutí rozšiřovat i za hranice Srbska? A čím prezident Vučić vytočil Makedonce, že organizují své vlastní demonstrace?
Aneb konečně podcast, který vysvětluje slovanské věci tak zblízka, jako nikdo jiný v Česku.
-
Opakuje se zjištění, že Česko je dostupností bydlení na jednom z nejhorších míst v EU. Poptávka po nových bytech silně převyšuje nabídku, pomalý povolovací proces, normy a regulace vše prodlužují a zvyšují náklady, a Češi si tak na nákup průměrného bytu musí ušetřit zhruba 13,3 hrubého ročního platu. Je situace opravdu tak beznadějná? V Salonu diskutují šéf EP Real Estate Petr Palička, ředitel Raiffeisen stavební spořitelny Pavel Čejka, hlavní ekonom skupiny DRFG Martin Slaný a poslanec za ODS a člen podvýboru pro bytovou politiku a výstavbu Vojtěch Munzar.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Začínají předvolební kampaně. Ano se drží zpátky, Spolu sází na zahraniční politiku, antibabiše a reflexní zelenou barvu. „Na Twitteru se o novém zbarvení Spolu mluví hodně, ale přinese to i voliče?“ ptá se Pavel Štrunc. A za bukem číhá STAN. „Přitom je to nejproradnější strana. Bez programu, půjdou do koalice s kýmkoliv, jsou bezpáteřní,“ říká Dalibor Balšínek.
„Někteří lidé z Ano by rádi jeli víc protrumpovskou linii a Andrej Babiš takové projevy brzdí, protože vycítil, že by jim to mohlo nějaké hlasy ubrat,“ říká Daniel Kaiser. Dochází Kateřině Konečné dech? A dostane se Okamura do Sněmovny pohodlně, ač jde do voleb ve falešné koalici menších stran?
Bude, nebo nebude mít Česko levnou elektřinu z jádra? A co vás čeká v novém pořadu Pavla Štrunce.
Na Echo Poradě diskutovali Markéta Malá, Daniel Kaiser, Pavel Štrunc a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Ve čtvrtek 20. března se v Bruselu sešel evropský summit, jehož hlavní téma bylo pro Evropu netradiční: velké zbrojení. Zdůvodňuje se údajným odvratem USA od Evropy a jejích problémů. Den před summitem například z Ameriky dolehla spekulace, že Bílý dům už nemá zájem obsadit místo vrchního velitele NATO v Evropě, kde od vzniku Aliance (1949) až dosud sedí pokaždé americký generál.
Něco se mění. Ale čteme geopolitickou situaci správně, když z toho vyvozujeme nutnost masivně zbrojit? A dokonce kvůli tomu opustit starou zásadu, že EU není dluhový klub a nedělá společné dluhy? Zatím Evropská komise navrhuje 150 miliard eur na společnou půjčku, kterou získá na kapitálových trzích, a členské státy jí peníze, které si na armádu půjčily, budou posléze vracet.
Český premiér jel do Bruselu s pozicí Nejsme proti, ale společný dluh až jako poslední možnost.
Do Salonu Echa přišli první náměstek ministryně obrany František Šulc, poslanec SPD Radek Koten a místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek (KDU-ČSL).
-
Hostem podcastu Men’s Factor byl Matouš Rajmont, trenér boxu, herec a táta tří synů. „Dřív bylo jasný, kdo je hrdina. Dneska se mě někdo vážně zeptá, jak jako poznám dobro? A jak zlo? To jsme ztracený,“ říká a kritizuje současnou mediální scénu, kde se pozornost a sláva dávají lidem bez výcviku, bez zásluh, ale za to s virálním videem a vyprázdněnou pózou.
A mluvilo se i problematice šikany, kterou sám zažil jako dítě. „Z tábora jsem se v osmi letech vrátil úplně zlomený. Nikdy jsem to doma neřekl. Protrpěl jsem si to,“ vzpomíná. Téma přechází i do civilní sebeobrany, kde diskutuje tzv. teorii první rány. Podle něj ale nelze univerzálně radit, protože většina lidí není na fyzickou konfrontaci vůbec připravena – psychicky ani technicky.
Matouš Raimont se nepovažuje za klasického trenéra, ale spíš za průvodce. „Baví mě lidi, kteří mají chuť. Talent je fajn, ale chuť je víc.“ U svých svěřenců i vlastních dětí si váží píle a poctivosti. I proto mu vadí, když dnešní společnost nabízí mladým možnost „něco být“, aniž by pro to museli něco umět.
-
Čokoládovna Janek z Uherského Brodu zažila něco, co připomíná příběh startupového boomu – jen místo aplikace prodávali plněnou čokoládu z Dubaje. Václav Durďák, jednatel a spolumajitel Čokolovny Janek, v rozhovoru popsal, jak globální trend vystřelil jeden jejich produkt do neuvěřitelných čísel.
„V únoru nám dubajská čokoláda udělala stejný obrat jako všechny ostatní produkty dohromady za celý loňský únor,“ říká. Přitom na marketing vynaložili meziročně o 80 % méně peněz.Kvůli obrovskému zájmu museli přesměrovat skoro celý tým na jednu čokoládu. „Z 20 lidí ve výrobě dělalo 16 až 17 jen dubajskou čokoládu,“ říká Durďák. Týden v únoru a týden v březnu ji dokonce vůbec neprodávali – nestíhali vyrábět.
I tak je dubajská čokoláda nejprodávanějším produktem v historii firmy.
Dubajskou čokoládu z Čokoládovny Janek ve videu na svých sociálních sítích ochutnával i Andrej Babiš. A neobešlo se to bez vášnivých reakcí zákazníků. Václav Durďák ale jasně říká, že Čokoládovna Janek nechce být spojována s politikou. To, že expremiér testoval právě jejich výrobek, byla jen náhoda.
„My jsme tu zprávu o tom, že si pan Babiš nebo jeho marketingový tým tu čokoládu koupili, dostali od jedné naší odběratelky, která prodávala na čokoládovém festivalu. Že bychom z toho měli vyloženě radost, nebo z toho byli vyloženě smutní, prostě se to stalo, nějak jsme se to snažili odžít," říká Durďák a dodává, že čokoláda podle něj nemá být politikum – je to produkt spojený s radostí, dárky a příjemnými okamžiky.
-
„Ideály nám mohou říci něco důležitého o tom, kým bychom chtěli být. Ale kompromisy nám říkají, kým jsme,“ píše v knize O kompromisu a shnilých kompromisech izraelský filozof Avishai Margalit. Ač nepříjemné bývají kompromisy nevyhnutelné. Bez kompromisu bychom nedaly dohromady snad žádný vztah, přitom vztahy – nejen třeba partnerské, ale i ty mezi občany – jsou právě pro demokracii ústřední: umožňují nám myslet a postihnout složitost situací, v níž se nacházíme.
Proč je kompromis natolik těžký? Často se k němu odhodláváme poté, co jsme se nějakou dobu s druhou stranou svářili, či s ní přímo byli ve válce. Vyžaduje to „rozdělit to, co nás rozděluje“, jak píše Margalit. Jinými slovy musí každý učinit svůj díl ústupků, a tím se druhému přiblížit. Výsledkem dobrého kompromisu je, že ani jeden není spokojený zcela, ale dosáhne něčeho podstatnějšího než spokojenost – třeba mír, který je podmínkou života i myšlení. Válečnictví nepřipouští pečlivé rozlišování.
Jsme dnes méně ochotní ke kompromisům? Je to možné. Jsme přetíženi informacemi, lidmi, kauzami. Nejúspěšnější a nejúčinnější filtr je moralizování. Když moralizujeme, řekneme si, že s druhým člověkem nemá smysl se bavit, protože je špatný, či přímo zlý. Možná je chyba tento postup příliš moralizovat. V případě informačního přetlaku, v němž se moderní západní společnosti ocitly, jde o reflex, který nám umožňuje něco vnímat. Jenže když moralizujeme, je obtížnější dospět ke smíru, protože první podmínka kompromisu je přestat druhého démonizovat. A právě tohle – uznat druhého a jeho stanovisko jako legitimní – bývá složitější než sám obsah kompromisu.
Kapitoly
I. Kompromituje kompromis? [úvod až 8:10]
II. Kompromis: nevyhnutelné nepohodlí [8:10 až 19:30]
III. Kompromis bývá konfliktem míru a spravedlnosti [19:30 až 50:10]
IV. Jsme dnes méně ochotni přistoupit na kompromisy? [50:10 až konec]
Bibliografie
Michael Hesse, „Margalit: Philosoph Avishai Margalit über Krieg in Gaza: Es wird keinen gerechten Frieden geben“, in: Franfurter Rundschau, 12. 7. 2024, https://www.fr.de/kultur/gesellschaft/philosoph-avishai-margalit-ueber-krieg-in-gaza-es-wird-keinen-gerechten-frieden-geben-93184219.html
Avishai Margalit, On Compromise and Rotten Compromises, Princeton: Princeton University Press, 2009.
Eva Menasse, Gedankenspiele über den Kompromiss, Wien: Literaturverlag Droschl, 2020.
Véronique Zanneti, Spielarten des Kompromisses, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2022.
-
Evropa se pohřbívá sama. Nejde masivně zbrojit i dekarbonizovat současně, příští stanice jsou obrovské dluhyZelená politika versus zbrojení. Evropská unie se snaží plnit oba cíle současně, jenže cena je vysoká – rostoucí dluhy a hrozba zpomalující ekonomiky. Proč si Evropa podkopává vlastní průmysl a jaké důsledky bude mít její politika pro Česko? O tom už v Hrotcastu s Markétou Malou.Napjatá situace ve světě nutí Evropu do plánů na masivní přezbrojení. Bruselské elity ale nehodlají slevit ze svých zelených snů. Na jednu stranu tak tvrdí, že unijní ekonomiku zachrání probuzení vojenského průmyslu, na druhou stále chtějí snižovat uhlíkovou stopu a nejlépe budovat i sociální stát. Jak tohle jde dohromady?„Nejde,“ říká ekonomická novinářka Echo24 Markéta Malá. „Pokud bychom chtěli mít všechno, znamená to masivní zadlužení,“ zdůrazňuje v novém Hrotcastu s Pavlem Štruncem.Malá připomíná, že si Evropa svůj průmysl sama dlouhodobě pohřbívá umělým zdražováním energií. „Nejde mi dohromady, že bychom najednou chtěli mít silný zbrojní průmysl a do toho čistou energii. Buď jedno, nebo druhé,“ apeluje.Unijní špičky přitom v současnosti čím dál hlasitěji hovoří o nutnosti oživit průmysl v sedmadvacítce. Zároveň ale dělají paradoxní kroky, jako když představily Clean Deal, doplněk ke Green Dealu. „Vůbec neobsahuje opatření, která bychom pro rozhýbání průmyslu očekávali. Například aby se do ceny elektřiny tolik nepropisovala cena plynu, aby do toho tolik nezasahovaly emisní povolenky. Nic z toho tam není,“ říká redaktorka Echo24.Když jsme u zmíněného zbrojení, s jednou zbraní teď přišlo Německo – a je to úplná bomba. Bohužel sebevražedná a namířená přímo proti zemi, která si s ní zahrává. Pravděpodobný příští kancléř Friedrich Merz prosadil astronomické navýšení výdajů na obranu a s tím i povolení dluhové brzdy, kterou má nejvýkonnější evropská ekonomika ještě od dob kancléřky Angely Merkelové.Aby svůj záměr prohlasoval, musel ale ustoupit Zeleným. Slíbil proto zároveň i obří výdaje na dekarbonizaci a to, že bude Německo do roku 2045 uhlíkově neutrální. To už je čistá kvadratura kruhu, protože ekologickou a udržitelnou výrobu vojenské techniky, navíc v době, kdy je potřeba s produkcí zbraňových systémů chvátat, si nejde ani představit.A co Češi?Stejná dilemata přitom čekají i Česko. Ministerstvo obrany teď hlásí, že abychom vůbec plnili slíbaná dvě procenta HDP výdajů na obranu, chybí nám v rozpočtu okolo osmi miliard. A protože se náklady na zbrojení mají každoročně zvyšovat, po silvestru už to bude miliard šestnáct.Ministr financí Zbyněk Stanjura už podal návrh, aby se rozvolnila pravidla rozpočtové zodpovědnosti. Nejen pro tento kabinet, ale i pro příští vládu, která vzejde z podzimních voleb, tak přichází náročný úkol, kde na to všechno vezme peníze.Jsou současné plány Bruselu vůbec realistické, nebo se Evropa ponoří ještě hlouběji do ekonomických problémů? Stane se EU pro trhy toxickou a nebezpečnou? A co chystané změny udělají s inflací na kontinentě? Proč byl donedávna zbrojařský byznys „špinavý“ a banky ho nechtěly podporovat? A čím si v sedmadvacítce brzdíme průmyslovou výrobu?Pusťte si nový Hrotcast.
-
Mnichovskou dohodou přišlo Československo o téměř 30 000 čtverečních kilometrů území, na kterém žilo 3,75 milionu lidí. Státnímu útvaru, který tak vznikl, se říká Druhá republika. Představitelé tohoto státu tvrdili, že je třeba se poučit z chyb První republiky. Místo mnoha politických stran proto zůstaly jen dvě. První byla pravicová Strana národní jednoty, kde se pod vedením agrárníků sjednotily občanské strany a část národních socialistů, jako opozice pak vznikla Národní strana práce složená ze sociálních demokratů a levého křídla národních socialistů. Program Strany národní jednoty byl inspirován korporativistickým programem italských fašistů. Důraz byl kladen na poslušnost jedince vůči státu, tedy se prosadil nacionalistický kolektivismus. Byl také značně umenšen význam parlamentu, protože přijatý zmocňovací zákon umožňoval vládě a prezidentovi vládnout bez parlamentu. Národní shromáždění se pak už ani nesešlo. Totalita nebyla vnímána jako něco nutně negativního. Místo demokratického státu tak vznikl autoritativní národní stát. To vyvrcholilo v únoru 1939, když se Strana národní jednoty prohlásila za výhradní nositelku vůle národa, tedy něco podobného, co udělali později komunisté s uzákoněním vedoucí úlohy strany. Pro Národní stranu práce jako opozici pak už nebylo místo. Parlament nefungoval už dávno. Stát tak mířil k vládě jedné strany a víceméně totalitnímu režimu. Naši pověst národa oddaného demokracii tak zachránil Adolf Hitler, který zemi v březnu 1939 obsadil a fakticky zabránil tomu, abychom se sami znemožnili. Takže se můžeme dál honosit svými demokratickými tradicemi.
-
Hostem podcastu Echo Pavla Štrunce byl poslanec hnutí ANO Patrik Nacher a tvrdí: "Koalice nás roky ignoruje, a když chce PR, tak nás pozve na schůzku až poté, co už rozhodla. To přece nedává smysl." Vláda podle něj s opozicí odmítá dlouhodobě jednat a místo toho ji využívá jen k mediálním hrám. Rozhoduje se sama a opozici jen zve na schůzky, kde už nelze nic změnit. „My tam nebudeme dělat stafáž, aby si pak vláda mohla v médiích stěžovat, že jsme neústupní,“ dodává.
A kritizuje i média, podle něj mají na opozici a vládní strany dvojí metr: „Média mají kontrolovat vládu, ne opozici. My jsme pod drobnohledem, zatímco vláda dostává mediální krytí. To není fér.“ Jako příklad uvedl pokrytí kauz. Zatímco slova Aleny Schillerové o „parchantovi“ se podle něj propírala dny, kauza poslance Martina Laciny ze STAN, který měl střet zájmů v České televizi, prošla bez většího povšimnutí.
Jedním z hlavních témat, o kterých se v posledních týdnech mluví, je navýšení výdajů na obranu na 3 % HDP. Vláda v čele s premiérem Fialou to prezentuje jako zásadní krok k posílení bezpečnosti Česka. Nacher je ale skeptický. „Není to jen o číslech. Když zaplatíte faktury o rok dřív, splníte 2 %, ale zvýší to bezpečnost? To je otázka. Hlavní je, za co ty peníze utratíte,“ zdůrazňuje. Podle něj je potřeba klást důraz na efektivní investice, nejen na plnění čísel. Zmiňuje například nábor vojáků, který podle něj vláda zanedbává: „Za naši vlády přibylo 5 000 vojáků, za té současné jen 800. K čemu jsou letadla, když je nemá kdo obsluhovat."
A došlo i na nákup letadel F-35 „Já jsem vždycky říkal, že bychom měli podporovat evropské firmy a pokračovat s Gripenem. To je konzistentní názor. To, co teď vidíme kolem F-35, je populismus v přímém přenosu,“ tvrdí Nacher.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Minulý týden byla v Bosně a Hercegovině preventivně posílena mise EUFOR, mimo jiné i sto padesáti českými vojáky. Došlo k tomu v reakci na mediální výstupy a politické kroky prezidenta srbské entity Milorada Dodika, který byl za nerespektování nařízení kanceláře Vysokého představitele při EU pro Bosnu a Hercegovinu Christiana Schmidta soudem v první instanci odsouzen k odnětí svobody na jeden rok a k zákazu vykonávání funkce prezidenta na pět let. Dodik spolu se svými spolupracovníky v reakci na rozsudek přijal několik zákonů, jež jsou v rozporu s ústavou Bosny a Hercegoviny. Protože si toho je vědom, preventivně požádal o vojenskou pomoc Vladimira Putina. Takové zprávy pochopitelně vyvolávají v Evropě obavy, a po čase proto opět přitáhly pozornost k přehlíženému regionu. O vývoji situace a příčinách nové eskalace starých konfliktů diskutují bratři Novosadové s historikem Ondřejem Žílou.
Na úvod znovu připomínáme a detailně probíráme komplikované administrativní uspořádání Bosny a Hercegoviny – asi nejsložitěji organizovaného evropského státu – a problémy, které jsou s tím spojené a které se dlouhodobě do fungování země promítají. Ondřej Žíla přibližuje fungování úřadu Vysokého představitele, posouvání pravomocí jednotlivých národních entit na celonárodní úroveň (například vznik celonárodní armády) a pozastavuje se nad kariérou prezidenta Republiky srbské Milorada Dodika, který se z kdysi reformního a prozápadního politika v průběhu let posunul do pozice populistického separatisty a hlavního destabilizačního faktoru Bosny a Hercegoviny. Jak si Dodikovu politickou akrobacii vysvětlit? Jde pouze o politické manévry, anebo Dodik coby největší bosenský podnikatel populismu využívá k dalšímu svému obohacování? Blíže vysvětlujeme rovněž situaci kolem rozsudku a zatykače, jemuž ale nečelí jenom Dodik, ale také jeho blízcí spolupracovníci Nenad Stevandić a Radovan Vičković. V souvislosti s tím Jakub přibližuje i prezidentův evakuační plán, do kterého jsou zapleteny dokonce maďarské speciální policejní jednotky. Právě Dodiková dlouhodobá spolupráce s Viktorem Orbánem, Aleksandrem Vučićem, Vladimirem Putinem, ale i Donaldem Trumpem vyvolává na západě Evropy obavy, že situace spěje k destabilizaci regionu a rozpoutání dalšího válečného konfliktu na kontinentě. Ostatně Bosna a Hercegovina je ideální prostor k nové válce, ať už vzhledem ke své pohnuté historii, nebo vzhledem k neustále posilovanému napětí mezi národy, jež v ní žijí.
Přestože v bosenskohercegovské společnosti aktuálně není dostatečné množství bojeschopných mužů (ani žen), domnívá se Ondřej Žíla, že bohatá naleziště nerostných surovin, jež jsou v zemi k mání, budou ještě více než doposud přitahovat pozornost hlavních světových hráčů. A právě na tuto
kartu patrně Milorad Dodik sází už nyní ve snaze získat pro sebe podporu ze strany USA a Ruské federace. Jaký vliv na jeho postavení by mohl mít podpis smlouvy o těžbě nerostů na Ukrajině? Opravdu hrozí rozpad země nebo přerozdělování hranic mezi jednotlivými bosenskými etniky? Skončí nakonec Milorad Dodik za mřížemi? Aneb podcast, který se u nás na důležité otázky ptá jako první.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Zadlužování kvůli nákladům na zbrojení. Začalo s tím Německo a teď se k tomu nejspíš připojí celá Evropská unie a Petr Fiala nás do tohoto programu jede přihlásit. „Oživení německé ekonomiky je sice žádoucí, ale tyhle peníze rozpoutají inflační tlaky, trhy na to reagují už teď,“ říká Markéta Malá
.„Že se musíme najednou hrozně rychle vyzbrojit nám říkají elity, které v posledních patnácti dvaceti letech, na jakékoliv téma sáhly, tak byly mimo,“ dodává Daniel Kaiser.
Zvýšení koncesionářských poplatků znamená, že každá firma nad pět set zaměstnanců bude platit 250 tisíc korun ročně. „Byť je to třeba stavební firma a je dost nepravděpodobné, že by zedníci nebo montéři se během své práce dívali na ČT24,“ říká Dalibor Balšínek.
A na přetřes přišla i budoucnost rádia Svobodná Evropa. Česko chce, aby americkou stanici vysílající do řady nesvobodných zemí spolu s ním financovaly další evropské země.
V podcastu Echo Porada diskutovali Markéta Malá, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Investiční skupina SPM se stala stoprocentním vlastníkem tradiční české značky prémiové pánské módy FERATT. A hostem podcastu HROT byla Karin Lauková, vedoucí retail divize investičního fondu SPM. Podle Laukové se firma připravuje na expanzi a modernizaci včetně rozvoje e-commerce a otevření nových poboček.
FERATT je prý tradiční česká značka, která se odlišuje od levné a rychlé módy dostupné na online tržištích. Společnost chce i nadále poskytovat osobní poradenství, vysokou kvalitu materiálů a střihů a zážitek, který internetové obchody nemohou nahradit. „Věříme, že zákazníci stále hledají osobní přístup a prvotřídní kvalitu. Naše investice do Feratu pomůže posílit jeho pozici mezi lídry na trhu pánské módy,“ říká Lauková.
Aktuálně má Feratt 15 prodejen – většinou na Moravě a ve východních Čechách. SPM však vidí velký potenciál v rozšíření do západních Čech – jedním z prvních cílů je Plzeň. Vedle fyzických prodejen se firma chystá posílit e-commerce, která zatím nebyla plně využita.„Chceme vytvořit strategii, která zákazníkům umožní propojení online a offline světa. Cílem je, aby si zákazník mohl vybrat online, ale osobně si zboží vyzkoušet, případně využít služeb našich poradců,“ vysvětluje Lauková.
SPM Invest v minulosti získala většinový podíl ve společnosti Danidarks, pod kterou spadá značka Pietro Filipi.
Zatímco Ferat se specializuje na pánskou módu, Pietro Filipi se bude nově soustředit výhradně na dámskou módu „Vidíme velkou synergií mezi oběma značkami. Každá má svůj směr a cílovou skupinu, ale společně představují českou prémiovou módu,“ doplňuje Lauková.
-
Za sedm let od vydání si hru Kingdom Come: Deliverence podle jejího tvůrce Dana Vávry zahrálo prý až 25 milionů lidí. Z letošního pokračování se rychle a poměrně očekávaně stal celosvětový fenomén. Do Kutné Hory míří zástupy zahraničních turistů, kteří na vlastní oči chtějí vidět středověké reálie, specializované firmy jim vytvářejí programy na míru. Jak mohou být počítačové hry pouhou formou eskapismu, když někoho donutí, aby se přes půl světa vydal „po stopách Jana Žižky“? Ze zábavy, které se koncem 90. letech v časopisu Reflex dostalo neslavného označení „kultura kriplů“, se stala regulérní umělecká forma a v rámci současné české kultury i nejvýraznější export, kterým se můžeme pochlubit. Pozvání do debaty přijal publicista Pavel Dobrovský z časopisu Level a zástupci tří nejvýznamnějších českých herních studií: za Bohemia Interactive přišel Ivan Buchta, za SCS Software Pavel Šebor a za Warhorse Studios Daniel Vávra.
-
"Když máte koule a máte ten skill, ta odvaha s tím přichází," říká Ondřej Spisar, bývalý příslušník 601. skupiny speciálních sil, který strávil téměř dvacet let v jedné z nejelitnějších jednotek české armády. V exkluzivním rozhovoru v podcastu Men’s Factor mluví o vojenském výcviku, misích v zahraničí i o připravenosti dnešní společnosti na případný konflikt.
Cesta do 601. skupiny rozhodně není jednoduchá. „Výběrové řízení trvá šest dní. Hodně se běhá, spí se málo, fyzická zátěž je extrémní. Třeba jsme nesli pytle s pískem a já si říkal, že mi upadnou ruce. Pak nám je instruktoři sebrali, aby zjistili, jestli jsme si cestou něco neodsypali,“ vzpomíná Spisar.
Důležitým aspektem je i psychologická příprava. „Musíte zvládnout testy, třeba rozpoznávání tvarů za pár vteřin. Na tom odpadne polovina lidí.
“Spisar sloužil v Afghánistánu i Mali a během své služby zažil několik přestřelek. Ale přímý boj s nepřítelem nebyl tou největší hrozbou. „Nejhorší byly nástražné výbušné systémy. Víte, že proti tomu vám nepomůže žádný výcvik. Můžete být špičkový voják, ale když najedete na minu, je to otázka náhody,“ popisuje.
Na otázku, zda pociťoval strach, odpovídá: „Spíš respekt. Když jsme večer sedali do vrtulníku, věděl jsem, kam letíme, co nás čeká. Ale ve chvíli, kdy začne akce, přemýšlet není čas. Děláte jen to, co máte natrénováno tisíckrát.“
Podle Spisara dnešní mladá generace nemá příliš zájem o vojenskou službu. „Češi nikdy nebyli extra bojovníci, spíš přežívali. Dřív tu bylo víc trampů, lidí, co uměli v přírodě přežít. Dneska? Mnozí nikdy ani nespali pod širákem. Myslím, že kdyby přišel konflikt, tak by většina nevěděla, co dělat.“
-
Protagonista románu Lidská skvrna od Philipa Rotha poznamenává, že západní písemnictví vzniká ze sporu – ze sporu nad krásnou Helenou, který nakonec přerostl ve válku. V nadsázce lze totéž říct i o filozofii. Pro mnohé myslitele napříč staletími je stěžení Hérakleitův výrok, dle kterého je válka otcem všech věcí. Znamená to, že sklon k agresivitě je vlastní i filozofii a že se snad tato agresivita může přelévat do skutečných válek?
Tuto tezi formuluje v knize Totalita a nekonečno filozof Emmanuel Lévinas. Má za to, že princip identity vládnoucí filozofii, tedy snaha převést stejnost na různost, se skutečně ozývá i ve válce. Válka je v tom případě bytostně spjatá s naším myšlením. Jsme bojové plemeno, protože jsme se naučili myslet skrze kategorie my a oni. Lze se to odnaučit? Lévinas říká, že nám nic jiného nezbývá, ne po druhé světové válce.
A možná jsme se i ledacos odnaučovali, třeba i tím, že jsme si poslední roky říkali, že pravou sílou je slabost. I to má své kulturní dějiny. Ježíš učil, že skutečnou mocí je služba. Tato myšlenka – či spíše Ježíšova existence – se podle italského filozofa Giovanni Vattima vtělila do dějin západu. Navzdory tomu, že i křesťanství má svou agresivní stránku, obecně kulturu zjemňuje. A přestože byl Ježíš vše jiné jen ne slabý, formuloval Vattimo právě na pozadí křesťanství tzv. pensiore debole, slabé myšlení, které je prý pravou silou západní společnosti.
V čem tkví tato „slabost“? Třeba v tomto: Postupně přestáváme fyzicky trestat; neupalujeme, ale diskutujeme; odbouráváme hierarchie; společnost stavíme na konsensu, ne na moci. Ale není to nakonec jen část pravdy? Nemá v sobě každé myšlení kus agrese, bez níž by nebylo ani nic dobrého? A jak rozumět tomu, že se nám na veřejnosti náhle mísí dva imperativy? Ještě si opakujeme „slabost je síla“, ale také už slýcháme, že je třeba dát „zbraně na stůl“. Znamená to, že se chceme částečně rozejít s principem „slabého myšlení“? Nebo nechceme, ale musíme?
Kapitoly
I. Hádka, z níž vyrůstá západní písemnictví [začátek až 16:20]
II. Pryč od totality! [16:20 až 42:00]
III. Richard Overy: Války jsou dobré „k myšlení“. [42:00 až 57:30]
IV. Fašistický princip uprostřed současnosti [57:30 až konec]
Bibliografie
Emmanuel Levinas, Totalita a nekonečno, přel. Miroslav Petříček – Jan Sokol, Praha: OIKOYMENH, Tamtéž, str. 10.
Tereza Matějčková, „Jsem na Tebe alergická. Hegel a Lévinas o vztahu k druhému“, in: Jakub Sirovátka – Ondřej Sikora, Lévinas v konfrontaci, Praha: OIKOYMENH, 2020, str. 36–53.
Richard Overy, Why Wars? New York: Norton Company, 2024.
Philip Roth, The Human Stain, London: Vintage, 2000.
Peter Trawny ve skvělé knize Hitler, die Philosophie und der Hass (Berlin: Matthes & Seitz, 2022).
Gianni Vattimo, Transparentní společnosti, přel. Antonín Kosík, Praha: Rubato, 2013.
Zlomky předsokratovských myslitelů, přel. Karel Svoboda, Praha: Československý akademie věd, 1962.
- Laat meer zien
