Afleveringen
-
Pokud Donald Trump uvalí vysoká cla na kanadské energie, zcela určitě se to dotkne i Evropy, říká respektovaný ekonom Petr Bartoň v novém Hrotcastu. A vysvětluje, jak je globální energetický trh propojený a co by to znamenalo pro naši blízkou budoucnost. V hrozící celní válce s Washingtonem má pak podle něj EU máslo na hlavě, protože dráždila kobru, aniž by si zkontrolovala vhodné obutí...
Nový americký prezident Donald Trump nastoupil rázně a jako pomyslnou byznysovou „atomovku“ používá vysoká cla na dovoz zboží do USA. Nečiní přitom příliš rozdílů mezi obchodními soupeři Spojených států, jako je Čína, a západními spojenci. Drobný ústupek zatím udělal jen vůči sousedům USA – Kanadě a Mexiku. Těm dal třicetidenní odklad, po němž rozhodne, jestli na ně drakonická 25procentní cla uvalí. Hrozba obchodní války ale visí i nad Evropskou unií.Co však obyvatel Bílého domu svým razantním přístupem sleduje? Minimálně v rétorické rovině je to boj s migrací a přílivem drogy fentanyl na území Spojených států. Reálně může jít spíše o přípravu pozic na pozdější vyjednávání i obchodních výhod pro USA.„Donald Trump se rád stylizuje do role obchodníka a velkého vyjednavače. Tím pádem postupuje tak, aby Američanům mohl říci: ,Podívejte se, co jsem vám dojednal tím, že jsem Mexiku a Kanadě pohrozil 25 procenty,‘“ říká ekonom Petr Bartoň z Datarunu a Anglo-americké univerzity. Ten byl hostem Pavla Štrunce v aktuálním Hrotcastu.A proč Trump v projevech stále zmiňuje právě migraci a fentanyl, zatímco třeba o obnově amerického průmyslu příliš nehovoří? „Musí to dělat. Protože vzhledem k postavení prezidenta USA a platným obchodním dohodám s Mexikem a Kanadou má jedinou možnost, jak cla navýšit až na 25 procent, a tou je stav ohrožení, který si vyhlásil hned první den v úřadu. Tím si dal moc cla takovým způsobem navýšit,“ líčí taktiku amerického prezidenta Bartoň. Trump stav ohrožení zdůvodnil právě migrací a fentanylovou krizí.To, že staronová hlava USA sází se cly na taktiku, potvrzuje její přístup k rivalské Číně. Zatímco představitelé sousedních států zvedli telefony a Trumpovi zavolali, čímž si vysloužili odklad obchodního střetu, Peking se k nátlaku z Bílého domu postavil jinak. „Čína o nic prosit nepřišla, a tak jí Trump napálil cla vyšší o deset procent,“ glosuje respektovaný ekonom.A co čeká náš kontinent, který je podle nejvyššího amerického politika v pořadníku? „Pokud někdo začal obchodní válku, byla to Evropská unie. Minimálně v oblastech, na nichž Trumpovi záleží nejvíce – automobilovém průmyslu a potravinách. Evropa daní americké výrobky mnohem více než Amerika ty naše,“ říká Bartoň. A doplňuje: „Clo na americká auta v Evropě je deset procent, clo na evropská auta ve Spojených státech je 2,5 procenta.“Současně odborník z Datarunu tvrdí, že Trump si chce užívat vyjednávání a hrozba proticel je nám k ničemu. Průzkumy provedené v komunitě mezinárodních ekonomů ukazují, že nemá smysl Trumpovi cly vůbec vyhrožovat. Kroky současného prezidenta USA by se ovšem výrazně mohly dotknout i světového trhu s energiemi. Stačí, aby skutečně uvalil vysoká cla na Kanadu, a budeme se divit i my v Evropě. Jak je to možné? A co by měla EU udělat, aby si udržela konkurenceschopnost a nehrozilo, že Trump zavede extrémně vysoká cla pro evropské zboží? Dává smysl narovnat cla v mezinárodním obchodě na nulu? Poslechněte si nový Hrotcast. -
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czPo deseti letech se ukazuje, že Němci všechno nezvládnou. Sen Angely Merkelové se nenaplnil. Politika Donalda Trumpa ohledně cel a co z ní můžeme mít? Proč se čeští politici tak vyžívají v moralizování okolních států, třeba Slovenska? A bude součástí tuzemské předvolební kampaně žaloba Evropské komise na Maďarsko?X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Trpí český film spíše nedostatkem diváků, nebo odvahy? O tom diskutovali hosté Jakuba Peřiny v novém Salonu Echa. Pozvání přijali Jan Hřebejk, Jakub Kroner, Marty Pohl a Viktor Tauš. Příšly i castingová režisérka a producentka Maja Hamplová a kameramanka Veronika Donutková.
-
Společnost Rekola se stala symbolem městské mikromobility v Česku. Po loňském rekordním růstu plánuje zakladatel a CEO Vítek Ježek další expanzi – a to nejen geografickou, ale i technologickou. V rozhovoru s Pavlem Štruncem prozradil, jak klimatická změna ovlivňuje bikesharing, proč v některých městech Rekola stále nejsou a zda firma hledá nové investory.
Rok 2024 byl pro firmu rekordní, vykázala zisk po zdanění 4,5 milionu korun. Podle dat firmy počet jízd oproti loňskému roku vzrostl skoro o polovinu a ujeté kilometry se více jak zdvojnásobily.
„Mírné zimy už nás nenutí kola stahovat, lidé jsou zvyklí na svoje kola, ale do jisté míry je bike sharing sezonní záležitost. Náš denní chléb je servis kol, v tom polevit nemůžeme,“ říká Ježek a dodává, že přes zimu dokáží celou flotilu opravit. V některých severnějších destinacích, jako je Estonsko, však Rekola zatím na zimu flotilu odstavují. „V Tallinnu jsme ale kola na zimu stáhli, protože tamní podmínky jsou drsnější,“ dodává Ježek.
Klíčem k úspěchu je podle Ježka kvalitní cyklistická infrastruktura. „Hlavním důvodem, proč lidé nejezdí na kole, není ani počasí, ani kopce. Je to strach z nebezpečných silnic. Města, která investují do cyklostezek, vidí okamžitý nárůst využívání kol,“ říká.
Rekola loni zaznamenala přes dva miliony jízd. "Jet na kole do práce není úplně zvykem, máme dva druhy jízd, přepravní, to jsou častější kratší jízdy, a rekreační, to jsou delší trasy uskutečňované ve státní svátky, nebo o víkendech,“ říká zakladatel a dodává, že dříve experimentovali se sportovními koly, ale servis pro ně byl nákladnější a aktuálně se chtějí soustředit na expanzi, ne na větší možnosti pro cyklisty.
„V budoucnu ale určitě chceme více testovat elektrokola, která by pomohla lidem překonávat kopce ve městech jako Praha,“ naznačuje Ježek směr vývoje.
„Radějí budeme poskytovat službu tak, abyste se na ni mohl spolehnout, než aby byla všude. Hodně se díváme na to, kde kola jezdí a kde končí. Chceme, abyste si mohl otevřít aplikaci a kolo bylo tam, kde potřebujete. Neradi dáváme kola na kopce, ale testujeme teď třeba Vinohrady, kam kola i zavážíme, protože do kopce lidé nejezdí,“ komentuje Ježek situaci, kdy často uživatelé řeší, kde a jak jsou Rekola dostupná. Města si prý mohou za poplatek definovat, kde kola chtějí a potřebují.
A co financování další expanze? „Investory teď aktivně nehledáme. Máme silného partnera v Reflex Capital, ale další růst plánujeme financovat spíše z bankovních nebo nebankovních úvěrů,“ uzavírá Ježek.
-
Hostem podcastu Men’s Factor Josefa Tomana a Hynka Čermáka byla Tereza Wick, špičková střelkyně, podnikatelka, která v životě prošla zásadní změnou. Před deseti lety se z Jakuba stala Tereza.
„Sociální sítě jsou kanál pro ventilace frustrací lidí, člověk v tom musí přežít. Už když jsem točila na Youtube jsem říkala, že hodně dětí jde do tranzice proto, aby se vyčlenili a identifikovali. Bojují tak o pozornost, která jim chybí,“ říká Tereza a dodává, že často za vše může jen nedostatek pozornosti.
Jak se vyrovnávala se šikanou při změně pohlaví? Proč tvrdí, že v Česku je obrovská nenávist proti lidem, jako je ona? Sledujte rozhovor o šikaně až po sportovní kariéru.
-
Jeden může získat dojem, že máme odpověď na vše: na osobní potíže, zdravotní i psychické, i na těžkosti sociální. Ta odpověď zní resilience. Dnes se s tímto pojmem setkáváme v self-help literatuře, stal se z něho evergreen akademických grantů, politiky, ekologie, psychologie, obrany. Nevýhoda super-pojmů je zjevná: sugeruje se, že na mnoho otázek máme jednu odpověď a hrozí, že nám jeden pojem bude diktovat i jedno hledisko na mnoho různých těžkostí.
Navzdory skepticismu vůči podobným super-pojmům je třeba říct, že přinejmenším jedna linie pojmové kapitoly jménem resilience je plodná. Mnozí psychologové, psychiatři i filozofové ukazují, jak díky tomuto pojmu nově přemýšlet o tradičních dualismech. Vezměme si třeba pojmy zdraví a nemoci, které byly mnohdy užívány jako vylučující se kategorie. Německý psychiatr Henrik Walter ukazuje ve své nedávné knize Resilience (2024), jak vadné je myslet si, že zdravý člověk má automaticky kvalitnější život než ten nemocný. Na věc se lze dívat i jinak. Tomu nemocnému mnohdy nezbývá než se učit snášet strázeň a aktivněji hledat zdroje smyslu, což mu leckdy prospívá i v jiných oblastech. Výsledkem je, že tomu, co označujeme třeba jako dobrý život, může být nemocný člověk blíže než ten zdravý.
Boris Cyrulnik, současný francouzský neuropsychiatr, zas ukazuje, jak lze vycházeje z pojmu resilience prolomit dualitu moci a bezmoci. Umožňuje mu to pohlížet na člověka nikoli jako determinovaného svým osobním příběhem. Ostatně sám o tom něco ví. Jako malý chlapec přežil holocaust a výzkumy o tom, kterak je jednou ztraumatizovaný člověk provždy ztraumatizovaným, mu naháněly hrůzu. Jenže jde prý o kognitivní zkreslení, které vychází z toho, že se výzkumníci příliš často zabývají těmi, kteří se trápí. Není však výjimečné, že lidé zakusí trauma, a přesto žijí dobrý život, občas udávají i větší spokojenost než ti, kteří by pro štěstí měli lepší podmínky. Jak je to možné?
Tereza Matějčková, autorka podcastu, ukazuje, že Boris Cyrulnik nachází odpověď nejen ve vlastním výzkumu, ale i v díle německé myslitelky Hannah Arendtové. Jedna z odpovědí míří k představivosti. Kdo hodně trpí, začne se bránit – a jedním z prvních obranných mechanismů je představivost. Ta nám umožňuje uniknout absolutismu skutečnosti. Lecjaká strázeň přitom stimuluje právě představivost, která je také nezbytná pro to, abychom žili dobrý život.
Kapitoly
I. Nedostatečná odolnost původem nespokojenosti? (Začátek až 17:50)
II. Štěstí: Aspoň jeden blízký, inteligence, prvorození (17:50 až 37:00]
III. „Jakmile se ocitneme v průšvihu, hloupost si nemůžeme dovolit.“ (37:00 až 59:40)
IV. Zbrojení v resilienci (59:40 až konec)
Bibliografie
Yves Bossart, „Boris Cyrulnik: Wie werden wir resilienter?“, in: Sternstunde der Philosophie, 22. 5. 2023, https://www.youtube.com/watch?v=pM-oBGH3OXA
Boris Cyrulnik, Les Deux Visages de la résilience: Contre la récupération d'un concept, Paris: Odile Jacob, 2024.
Boris Cyrulnik, Resilience: How your inner strength can set you free from the past, London: Penguin Books, 2009.
Eva Kalbheim, Resilienz für Dummies, Weinheim: Wiley, 2023.
Alice Koubová, Barbora Baronova, Odolná společnost. Mezi bezmocí a tyranií, Praha: One Woman Press, 2023.
Ondřej Kundra, „Otakar Foltýn: Na vyjádření o sviních si trvám“, in: Respekt, 17. 1. 2025, https://www.respekt.cz/rozhovor/otakar-foltyn-na-vyjadreni-o-svinich-si-trvam-jsem-chybujici-ale-ne-v-tomto-pripade?srsltid=AfmBOoqu3OwV9ZSQneMhAVMoXkMxIUdKCfa32HSTTKB-5ADXUPEjqz7H
Barbary Schmitzové, Jaký život je hoden žití, přel. Barbara Schmitzová, Praha: Karolinum, 2023.
Henrik Walter, Resilienz. Zwischen Coach und Couch: Wie wir heute noch psychisch gesund bleiben können und warum Ratgeber bisher enttäuscht haben, Düsseldorf: Becker Joest Volk Verlag, 2024.
-
Hostem podcastu Echo Pavla Štrunce byl předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka. „Ve volbách i předvolební kampani budeme akcentovat programovou a ideovou čistotu, koalice se mají dělat až po volbách,“ tvrdí a dodává: „Rozhodli jsme se nejít do žádné předvolební koalice, protože bychom riskovali 8% klauzuli. Přísaha dosáhla svého limitu, zatímco my rosteme," tvrdí Macinka a mluví i tom, že nestojí o to, aby jejich členové skončili jako vysloužilí staříci v poslaneckých lavicích, nebo ministerských funkcích. Podle něj byla možnost, aby Přísaha podpořila Motoristy, podobně jako Motoristé dříve podpořili Přísahu v krajských volbách. „Měli si přečíst realitu správně. Místo toho to vzali osobně. My jsme nebyli ti, kdo spolupráci vyloučili – to udělali oni,“ dodává.Na ekonomické části programu bude spolupracovat ekonom Vladimír Pikora, kterého si Macinka umí představit i jako ministra financí. Filip Turek je prý jedním z nejviditelnějších europoslanců a je otázka, zda by měl kandidovat ve volbách do poslanecké sněmovny. „Je ale nutno říct, že jsme stále v EP v opozici, to rozhodování se může dít někde jinde. Jistě máme lepší možnosti jako Patrioti v Evropské radě,“ říká Macinka a relativizuje tvrzení médií a komentátorů, že jeho strana nemá bez Turka šanci. Macinka v rozhovoru kritizoval, že tradiční politické strany se nyní snaží přebírat témata Motoristů. „Najednou jsou všichni proti Green Dealu, najednou všichni bojují proti migraci. Jenže my tuto agendu děláme roky. My rozumíme, proč jsou tyto věci špatně, oni jenom reagují na průzkumy,“ tvrdí.ODS si podle něj protiřečí, když nyní kritizuje emisní povolenky, přestože jejich vláda je sama prosadila. „Stanjura teď říká, že chce bojovat proti emisním povolenkám, ale to byl český kabinet, který to v Radě EU odkýval. My to voličům ODS připomeneme.“Macinka také mluví o nástupu Donalda Trumpa na post prezidenta USA. „V USA probíhá konzervativní revoluce. Doufám, že něco podobného přijde i do Evropy, protože Evropa se nachází v sebedestrukčním módu. Úspěch je, když se Trumpovi podaří zrušit všechny zelené agendy. Odstoupení od klimatických dohod je rána z milosti evropskému green dealu, pokud se tohle zhroutí, je mi jedno, jaká cla budou na dovoz aut z Evropy,“ říká Macinka a mluví i o setkání s Tuckerem Carlsonem v USA a plánu přivést ho na návštěvu do Prahy. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Praxe prvorepublikových stranických sekretariátů vyvolala odpor k politickým stranám
První republika pro nás není jen vrcholem našich novodobých dějin, znamená v řadě ohledů vzor, ze kterého odvozujeme naše takzvané demokratické tradice. Například ústava ČR byla do značné míry opsána od té prvorepublikové. Ovšem praxe politických stran, jak fungovala za I. republiky, rozhodně nepatří k zářným příkladům demokracie.
Politické strany za I. republiky nebyly právnickými osobami, jejich vnitřní činnost tedy nebyla regulována žádnými právními předpisy. Špičkový ústavní právník František Weyr tehdy psal, že „výkonný výbor každé politické strany stojí mimo zákon a může si dělati, co chce“. Sociolog Jan Mertl v roce 1938 konstatoval, že strany jsou ovládány oligarchií složenou z předsedy, místopředsedů, generálního sekretáře, členů vlády, šéfů hospodářských podniků spjatých se stranou a blíže neurčeným okruhem osob obstarávajících svými konexemi peníze.
Závislost poslanců na oligarchii stranického vedení utvrzoval institut tzv. reversů. Reversy původně vznikly z obavy, aby zasloužilé stranické funkcionáře nějaký oblíbenec lidu nepřeskočil na kandidátce. Poslanci se zavazovali bianco podpisem, že složí mandát, budou-li k tomu svou stranou vyzváni. A volební soud ve své konstantní judikatuře přiznával reversům právní závaznost. Tím se poslanec stával doslovným rukojmím své strany. I proto mohla za I. republiky tak dobře fungovat Pětka – tedy neformální domluva předsedů stran - která autoritativně ovládala koaliční většinu v parlamentu a diktovala, jak mají poslanci hlasovat.
Odpor, který po Mnichovu k politickému stranictví vznikl, způsobil, že všichni po válce souhlasili s tím, aby stranictví bylo v novém Československu omezeno a regulováno. Tak vznikl druhý extrém - Národní fronta. To vše způsobilo, že se u nás mají politické strany u veřejnosti tak malou důvěru. Přitom bez nich nemůže zastupitelská demokracie existovat.
-
(Speciál ze Srbska o vzniku a fungování jediného Českého centra na západním Balkáně)
Další epizodu sourozeneckého podcastu musel vzhledem k těžkému zápalu plic staršího bratra Lukáše vůbec poprvé natočit Jakub Novosad sám. Rozhodl se proto využít své několikadenní cesty do Srbska a pozval si k rozhovoru Lucii Orbók, ředitelku nedávno otevřeného Českého domu v Bělehradě. Ten oficiálně spadá do sítě Českých center, která po celém světě šíří současnou českou kulturu, sdružují naše menšiny a zvyšují povědomí o naší republice v zahraničí. Český dům v Bělehradě je jediným z těchto center na západním Balkáně.
Český dům v Bělehradě oficiálně patřil Československu, v 60. letech 20. století ale připadl SFRJ a teprve v posledních letech se ho na základě iniciativy českých krajanských spolků a politické vůle českých a srbských politických představitelů podařilo vrátit zpět do vlastnictví České republiky. Právě bližší okolnosti tohoto složitého procesu spolu Jakub s Lucií probírají v úvodu podcastu, načež se postupně dostávají i k dalším tématům spojeným s byrokratickými a dalšími problémy, které toto převzetí provázely. V rozhovoru se dotýkají i předchozího působení Lucie v pozici ředitelky centra v Budapešti, její záliby v Bosně a Hercegovině i jejích ambicích, jakým směrem by se fungování Českého domu v Bělehradě mělo ubírat. Jakub s Lucií se dotknou i fungování českých besed v Srbsku, přičemž se blíže pozastaví i nad v Čechách poměrně neznámou oblastí srbského Banátu, kde po staletí žije česká menšina.
V rámci aktivit tohoto českého centra se konají i jazykové kurzy češtiny zakončené certifikovanou jazykovou zkouškou. Všechny kurzy i zkoušky jsou plně obsazené, jaká je hlavní motivace jejich účastníků? Jak vůbec zacílit na místní, aby pro ně Český dům atraktivní adresou a začali se aktivně zajímat o českou kulturu? Jaká je návštěvnost a jakým způsobem jsou kulturní akce financované? A kolik jich je vůbec možné za rok uspořádat, aby to nebylo prodělečné? Všechny tyto otázky se Jakubovi podaří Lucii zodpovědět a ještě zarámovat do širšího kontextu.
V podcastu se nakonec mimo jiné dozvíte i to, kde se v posledních letech otevíraly nebo budou otevírat další česká centra. Zároveň se dotkneme i fungování center v problematických oblastech jako jsou Ukrajina, Gruzie a v posledních měsících vlastně i Srbsko, kde probíhají čím dál větší protesty proti stávajícímu režimu. Jak může podobná společenská situace ovlivnit fungování podobné instituce?
Aneb speciální vydání podcastu, kde se probírají slovanská témata ze všech možných úhlů pohledu.
-
Plán Evropské unie zavést emisní povolenky pro domácnosti může výrazně změnit rodinné rozpočty. Kdo a za co by měl platit, jaké dopady to může mít na ceny energií a proč se o tom zatím mluví jen opatrně? Poslechněte si nový Hrotcast s Markétou Malou a Pavlem Štruncem.Banky v loňském roce odvedly na dani z neočekávaných zisků, takzvané windfall tax, méně než půl miliardy korun. O rok dříve to podle ministerstva financí bylo okolo 700 milionů. Celkový výnos z téhle mimořádné daně za rok 2024 činil 36,7 miliardy, což je pokles z 39,1 miliardy v roce 2023. Většinu inkasa tvořil v obou letech výběr od energetických firem. Proč to připomínáme? Protože původní plány ministra financí Zbyňka Stanjury byly jiné – výrazně vyšší.Windfall byl zaveden jako pokus pokrýt dopady energetické krize. Jak to ale skutečně dopadlo?„Podle toho, co ministerstvo financí tehdy říkalo, jsme jen u samotných bank předpokládali výnos až 33 miliard. Ekonomové a odborníci na bankovní sektor ale od počátku tvrdili, že to je nereálné,“ připomíná ekonomická novinářka Echo24 Markéta Malá v novém Hrotcastu.Redaktorka vysvětluje, jak konkrétně finanční instituce na Stanjurovy plány s mimořádnou daní zareagovaly. „Banky začaly ve velkém nakupovat státní dluhopisy, jejichž výnosy jsou osvobozené od zdanění, což je zcela legální praktika. Navíc tím pomáhají státu, protože čím větší je poptávka po státních dluhopisech, tím více klesají náklady na obsluhu státního dluhu.“Nicméně z výběru windfall tax už se stalo politikum. Aby ne, když nás na podzim čekají další sněmovní volby. Bývalá ministryně financí za ANO Alena Schillerová výsledek vládního výběru mimořádné daně označila za výsměch. „Banky se na to připravily a daňově optimalizovaly,“ kritizovala.Dalším tématem Hrotcastu jsou nápady, které zaznívají z vládního hnutí STAN. Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák je přímo studnice takových nápadů a možná i test toho, co všechno voliči ještě unesou. Nedávno se rozpovídal na téma, jak zvýšit výdaje na obranu. Prý jedině tak, že budeme zvyšovat daně, což je lepší než škrtat.Kromě daně z nemovitosti jmenoval i daň z příjmu. A pak přišel zlatý hřeb: podle ministra můžeme více zdanit obchodníky na burze. „To by mohl být zajímavý zdroj příjmů,“ zauvažoval.„Irituje mě, že je STAN někdy řazen mezi ideově nevyhraněné. Nemyslím si to o něm. Oni prosazují a prosazovali levicová řešení. Ministr Dvořák mluvil o tom, že výnosy z obchodování jsou velmi málo zdaněné a srovnával to zcela nesmyslně se zdaněním práce,“ říká Malá.„Starostové by rádi danili ty, kdo vydělávají,“ dodává. A moderátor Pavel Štrunc připomíná slova senátora Ondřeje Lochmana ze STAN, který mluvil o tom, že když má někdo neočekávané zisky, je přeci sociálně spravedlivé, aby je odvedl.A jsme zpátky u windfall tax: ČEZ měl podle senátora neočekávané zisky, je tedy dobře, že z nich odvedl daň. „Kdybychom mu je nechali, šly by i minoritním akcionářům. Oni ale vydělali. A to, co bylo výrazně nad průměr, bylo zdaněno. To považuju za spravedlivé,“ řekl doslova Lochman.Posledním velkým tématem jsou emisní povolenky pro domácnosti. Jak to bude s daní ze zelené energie, čekají každou domácnost další výdaje na pokrytí evropské udržitelné ideologie? Čekají nás sociální bouře kvůli dopadu na peněženky občanů? Pusťte si nový Hrotcast.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czZa jakých okolností se může Ústavní soud vložit do voleb? Komentátoři Týdeníku Echo řeší názory jeho předsedy Josefa Baxy. Kdo může za Green Deal. A drolí se na Slovensku koalice, nebo u sousedů hrozí převrat? CIA říká, že covid skutečně mohl uniknout z čínské laboratoře. S jeho výzkumem však původně začali Američané. X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hostem podcastu Men’s Factor Josefa Tomana a Hynka Čermáka byla Martina Ptáčková. Osminásobná mistryně světa v bojových sportech, která trénuje děti i ozbrojené složky, věnuje se osvětě, jak řešit šikanu a byla i hvězdou televizní soutěže StarDance. K bojovým sportům se dostala kvůli šikaně, které čelila ve škole. „Byli to spolužáci, kteří mě systematicky trápili. Kradli mi svačiny, schovávali knížky a smáli se mi, že jsem spíš kluk. Bylo to dlouhodobě psychicky náročné," vzpomíná. Když se rodiče o šikaně dozvěděli, rozhodli se, že Martina se musí naučit bránit. To byl začátek její cesty bojovnice.
Začínala s karate a kondičními tréninky, které měly za cíl posílit její sebevědomí. „Nečekalo se, že u bojových sportů vydržím. Všichni říkali, že to není pro holky. Ale mě ten adrenalin a disciplína chytly."
V deseti letech ji trenér poprvé vzal na sparing a od té doby bylo jasno. „Bylo to tvrdé, ale to, že jsem se dokázala bránit a překonávat svoje limity, mě posílilo.“
Dnes Ptáčková spolu s bratrem a otcem vede klub, kde trénují děti už od čtyř let. „Nejmladší děti si zatím jen hrají a zvykají na kolektiv. Učí se socializaci a získávají pohybové návyky. Starší děti pak postupně trénujeme v technikách a vědomí, jak se bránit.“
Sama vidí ve sportu důležitý nástroj prevence šikany. „Děti získají sebedůvěru a učí se, že není třeba utíkat před problémy. To, co mě naučil můj otec, předávám dál: že je důležité postavit se za sebe a situace řešit.
“Vedle fyzické šikany vidí stoupající hrozbu v kyberšikaně. Anonymita na sociálních sítích je podle ní obrovský problém. "Lidi si myslí, že se jim nic nestane, a řeší si na ostatních svoje komplexy. Je to stejně nebezpečné jako fyzická šikana, protože zanechává hluboké jizvy na psychice.“
V budoucnu se chce věnovat i osvětě v oblasti sebeobrany a prevenci šikany. „Chtěla bych, aby se bojové sporty dostaly do osnov tělocviku na školách. Nejen kvůli fyzičce, ale i pro sebedůvěru a disciplínu. Myslím, že bychom měli děti víc vystavovat nekomfortním situacím, aby se naučily překonávat překážky.“
-
Minulou středu, tedy den před pořádáním tohoto Salonu, se v Senátu nepodařilo přijmout, ale ani odmítnout či pozměnit nový „lex Ukrajina“. Ten tak po uplynutí třicetidenní lhůty zamíří na Hrad k prezidentskému podpisu. Vášně budí zejména v něm obsažený nový trestný čin pojmenovaný jako „neoprávněná činnost pro cizí moc“. Namířen má být proti každému, kdo „v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc“. Podle kritiků může tato příliš široká definice ohrozit svobodu projevu. Nejen o tom, zda je tato obava oprávněná, debatovali nezávislí senátoři Václav Láska a Hana Kordová Marvanová, předkladatel návrhu, poslanec za STAN Martin Exner a poradce pro otevřenost veřejné správy a ochranu soukromí Oldřich Kužílek.
-
Soudě podle sociálních psychologů se bez lhaní neobejdeme. Četnost našeho lhaní je až šokující. Třeba sociální psycholožka Bella M. DePaulová na základě svých studií tvrdí, že muži i ženy lžou až v pětině svých sociálních výměn trvajících déle než deset minut. A v průběhu týdne oklameme přibližně 30 procent lidí, se kterými jsme v užším kontaktu. Hůře jsou na tom jen skutečně inteligentní lidé: ti s realitou zacházejí ještě o něco volněji.
Hannah Arendtová sice tyto výzkumy nemohla znát, nejspíše by ji však nepřekvapily. Lež měla za jeden z těch mála dokladů toho, že člověk je svobodný, že tedy není beze zbytku podmíněn sociálně či situačně, ale s realitou nakládá svobodomyslně. „Kdybych neuměla lhát, nebyla bych svobodná,“ poznamenává si do svého deníku. Zvláštní kategorii tvoří politické lži. Hannah Arendtová je dělí na příklady klasického lhaní; politik v tom případě něco zatají nebo podá jinak, než jak to bylo. Ve svém eseji „Lhaní v politice“, který právě vychází v knize Krize republiky v nakladatelství Herrmann a synové, poznamenává, že leccos se změnilo a svět se potýká s moderním politickým lhaním.
O co jde? Německá myslitelka to ilustruje na příkladu Pentagonských dokumentů. Ty podle myslitelky svědčí o tom, že se kolem politiky začali točit „noví“ intelektuálové a různí odborníci na veřejnost, kteří mají za to, že se nad realitu mohou povznést. Vycházejí ze smyšlených premis či plánů, a proto také nelze tvrdit, že by druhým přímo lhali. Nejprve totiž oklamou sami sebe a následně usilují o to, aby nevyhovující realitu nahradili tím, co si myslí, že by mělo platit. Arendtová tento postup nazývá „defaktualizací“ světa. Nápadné na tom je, že se občané mnohdy oklamat nedají. V tom tkví naděje těchto lží – pluralita je nezměrná a skutečnost nakonec bude mít poslední slovo. Akorát je problém, že se za ignorování reality platí. Leč mnohdy nejsou plátci ti, kteří na samém počátku oklamali sami sebe.
Kapitoly
I. Lež podmínkou života? [Úvod až 15:40]
II. Láska ke světu, ne k filozofii. [15:40–34:00]
III. Co je lež? Třeba i přehánění [34:00–43:00]
IV. Image making: Pakt politiků a „nových intelektuálů“ [43:00 až konec]
Bibliografie
Hannah Arendtová, Krize republiky, přel. Petr Fantys, Praha: Herrmann a synové, 2024.
Hannah Arendtová, Původ totalitarismu, I–III, přel. J. Fraňková, J. Rypka et al., Praha: OIKOYMENH, 2013.
Christine Comaford, „Why We Lie, And The Neuroscience Behind It“, in: Forbes, 17. 10. 2020, https://www.forbes.com/sites/christinecomaford/2020/10/17/why-we-lie-and-the-neuroscience-behind-it/
Bella M. DePaulo, „The Many Faces of Lies“, in A. G. Miller (vyd.), The Social Psychology of Good and Evil, New York: Guilford Press, 2004, str. 303–326.
Bettina Stangneth, Lügen lesen, Hamburg: Rowohlt, 2017, str. 34.
Lyndsey Stonebridge, We Are Free to Change the World: Hannah Arendt’s Lessons in Love and Disobedience, New York: Vintage, 2025, str. 121 (Kindle Edition).
Ondřej Šmigol, „Britský horor. Skandál násilnických gangů znovu propukl“, in: Echoprime, 16. 1. 2025.
-
Proč bývalí disidenti, kteří vyjednali s vedením KSČ sametové převzetí moci, prohráli? – Vše začalo v létě 1990 po volbách, kdy Václav Klaus využil příležitosti, neodjel na dovolenou, a naopak začal objíždět republiku a přemlouval regionální centra OF ke své podpoře. Krajská a okresní centra OF byla tehdy nespokojena s Koordinačním centrem OF a pomalým postupem reforem a toužila si to konečně vyřídit s místními nomenklaturními bratrstvy. Václav Klaus je přesvědčil, že transformační politika už nemůže být politikou konsenzu a kompromisu, jakou prosazovali bývalí disidenti, a že se radikální ekonomická reforma podaří jedině tehdy, bude-li vycházet z pravicové ideologie. Pravicová politika současně poskytla frustrovaným okresním OF nástroj k zúčtování s regionálními komunistickými mafiemi. Václav Klaus se tak zmocnil OF zdola, což byl vskutku husarský kousek, který nemohl podařit každému. Později se zbavil bývalých disidentů tím, že rozdělil OF a založil ODS jako disciplinovanou pravicovou stranu, která ve volbách do ČNR v roce 1992 spolu s KDS drtivě zvítězila s téměř 30 %. Občanské hnutí, kam se většina bývalých disidentů uchýlila, se do Parlamentu vůbec nedostalo.
-
„Bylo to drsné, Trump šel na dřeň, mluví ke svým voličům bez ohledu na spojence, na Evropu, Mluví především těm, kteří ho zvolili,“ komentuje Jan Švejnar svoje pocity z inauguračního projevu prezidenta Trumpa. Ekonom z kolumbijské univerzity a CERGE-EI, se v rozhovoru zamýšlí nad politickou strategií Donalda Trumpa, jeho ekonomickými kroky a vlivem na globální dění. "Zkušenost je dobrá věc a v případě staronového amerického prezidenta je to vidět i na jeho působení v prvních dnech. Bidenova administrativa zašla v hodnotových věcech příliš daleko a příliš rychle. Lidé byli zneklidněni a Trump jim hrál do noty,“ konstatuje Švejnar. Jedním z hlavních pilířů Trumpovy ekonomické politiky je využívání nerostného bohatství Spojených států. „Amerika oproti Evropě a Číně je nerostně bohatá. V tom se podobá Rusku, akorát že je technologicky vyspělejší a má systém, který funguje,“ zdůraznil Švejnar. Tento přístup může mít vliv i na globální ceny ropy a energetickou stabilitu. Jaký vliv může mít na Česko – americké vztahy to, že bývalá manželka prezidenta je z Čech? „Je to karta, se kterou se dá hrát, ale musí se to dělat obratně a kultivovaně, na to jsou Američané zvyklí,“ myslí si Švejnar a dodává, že hlavně Trumpovi děti by měli vazbu udržovat. Měl by to prý být doplněk mezinárodních vztahů, který Češi dovedou využít. „Česko má určitě šanci dělat most s Amerikou, šanci jen musí využít, Amerika a Trump jsou teď nejdůležitější hráči na světě. A rozhoduje on,“ konstatuje ekonom a současně mluví o tom, že Joe Biden výrazně ve funkci přesluhoval s ohledem na svůj zdravotní stav. Švejnar upozorňuje na kontrast mezi americkým a evropským přístupem k ekologii. "Americká administrativa nebyla tak striktní jako v Evropě, nejsou tam datovaná omezení a nařízení, ale dávají pobídky, aby se systém sám na zelenou silou trhu otočil,“ říká Švejnar a dodává, že Trump ruší mnoho zelených výhod, bude se těžit, bude důraz na cenu a cena ropy by mohla i klesnout.“ Velkou chybou Evropy podle Švejnara je, že Evropa nedrží krok s Amerikou a Čínou v rozvoji technologií. HDP Evropy by mohlo být dokonce o 40 % vyšší, kdybychom na vlnu naskočili včas, a navíc kladli důraz na špičkovou vědu a vzdělávání.Švejnar varuje před rizikem, že Evropa zůstane pozadu v nové éře technologií, jako je umělá inteligence. „V 90. letech Evropa zmeškala digitální revoluci. Dnes čelíme podobné situaci s umělou inteligencí,“ řekl. Vyzývá k větší efektivitě alokace zdrojů a podpoře špičkového vzdělávání. Podle Švejnara se Trump snaží ostře regulovat migraci, což rezonuje u voličů. Zároveň však americká ekonomika potřebuje pracovní sílu, což může omezit radikální kroky: „Farmáři potřebují tyto lidi. Ekonomický tlak z byznysu na Trumpa ho omezí v tom, aby šel příliš daleko.“
-
Na sklonku loňského roku byl otevřen nový podstatný úsek dálnice D55 na Bzenec a Hodonín. Hejslované k němu mají osobní vztah, jelikož začíná za domem jednoho z nich. Jakub i Lukáš roky sledovali, jak se stavba zakládá, roste, jak mění krajinu, novou dálnici si oba ihned projeli a hodnotí její existenci každý svým pohledem: Jakub jako domácí, Lukáš jako přespolní. První je ke stavbě smířlivý, druhý je k ní skeptický a považuje ji za zbytečně velkorysou – preferoval by pro tuto oblast střídmější dopravní řešení. Jakub staršího bratra naopak uklidňuje a nabízí mu pohledy místních. Pohled na novinku se postupně rozšiřuje přes půl Evropy a projevují se zkušenosti obou šoférů: to, že jeden je zvyklý pohybovat se spíše po slovanském severu a západě, zatímco druhý po slovanském jihu a východě. Každý tedy do debaty přináší jiné, de facto protichůdné zážitky, návyky a závěry. Jak to dopadne?
Sourozenci proberou saské silnice pro motorová vozidla o třech pruzích, kde se dva pruhy na té či protější straně střídají pravidelně po několika kilometrech, což je řešení, které Lukáš považuje za elegantní a u nás málo využívané jako mezistupeň mezi dálnicemi a okresními silnicemi. Hovoří se o tom, že Česko je intenzivně tranzitní země, přinejmenším ve střední Evropě kamiony nepopiratelně přetížená, a že je tedy nové dálnice potřeba stavět, aby se ulevilo stávajícím. Hodnotí se přínos dálniční výstavby v Chorvatsku či v Polsku. Jakub také dodává, že je potřeba počkat s hodnocením využití nových dálnic, než si na ně řidiči zvyknou a začnou po nich jezdit automaticky a bude skutečně zřejmé, jak s novými cesty zacházejí a jak je používají. Jemu samotnému se prý novinka, jež mu stojí za zahradou, paradoxně prozatím vlastně spíše nevyplatí.Řeč se stočí také na to, kolik dálnic by v Česku ještě mohlo vyrůst a odkud kam. Vyplatila by se jižní dálnice z Plzně do Brna? Anebo okrouhlá dálnice po obvodu země mezi krajskými městy? Dojde také na dopravní značení na dálnicích a cestách v různých zemích, na systémy odpočívek a jejich značení různě po (střední) Evropě. Jakub podrobně přibližuje dálniční systém na Balkáně a vysvětluje, jak jeho rozvoji mimo jiné neprospívá, že půlka poloostrova není součástí Schengenského prostoru – taky se jí přezdívá „černá díra v Evropě“. Zároveň neopomíná připomenout, že našinec dávno odvykl tomu a neumí si kloudně představit, co to znamená čekat na hraniční odbavení na silnici, že to může trvat klidně desítky hodin a že nemalá část Evropanů, vrací-li se domů (na svátky, na prázdniny nebo jen na víkend), toto musí stále pravidelně podstupovat.
Aneb konečně podcast, s kterým se projedete po Evropě sem a tam.
-
Stane se z Evropy periferie světového ekonomického růstu? A co bude nová prezidentská éra Donalda Trumpa znamenat pro americko-evropský byznys? O tom už více v Hrotcastu s Janem Burešem, hlavním ekonomem Patria Finance, a Pavlem Štruncem.
Nový americký prezident Donald Trump představil projekt s názvem Stargate, v rámci kterého by měly špičkové technologické firmy investovat až 12 bilionů korun do infrastruktury pro umělou inteligenci. Spojené státy pod novou administrativou totiž na AI sázejí jako na technologii, jež má v budoucnu zajistit prosperitu. Ve Stargate jsou zapojeny společnosti OpenAI, tvůrce dnes asi nejznámějšího chatbota umělé inteligence ChatGPT, SoftBank a Oracle.
Jakým je tahle nová digitální doktrína vzkazem pro Evropu? „Trump bere investice do AI velmi vážně, určitou roli v tom jistě hrají osobnosti, které se kolem něj sešikovaly, jako je lídr Tesly či SpaceX a miliardář Elon Musk. Spojené státy mají v technologiích velký náskok a budou se ho snažit udržet. Je to signál, co je pro nového amerického prezidenta důležité,“ říká Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance, v novém Hrotcastu.
Bureš dodává, že Trump je nepředvídatelný a má kolem sebe široké spektrum poradců, z nichž každý občas míří jiným směrem a má jiné názory i zájmy. To ostatně dokládá i aktuální dění, na veřejnost totiž prosákly informace o kritice, kterou Musk namířil vůči Trumpovi, pravděpodobně kvůli angažmá OpenAI a jejího lídra Sama Altmana v projektu Stargate. Tam jde ale spíše o osobní antipatie a ambice. Zásadní důraz Trumpovy vlády a poradců na technologický boost USA zůstává i nadále v platnosti.
Pro Evropu není podle Bureše relevantní pomýšlet na souboj o špičku v celosvětové AI aréně. Unie sice může tento sektor rozvíjet a snažit se v něm být lepší a lepší, pro digitální technologie jsou ale svým celkovým byznysovým a inovačním prostředím mnohem lépe nastaveny Spojené státy, míní.
Amerika jako celek není chudá a předvádí v poslední dekádě velmi solidní ekonomické výkony, problém je v tom, že bohatství se nerozděluje rovnoměrně a část populace necítí, že by bohatla spolu s celkem, doplňuje hlavní ekonom Patria Finance.
Trumpův nástup do Bílého domu je spojený s hrozbou uvalení vysokých cel vůči soupeřům i spojencům USA.
Soudě podle rétoriky jsou pro nového prezidenta hlavním ekonomickým nástrojem pro nátlak a dosažení vlastních cílů. V Evropě se to týká zejména výroby aut. „Nepříjemné to bude pro značky vyrábějící vše na našem kontinentu jako jsou Porsche nebo Volvo. Jiné automobilky ale vyrábějí v USA, těch se to týkat nebude,“ říká Bureš.
Víc bychom se podle jeho mínění měli bát případné Trumpovy roztržky s Čínou. Pokud se bude Washington před přílivem asijského zboží uzavírat extrémními cly, Peking začne zbytek světa zaplavovat produkty, které nebude mít kde prodat. To může evropský průmysl dál výrazně oslabovat.Jak evropskému průmyslu i technologickému rozvoji škodí přeregulovaný trh? Dají se čekat změny v Green Dealu, když Donald Trump důrazně otočil kormidlem USA směrem pryč od zelených plánů předchozí administrativy Joea Bidena? Nebo je Evropská komise příliš konzervativní a bude se svých udržitelných a obnovitelných pozic držet?Pusťte si nový Hrotcast.
-
Budeme mluvit o sexu. Kdysi jsem si myslel, že o sexu se má mluvit co nejvíc a co nejotevřeněji, že to věci velmi prospívá. Nyní, když jsem trochu starší, tak už si tím nejsem tak jistý, naopak se začínám přiklánět k názoru, že se o sexu mluví až příliš a že se o něm mluví špatně. A také že když je sex všude, tak výsledek je, že mizí tam, kde být má. Ale to samozřejmě bude tím stárnutím. Přesto jsem na sebe vzal to břímě podniknout salonní výpravu do světa, bez jehož existence by tady nikdo z nás nebyl. Ani moji milí hosté: dámy Julie Gaia Poupětová, sexuální koučka, publicistka Klára Elšíková, která píše o lidské sexualitě z hlediska mladé ženy, nedávno vydala knihu Pacanka, a pak, i když tak nevypadá, nestor české sexuologie – profesor Petr Weiss.
-
Česko je mekka sušeného masa, říká zakladatel společnosti Fine Gusto Nature David Novák, který byl hostem Hrotu Pavla Štrunce. Jak si stojí největší český výrobce sušeného masa na trhu? "Za deset let, co jsme sušené maso začali vyrábět se poptávka zvedá," říká Novák a dodává, že vysoká cena produktů je dána především tím, že se maso zbavuje velkého množství vody. Někdy z kila zbyde i jen 350 gramů vysušeného masa. Maso společnost nejvíc dováží z Německa, ale část suroviny přichází i z Česka. „Zpracujeme tři tuny syrového masa denně, s malými dodavateli byl problém, že nebyli schopni garantovat objem dodávek.“
David Novák říká, že děti jsou milovníci jejich produktů: „Rodiče je často nemohou donutit, aby maso jedli, ale naše sušené jim chutná. Je to asi nějaká kombinace chuti.“ Cena masa se v posledních letech zásadně zvedla. „Je ho nedostatek a dalším argumentem producentů je, že se zvedá minimální mzda a nezávisle na sobě dodavatelé zdražují. 70 procent ceny našeho produktu je maso," dodává Novák a mluví i o tom, že dobré jerky se dělá jen z kvalitních částí hovězího dobytka.
"Ve výrobě sušeného mase není moc kontroverze, založili jsme byznys na produktech z masa a soli, není na tom nic, co se dá napadnout. Ale v Německu v současné době máme problém dostat se do některých řetězců, je tam hodně trend veganství, takže i společnosti, se kterými spolupracujeme v Česku, naše výrobky na německém trhu nechtějí," říká Novák a dodává, že jeho firma veganské jerky vyrábí, řetězce ho rády dávají do sortimentu, ale ve výsledku se příliš neprodává.
Za jeden z největších úspěchů Novák považuje to, že firma dodává produkty britské armádě: „Povedlo se nám vytlačit tamního konkurenta, mají velmi přísné podmínky na kvalitu, dodáváme jim tyčinky z mletého masa, které musí vydržet pět let,“ říká a dodává, že jednají s dalšími státy v Evropě pro dodávání do armád, ale tendry prý trvají často velmi dlouho. „Chceme se dostat do německé armády, byl by to i krok, kdy by nás přijaly tamní řetězce na trhu. Byl by to otevírač dveří.“ Společnost právě představuje novinky ve spolupráci s jihoafrickým kuchařem a řezníkem. André van Stadena z JAR pro podnik Fine Gusto Nature vyvíjí a připravuje africké speciality. Víc se dozvíte v rozhovoru.
- Laat meer zien
