Afleveringen

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Atentát na Donalda Trumpa, odstoupení Joe Bidena z boje o pokračování v Bílém domě. Americká politika se otřásla. Co čekat dál? Probral jsem to s bývalým velvyslancem v USA a poradcem prezidenta Pavla Petrem Kolářem. Ten říká, že Kamala Harris, současná viceprezidentka a budoucí velmi pravděpodobná kandidátka demokratů, má šanci Trumpa porazit. Ale lehké to mít nebude. Zároveň Kolář zdůrazňuje, že s Trumpem a jeho případnou administrativou musíme mluvit, není to zosobněné zlo. A měl na nás i pozitivní vliv. Mluvili jsme ale taky o atentátu, který americký exprezident usilující o návrat do úřadu mistrně využil, o tom, kudy teď půjde kampaň, a o dopadech případného Trumpova vítězství.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Odmítá, že by byl mluvčím Generace Z, přestože jeho instagramový účet Kovy sleduje 800 tisíc lidí a na stejnojmenném Youtube kanále má odběratelů bezmála milion. Karel Kovář, jak se jeden z nejznámějších českých influencerů jmenuje občanským jménem, se přitom neveze na žádné vlně instantního zájmu. S natáčením internetových videí začal jako teenager, dnes je mu sedmadvacet a říká, že má svou tvorbu pořád kam posouvat. Je to ale o tvrdé práci a o tom, nenechat se motivovat jenom čísly sledovanosti, protože je pak snadné sklouznout k bulvarizaci obsahu a ke kontroverzním věcem jenom proto, aby algoritmus stále rostl. Sám se důsledně snaží unikat z nejrůznějších škatulek, do kterých se ho ostatní snaží vtěsnat. Přiznává, že jeho dosah je pro něj do určité míry zavazující, ale taky pochopil, že pokud chce zůstat autentický, nemusí být u každého trendu a zavděčit se každému. Právě chtít si udržet tvář někoho, kdo je dostupný všem a nikdy se příliš nevymezí, může podle něj ve výsledku být tím největším vězením. Uzavírat se nechce ani v online prostoru. Samotného ho občas skoro děsí, s jakou vážností někteří politici vnímají sociální sítě, a to, co se na nich děje. I když jde o velmi úzký výsek společnosti, tak mu věnují hodně energie a pak se někdy až ideologicky zaslepeně upnou na konkrétnosti, které pro širokou veřejnost nemusí být reálně tak důležité. Jak vnímá generační střety a o co předpokládá, že bude do budoucna tím největším? Proč mu přijde zrádné dělat politiku pro mladé? S kým nechce vést dialog? Ve které evropské zemi musel zapírat svého přítele? A jak se mu vůbec žije v Česku? I o tom jsme s Karlem Kovářem alias Kovym mluvili.

  • Zijn er afleveringen die ontbreken?

    Klik hier om de feed te vernieuwen.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    „Domnívat se, že se nám může vyhnout maďarská, nebo slovenská cesta, je naivní,“ myslí si Václav Moravec a jedním dechem dodává, že si příklon k autoritativnějšímu režimu nepřeje ani jako občan, natož jako novinář. Říká, že podstata některých tlaků a problémů, kterým čelí slovenští kolegové v médiích, je u nás podobná. Obě země navíc spojuje nedokončená transformace v pluralitní demokracii. Boj o ni a o dělbu moci ještě přijde, předpovídá s vědomím toho, že útoky na Českou televizi, potažmo na něj coby její tvář a tvůrce nejsledovanějšího diskuzního pořadu boudou sílit. To pravé peklo podle něj nastane v souvislosti s novelou mediálních zákonů, která má zvýšit televizní a rozhlasové poplatky. Vadí mu, že managmenty médií veřejné služby nejsou schopné jejich navýšení veřejnosti lépe odůvodňovat, přitom mají ten nejsilnější komunikační kanál – Českou televizi a Český rozhlas. Připouští, že kdyby si založil vlastní podcast, měl by asi větší míru svobody. Jak daleko od vstupu na Herohero je? Čím se novináři připravují o vlastní autonomii i slovní zásobu? Proč nechce, aby Otázky Václava Moravce byly spojované s hádkami politiků? Měla by média přiznávat svou názorovou vyhraněnost? A co by nás mělo spojovat? I o tom jsme se s vysokoškolským pedagogem, moderátorem a novinářem Václavem Moravcem bavili.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 48 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Po čase jsme se opět sešli s Petrem Cífkou z Moviezone, abychom si promluvili o nových filmech. Probrali jsme to nejlepší z Karlových Varů, chválili Vlny, Zahradníkův rok nebo Mord, dali tipy na dokumenty a podívali se i na nového Policajta z Beverly Hills nebo Furiosu: Ságu Šíleného Maxe. Ptal jsem se Petra, čím to je, že některé dobré filmy propadávají, a co to znamená pro další měsíce. A padaly i kontroverzní názory (moje).

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Díky aktivistům se podařilo otevřít celou řadu enviromentálních a lidskoprávních otázek, a tak se studentka Rozárie Haškovcová nezdráhá řadit mezi ně. Téma životního prostředí ji oslovilo v šesti letech a od té doby se prakticky nevěnuje ničemu jinému. Je pro ni koníčkem i zdrojem příjmu, což nepředpokládala, že se někdy stane. Coby green influencerka už je na posměšky a nálepky „bio, eko, bláznivých žen“ zvyklá, na škole si zažila šikanu, nedílnou součástí jejího života se staly hejty. Své přesvědčení přitom nikomu nevnucuje, nemyslí si, že strašit lidi katastrofickými scénáři je cesta. Zastává názor, že žít stoprocentně udržitelně a ekologicky je kontraproduktivní, protože člověk z toho tak trochu vyhoří. Za problematické považuje primárně množství, ve kterém vše spotřebováváme, a jako příklad zmiňuje rychlou módu. Každý den uvedou značky levného oblečení na trh stovku nových modelů, po kterých s využitím fashion influencerek vytváří poptávku a tlak primárně na mladé dívky, které se často potýkají s nízkým sebevědomím, aby kupovaly další a další produkty, díky kterým stoupnou v ceně. Co s tím, proč se nevzdala létání, co si myslí o přilepování se k silnici a demonstrativním poškozování uměleckých děl nebo na základě čeho si vybírá firmy, se kterými spolupracuje, si poslechněte v našem rozhovoru.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Život se mi sesypal, aby se mohl znovu začít skládat, ohlíží se herec, režisér a moderátor Vojta Kotek za uplynulými pěti lety, kdy v červenci 2019 tragicky zemřel jeho otec a on přesně rok nato havaroval na zděděné motorce. Obě hraniční situace na něm zanechaly šrámy, ale paradoxně taky odstartovaly novou etapu. Přestal čekat na to, až život přijde s něčím super, a uvědomil si, že super už to je. Jakkoli ho štve, že si s tátou nikdy nepokecá o tom, jaké je to být rodič, má zvláštní, těžko popsatelný pocit, že je mu pořád nablízku. Ne že by na něj koukal z nebe, mnohem intenzivněji cítí jeho otisk v sobě i ve svém synovi Hubertovi. A taky svoji smrtelnost. Když o tom mluví, neubrání se slzám. Není to jediný emotivní moment našeho povídání. Neskrývá to. V tom, jak žije i co dělá, chce být autentický. Těží z toho i v herectví. Rozplakat se na povel sice uměl odmala, stačí nemrkat, postupem času ale od téhle dovednosti upustil a najel mu místo ní život jako takový. K čemu dalšímu postupně dospěl (i když spousta lidí kolem něj by prý to, co ho potkalo, za dospělost neoznačila), si poslechněte našem v rozhovoru.

  • CELÝ ROZHOVOR NEJEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR, ALE VÝJIMEČNĚ I TADY

    Role kriminalisty Jiřího Markoviče byla pro Petra Lněničku zlomovou hned v několika ohledech. Nejenže byla tou největší, kterou prozatím před kamerou dostal, ale ovlivnila taky jeho osobní život. Fyzicky i psychicky náročné, mnohdy víc než 12hodinové natáčení si vyžádalo větší osamostatnění jeho dvanáctiletého syna, kterého má v péči. Přehodnotit zažité vzorce ho přiměla i smrt jeho kolegy Dana Heribana, se kterým se na place skamarádil a společně plánovali, jak seznámí rodiny a budou se vzájemně navštěvovat. Kvůli náhlé zdravotní indispozici se ale musel slovenský herec vrátit do Bratislavy, odkud ještě druhý den psal, že se nikdy tolik nebál o život, ale že to bude dobré, že to bylo zřejmě „iba od chrbta“. To byla poslední zpráva, kterou si vyměnili. Co se dělo potom a koho celý štáb nenáviděl, jak se vyrovnával s rozpadem rodiny, proč si natáčení Zahradníkova roku s Oldřichem Kaiserem příliš neužil, nebo jak se z obchodní akademie ve Svitavách dostal k herectví, popisuje Petr Lněnička v rozhovoru ze speciální série natáčené na MFF KV.

  • CELÝ ROZHOVOR NEJEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR, ALE VÝJIMEČNĚ I TADY

    Do kategorie dokumentární fotky, ani žádné jiné její tvorba nezapadá, a tak přijala Libuše Jarcovjáková označení vizualistka. Fotit začala v 60. letech a už tehdy patřila mezi její první motivy selfie. Na rozdíl od těch současných mnohdy dost nelichotivá. Autoportréty si totiž nefotila, aby zjistila, jestli jí to sluší, ale kdo je a proč tu je. Kromě nich si psala i deníky a zpětně považuje za opravdové štěstí, že neměla prostor své záznamy nikde sdílet. Na dekády tak tvořila víceméně jen pro sebe. Dnes jsou její fotky mimo jiné cenným souborem dokumentujícím LGBT komunitu v 80. letech, prakticky jediným známým ve východním bloku. Netají se přitom tím, že proniknout do uzavřeného světa gayů a leseb jí trvalo tři čtvrtě roku velmi pravidelné docházky, intenzivní konzumace a neméně intenzivních rozhovorů. Jak se Libuši Jarcovjákové podařilo v 70. letech propašovat do Tokia, jak vnímá dnešní selfie, proč by fotky, které kdysi pořídila v romských rodinách, dnes už neudělala nebo proč nemůže umělá inteligence nikdy vygenerovat, co fotí? I tohle zaznělo během speciální série rozhovorů natáčené na MFF KV.

  • CELÝ ROZHOVOR NEJEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR, ALE VÝJIMEČNĚ I TADY

    Baví mě být uprostřed, říká herečka a režisérka Petra Nesvačilová s tím, že není skupinový typ a jediné, při čem v kolektivu jakžtakž vynikala, byla vybíjená, a to jen proto, že nebyla ambiciózní a schovávala se za ostatní. Líbí se jí levice i pravice, má ráda různé názory, protože si díky nim může tříbit ten svůj. Nudí ji intelektuální snobismus. Sama ho zažila, když nastoupila na Katedru dokumentární tvorby pražské FAMU. Nejen pro část jejích spolužáků, ale i profesorů byly její červeně nalakované nehty důvodem pochybovat o ní. O to víc se zabejčila a řekla si, že takhle svět fungovat nebude. Odmala byla totiž vychovávaná k tomu nenechat si sr*t na hlavu. V čem bylo její dětství složité? Za co vděčí mužům a kdy naopak musela jejich roli suplovat? Jak zvládá mateřství skloubit s prací? Nebo jak se cítí na červeném koberci? I o tom jsme se bavili během speciální série rozhovorů natáčené na MFF KV.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Věta „Radiační situace na Ukrajině zůstává normální.“ je svým způsobem otřepaná fráze, připouští předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová. Na sociální síti X ji publikuje denně od začátku ruské invaze a vnímá to jako službu. Po dvou letech a čtyřech měsících jí v reakci na to překvapí máloco. Agresivní, sprosté, buranské a ulhané účty, které se se stále větší intenzitou pod jejími příspěvky objevují, náleží podle ní asi stovce jedinců, kteří jsou za to dobře placeni a jejichž žluč a nenávist pak rozšiřují rekomendační algoritmy. Přiznává, že ani ona sama nedokáže úplně odblokovat pravou mozkovou hemisféru, která je emocionální, a má tendenci někomu fandit. Kruciální pro ni ale je, že situace je černobílá – Ukrajina byla zákeřně napadena, Rusko je agresor. Kreml přitom Drábové připomíná medvědí strašidlo Barbuchu z pohádky Kubula a Kuba Kubikula, které roste se strachem, ale když mu někdo ukáže, kde je jeho místo, tak zacouvá. Naším úkolem je dát najevo, že se nebojíme. V tu chvíli všechny silácké řeči o použití jaderných zbraní zůstanou jen řečmi. Bez ohledu na to považuje za rozumný přístup k životu připravit se na různé eventuality, které mohou nastat, včetně výpadků elektřiny. Výzvy zásobit se jodovými tabletami jsou ale přehnané, protože rozhodně nejsou všelékem proti radiaci. Prokazatelný je pouze jejich psychologický efekt. V jakých situacích jsou jodové tablety funkční? Dokáže Ukrajina přežít následující zimu s 80 % zničených tepelných elektráren, dost velkým podílem zdevastovaných vodních elektráren a devíti jadernými bloky v ohrožení? Co je největší překážkou výstavby jaderných bloků v Česku? Čím si vysvětlit zvýšený tuzemský export do středoasijských republik? Nebo co bude s SÚJB po jejím odchodu? I na to jsem se Dany Drábové ptal.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    V umění mě baví napětí, mělo by nahlodávat společenské jistoty, říká Lubomír Typlt a tohle přesvědčení promítá i do své tvorby. Žák výtvarníka Jiřího Šalamouna a absolvent nejlepší umělecké akademie v Evropě patří mezi nejúspěšnější současné malíře. Počkat si na to musel do pětatřiceti. Odmítá se totiž podbízet a honba za penězi je mu nepříjemná. Přehodit výhybku a dělat obrazy jenom proto, aby se prodávaly, považuje za strašně nebezpečné, nemusí být totiž cesty zpět. A tak ve dvaadvaceti začal malovat mrtvé kočky a rozloučil se s představou, že ho lidi budou kupovat. Dnes patří právě tahle jeho plátna ke sběratelsky nejvyhledávanějším a jejich majitelé, kteří měli svého času odvahu do nich investovat, si je cení pro jejich kunsthistorickou hodnotu. Sám Typlt připouští, že si nedokáže představit, že by někomu vysela v obýváku. Jsou to malby do galerií, v té Národní ale zatím chybí, což nepovažuje za svou chybu. Nejstarší kulturní instituce podle něj neplní svoji roli, pro českou společnost dělají hodně jiní. Kdo? Jak se v rodině lesního dělníka zrodí umělecký talent? Co má malování obrazů společného s kuřáctvím? A co zničilo lukrativní kontrakt a zapříčinilo rozpad WWW, jedné z prvních českých rapových kapel, ve které v 90. letech působil? I o tom jsme mluvili.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    AI je tajemství, změna a taky příležitost, abychom se naučili žít trochu jinak, myslí si Michal Pěchouček, ředitel a spoluzakladatel Centra umělé inteligence na ČVUT a loňský laureát medaile Karla Kramáře, nejvyššího státního ocenění za zásluhy v oblasti vědy a výzkumu. Upozorňuje přitom, že v krátkodobém horizontu jsou naše očekávání od AI přehnaná. V tom středně a dlouhodobém ale může technologická realita překonat veškeré predikce. I proto, že proces náběhu technologie do reálného života je složitější než její vývoj, a tak je těžké předvídat, kdy se co stane. Podstatné je si uvědomit, že umělá inteligence umí něco, co my ne, a naopak, maximálně toho využít a minimálně se tím nechat omezovat. V praxi to znamená, že o sobě nenecháme rozhodovat a diktovat si rekomendačními systémy. Za posledních 15 let jsme si na to zvykli a už vlastně nevnímáme, že na základě toho, na co klikáme a co sdílíme, vzniká extrémně přesný mentální obraz, díky němuž dostáváme obsah, který se nám líbí. V novém paradigmatu by měl každý z nás převzít část odpovědnosti za své bezpečí. Dnešní útočníci totiž neatakují jen stroje, sítě, disky a telefony, ale také lidskou mysl. Uživatelé, kteří budou ochotni reagovat pouze na to, co jim přinese umělá inteligence, budou perfektním cílem manipulace. Kdokoli bude chtít, si je koupí. Jako společnost bychom proto měli usilovat o to, abychom lidi vytahovali ze světa algoritmů, aby si dokázali vytvářet názor z dat a informací, které se jim dostávají i z jiných zdrojů. Čím víc takhle intelektuálně nezávislých bude, tím líp se nám bude žít, je přesvědčený Pěchouček. V čem se podle něj Elon Musk fundamentálně mýlí? Proč považuje zrušení bakalářských prací kvůli tomu, že je studenti píšou pomocí AI, za primitivní rozhodnutí a intelektuální lenost? Proč by byla katastrofa zaujmout k umělé inteligenci restriktivní přístup? A hrozí ČR, že se stane AI kolonií? Poslechněte si v našem „prima“ rozhovoru.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 79 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Třetí řada Survivor Česko a Slovensko zná vítěze. Stal se jím Martin Mikyska alias Mikýř, komik, influencer a taky můj kolega, se kterým se několikrát týdně potkávám ve studiu. Z blízka jsem měl možnost sledovat nejen jeho přípravy na nejdrsnější reality show světa, ale i návrat z ostrova. Zajímalo mě proto, jak zpětně hodnotí svůj pobyt v Dominikánské republice. V extrémních podmínkách prožil dva a půl měsíce, během kterých si nejednou sáhl na dno svých sil. Nejdřív byl přesvědčený, že zkolabuje pod vlivem nedostatku spánku, a když tělo konečně vypnulo, začaly se mu zdát živé sny o jídle. Dva týdny jedl jenom kokos, což bylo jako chroupat cement a následně znamenalo potýkat se žaludečními problémy. V nejhorších chvílích zaměstnával hlavu. Jak sám říká, do Survivoru šel, aby tančil valčík s diváky, a tak pro ně vymýšlel vtípky. Ne vždy se mu to povedlo, a tak ze dne na den žili v Česku i jeho spolupracovníci Vilém Franěk a Honza Cón, kteří se starali o jeho mediální obraz a komunitu sledujících, která se rozrostla o 200 tisíc. Jak jim výhra změnila život, co udělají s vlivem, který se jim podařilo získat, nebo čeho se bojí, odpovídají v našem rozhovoru.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Pracuju, odpovídá hudebník Václav Havelka na otázku, co všechno aktuálně dělá. Tvůrčí svoboda a autenticita jsou pro něj natolik důležité, že než by dělal ústupky, radši upozadil svou ambici živit se pouze autorskou tvorbou. I tak říká, že má štěstí, protože výčet všech jeho aktivit nějak souvisí s hudbou. Mimo jiné je autorem hudebního doprovodu řady uměleckých představení, která často na jevišti sám živě doprovází, což v případě pátým rokem uváděného Romea a Julie prakticky znamená tříhodinovou přehrávku s každou reprízou, s česko-islandským projektem fyield upozorňujícím na klimatické změny absolvoval severoamerické turné, producentsky se podílí na dvou mezinárodních hudebních festivalech Metronome Prague a Colours of Ostrava nebo vytváří hudební dramaturgii v centru současného umění MeetFactory. Jak tenká může být hranice mezi zmiňovaným štěstím a jak snadno se z enormního zaujetí a lásky může stát neštěstí, už ale taky poznal. Musel se naučit striktně si ordinovat mentální a fyzický prostor pro sebe i odejít ze vztahu, který ho nenaplňoval. Přiznává, že to bylo bolestivé a v jednu chvíli mu to podlomilo nohy. Doslova. Zpětně to vnímá jako dar, díky kterému se stal laskavější. S odstupem času si hledá cestu i k otci, který propadl závislosti na alkoholu. O tom všem, navzdory tomu, že jsme se viděli poprvé, mluvil velmi otevřeně a já si toho moc vážím. Pevně věřím, že to oceníte i vy.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 77 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    „Nevěřím, že by izraelská armáda postavila v Gaze lidi jako nacisté v Lidicích a odstřelovala je. Veškeré mé zkušenosti říkají, že to nedává smysl,“ má jasno David Shorf, který v Izraelských obranných silách (IDF) sloužil. Ne snad proto, že by toužil po adrenalinových zážitcích a chtěl si hrát na vojáky. Má izraelský pas, a tak se na něj vztahovala branná povinnost. Je přesvědčený, že izraelští vojáci dělají maximum, aby mezi oběťmi nebyli palestinští civilisté, ale při prohledávání potenciálních útočišť Hamásu se sami stávají chodícími terči, a tak když zaslechnout výstřel, taky pálí. Válka je chaos, a kdyby byl Shorf náčelníkem generálního štábu IDF, dávno by ji ukončil. Její prodlužování je zbytečné a nepomáhá vůbec nikomu, kromě Benjamina Netanjahua, toho drží u moci, a proto se vymlouvá, že nerozhoduje. Reálně je ale tím, kdo operaci velí. Izraelský premiér je podle něj zlý člověk, který, jak říkají i Shorfovi izraelští kamarádi, je pro budoucnost země větším ohrožením než samotný Hamás. Hrozí totiž, že pokud se mu podaří přestát všechny protivládní protesty, nejschopnější Izraelci odejdou do zahraničí. A zůstanou ti, kteří můžou přetvořit charakter státu a z demokracie udělat chalífát v jarmulkách. Doufá proto, že se schyluje ke konci současného kabinetu a ten další, ať už v něm usedne kdokoli, přispěje k tomu, aby spolu obě strany znovu začaly jednat. Argumenty, které by k tomu mohly přispět, pojmenovává Shorf v rozhovoru. Není jich málo. A zároveň upozorňuje, že uzavřít Gazu a udělat z ní zoologickou zahradu by mohlo mít ještě hrozivější následky než ty, které šokovaly svět 7. října loňského roku. Proč nejde Hamás zničit? Čím je specifická izraelská mentalita? Proč je nepřípustné odvolávat se na frázi From the river to the sea, Palestine will be free? Co si myslí o izraelských osadnících? Nebo jak ho služba v izraelské armádě formovala, v čem je jiná než česká vojna a komu se v ní vyhýbal? Poslechněte si.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Eva Burešová o sobě říká, že je zpěvačka, herečka, maminka a hlavně šťastná žena. K tomu poslednímu jí trvalo dojít nejdéle, hlavní roli v Národním divadle hrála už ve třinácti. Zatímco ostatní ji měli tehdy za malou holku, ona se cítila dospělá, a makala o to víc, aby dostávala další nabídky a mohla se věnovat tomu, o čem odmala snila. Před pár měsíci vážně přemýšlela, že se toho vzdá. Snaha dělat všechno správně a nezavdat nikomu důvod říct o ní něco špatného ji přivedla až do nemocnice. Tehdy si uvědomila, že buď začne dělat něco jiného, nebo se přestane hnát za tím, aby se zalíbila všem. Podstatnější než být vnímaná jako dobrý člověk, je pro ni se tak skutečně chovat a šířit dobro dál, zvlášť v dnešní době, kdy je mezi lidmi hodně strachu, nenávisti a smutku. S tímhle zjištěním, ke kterému je ráda, že dospěla ještě před třicítkou, i když to bylo těsně, přistupuje nejen nově ke své tvorbě a dlouhodobě k pomoci samoživitelkám i samoživitelům nebo šikanovaným dětem. Sama si zažila obojí. Svého prvorozeného syna vychovávala tři roky sama a ze základní školy v ní zůstala obava a nedůvěra v autority. O tom, jak se s tím vším vyrovnávala, kde nacházela oporu nebo kdo ji zklamal, který moment ve svém kariérním životě považuje za zlomový a v co doufá, že ještě přijde s věkem, mluví Eva Burešová velmi otevřeně. Věří, že upřímnost je cestou, jak dát druhým vědět, že v tom nejsou sami.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Jednota v postoji a pomoci Ukrajině je po volbách ohrožená, míní europoslankyně Dita Charanzová. Před pěti lety byla zvolená za ANO, vývoj názorů hnutí na Evropu pro ni ale byl nepřijatelný, a proto z něj odešla. V rozhovoru popisuje, k jakému myšlenkovému posunu došlo u Andreje Babiše, a odpovídá na otázku, jaké postoje doopravdy zastává. Mluvili jsme ale taky o tom, co dělá vliv v Evropském parlamentu a jak probíhají vyjednávání. Ví o tom mnohé, byla totiž jednou z jeho vůbec nejvlivnější členek. Rozhovor jsme točili jen pár hodin po volbách a sdílím ho s vámi co nejdřív, protože otřesy v Evropě i Česku jsou a dost možná ještě budou značné. Proč uspěl Filip Turek? V čem jsou tyto volby budíčkem (nejen) pro české politiky? A může prezident Emmanuel Macron ustát prohru ve Francii? I o tom jsme se s Ditou Charanzovou bavili.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Pořád je čemu se smát, říká komentátor Jindřich Šídlo s tím, že jsou ale témata, ze kterých není na místě dělat si legraci. Jedním z nich je válka v Gaze, do hlubších debat o ní se vědomě nepouští, speciálně ne na sociálních sítích. Jakkoli se to ne vždy daří i jemu samotnému, považoval by za užitečné, kdyby si každý dal závazek, že než na ně něco napíše, bude tři minuty přemýšlet. Obezřetný je i v souvislosti s volbami, hlídá si, aby nikomu nedal podnět myslet si, že na nich má nějaký osobní zájem. Způsob, jakým přistupuje k novinařině, neovlivnil ani nedávný atentát na Roberta Fica. Slovenská média, která jsou mnohem víc součástí politiky než ta česká, i když ta se k tomu za posledních 10 let taky posunula, si podle něj nemohou nechat říkat, že jsou odpovědná za to, že se nějaký „šílenec“ pokusil zavraždit slovenského premiéra. Tamní vládní scéna k vyhrocené situaci přispěla. Úplně zdravé nebylo, ani když se čeští novináři nechali Andrejem Babišem nacpat do role jeho veřejného nepřítele. Zpětně to za chybu nepovažuje, přičítá to době a naplňuje ho to lehkým optimismem, že Česko je vlastně docela stabilní a že ani několik let soustředěné vlády Miloše Zemana s Andrejem Babišem ho neposunulo směrem k nedemokratickým maďarsko-slovenským tendencím ani o píď. Jak hodnotí vládu Miloše Zemana a co bylo exprezidentovým jediným úkolem v druhém funkčním období? Co si myslí o šéfovi hnutí ANO? Mají názorově zaujatá média vůbec schopnost referovat o politice a společnosti bez předsudků? A kam směřují Seznam Zprávy? I o tom jsme s Jindřichem Šídlem mluvili.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Politická vůle směřovat ke konci války v Pásmu Gazy je evidentně velká nejen ze strany USA, ale i části izraelské vlády, problematický je protějšek, konstatuje reportér Jakub Szántó. Zásadní je podle něj uvědomit si, že na druhé straně vyjednávání není stát, ani legitimní politická síla, ale teroristická organizace na úrovni Islámského státu nebo Al-Káidy, která má v zásadě i stejný cíl. Boj na život a na smrt vede ve jménu islamistického chalífátu, nikoli palestinského národního státu, jak se spousta lidí mylně domnívá. Těžko si tak představit situaci, že Jahjá Sinvár někde v tunelech pod městem Chán Júnis, kde se pravděpodobně ukrývá, řekne ano a příměří začne fungovat. Skeptický je k mírovému plánu, který považuje spíš za americký, i jeho novinářský kolega a podcaster Pavel Pawluscha Novotný. I když připouští, že ne tolik. Pravdou je, že vůdce Hamásu reprezentuje to nejbarbarštější, co hnutí nabízí, ale taky jsou jeho součástí pragmatici, kteří žijí léta v zahraničí, zejména v Perském zálivu a jsou dost často pod tlakem tamních vlád. Tvrdit, že jeho stoupenci jsou na věky věků zplozenci pekla odsouzení k tomu, že buď zemřou, nebo se probojují do věčného chalífátu, a srovnávat je s antisystémovým Islámským státem nebo Al-Káidou, mu přijde nepatřičné. Hamás ve svých nejlepších dobách totiž dokonce zvažoval, že ve vztahu k Izraeli nastolí dlouhodobé příměří. V říjnu 2023 v něm ale převážilo nejtvrdší křídlo, které překročilo veškeré hranice. Takhle drsnou válku region nezažil a svět na to reaguje. Z jeho reakcí se ale často vytrácejí fakta a místo z historie vychází diskuze z hysterie, v níž se zlehka zachází s pojmy jako genocida nebo hladomor, které mají jasné právní definice, prozatím nenaplněné. Zatímco dřív byl Blízký východ okrajové téma, dnes jsou na něj odborníci všichni. I proto jsem znovu pozval k rozhovoru Pavla Pawluschu Novotného a Jakuba Szánto, kteří jsou regionu prokazatelně znalí a získávají informace přímo odtud.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Spíš mě znervózňují data než to, co se děje v přírodě, odpovídá biolog a ekolog David Storch na otázku, jestli planeta hoří. Říká, že globální oteplování samo o sobě nemusí být problém, protože biologická rozmanitost roste s teplotou, problematická může být rychlost, jakou k němu dochází a jakou predikují modely. I tak má ale na planetu mnohem horší vliv její přelidnění. Osm miliard je ve srovnání s ostatními populacemi živočichů úplný extrém a je to bezprostřední příčina enviromentální krize, která tady je, byť trochu jiná, než si lidé myslí. Snížení spotřeby by mělo být naším cílem, a to na základě postupných opatřeních vzešlých z demokratické diskuze, ne že se všichni sešikujeme do nějakých družstev, ve kterých budeme lokálně hospodařit, a tak zabráníme konci světa. V evropském kontextu je na místě mluvit především o ekologických změnách, a to až teď, kdy dochází k přeskupování vztahů mezi organismy – šíření nepůvodních druhů v naprosto bezprecedentní míře, křížení druhů, které se předtím nikdy nepotkaly, nebo vzniku nových typů prostředí včetně nových divočin. Právě v jejich důsledku totiž dochází k vymírání těch původních. Přesto doklady ve vědecké literatuře ukazují, že to všechno nelze jednoduše zarámovat tím, že příroda mizí. A zpětně vyšlo najevo také to, že úbytek hmyzu není tak razantní, jak uváděl slavný článek dvojice německých vědců, který způsobil obrovský poprask a kvůli kterému se ochrana hmyzu dostala dokonce do německého vládního programu. Na jakém čísle se počet obyvatel země zastaví? Je vůbec možné, aby člověk fungoval v souladu s přírodou a společnost přitom dál bohatla? Žijeme v době šestého masového vymírání? A co nejlepšího můžeme pro přírodu udělat? Poslechněte si, zajímavých a nezřídka překvapivých informací je rozhovor s profesorem Davidem Storchem plný.