Afleveringen

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Nutíme Ukrajinu bojovat s jednou rukou za zády, říká bezpečnostní analytik Martin Svárovský s tím, že Severoatlantická aliance nebo USA by se na jejím místě bez raket dlouhého doletu, po kterých napadená země už přes rok volá, do žádných akcí ani nepouštěly. Ona ale nemá jinou možnost. A co víc, scénáře dalšího vývoje války pro ni nejsou tak skeptické, jak je tuzemská i zahraniční média vykreslují. Rusko sice přešlo na válečnou ekonomiku, ale třeba produkce tanků nestačí krýt jejich ztráty. Jeho zbrojní výrobě přitom nechybí jen technologie, naráží mimo jiné na to, že neumí vyrobit kuličková ložiska. A tak pálí staré sovětské zásoby, které se tenčí, a na frontě jsou díky tomu k vidění různá vozidla včetně čínských golfových vozíků. Pravdou nicméně je, že ochota kremelského režimu posílat další a další lidi na smrt je pořád obrovská. I tak si ale Svárovský stojí za tím, že pokud pomoc Západu nepoleví, Ukrajina vyhraje. Ostatně porážka Rusů s 18 % dobytého území je podle něj zřejmá už teď. A slabost projevil i samotný Putin, když po prezidentských volbách zaúkoloval ruskou tajnou službu FSB, aby potírala teroristy a extremisty a stupňující se napětí v neruských etnikách.

    Jen pár hodin po našem rozhovoru došlo na předměstí Moskvy k jednomu z nejhorších útoků v zemi za poslední roky. K původnímu záznamu proto přikládám ještě doplňující komentář Martina Svárovského k aktuálnímu dění: „Islamistická stopa útoku u Moskvy je vysoce pravděpodobná, byť v tuto chvíli ještě nevíme, kdo byl jeho objednavatelem. Stopa může vést jak do Sýrie, tak do Střední Asie nebo Afriky. V každém případě má útok a jeho nezvládnutí ze strany ruských bezpečnostních jednotek destabilizující potenciál pro ruský režim. Mizí pocit bezpečí obyvatel centrálního Ruska, na kterém Putin vystavěl svou politickou kariéru. Způsob reakce (tvrdá odvetná opatření) může posílit už tak přítomné odstředivé tendence neruského obyvatelstva Ruské federace, o kterých jsme ve videu také mluvili.”

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Umění by mělo být angažované, myslí si zpěvák a herec Tomáš Klus a v souladu se svým přesvědčením otevřeně poukazuje na humanitární katastrofu, ke které dochází v Pásmu Gazy. Záběry tamních obyvatel, kteří živoří v nelidský podmínkách, mu trhají srdce a představa, že by jim mlčky přihlížel, nebo je dokonce přehlížel, je pro něj nepřijatelná. Že je Hamás teroristická organizace přitom nezpochybňuje ani v nejmenším, stejně jako nechce relativizovat nutnost řešit příčiny dlouhodobého napětí v regionu. Jde mu o to, aby se pozornost tuzemské politické reprezentace i médií upřela na ten aktuálně nejpalčivější problém a Palestinci přestali být dehumanizováni. Blokace humanitární pomoci podle něj není řešením, ale prakticky etnickou čistku. Pakliže tohle budeme tolerovat, tak pánbůh s námi, milé lidstvo, varuje. Zastává názor, že naší prioritou by měl být soucit a vědomí toho, že každý člověk, který probudí zájem o společenské dění a lidská práva a začne se o to intenzivně zajímat, může reálně změnit svět. Bez ohledu na to, že za své postoje čelí dosud největší vlně nenávisti a hysterie ve své kariéře, vnitřně je přesvědčený, že dělá dobře. Kdyby se chtěl „jen“ zviditelnit, tak tohle by byla poslední možnost, kterou by si vybral. Co pro něj znamená popularita? Jak reaguje na tweet podnikatele a filantropa Jana Dobrovského, že je „dobroser, který je součástí zla“, nebo co si řekl na kafi s Jakubem Železným? A jak se vůbec cítí? I na to jsem se v emotivním rozhovoru Tomáše Kluse ptal.

  • Zijn er afleveringen die ontbreken?

    Klik hier om de feed te vernieuwen.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Životem režiséra Radima Špačka se prolíná hned několik paradoxů. Zatímco jeho otec Ladislav je ztělesněním distingovanosti a společenské etikety, on se zamiloval do Indie, tamního mumraje a za nejlepší město na světě považuje Bombaj. Jinak jsou si ale podle jeho slov s tátou podobnější víc, než jsou si ochotní přiznat. Svůj celovečerní debut Mladí muži poznávají svět natočil během přerušeného studia FAMU a byl za něj nominovaný na hlavní cenu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Až po něm uvedl první studentský snímek, za který si pro změnu vysloužil Plyšového lva udělovaného kritiky nejhoršímu filmu roku. Nutno podotknout, že v roce 2010 získal i toho křišťálového za drama Pouta. Taky mu manželství vždycky přišlo jako církevní vynález, který vznikl, aby lidi kontroloval a ovládal, a pravděpodobně by o něj nestál, ani kdyby byl heterosexuál. Manželství pro všechny ale podporuje. Dělá to s přesvědčením, že je to dobře i pro konzervativní lidi. Nemůžou přece žít ve lži nebo v iluzi toho, že tu žádní gayové nejsou. Říkal jsem si, že už jen kvůli tomu všemu stojí za to vás s ním seznámit. Radim navíc mluvil i o tom, jak na misích v Afghánistánu pochopil, že v některých chvílích není možné být pacifistou, o uměleckém ztvárnění příběhu jednoho z nejznámějších českých sériových vrahů Viktora Kalivody, který bude k vidění v kinech od 25. dubna pod názvem Lesní vrah, nebo o tom, jak se vyrovnával se svou orientací on i jeho rodina. A vyjádřil se i k umlčené laureátce Českého lva Darie Kashcheevě a její tvorbě.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Než počet jeho sledujících na Instagramu přesáhl 30 tisíc, odpovídal na každou zprávu. Dnes jich má Marek Dvořák desetkrát tolik a přiznává, že reagovat všem už prostě není v lidských silách. Kromě influencera, kterým si v našem rozhovoru vůbec poprvé připustil, že je, je především lékařem urgentní medicíny a záchranářem. Profil na sociální síti si zakládal s tím, že chce informovat o tom, jak moc ho jeho práce baví. Že na něm radí, jak postupovat ve chvílích, kdy jde o život, bere jako přirozenou součást toho. Jasno má i v přístupu k placeným spolupracím. Nové nepřijímá, doteď jich 9 z 10 odmítal, a když už kývl, věnoval z každého reklamního příspěvku 10 tisíc na charitu. A taky by nepropagoval alkohol, ani za miliardu. Jeho matka s ním totiž měla velké problémy, a tak stejně jako řada lidí s takovou anamnézou nemá k pití racionální vztah. Ze dvou extrémů – abstinentů a těch, kteří „chlastají“ stejně jako jejich rodinní příslušníci, je rád, že se řadí do té první skupiny. V profesním životě by chtěl patřit mezi doktory, kteří když někam přijdou, tak jenom pozdraví a všichni vědí, že to bude dobrý. Řídí se přitom pravidlem, které nikdy neporušil a porušit nechce: pro každého pacienta dělá nejvíc, co jde, a je si jistý, že v danou situaci by nikdo neudělal víc. Co říká na zneužívání záchranky? Proč se záchranáři občas chovají jako „debilové“? Kdy zachránil první lidský život a může se z toho stát rutina? Nebo jaké jsou největší mýty v první pomoci? I tom jsme spolu mluvili.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 51 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Fico není Slovensko, Fico nejsou Slováci a budu rád, když nás tak budete brát, říká bratislavský primátor a architekt Matúš Vallo. Zastánci demokracie se podle něj dopustili základní chyby, když podlehli přesvědčení, že ji po roce 1989 vybojovali navždy. Přitom ve skutečnosti je třeba o ni bojovat skoro každý den, každý svou prací a konkrétními činy. Navzdory tomu, že teď jeho zemi hrozí ovládnutí veřejnoprávních médií, všemožných kontrolních funkcí státu, policie a jde diplomatickou cestou vedoucí k izolaci od Evropské unie, chce být optimistou. Ostatně těžké časy Slováci už zažili. Fakt, že se Robert Fico stal znovu premiérem, je bolestivý, ale vrátil se do čela jiné společnosti, než na kterou byl zvyklý. A Vallo pevně věří, že ta se nenávisti a nesmyslům, které živí, dokáže ubránit. Vzdát se odmítá i své vize, že z Bratislavy udělá současné evropské město s kvalitním veřejným prostorem, byť si kvůli tomu vysloužil nálepku zlého městského liberála a někdy musí dělat nepopulární rozhodnutí, jejichž správnost ukáže až čas. Už od svých studií na Kolumbijské univerzitě je ale přesvědčený, že právě veřejný prostor ovlivňuje to, jak se lidé cítí a v důsledku toho také chovají k sobě navzájem. A on má v popisu práce zlepšovat lidem život a chce v tom pokračovat. Jak hodnotí blížící se prezidentské volby na Slovensku a jejich favority? Jak je možné jednou lavičkou ovlivnit česko-slovenské vztahy? Proč jsou ve městech důležité cyklostezky? Nebo co by změnil v Praze? I to jsme probrali s Matúšem Vallo.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    S Janem Bendigem jsme se domlouvali na rozhovoru v posledních měsících několikrát a vždycky do toho něco přišlo. Nejdřív kniha Roma boy, která vzbudila mimořádný zájem médií. Zpěvák v ní popisuje svou cestu z romského ghetta před zraky více než třech milionů diváků, kteří v roce 2009 sledovali hudební show Česko Slovenská SuperStar a poslali tehdy šestnáctiletému soutěžícímu tolik hlasů, že se stal druhým nejúspěšnějším Čechem soutěže (lepší už byl jenom Martin Chodúr – poznámka pro pamětníky). Pak incident s moukou, kterou ho při příchodu na slavnostní vyhlášení ankety Český slavík zasypal neznámý muž a který z Bendiga udělal oběť potenciálního rasistického útoku. Z té se před pár týdny stal na základě vyjádření kriminalistů z odboru extremismu a terorismu, kteří napadení označili za zinscenované, spolupachatel a vlnu solidarity vystřídala tsunami nenávisti. Samotného mě proto zajímalo, kdo přijde do studia, jak zvládá čelit enormnímu náporu emocí a čím chce prokázat svou nevinu, na které trvá. Odpověď nechávám na vás.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Světovou snowboardcrossařku a olympijskou vítězku Evu Adamczykovou předchází pověst věčně usměvavé a prdlé pohodářky, což jí začalo být poslední dobou trochu nepříjemné. Optimismus je jí vlastní, což ale neznamená, že neumí být smutná, nepříjemná a naštvaná. Nebo že navzdory své hvězdné sportovní kariéře neprožívala období, kdy byla nešťastná a pochybovala o sobě. Po olympiádě v Soči, ze které se vrátila jako „zlatý poklad“, měla pocit, že si zničila život. S odstupem 10 let je smířlivější a, jak sama říká, dospělejší. Jakkoli to bylo „hustý“, nic z toho by nevrátila. Vyčítat si nechce ani to, že v době, kdy byl její táta nemocný, byla často pryč. Na závodech byla i v den, kdy umřel. Mohla zůstat, ale přání držet ho za ruku předtím, než naposled vydechne, by se jí asi stejně nevyplnilo. Uvědomila si, že je to velká vzácnost a podaří se to málokomu. Skoro to stihla s mámou. Ta odešla rychle. Tak rychle, že si po smrti Evina otce, o kterého roky pečovala, nestihla ani odpočinout, natož jet na Aljašku, kam se chtěla podívat. To mrzí Evu nejvíc. A taky to, že na ni v pubertě byla drzá. Když to říká, nebrečí. Se ségrou si občas dělají srandu, že mají srdce z kamene. Podle mě ho mají na pravém místě, což zachycuje nejen tenhle rozhovor, ale taky dokument Efka: Nejrychlejší holka ve vesmíru, na který jsem se v rámci přípravy podíval. My jsme kromě toho mluvili taky o víře, StarDance, terapiích nebo otázce mateřství.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    České zdravotnictví je jako dobře trénovaný maratonský běžec, který má cílovou pásku téměř nadohled, myslí si lékař Tomáš Hauer. Zdánlivě dobrou zprávu vzápětí upřesňuje s tím, že jde o závodníka na pokraji zhroucení, který sotva klopýtá. Jinými slovy stojí systém na dobrých základech, ale dva ze základních stavebních kamenů se teď bortí. Katastrofální je personální situace i nedostatek financí ve veřejném zdravotním pojištění. Požadavky na stále lepší služby dostupné všem a vyšší platy ve zdravotnických i nezdravotnických profesích rostou, ale brát už není kde. V horizontu deseti let tak budou některé odbornosti prakticky nedostupné. Problém je podle něj v tom, že mentálně žijeme v socialismu. Neumíme rozlišit špatnou medicínu od dobré, a tu ohodnotit, a za standardní péči platíme poměrově míň, současně za specializovanou léčbu čím dál víc, což je objektivně neudržitelné a potenciální pád Vojenské zdravotní pojišťovny je toho důkazem. Vykrmili jsme si zlaté prase, které když začne kvičet hlady, tak mu zatím každá vláda přisypala, aby udržela sociální smír. To ale není řešení. Co jím je? Měli by být pacienti spoluzodpovědní za své zdraví, a jakou roli v tom hraje negativní motivace? Máme moc nemocnic? Ztrácí medicína svou prestiž? Kdy si volat záchranku? A co ho na jeho práci pořád baví? Na tyto a další otázky mi odpovídal Tomáš Hauer a servítky si přitom rozhodně nebral.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Herce a frontmana kapely Mig 21 Jiřího Macháčka předchází pověst baviče, a tak mě zajímalo, jestli je pořád takový šoumen, jak se o něm říká. Bezelstně odpovídá, že neví. Rozhodně se ale pořád snaží bavit sebe, protože věří, že teprve když se člověk dokáže zasmát sám, může rozesmát i ostatní. Nezřídka mu přitom cukají koutky nad vlastní neschopností. Nebrat se vážně pokládá za jediné možné východisko z naší existence. Když zvážní, připouští, že ho napadá, jestli celé lidské pokolení není jen nepovedený experiment, protože oproti jiným formám života dokážeme být až nečekaně krutí. V dějinách bylo sice pár světlých chvil, ale nejen válka na Ukrajině je jasnou ukázkou toho, že ač lidi, chováme se nelidsky. Sledovat síly ohrožující lidskoprávní a demokratické hodnoty a upozorňovat na ně považuje za občanskou povinnost. Handlovat při tom s počty fanoušků odmítá. Radši o některé z nich přijde, než by se tajil svými postoji a zpronevěřil sám sobě. Slevovat ze svých přesvědčení nemusel ani v herectví, byť bylo pár případů, které ho utvrdily v tom, co dělat nechce. V první seriálové roli je tak k vidění až nyní. Čím ho oslovilo právě osmidílné To se vysvětlí, soudruzi!, které od neděle 3. března vysílá Česká televize? Bude teď hrát i v dalších seriálech? Jak ne/snadné je žít s jednou kapelou čtvrtstoletí? A s jednou ženou? Nebo co bylo donedávna v troubě? To všechno prozrazuje Jiří Macháček v jednom z mála rozhovorů, na které kývl.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 48 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Protože jste si o to psali, sešli jsme se po čase ve studii znovu se šéfredaktorem magazínu Moviezone a taky scenáristou Petrem Cífkou a natočili pro vás bonusový filmový speciál. O čem budeme mluvit, bylo přitom doslova nad slunce jasné. Naší pozornosti nemohl uniknout jeden z nejočekávanějších snímků letošního roku – Duna. Zatímco Petr v druhé části filmové adaptace kultovního sci-fi románu nachází hodně divácké rozkoše, můj zážitek ovlivnila znalost knižní předlohy. Mám ji hodně rád a měl jsem proto hodně velká očekávání, která s sebou přinesla i zklamání, jak už to tak bývá. Shodli jsme se ale na tom, že podívaná je to pořád nádherná a mimořádně skvěle obsazené. V čem jsme jednotní nebyli, jsou naše názory na další hollywoodský blockbuster, kterým je Oppenheimer. I k němu nebo k Barbie jsme se v souvislosti s blížícími Oscary vrátili. A bez povšimnutí jsme nenechali ani výroční ceny České filmové a televizní akademie, které budou rozdány v sobotu 9. března. Pokud vás zajímá, komu bychom dali Českého lva my, který superhrdina je na poli animovaného komiksu bezkonkurenčně nejlepší, nebo na jaké další novinky se letos v kinech těšíme, stiskněte „play“. A v komentářích nám napište, jaké filmy baví v kinech vás.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Říct o mně, že jsem antisemita, je jako říct o Miloši Zemanovi, že je abstinent, brání se Tomáš Halík nařčením z nepřátelství vůči židům, kterým čelí v souvislosti s Výzvou ke změně postoje české vlády ke krizi na Blízkém východě. Stanovisko kabinetu Petra Fialy pokládá za příliš jednostranné. Podle katolického kněze a filozofa je odpověď na krvavý útok Hamásu ze 7. října loňského roku nepřiměřená a teroristé jen dosáhli svého – udělali z Izraele druhého viníka. Definovat střet jako spor civilizace s barbarstvím nelze, 30 tisíc životů, které má na svědomí izraelská armáda, také překračuje hranice lidskosti. Nevinných umírá moc a jejich krev má na rukou nejen ten, kdo konflikt začal, ale i ten, kdo ho eskaluje. Obě znepřátelené strany se přitom budou muset přestat démonizovat a naučit se spolu žít. To platí i v případě války na Ukrajině, kde jde o zřetelnou genocidu a pokud Putin nebude zastaven, půjde ještě dál, kopíruje totiž Hitlerovu taktiku. Nebezpečí, že velké diktatury projdou dvířky demokracie, je stále přítomné. Kromě demokratických hodnot je proto potřeba rozvíjet kulturu práva a naslouchat hlasu menšiny, která se věnuje tomu těžkému úkolu přemýšlet a vidět věci z obou stran. Jinak to se světem dopadne špatně. Halík přitom nezastírá, že obavy má. Kde v dnešní době hledat to pozitivní? Jaký je rozdíl mezi optimismem a křesťanskou nadějí? Čemu chce věnovat „zbytek svých let“ a dosáhl v životě toho, co chtěl? Nebo kdy ho církev zklamala? O tom všem i mnohém dalším jsem mluvil s Tomášem Halíkem.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Kariéru jsem si nikdy nebudovala, byla jsem líná, přiznává herečka Simona Peková, které role Valerie ve filmu Přišla v noci vynesla nejen mimořádný zájem, ale také dvě filmová ocenění (Cenu české filmové kritiky a Trilobit) - a další (Českého lva) má šanci získat v sobotu 9. března. To vše poprvé v devětašedesáti letech. Velkou herečkou se přitom nikdy stát nechtěla, vždycky se jí cítila být. Když se teď lidé ptají, kde ji „vyhrabali“, nepřipadá si zneuznaná a nevnímá to ani jako zadostiučinění. Je vděčná, že jí chlapci, jak familiárně označuje tvůrce snímku Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara, dali dárek před smrtí. Oni by dozajista namítli, že je to nějaký blbý brněnský humor, ale ona je z Třebíče, takže brněnský humor moc neumí. Ráda říká, že ji našli čtyři metry pod zemí, protože právě tam v pasáži Alfa sídlí HaDivadlo. Na jevišti je Peková expresivní a bezezbytku se stává postavou, kterou ztvárňuje. Se stejným nasazením se před kamerou oddala i zmiňované Valerii a dotáhla to tak daleko, že byla strašně protivná i sama sobě. Pravdivost je ale to, o co jí vždycky enormně šlo, byť připouští, že cesta k ní není vždy jednoduchá. Složitost podle ní k branži prostě patří, protože aby herec uměl divákovi předat to, co si zaslouží, tak sám musí projít peripetiemi. Simonu Pekovou v tomto ohledu život nešetřil a pádů do tmy jí potkalo hned několik… Ostatně poslechněte si sami.

  • CELÝ ROZHOVOR JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Tobiáš Walter je ten student, kterého jste asi viděli na virálním videu z demonstrace na Malostranském náměstí. Lidé, včetně Jindřicha Rajchla, tam po něm pokřikují, že ho otec málo mlátí. Tomuto střetu ve skutečnosti předcházela ještě 30minutová debata, o které jsme s Tobiášem mluvili. Popsal, proč do toho šel, čeho se (ne)bál. A taky to, že málem dostal pěstí. Rajchl se ho snažil zesměšnit a ponížit, přesto Tobiáš říká, že je s ním a jemu podobnými třeba diskutovat. A že politici by měli s mladými mluvit, ale ne tak, aby to bylo k smíchu. Tobiáš je zástupce nastupující generace, která se za sebe zjevně umí postavit.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    „Máme před sebou velmi zábavný rok, co se týče politiky,“ predikuje Petros Michopulos, bývalý politický marketér, dnes podnikatel a tvůrce úspěšného podcastu Kecy a politika. Už na sklonku toho loňského bylo podle něj vidět, že se politické strany probouzí z dvouleté hibernace, řeší, jak v nadcházejících volbách uspět, a za tím účelem se porozhlíží po různých poradcích, kteří by jim s tím pomohli. Teď se začíná ukazovat, kdo si koho najal, kdo je koho ochoten poslouchat nebo kdo se jak poučil z předchozích neúspěchů. Dá se přitom očekávat, že pozornost na sebe strhnou už červnové eurovolby, u kterých volební účast zatím nikdy nepřekročila 30 %. Tentokrát je tu ale silně motivovaný šéf ANO Andrej Babiš, který „potřebuje konečně něco vyhrát, aby nebyl za úplnýho lúzra,“ čímž k aktivitě vyburcuje i své politické oponenty. Koalice Spolu si přitom bude muset ujasnit, o jaké voliče se chce opírat. Pokud o ty ve věkové kategorii 60+, což předvádí v řadě kulturně-válečných témat, tak nemá vůbec žádnou budoucnost. Předseda hnutí STAN Vít Rakušan už to pochopil, a slovy Michopulosova otce, že dobrý tanečník si na parketu vždycky místo najde, teď předvádí Dirty dancing. Ten přitom nikdy nepatřil mezi jeho parádní disciplíny, najal si ale dobré taneční mistry, kteří mu řekli, jak se to dělá, a poslechl je. Vyčítat mu na tom nelze vůbec nic. Pokud chtějí ostatní ukázat, že umí tančit, mají stejnou šanci. Co bude nakonec pro výsledek voleb rozhodující a je načase začít brát Petru Fialovi míru na politickou rakev? Kdo je nejslabším článkem vlády? Proč tuzemskou ekonomiku nezachrání ani sebelepší nápad? Nebo z čeho viníme Evropskou unii neprávem? I o tom jsme s Petrosem Michopulosem mluvili a o další mimořádně trefná přirovnání při tom nebyla nouze.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Donald Trump nebyl prezidentem, kterého Evropa chtěla, ale prezidentem, kterého trochu potřebovala, říká Petr Boháček s tím, že nás Bidenův předchůdce a současný vyzyvatel přiměl si uvědomit, že na Spojené státy spoléhat nemůžeme. Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky a taky šéfa strategie společnosti TRL Space je pro vůdce republikánů dlouhodobě klíčové upevňovat svou politickou moc, v aliance, partnerství a spolupráci nevěří a svými kontroverzní výroky ohrožuje fungování NATO. Nezbývá než doufat, že právě Trumpova prohlášení evropské představitele zmobilizují a probudí k adekvátní reakci. Otázka, jestli bude starý kontinent jen kolbištěm velmocí, kde se Rusko, Čína nebo USA přetahují o spojence a vliv, anebo se coby Evropská unie stane jejich rovnocenným protějškem, zůstává bez jasné odpovědi už 15 let. Navzdory celé řadě varování. Tím posledním je probíhající válka na Ukrajině, ve které hrajeme o osud celé Evropy, Evropské unie i NATO. Ruské vítězství by totiž zpochybnilo nejen funkčnost Severoatlantické aliance, ale také uvažování o Evropě jako svébytném geopolitickém aktérovi. Aby k tomu nedošlo, bude potřeba přehodnotit původní záměr řešit veškeré konflikty diplomatickou cestou bez použití síly, s nímž EU v poválečné době vznikala, nastartovat válečnou ekonomiku a stát se jadernou velmocí. Ultimátní test jednoty nás teprve čeká a prověří, jestli je Evropa ve skutečnosti jen shlukem národních států na stejném kontinentu, nebo něčím víc. Podle Boháčka je žádoucí usilovat o to druhé, protože se nevyhnutelně blíží doba, kdy i Francie, Německo nebo Anglie budou na svou relevanci v kontextu světového dění jen vzpomínat. Na jakém příkladu se ukazuje naivita dosavadního evropského přístupu? Kolik miliard dolarů by Ukrajina potřebovala, aby dokázala zvrátit situaci na bojišti ve svůj prospěch? Jakou roli hraje ve válce Elon Musk? Kdy se uskuteční první česká mise na Měsíc? Nebo co je v současnosti pro lidstvo největší překážkou, aby se stalo meziplanetární civilizací? I na to jsem se ptal Petra Boháčka, který se zabývá mezinárodní bezpečností a vesmírnými technologie.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 51 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Kdyby měla sebe samu zaškatulkovat, což nedělá moc ráda, tak by se označila za bojovnici. Zatnout pěsti totiž dokáže nejen v kleci, ale i v životě. A v rámci terapeutického výcviku o sobě nedávno zjistila i to, že občas umí být trochu… co přesně se dozvíte v závěru rozhovoru. Přijde mi nepatřičné to po MMA zápasnici Magdě Šormové opakovat, protože během našeho povídání na mě udělala úplně jiný dojem. Na profesionální úrovni se smíšeným bojovým uměním začala věnovat až na vysoké školy, tedy cca před dvanácti lety, kdy o sobě začal dávat vědět i Jiří Procházka a Karlos Vémola se po čtyřech prohrách v UFC vracel do České republiky. Do třetice mě proto zajímala její cesta na vrchol jednoho z aktuálně nejpopulárnějších sportů a podmínky, které v něm ženy mají. A taky jak jdou skloubit náročné tréninky s těhotenstvím a mateřstvím, čím si coby veganka kompenzuje v přípravné fázi na zápas zvýšený příjem bílkovin nebo jak je možné se obejít bez sponzorů. Magda je totiž v tomhle ohledu opakem obou zmiňovaných matadorů a nabídky placené spolupráce odmítá. Na to, aby se mohla soustředit výhradně na svou sportovní kariéru, si našetřila. Po roce zjistila, že jenom zápasení ji nenaplňuje. Potřebuje toho mít víc, což se jí teď úspěšně daří. Sedm měsíců po porodu stála znovu v kleci, než bude synovi rok, ráda by nastoupila k dalšímu duelu, a do toho se třetím rokem připravuje na práci terapeutky. V neziskových organizacích, které poskytují různé druhy služeb drogovým uživatelům, působila velkou část svého života. A ráda by pomáhala i do budoucna.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Tzv. psychomodulační látky, jako jsou HHC nebo kratom, ukázaly v plné nahotě vyčerpanost a nepoužitelnost původního regulačního systému, říká adiktolog Michal Miovský. K tomu, aby se na ně mohl vztahovat zákon o návykových látkách, je nutná řada studií, které jsou jak finančně nákladné, tak časově náročné. A zatímco jejich autoři shromažďují potřebná data, trh rychlostí blesku zaplavují nové a nové syntetické drogy, které je nejen snadné a levné vyrobit, ale s využitím anonymních webových stránek, internetových objednávek a kurýrních služeb také bezproblémové doručit. Představa, že je jejich šíření pod kontrolou, je velmi naivní. S dosavadním nelegálním ochodem a zásilkami kokainu v krabicích od banánu, u kterých bylo jasné, odkud proudí, a sem tam se některou z nich podařilo zadržet, se to vůbec nedá srovnat. To je historická reminiscence, na kterou budeme chodit do kina. Stojíme na začátku nové éry. Musíme si přestat hrát na to, že jsme schopni efektivně řešit nabídku, a zaměřit pozornost na poptávku, to znamená na uživatele, na důvody, které je vedou k užívání, a současně hledat způsoby, jak společnost ochránit. Preventivní opatření přitom budou nutná nejen na úrovni jednotlivců, resp. rodin, ale celých komunit, což bylo doteď Čechům cizí. Doslova iracionální je pak tuzemský přístup k alkoholu, který Miovský považuje za vůbec nejhorší drogu. Spousta látek, která je zakázaná, má totiž významně menší zdravotní nebo dokonce společenská a kriminální rizika. Jaký je rozdíl mezi drogami a návykovými látkami? Čím je alkoholový byznys obhajitelný a státu prospěšný? Co si myslí o dekriminalizaci konopí? A je jen otázkou času, kdy se u nás rozšíří fentanyl tak masivně jako v USA a počet úmrtí s ním spojených bude rapidně narůstat? I na to jsem se ptal přednosty Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 81 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Luděk Staněk je stand-up komik, scenárista, spoluautor podcastu, bývalý novinář a šéfredaktor několika magazínů nebo moderátor. Své, jak sám říká, excentrické CV přičítá především zvědavosti a překotnosti doby, v níž žijeme, resp. nutnosti médií na ni reagovat. A protože on do nich nastoupil v 90. letech a je jejich součástí dodnes, přizpůsobuje se spolu s nimi. Ze všeho nejvíc pyšný je ale na to, že proces demokratizace společnosti vůbec přežil. Zpětně totiž přiznává, že to tak být vůbec nemuselo. Mohl skončit rozřezaný, znásilněný a pohozený někde v příkopě, nebo v lepším případě závislý na některé z omamných látek, se kterými tehdy experimentoval. Formativní byly i jeho výjezdy na kempy Čtvrté internacionály, kde mladí evropští ultralevičáci vzývali permanentní revoluci a v diskuzích při tom používali tytéž argumenty, jaké jsou slyšet dnes. Rozdíl byl jen v tom, že tehdy zaznívaly z úst levičáka z pařížského předměstí, dnes je na sociálních sítích sdílí student humanitních věd, který se narodil v roce 2000. Buď, jak buď, nepřesvědčivé jsou pro Staňka pořád stejně a nadto ještě iritující, protože vede ty stejné boje. Musí. Má totiž podle svých slov reaktivní povahu. V praxi to znamená, že je schopný koukat z okna na lítající ptáčky a láteřící veverky a uklidňovat se tím, dokud nepadne vysílením, nebo nedostane hlad. Jakmile se ale venku začne něco dít, napíše o tom na sociální síť X. Jak reagoval na moje další otázky, si poslechněte v našem rozhovoru. Mluvili jsme i o tom, k čemu je dobrý humor a kde jsou jeho hranice, o generačních střetech, zásadním vlivu hudby nebo vyrůstání vedle diplomatů a otce pracujícího pro komunistickou kontrarozvědku.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    První rozhovor Vladimira Putina pro zahraničního novináře od začátku války byl … překvapivě nudný. S Matějem Schneiderem a Vojtěchem Boháčem, odborníky na USA, respektive Rusko a Ukrajinu, jsme ho detailně rozebrali. Schneider vysvětlil, kdo je Tucker Carlson a proč právě on dostal možnost s ruským prezidentem mluvit. Vliv má totiž velký a zastupuje silný hlas protrumpovsky naladěných voličů. Ti toho od Putina ale moc nedostali, jak poznamenává Boháč. Historický výklad a výsměch, jinak vše, co už jsme slyšeli. Možná nevyužitá příležitost. Boháč taky popsal, jak to aktuálně vypadá na Ukrajině, odkud se nedávno vrátil. Situace se mění tam, ale i v samotném Rusku. Naopak moc se nemění v USA, kde budou voliči vybírat mezi dvěma muži, kteří už mají místy problémy (nejen) s vyjadřováním. Co čekat od dalších měsíců? A bude příštím prezidentem Ukrajiny odvolaný generál? Dozvíte se.

  • CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

    Soud s Janem Cimickým v ní vyvolává nejen noční můry, ale i vztek, který myslela, že v sobě nemá. Moderátorka a bývalá hlasatelka Martina Hynková Vrbová je jednou z žen, které proti někdejšímu primáři psychiatrické nemocnice v Bohnicích svědčí. O tom, že ji sexuálně obtěžuje, mluvila už v roce 2009, kdy s ním natáčela pořad pro Českou televizi. Výsledkem její stížnosti bylo pochopení tvůrců pro to, že musí odejít. Ona, ne on. Na to měl populární psychiatr příliš mnoho vlivných známých a status lékařské autority. Důvodem, proč se rozhodla prožitým traumatem projít znovu, je důvěra ve spravedlivý proces, na jehož konci bude potrestaný viník. Přiznává, že je pod tlakem, a to v zádech cítí oporu dalších obětí – hrdinek, jak sama říká. Dokáže si představit, že čelit zpochybňování, předsudkům a zažitým frázím osamoceně, může snadno vést k přesvědčení, že svět je zlý a je lepší tady nebýt. Sama zažila chvíle, kdy měla ke smrti blízko. Paradoxně kvůli tomu, že toužila po životě. Po novém životě. Tak zoufale prahla po mateřství, že byla ochotná obětovat cokoli včetně svého zdraví. Zpětně přiznává, že kdyby se s myšlenkou, že nebude biologickou matkou smířila dřív, mohla si ušetřit spoustu bolesti. Právě ta ji ale přivedla k otázce, proč dítě tak urputně chce. A protože si nedokázala odpovědět, začala se ptát dobrovolně i nedobrovolně bezdětných žen na jejich osudy. Sdílí je v knize Žiju bez dětí a některé z nich i ve velmi otevřeném rozhovoru, ve kterém jsme mluvili také o tom, jak ji ovlivnilo vyrůstání s indiánskou chůvou, o vlastní neúplnosti nebo nevyžádaných radách.