Afleveringen
-
VÁLMÍKI pokračoval: Jakmile Ráma vstoupil do paláce, uctivě se poklonil svému otci Dašarathovi, mudrci Vasišthovi i ostatním stařešinům a svatým mužům. Celé město Ajódhjá po osm dní oslavovalo návrat Rámy z poutě.
Nějaký čas žil Ráma v paláci a řádně vykonával své denní povinnosti. Ale velmi rychle se s ním udála velká změna. Začal hubnout, až byl vychrtlý, slabý a pobledlý. Náhlá a nevysvětlitelná změna, která nastala v chování i vzhledu jeho milovaného syna, dělala králi Dašarathovi velké starosti. Kdykoli se ale syna zeptal na zdraví, Ráma odpovídal, že se nic zlého neděje. Na královu otázku: „Co tě trápí, můj milovaný synu?“ Ráma vždy uctivě odpovídal: „Nic, otče“ a zůstával zamlklý.
Dašarathovi nezbylo než se pro odpověď obrátit na mudrce Vasišthu. Ten mu odpověděl trochu záhadně: „Určitě je tu důvod, proč se tak Ráma chová. Stejně tak jako na tomto světě nepřijdou žádné velké změny, aniž by nejdříve nevznikly jejich příčiny, příslušné kosmické prvky, tak také změny jako hněv, pocit beznaděje nebo radost se v chování vznešených neobjeví jen tak bez příčiny“ Dašaratha neměl chuť se dále vyptávat.
Brzy poté přijel do paláce mudrc Višvámitra, proslulý po celém světě. Jakmile se král o návštěvě světce dozvěděl, hned ho spěchal pozdravit: „Vítej, vítej, svatý muži!
Tvůj příchod do mého skromného příbytku mě činí nevýslovně šťastným. Je pro mě tím, čím jsou zdravé oči pro slepce, déšť pro vyprahlou půdu, syn pro neplodnou ženu, vzkříšení pro mrtvého či navrácení ztraceného zdraví. Ó mudrci, co pro tebe mohu udělat? Ať je tvým přáním cokoli, považuj je za splněné. Ctím tě jako boha a udělám, co si budeš přát.“
Text v PDF
-
VÁLMÍKI pokračoval: Stejně jako je modrá barva nebe optickou iluzí, je projevený svět jen klam. Domnívám se, že je lepší si klamu nevšímat než se jím neustále zabývat v mysli. Osvobození od utrpení ani pochopení pravé podstaty jedince není možné, dokud v člověku neuzraje přesvědčení, že projevený svět není skutečný. A toto přesvědčení se objeví, pokud člověk bude studovat tento text s pílí a vytrvalostí. Pak přijde pevné přesvědčení, že projevený svět je záměnou skutečného za neskutečné.“
Pokud však člověk nezkoumá text právě takto, pak v něm opravdové poznání neuzraje ani za milion let.
Mókša neboli osvobození znamená zbavit se každé své podmíněnosti označované jako vásaná. Podmíněnosti mysli jsou dvojího druhu, čisté a nečisté. Nečisté jsou příčinou opětovného zrození, čisté člověka od zrození osvobozují. Nečisté mají původ v nevědomosti a pocitu ega. Jsou to semínka, z nichž vyrůstá strom nového zrození. Pokud jsou však tato semínka odstraněna, pak z návyků a podmíněností, které utvářejí tělo, zbydou pouze ty, jež jsou čistého charakteru. Takové podmíněnosti mysli existují i u toho, kdo je osvobozen již za života, a nevedou k novému zrození, neboť jsou udržovány jen setrvačností, nikoli současnými pohnutkami.
Budu ti vyprávět, jak žil Ráma životem osvíceného mudrce, a pochopením tohoto příběhu budeš osvobozen od mylného chápání stáří a smrti.
Poté co se Ráma vrátil od svého učitele, kde přebýval v odloučení, bydlel v paláci otce a bavil se všelijak. Zatoužil procestovat zemi a navštívit svatá poutní místa, proto vyhledal otce a požádal ho o dovolení takovou pouť vykonat. Král mu vybral den příznivý k zahájení poutě, v tento den přijal Ráma požehnání starších a vydal se na cestu.
Spolu s bratry prošel celou zemi od Himálaje po nížiny a pak se vrátil do hlavního města ke všeobecné radosti občanů země.
--------------------
* Pojmy skutečný a neskutečný, které se tu vysvětlují, jsou v sanskrtu sat a asat, přičemž skutečným se chápe to, co nemá vznik ani zánik a existuje trvale po všechny časy, zatímco všechno ostatní je dočasné, tedy neskutečné. (Pozn. překl.)
Text v PDF
-
Zijn er afleveringen die ontbreken?
-
VÁLMÍKI pravil: Oprávněn studovat tento text, tedy tento rozhovor mezi Rámou a Vasišthou, je ten, kdo se cítí omezený a touží po osvobození, kdo není ani zcela nevědomý ani osvícený. Ten, kdo rozjímá o prostředcích vedoucích k dosažení osvobození, jež jsou v tomto textu předkládané formou příběhů, ten zcela jistě dosáhne vysvobození z koloběhu zrození a smrti.
Příběh o Rámovi jsem sestavil již dříve a pověděl jej svému milovanému žáku jménem Bharadvádža. Když jednou Bharadvádža vyšel na horu Méru, vyprávěl příběh Stvořiteli Brahmovi a Brahmá byl tak potěšen, že Bharadvádžovi udělil požehnání. Bharadvádža si přál, aby všechny lidské bytosti mohly být osvobozeny od neštěstí, a prosil, aby mu Brahmá pomohl najít způsob, jak toho dosáhnout.
Brahmá mu řekl: „Běž za mudrcem jménem Válmíki a požádej ho, ať vypráví příběh o vznešeném Rámovi tak, aby mohl být každý, kdo ho vyslechne, osvobozen od temnoty nevědomosti“ Nato dokonce Brahmá sám doprovodil Bharadvádžu až do mé poustevny.
Poté co jsem Brahmu náležitě uctil, řekl mi: „Ó mudrci, tvůj příběh o Rámovi bude vorem, na němž se lidé přeplaví přes oceán zvaný samsára neboli koloběh života a smrti. Proto své vyprávění doveď až ke zdárnému konci“ Hned jak domluvil, Stvořitel zmizel. Byl jsem zmaten neočekávaným příkazem Brahmy a požádal jsem mudrce Bharadvádžu, aby mi jeho slova zopakoval a vysvětlil. Bharadvádža řekl: „Brahmá by byl rád, kdybys ukázal příběh Rámy takovým způsobem, aby každému mohl pomoci překonat utrpení. A já tě, mudrci, taktéž žádám, vyprávěj mi prosím se všemi podrobnostmi, jak se Ráma, Lakšmana a další bratři osvobodili od utrpení.“
Tak jsem Bharadvádžovi odhalil tajemství osvobození Rámy, Lakšmany a dalších bratrů a také osvobození jejich rodičů a všech dvořanů. Řekl jsem: „Budeš-li, můj synu, žít jako oni, budeš i ty teď a tady osvobozen od utrpení.“
Text v PDF
-
SUTÍKŠNA se zeptal mudrce jménem Agastja: Ó moudrý, osvětli mi prosím následující věc. Co vede k osvobození, je to práce nebo poznání?
AGASTJA pravil: Pták potřebuje k letu obě křídla a k nejvyššímu cíli, jímž je osvobození, vede obojí, práce i poznání. Samotná práce k osvobození nestačí a taktéž ani samotné poznání. Obojí dohromady však vytváří předpoklady pro osvobození. Odpovědí na tvou otázku bude příběh, který ti nyní budu vyprávět.
Žil jednou světec jménem Kárunja, jehož otcem byl Ágnivéša. Mladý Kárunja četl posvátné knihy a chápal jejich smysl, ale vůči životu se stal lhostejným. Když to Ágnivéša viděl, zeptal se syna, proč upustil od provádění svých denních povinností. Nato Kárunja odpověděl: „Svatá písma na jedné straně tvrdí, že člověk má až do konce svého života plnit příkazy v nich obsažené, a na druhé straně se v nich říká, že nesmrtelnosti lze dosáhnout pouze vzdáním se všech činů. Nevím si s tím rady. Co mám dělat, můj učiteli a otče?“ To řekl a odmlčel se.
ÁGNIVÉŠA odpověděl: Slyš, můj synu, budu ti vyprávět starou moudrost. Náležitě zvaž její poselství a pak dělej, jak se ti zlíbí. Kdysi za dávných časů seděla nebeská nymfa Suruči na jednom z vrcholů Himálaje, když vtom spatřila letět posla boha Indry, krále bohů. Na její otázku jí posel sdělil svůj úkol.
POSEL BOHŮ řekl: Mudrc a král Arištanémi přenechal království svému synovi a na hoře Gandhamádana se oddal přísnému odříkání a askezi. Když to bůh Indra uviděl, požádal mě, abych za ním poslal nebeské nymfy, které by ho odvedly do nebe. Král však chtěl znát výhody a nevýhody nebe. Řekl jsem mu, že v nebi se těm největším, prostředním i těm nejmenším ze zbožných smrtelníků dostane přiměřené odměny, a jakmile jsou plody jejich zásluh vyčerpány, vracejí se opět do světa smrtelníků. Král odmítl přijmout Indrovo pozvání do nebe a Indra mě za ním znovu poslal s žádostí, aby král dříve, než odmítne jeho nabídku, vyhledal pomoc mudrce jménem Válmíki.
Když byl král k tomuto mudrci uveden, zeptal se ho: „Jak nejlépe se může člověk osvobodit od zrození a smrti?“ Nato mu Válmíki začal popisovat rozhovor mezi králem Rámou a mudrcem Vasišthou.
Text v PDF
-
Učenci se dohadují o autorovi tohoto velkolepého díla i o dalších teoretických otázkách týkajících se textu. Ať je Bůh obdaří úspěchem.
Jóga-Vásištha představuje skvělou a detailně propracovanou pomoc k duchovnímu probuzení a přímému zakoušení Pravdy. To je jisté. Chceš-li právě toto, vítej u knihy Jóga-Vásištha.
Text je plný opakování, která však nepůsobí monotónně. Pokud nemáš opakování rád, nebo je nepotřebuješ, pak si přečti jen následující verš: „Stejně jako je modrá barva nebe optickou iluzí, je projevený svět jen klam. Domnívám se, že je lepší si klamu nevšímat, než se jím neustále zabývat v mysli“ (I. 3)
Tento verš se v díle objevuje několikrát a zdá se být samotnou esencí učení. Pokud ti to není zcela jasné, pak si knihu přečti. Způsoby, jimiž je zde odhalována Pravda, ti pomohou otevřít tvou mysl.
Je moudré přečíst si jen jednu stránku denně. Učení obsažené v textu je převratné a mysl zatížená předsudky ho nemůže tak snadno vstřebat. Po každém čtení medituj, ať tě může jeho poselství prostoupit.
V textu se často opakuje výraz kákatálíja, který odkazuje na situaci, kdy vrána usedne na kokosovou palmu a v témže okamžiku spadne zralý kokosový ořech na zem. Tyto dvě spolu nesouvisející události se zdají být na sobě v čase a prostoru závislé, přestože zde není žádný příčinný vztah. Takový je život. Takové je „stvoření“. Ale mysl je chycena do pasti logického uvažování „proč“ Vymýšlí „proč“ a „proto aby sama sebe uspokojila, a z pohodlnosti si nevšímá nepohodlných otázek, které bystrou mysl neustále pronásledují.
Vasištha požaduje přímé pozorování mysli, včetně jejích pohybů, představ a uvažování, předpokládaných příčin a očekávaných následků, dále toho, co je pozorováno, i samotného pozorování, požaduje pochopení jejich neoddělitelné jednoty jakožto neomezeného Vědomí.
V tom tkví jedinečnost díla, které samo sebe prohlašuje za vrcholné: „Bez posvátného textu nemůže člověk teď ani kdy jindy dosáhnout toho, co je dobré a prospěšné. K dokonalému pochopení nejvyšší Pravdy je třeba tento posvátný text vroucně studovat...“ (VI. II. 103)
Vrcholným se rozumí učení, nikoli kniha nebo mudrc. Proto se Vasištha nebojí říci: „Pokud se někdo domnívá, že text není dostatečně směrodatný, protože má lidský původ, může se uchýlit ke studiu jiné svaté knihy, která také pojednává o poznání Já a o konečném osvobození“ (VI. II. 175)
Ať je svatý text jakýkoli, ať je kýmkoli vyučován a ať je tebou zvolená cesta jakákoli, nezastavuj se, dokud zvyky a podmíněnosti mysli zcela neustanou. Proto Vasištha nabádá hledajícího: „Člověk by měl každý den prostudovat alespoň malý kousek textu... Krása tohoto posvátného textu spočívá v tom, že ten, kdo jej studuje, není ponechán beznaději. Je-li něco napoprvé nejasné, další studium to ozřejmí“ (VI. II. 175)
Svámí Vénkatéšánanda
Text v PDF
-
yataḥ sarvāṇi bhūtānipratibhānti sthitāni ca | yatraivopaśamaṃ yānti tasmaisatyātmane namaḥ || 1 ||
jñātā jñānaṃ tathā jñeyaṃ draṣṭādarśanadṛśyabhūḥ | kartā hetuḥ kriyā yasmāttasmai jñasyātmane namaḥ || 2 ||
sphuranti sīkarā yasmādānandasyāmbare'vana | sarveṣāṃ jīvanaṃ tasmai brahmānandātmane namaḥ || 3 ||
Chvála oné Skutečnosti, v níž vše živé i neživé a všechny prvky září, jako by měly nezávislé bytí, a v níž po určitý čas existují, než se opět rozplynou. (1)
Chvála onomu Vědomí, jež je zdrojem zdánlivé odlišnosti v trojici poznávající, poznávání a to, co je poznáno, či pozorovatel, pozorování a to, co je pozorováno, nebo konající, konání a vykonaný skutek. (2)
Chvála absolutní Blaženosti neboli oceánu blaha, jenž je životem všech bytostí a z jehož vod pochází jejich rozvoj a štěstí. (3)
