Afleveringen
-
VASIŠTHA pokračoval: Jak jsem ti již, Rámo, objasnil, tento svět skládající se z ega a bezpočtu zakoušených objektů nemohl být stvořen, a tudíž neexistuje. To, co existuje, je Brahman, Absolutno. Tak jako se na klidném moři objeví vlna, je-li hladina moře zčeřena, stejně tak „pomyslí-li si“ Absolutno, že je džívou, projeví se sama od sebe povaha džívy. Tak jako si v sobě spící člověk vytvoří představy různých bytostí, aniž by se vzdal své vlastní jedinečné existence, tak vytvoří Absolutno pouhou myšlenkou či přáním bezpočet bytostí, aniž by ho to oslabilo či proměnilo.
Virádž neboli kosmická forma neomezeného kosmického Vědomí má pochopitelně povahu čirého Vědomí, neposkvrněného hrubou hmotou. Kosmickou formu čirého Vědomí lze připodobnit k nikdy nekončícímu snu spícího člověka, ve kterém existují města, paláce a všemožné bytosti.
V kosmickém Vědomí je i Stvořitel Brahmá pouhou myšlenkovou formou. Vědomí, odrážející v sobě své vlastní myšlenkové formy, je zdánlivým pozorovatelem i tím, co je pozorováno, ale to vše jsou pouhé představy. Všechno to existuje a rozvíjí se jen zdánlivě. Podobně jako kosmické Bytí vzniklo v kosmickém Vědomí coby myšlenková forma, tak jako se jedna lampa zapaluje od druhé, vynořilo se z myšlenek kosmického Bytí i vše ostatní. Nic z toho však nelze od jediného kosmického Bytí oddělit, neboť z jeho myšlenkových vibrací vše vzniklo.
Samo Brahman je kosmickým Bytím či kosmickou formou a kosmická forma neboli virádž je celým stvořením, včetně džívy a základních prvků, z nichž se stvořený svět skládá.
RÁMA se zeptal: Pane, je tu jen jeden kosmický džíva, který je univerzální, nebo jich je mnoho či tvoří nějaká uskupení?
VASIŠTHA odpověděl: Není tu jeden džíva, ani jich není mnoho, ani netvoří žádná uskupení. Džíva je jen jméno! Jediné, co existuje, je Brahman. Protože je všemohoucí, jeho myšlenkové formy se materializují. Jedno se zdá být rozmanitostí v důsledku nevědomosti. Je-li tu pátrání a dotazování se na Já, nevědomost zmizí, podobně jako zmizí temnota, posvítíme-li si na ni lampou. Brahman sám je kosmickou duší zvanou mahádžíva i milionem individuálních duší zároveň. Nic jiného než Brahman neexistuje.
VASIŠTHA pokračoval: Poznáváním a vnímáním toho, co je poznatelné, se Vědomí stane džívou, duší jedince, a zdánlivě je zataženo do koloběhu života a smrti, který nazýváme samsára. Jakmile odejde mylná představa, že poznávající je oddělen od toho, co je poznáváno, pak je obnovena rovnováha.
Jediný mahádžíva se stane individuálním džívou, který po předchozí generaci zdědil pocit duality a individuality.
Tajemná síla Vědomí, která podivuhodným a nevysvětlitelným způsobem vytvoří nekonečnou rozmanitost jmen a forem, se nazývá ego. Vědomí, které touží zakoušet samo sebe, se stane poznatelným vesmírem. Pouze nezralý člověk v tom vidí skutečnou proměnu či iluzorní projevený svět, neboť ve skutečnosti neexistuje nic jiného než Vědomí.
Oceán je ve své podstatě voda, vlny na hladině jsou též voda, a když si vlnky hrají a hladina se zčeří, je to stále jen voda. Stejné je to se světem. Podobně jako oceán může rozpoznat každou jednotlivou vlnku, tak Vědomí pochopí každého jedince jako nezávislou individualitu a zrodí se pocit ega neboli jáství. Toto všechno je úžasná hra tajemné síly Vědomí, kterou nazýváme vesmírem.
Jakmile se objeví ego, které však není nijak odděleno od Vědomí, vytvoří si představu rozmanitých prvků tvořících tento svět a tyto prvky se ve světě objeví. V jednotě vznikne rozmanitost. Ó Rámo, vzdej se všech falešných představ „já“ a „ty“ tím, že se zřekneš představy džívy i jeho příčiny. Jakmile to vše odejde, pochopíš Pravdu, která se nachází uprostřed mezi skutečným a neskutečným. Jakmile se mraky rozplynou, jediný nedělitelný celek zazáří, jako by nikdy zářit nepřestal, a nelze poznat, co je skutečné a co není.
(Zkráceno -- celý text viz PDF níže.)
TEXT ve formátu PDF zde.
-
VASIŠTHA pokračoval: V nejvyšším Bytí je přítomna vibrace, jež je zároveň klidem i rozruchem. Díky této vibraci se objeví prostor, světlo či netečnost, přestože nic z toho ve skutečnosti nebylo stvořeno. Protože se to vše odehrává ve Vědomí, získá to kvalitu poznatelného a s tím v témže okamžiku vznikne ten, kdo poznává. Tímto poznávajícím je síla Vědomí, která všechny věci osvětluje. Vědomí se tedy stane jak tím, co je poznáváno, tak i samotným poznávajícím. A jakmile se objeví tento vztah, objeví se ve Vědomí představa „jsem džíva, duše jedince“.
Během dalšího ztotožňování se s tím, co je poznatelné, se v původně ryzím Vědomí objeví představa ega a poté schopnost rozlišování a logického uvažování. Pak vznikne mysl a základní prvky. Neustálým spojováním a kombinováním základních prvků se vytvoří světy. Spontánně i v rámci pravidelných změn stále vzniká a zase zaniká bezpočet forem, tak jako se objevují a zase mizí objekty ve snu. Žádná z těchto forem nepotřebuje hmotnou příčinu, jakou by byla země, voda či oheň. Vše má svůj základ ve Vědomí a je to právě Vědomí, jež to vše zdánlivě tvoří, podobně jako člověk své snové obrazy. To všechno není nic jiného než čiré Vědomí.
Pět základních prvků tvoří semínko, z něhož vyrůstá strom zvaný svět, a věčné Vědomí je zase semínkem, z něhož vznikají tyto prvky. Jaké je semínko, takový je i strom. Proto svět není nic jiného než Brahman, Absolutno.
Kosmickým Vědomím byl tak v kosmickém prostoru vytvořen vesmír se všemi svými vlastnostmi. Tento vesmír není skutečný a nebyl ani doopravdy stvořen. Pět základních prvků se vzájemně namíchá a vytvoří zdání materiálnosti světa. Vše je však jen pouhé zdání. V prostoru vidíme formy, jejichž podstatou je kosmické Vědomí, a to jediné je skutečné.
Nepodléhej dojmu, že svět pěti prvků byl stvořen těmito prvky. Pohlížej na ně jako na projev tvořivé síly Vědomí, která je s Vědomím neoddělitelně spjata. Lze říci, že pět základních prvků se objevilo ve Vědomí jako objekty ve snu, nebo že to jsou pouhá zdání, která v důsledku nevědomosti zakrývají kosmické Vědomí. Tak to vidí či chápou svatí muži a mudrci.
VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, nyní ti povím, jak se džíva neboli individuální duše usídlila v těle.
Džíva si pomyslel: „Jsem ve své podstatě a svou velikostí jen pouhý atom.“ A tak se stal atomem, ale jen zdánlivě, na základě mylné představy. Podobně jako se může někomu ve snu zdát, že zemřel nebo má jiné tělo, tak se tento džíva, jenž má ve skutečnosti jemné tělo čirého Vědomí, začne ztotožňovat s hrubou hmotou, až se jí stane.
Stejně jako se v zrcadle odráží obraz hory a zdá se, jako by hora v zrcadle opravdu byla, tak džíva odráží vnější objekty a činnosti, až si začne myslet, že jsou všechny uvnitř něho a on sám je tím, kdo koná a kdo zakouší.
Jakmile džíva zatouží vidět, jsou v hmotném těle zformovány oči. Podobně jsou podle příslušných tužeb, jež v něm vyvstanou, utvořeny uši, nos, jazyk, kůže a činné orgány. Tak se džíva, jehož tělem je jemné tělo Vědomí, usídlí v hmotném těle a představuje si různé vnější fyzické zážitky i vnitřní psychické prožitky. Setrvávajíc v neskutečném, jež se zdá být skutečným, se nyní Brahman projeví jako džíva a stane se nevědomým.
Totéž Brahman, které se však nyní považuje za omezeného džívu obdařeného fyzickým tělem, vnímá vnější svět a ten se mu v důsledku závoje nevědomosti jeví jako hmotný. Někdo má představu, že je Brahmou, a někdo jiný si sám sebe představí zase jako něco jiného. Džíva si pomyslí, že je to či ono, a připoutá se k iluzi projeveného světa.
Všechno je to však jen pouhá představa či myšlenka. Ani v této fázi nebylo nic stvořeno. Existuje pouze neomezený čirý prostor. Stvořitel Brahmá nemohl stvořit svět takový, jaký byl před zánikem předchozího vesmíru, neboť při zániku vesmíru i Brahmá dosáhne konečného osvobození. Jediné, co existuje teď i navždy, je kosmické Vědomí... (zkráceno, celý text viz PDF)
TEXT ve formátu PDF zde.
-
Zijn er afleveringen die ontbreken?
-
VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, budu ti vyprávět o tom, jak se zdá, že v jediném čirém a nerozděleném kosmickém Bytí vznikne stvořený svět, stejně jako vzniknou sny ve vědomí spícího člověka.
Tento vesmír je ve skutečnosti věčná, zářící Inteligence, která uvnitř sebe vytváří to poznatelné, co bude poznáno jako to, co existuje, s představou formy, jíž je prostor, a s dotazováním se na sebe sama. Takto vznikne nejprve prostor. Když po určitém čase v kosmickém Bytí zesílí uvědomění si stvořeného světa, objeví se budoucí džíva, kosmická duše neboli hiranjagarbha, a Absolutno, Brahman, se vzdá svého nejvyššího stavu a vymezí se jakožto džíva. I poté však Brahman zůstane Brahman a k žádné proměně v něco jiného ve skutečnosti nedojde.
V prostoru se sama od sebe projeví kvalita zvuku. Pak se objeví představa ega, která je základem pro další stvoření vesmíru, a ve stejném okamžiku vznikne to, co nazýváme čas. To vše se děje jen jako tvůrčí představa neoddělitelně spojená s kosmickým Bytím, nikoli jako skutečná proměna Absolutna.
Pomocí této tvůrčí představy vznikne vzduch. Dále se objeví posvátný text zvaný véda.* Vědomí, které je vším tím obklopeno, se nazve džíva a stane se příčinou vzniku všech prvků tohoto světa.
Existuje čtrnáct úrovní existence a každá má své obyvatele. Všechny jsou projevem tvůrčích představ Vědomí. Jakmile ve Vědomí vznikne představa „jsem světlo“, okamžitě se vynoří zdroj světla, například Slunce. Podobným způsobem vznikne voda a země.**
Všechny základní prvky na sebe vzájemně působí jako zakoušející a to, co je zakoušeno, a celý stvořený svět se objeví jako vlny na hladině oceánu. Vše je dohromady tak dokonale propojeno, že není možné jedno od druhého oddělit, dokud nenastane konec vesmíru. Tyto hmotné projevy se neustále mění, kdežto Skutečnost zůstává beze změn. Jelikož jsou všechny projevené objekty propojeny s Vědomím, přijmou hmotnou podobu okamžitě, přestože nejsou ničím jiným než neomezeným Vědomím, jež nepodléhá žádné změně.
--------------------
* Třemi hlavními védami jsou Rgvéda, Sámavéda a Jadžurvéda. (Pozn. překl.)
** Prostor, vzduch, oheň, voda a země je pět základních prvků, viz bhúta, z nichž je všechno složeno. (Pozn. překl.)
TEXT ve formátu PDF zde.
-
RÁMA řekl: Ó pane, co bude se světem, který teď tak jasně vnímáme, až nastane zánik vesmíru?
VASIŠTHA pravil: Odkud přijde a kam odejde syn neplodné ženy? Syn neplodné ženy nikdy neexistoval. Podobně sám o sobě neexistuje ani tento svět. Tato podobnost ti přijde matoucí jen proto, že existenci světa považuješ za samozřejmost.
Uvažuj tedy takto. Je ve zlatém náramku „náramkovost“, anebo je to prostě zlato? Je věc, kterou nazýváme nebe, oddělena od prázdného prostoru? Podobně věc, kterou nazýváme svět, není nic jiného než Brahman. Tak jako k ledu patří chlad, tak je s Brahman neoddělitelně spjat tento svět.
Voda, kterou vidíme jako fatu morgánu, nikdy nevznikne ani nezanikne a stejně tak tento svět nevznikne z Absolutna a nikam neodejde. Stvoření světa nemá příčinu, tudíž ani začátek. Ani teď svět neexistuje, tak jak by mohl zaniknout?
Pokud připustíš, že svět nebyl stvořen z Brahman, ale tvrdíš, že je to projev založený na Skutečnosti Brahman, pak svět sám o sobě neexistuje a existuje pouze Brahman. Je to podobné snu. Ve stavu nevědomosti se Inteligence projeví v jedinci jako bezpočet snových objektů, které nejsou ničím jiným než touto Inteligencí. A podobně se takové projevení uskutečnilo při tom, co nazýváme počátkem stvoření. Toto projevení však není od Brahman odděleno, neexistuje mimo Brahman, a tudíž samo o sobě neexistuje.
RÁMA se zeptal: Svatý muži, je-li tomu tak, jak je možné, že tento svět působí tak skutečně? Dokud je tu pozorovatel, existuje to, co je pozorováno, a naopak. Teprve když obojí zmizí, je tu osvobození. Je-li tu čisté zrcadlo, pak v sobě neustále odráží to či ono. Dokud existuje pozorovatel, bude stále znovu a znovu vyvstávat stvořený svět. Je-li pochopeno, že stvořený svět jako takový neexistuje, pak přestane existovat i pozorovatel. Ale získat toto pochopení je velice těžké!
VASIŠTHA pravil: Rámo, rozptýlím tvé pochybnosti pomocí podobenství. Pak pochopíš ne-existenci stvoření a budeš žít osvíceným životem.
TEXT ve formátu PDF zde.
-
RÁMA řekl: Svatý muži, jak je možné říci, že Absolutno není prázdnota, není světlo a není temnota? Těmito protiklady jsem zmaten.
VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, kladeš nevyzrálé otázky, ale přesto ti objasním pravý smysl toho všeho.
Jako je dosud nevyřezaný ornament ukryt v kusu dřeva, tak je tento svět, ať už ho považuješ za skutečný nebo neskutečný, neoddělitelně spjat s Absolutnem, které tudíž nemůže být prázdnotou. Tak jako o klidném moři nemůžeme říci, že v něm nejsou přítomny žádné vlny, tak o Absolutnu nemůžeme říci, že je prázdné a neobsahuje svět. Toto podobenství má ovšem svá omezení a neměly by se mu přidávat další významy.
Ve skutečnosti tento svět z Absolutna nevzniká ani v něm nezaniká. Jediné, co nyní a navždy existuje, je Absolutno. Pojmy prázdný a neprázdný zde ztrácí smysl, neboť říkáme-li prázdný, musíme myslet na něco, co prázdné není, a naopak. Pojem prázdný má význam jen vedle pojmu neprázdný.
Absolutno nemá materiální povahu, proto jej nelze osvětlit pomocí světla pocházejícího z hmotných zdrojů, jakým je například Slunce, jejichž světlo je opakem tmy. Absolutno je sebe-ozařující, proto není netečné a není temné. Absolutno nemůže být pochopeno či zakoušeno něčím jiným než sebou samým.
Neomezené Vědomí je čiřejší než nekonečný prostor. Stejně nekonečný je svět. Člověk nemůže poznat chuť papriky, dokud papriku neochutná, a stejně tak nemůže zakoušet Vědomí v jeho neomezenosti, aniž by tu byl svět objektů. Podobně jako v hmotném oceánu existují hmotné vlny, tak v bezforemném Brahman existuje bezforemný svět. Z Absolutna vzniká Absolutno a existuje v sobě samém jako Absolutno. Svět tudíž ve skutečnosti nebyl nikdy stvořen, je totožný s tím, z čeho vznikl.
Přestane-li mysl vytvářet představy, je představa „já“ zničena a to, co zůstane, je Absolutno. Absolutno je to, co není netečné a nespí. V Absolutnu trojice poznávající, poznávání a to, co je poznáno, existuje bez přítomnosti rozumu jako jedno a totéž.
TEXT ve formátu PDF zde.
-
RÁMA se zeptal: Jakým způsobem lze tohoto poznání dosáhnout a co bych měl vědět, aby skončilo to, co je poznatelné, a mohlo být dosaženo nepoznatelného?
VASIŠTHA odpověděl: Mylná představa o tom, že tento svět je skutečný, je pevně zakořeněná v důsledku nepřetržitého mylného uvažování. To však lze změnit hned v ten den, kdy se dostaneš do společnosti svatých mužů a ke studiu posvátných textů. Ze všech textů je tato Mahá-Rámájana nejlepší. Co lze najít v jiných textech, zde nechybí, a co tu najít nelze, není ani jinde. Pokud však někdo nemá chuť ke studiu této knihy, nechť studuje cokoli jiného.
Jakmile zmizí mylné představy a je pochopena Pravda, pak toto pochopení člověka natolik naplní, že o tom rozjímá a mluví, raduje se z toho a učí to druhé. Takový člověk je džívanmukta, osvobozený za života, anebo vidéhamukta, osvobozený, jenž je bez těla.
RÁMA se zeptal: Pane, jaké jsou vlastnosti toho, kdo se nazývá džívanmukta nebo vidéhamukta?
VASIŠTHA odpověděl: Ten, kdo žije zdánlivě normální život a přitom zakouší celý svět jako prázdnotu, je džívanmukta. V bdělém stavu zakouší klid hlubokého spánku a ani v nejmenším se ho nedotýká potěšení ani bolest. Bdí i v hlubokém spánku, ale nikdy se nebudí do tohoto světa. Jeho poznání není zamlženo skrytými touhami. Může se zdát, že má něco rád a něco nerad, nebo že má strach, ale ve skutečnosti je prázdný jako prostor. Je osvobozen od sobectví a chtění a zůstává nedotčen jakoukoli činností či nečinností. Nenahání nikomu strach a sám se nikoho nebojí. Až přijde jeho čas a odloží své tělo, stane se z něj vidéhamukta.
Vidéhamukta je a přitom není, není „já“ ani „druzí“. Je Sluncem, které září, je bohem Višnu, jenž všechny ochraňuje, je Rudrou, který vše ničí, i Brahmou, který vše tvoří. Je prostorem, zemí, vodou i ohněm. Vidéhamukta je kosmické Vědomí, jež je samou podstatou všech bytostí. On sám je vším, co je v minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
RÁMA se opět zeptal: Pane, moje vnímání je pokřivené, jak mohu dosáhnout stavu, který jsi nyní popsal?
VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, to, co se označuje jako osvobození, je samo Brahman, Absolutno, jež jediné skutečně existuje. Co je zde vnímáno jako „já“ a „ty“, to pouze budí dojem vlastní existence, ve skutečnosti nic takového neexistuje, neboť to nikdy nebylo zrozeno. Jak můžeme tvrdit, že se Brahman těmito světy někdy stalo?
Ó Rámo, za zlatou ozdobou vidím pouze zlato, za vlnami vodu, za fatou morgánou teplo, za vesmírem prázdnotu. Podobně za všemi světy vidím pouze Brahman, Absolutno.
Vnímat „světy“ znamená nevědomost. Nevědomost zmizí za pomoci dotazování a pátrání po Pravdě. Přestat existovat může jen to, co vzniklo. Tento svět ve skutečnosti nikdy nevznikl, třebaže se zdá, že existuje.
Když nastal minulý zánik vesmíru, zmizelo vše, co se předtím zdálo, že existuje. Přetrvalo pouze neomezené Absolutno, jež není prázdnotou ani formou, viděním ani tím, co je viděno, a nedá se ani říci, zda to je nebo není. Absolutno nemá uši, oči ani jazyk, a přece slyší, vidí a jí. Je nestvořené a je bez příčiny. Jako je však voda původcem vln, je Absolutno původcem všeho. Jeho světlo září všude a neustále a sídlí v srdci každého. V tomto světle se jako přelud zjevují a září tři světy.
Jakmile se v Absolutnu objeví vibrace či chvění, zdá se, že dochází ke vzniku světů. Jakmile vibrace ustane, budí to dojem, že světy zanikají. Je to podobné, jako když točíme hořící větévkou a vznikají ohnivé kruhy, které zmizí, jakmile točit přestaneme. Absolutno zůstává všude a ve všech časech stále stejné, ať tu vibrace je nebo není. Pokud tu není toto pochopení, upadne člověk do iluze. Jakmile pochopení přijde, všechny touhy a obavy zmizí.
Z Absolutna pochází čas i vnímání pozorovatelných objektů. Činnost, forma, chuť, čich, dotyk a myšlení, tedy všechno, co znáš, je Absolutno samo a jen díky jemu to vše můžeš znát. Pozorovatel, akt pozorování i to, co je pozorováno, to vše je Absolutno jako pozorování samo.
TEXT ve formátu PDF zde.
-
RÁMA se zeptal: Kde tento Bůh, toto nejvyšší Já, přebývá a jak k němu lze dojít?
VASIŠTHA odpověděl: Bůh, kterého jsem ti popisoval, není daleko. Je Inteligencí či Vědomím přebývajícím v těle. Je vesmírem, třebaže vesmír není on. Je čiré Vědomí.
RÁMA podotkl: I malé dítě řekne, že Bůh je Vědomí, tak proč je třeba to rozebírat a dále se tím zabývat?
VASIŠTHA odpověděl: Kdo chápe čiré Vědomí jako vesmír objektů, ten neví nic. Vesmír je vnímající. Vnímající je duše jedince neboli džíva. Tento vnímající vytvoří objekt, který lze poznávat, a upadne do utrpení. Jestliže to, co lze poznávat, ustoupí do pozadí a pozornost se přesune k nepoznatelnému čirému Vědomí, je tu naplnění a člověk se vymaní z utrpení.
Dokud to, co je poznatelné, neustoupí do pozadí, nemůže se pozornost člověka obrátit k nepoznatelnému. Nestačí, aby si džíva uvědomil svoji zapletenost do samsáry. Je-li však dosaženo Boha, utrpení samsáry zmizí.
RÁMA požádal: Prosím, svatý muži, popiš mi Boha.
VASIŠTHA odpověděl: Bůh je kosmické Vědomí, v němž přestává existovat vesmír takový, jaký byl. Přestává v něm existovat vzájemný vztah subjektu a objektu.* Bůh je prázdnota, v níž se projevuje vesmír. V Bohu zůstává i kosmické Vědomí klidné a nepohnuté jako hora.
RÁMA se zeptal: Jak můžeme dosáhnout Boha a uvědomit si neskutečnost světa, který jsme vždy považovali za skutečný?
VASIŠTHA odpověděl: Boha lze dosáhnout jen tehdy, když je člověk pevně ustálen v přesvědčení o tom, že vesmír je stejně klamný jako modrá barva nebe. Dvojnost neboli dualita předem předpokládá jednotu a nedvojnost zase dualitu. Boha lze dosáhnout jen tehdy, je-li tu poznání, že celé stvoření je klam.
--------------------
* Jde o subjekt, který pozoruje, a objekt, který je pozorován. (Pozn. překl.)
TEXT ve formátu PDF zde.
-
RÁMA se zeptal: Ó mudrci! Co je zdrojem mysli a jak mysl vzniká? Prosím, osvětli mi to.
VASIŠTHA odpověděl: Po zániku vesmíru, předtím, než započne nová epocha, je celý svět ve stavu dokonalé rovnováhy. Je tu nejvyšší Bůh, věčný, nezrozený a sebe ozařující. Je všemohoucí a je vším. Je označován různými jmény, jako například Átman, ale jde jen o název, nikoli Pravdu, neboť on sám je mimo všechny představy a popisy. Je tu, a přesto není světem pochopen a poznán. Je v těle, a přesto i něco jiného než tělo. Podobně jako ze Slunce vychází bezpočet paprsků, vznikne z něho bezpočet bohů. Podobně jako vznikají vlny na hladině oceánu, vznikne z něj nekonečné množství světů.
Je to kosmické Vědomí, v němž se objevuje bezpočet objektů vnímání. Je to světlo, v němž září Já i svět. Určuje povahu všech stvořených věcí. Jako se objevuje a zase mizí přelud faty morgány, tak v něm opakovaně vznikají a zanikají světy. Jeho forma, tedy svět, se vytratí, ale jeho Já je neměnné. Přebývá ve všem. Je schovaný v nejmenší částečce a zároveň se rozlévá dodaleka. Pouhou svou přítomností udržuje tento zdánlivě nehybný hmotný svět i s jeho obyvateli v činnosti. Díky jeho všudypřítomné všemohoucí vševědoucnosti dostávají jeho myšlenky a představy hmotnou podobu.
Ó Rámo, nejvyššího Já nelze dosáhnout jinak než poznáním, rozhodně ne prováděním náboženských obřadů. Nejvyšší Já není daleko ani blízko. Není nedosažitelné ani vzdálené. Je tím, co se v člověku projevuje jako zážitek blaženosti, proto jej lze v člověku uskutečnit.
Odříkání a pokání, dobročinnost a dodržování náboženských přikázání k dosažení Já nevedou. Pouze společnost mudrců a studium posvátných textů může pomoci rozptýlit nevědomost a klam. Až když je člověk přesvědčen o tom, že jediné, co je skutečné, je samo Já, dostává se mimo utrpení na cestu vedoucí k osvobození.
Odříkání a pokání jsou trápení, která způsobujeme jen sami sobě. Smysl nemá ani dobročinný skutek, jenž byl učiněn s penězi získanými na úkor druhých. To oni sklízí plody takové dobročinnosti. A dodržování náboženských povinností jen podporuje domýšlivost jedince. Pouze jediný lék dokáže vyléčit nevědomost o Bohu, a tím je zřeknutí se honby za smyslovým potěšením.
TEXT ve formátu PDF zde.
-
VÁLMÍKI pravil: V tomto okamžiku se již Slunce sklánělo k západnímu pohoří, jako by zatoužilo rozjímat o slovech mudrce a osvítit jiná místa na zemi. Všichni přítomní se rozešli, aby se mohli věnovat večerním modlitbám. Následujícího rána se sešli znovu a pokračovali v naslouchání.
RÁMA se zeptal: Ó mudrci, pověz mi prosím, co je to ve skutečnosti mysl.
VASIŠTHA odpověděl: Tak jako je prázdná a netečná nicota označována za prostor, je prázdnou nicotou i mysl. Ať skutečná či neskutečná, je mysl tím, co je chápáno jako objekt vnímání. Ó Rámo, myšlenky znamenají mysl a mezi myšlenkami a myslí není žádný rozdíl. Já, jež je oděno hávem duchovního těla, se označuje jako mysl. Mysl způsobuje vznik hmotného, fyzického těla. Nevědomost, samsára, myšlenky, omezení, nečistota, temnota či netečnost, to vše jsou synonyma a jiná vyjádření pro mysl. Samotná zkušenost není nic jiného než mysl a to, co je zakoušeno či vnímáno, je opět mysl.
Zlatá ozdoba není nic jiného než zlato a podobně celý vesmír není nic jiného než Vědomí, jež sídlí v každé nepatrné částečce. Tak jako se ve zlatě ukrývá možnost vzniku zlaté ozdoby, tak existuje v subjektu možnost objektu.* Pokud se subjekt zbaví představy objektu, pak je tu samo Vědomí bez projeveného světa objektů. Je-li toto pochopeno, pak se z nitra člověka vytratí přitažlivost i odpor, láska i nenávist a stejně tak falešné představy „já“, „ty“ a „svět“. Odejde i tendence k vytváření myšlenek a představ. A to samo je osvobozením.
RÁMA se zeptal: Svatý muži, pokud je objekt vnímání skutečný, pak nemůže přestat existovat, a pokud je neskutečný, pak ho jako neskutečný nechápeme. Lze něco takového překonat?
VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, vidíme přece, že existují mudrci a svatí muži, kteří to překonali! Vnější objekty jako například prostor, nebo psychologické faktory jako „já“ existují jen coby označení či pojmy. Ve skutečnosti neexistuje svět objektů ani „já“, jež objekty pozoruje, a neexistuje ani samotné pozorování, prázdno či nehybnost. Jediné, co existuje, je kosmické Vědomí neboli čit. A je to mysl, jež v něm vytváří rozmanitost, různorodé činy a zkušenosti, pocit omezení i touhu po osvobození.
--------------------
* Subjekt je ten, kdo vnímá a zakouší objekty. (Pozn. překl.)
TEXT ve formátu PDF zde.
-
VASIŠTHA pokračoval: Stvořitel nemá předchozí karman, nemá tudíž ani vzpomínky na minulost. Nemá fyzické tělo. Nebyl zrozen z těla, proto má pouze duchovní tělo. Smrtelné bytosti mají těla dvě, fyzické a duchovní, ale nezrozený Stvořitel má pouze duchovní tělo, neboť v něm není příčina, která by dala vzniknout tělu fyzickému.
Nezrozený či nestvořený z předchozí příčiny je Stvořitelem všech bytostí. To, co je vytvořeno, je vždy téže podstaty jako to, z čeho to bylo vytvořeno. Zlatý náramek má stejnou podstatu jako zlato, z něhož byl vyroben. Protože příčinou rozmanitosti stvoření byla myšlenka Stvořitele, jenž je bez fyzického těla, je i podstatou stvoření pouze myšlenka, nikoli hmota.
Ve Stvořiteli se objevil záchvěv a myšlenka Stvořitele se rozvinula do podoby vesmíru. Toto zachvění způsobilo vznik nehmotných duchovních těl bytostí. Tyto bytosti vznikly z pouhé myšlenky, proto je jejich existence jen zdáním, třebaže ji vnímají jako skutečnost. Jejich projevení, jež se zdá být skutečné, má své následky, podobně jako má své následky sexuální vzrušení během snu. A ačkoli Stvořitel neboli svatý muž z našeho příběhu nemá fyzické tělo, jeví se tak, jako by ho měl.
Stvořitel má dvojí povahu. Je Vědomí i mysl. Vědomí je čiré, zatímco mysl podléhá omylům. Zdá se, že Stvořitel vznikne a začne existovat, ač tomu tak není. Stvořitel je Inteligence, Vědomí, jež udržuje celý vesmír, a každá myšlenka, která ve Vědomí vznikne, dostane nějaký tvar, formu. Přestože podstatou všech forem je čiré Vědomí, tak kvůli zapomenutí na Já i kvůli představě o existenci fyzického těla zůstanou tyto formy uvězněny ve fyzickém těle, ač jsou ve skutečnosti nehmotné. Podobně se v důsledku iluzorního vnímání pozorovatele může zdát, že nehmotný duch má tělo, přestože je bezforemný.
Stvořitel však takové iluzi nepodléhá. Jeho podstata je vždy duchovní, nikoli hmotná. A proto je i podstata jím stvořeného světa ve skutečnosti duchovní. Stvoření je bez příčiny. Jeho podstata je tedy duchovní, stejně jako podstata nejvyššího Bytí, Brahman. Materiálnost stvořeného světa je jen jako vzdušný zámek, je to iluzorní představa, jež se objevila v mysli jedince.
Stvořitel je mysl a jeho tělem je mysl nebo čiré Vědomí, čirá Inteligence. Myšlenky jsou spjaté s myslí a objekt pozorování je spjatý s pozorovatelem. Kdo kdy rozeznal jedno od druhého?
TEXT ve formátu PDF zde.
-
VASIŠTHA pokračoval: Jeden svatý muž jménem Ákášja, což znamená zrozený z prostoru, žil v neustálé meditaci a pracoval pro dobro všech. Už byl dlouho naživu, a tak si smrt pomyslela, že si pro něho dojde. Jak se ale k němu přiblížila, objevil se silný oheň, který světce chránil. Smrt oheň sice překonala, ale ať natahovala ruce sebevíc, uchopit světce se jí nepodařilo. Zmatená zcela nečekanou situací vydala se za bohem jménem Jama, který vládne v říši mrtvých, a zeptala se ho: „Pane, řekni mi prosím, jak je možné, že toho člověka nedokážu odvést s sebou?“
Jama odpověděl: „Víš, smrti, ty ve skutečnosti nikoho neodvádíš ani nezabíjíš. Smrt každé bytosti je způsobena následky jejích činů, jež se označují jako karman. Najdi proto karman onoho světce a to ho přivede ke smrti.“
Tak jako nikdo nikde nenalezne syna neplodné ženy, tak smrt nebyla schopná nalézt karman světce.
Oznámila to Jamovi a ten řekl: „Ó smrti, tento svatý muž Ákášja je skutečně zrozený z prostoru, a nemá tudíž žádné karman. Je čirý jako prostor a nevytváří žádné karman, pomocí něhož by ses ho zmocnila.
Stejně jako syn neplodné ženy ani tento světec se nenarodil. Nemá karman z předchozích životů, a proto je bez myšlenek. Z toho důvodu se ani nedopouští mentálních činů, které by ho přivedly do tvé náruče. Není ničím jiným než Inteligencí, Vědomím. Jako živá bytost se jeví pouze nám, v něm samém žádná taková představa, která by mohla vést ke vzniku karman, nevzniká. Vědomí se uvědomuje ve Vědomí a považuje se za oddělené. Ale je to falešná oddělenost, nikoli skutečná existence, a tento svatý muž to ví.
Jako je přirozeností vody tekutost a přirozeností prostoru prázdnota, je pro tohoto světce přirozeností život v nejvyšším Vědomí. Jeho projevení je bez příčiny, je zrozený z Já. Kdo se drží hloupé představy, že je tělem zrozeným ze země, je připoután ke hmotě a ty, smrti, nad ním můžeš zvítězit. Pokud však světec takovou představu nemá, je bez těla, a tudíž i mimo tvůj dosah.
Tento svatý muž se nikdy nenarodil. Není ničím jiným než čirým Vědomím, které nepodléhá žádné změně. V neomezeném Bytí se na počátku věků v důsledku skryté nevědomosti projeví vibrace a jako v kosmickém snu vznikne svět různorodých bytostí. Světec se však do kosmického snu nezapojuje a setrvává jako čiré Vědomí.“
VASIŠTHA pravil: Ve Stvořiteli neexistuje pozorovatel ani objekt pozorování. Říká se proto, že Stvořitel je zrozen z Já. Jako obraz v mysli malíře září v kosmickém Vědomí.
TEXT ve formátu PDF zde.
-
VASIŠTHA pravil: Nyní ti povím o stvoření a jeho tajemství. Dokud člověk vnímá objekty jako skutečné, je tu omezení. Jakmile taková představa zmizí, omezení zmizí s ní. Pouze to, co bylo v tomto stvořeném světě zrozeno, roste, rozvíjí se a upadá, pak odchází do nebe či do pekla nebo dosahuje konečného osvobození.
Během kosmického zániku se celé stvoření rozplyne v neomezeném Bytí, jež mudrci nazývají různými jmény, jako jsou Átman, Brahman, Skutečnost či Pravda, aby o tom vůbec bylo možné mluvit. Átman neboli neomezené Já v sobě vytvoří dualitu „já a ti druzí“. Se vznikem duality se jako vlnka na hladině původně klidného moře objeví mysl. Měj na paměti, že tak jako zlatý náramek není nic jiného než zlato a ve zlatě se skrývá možnost vytvoření zlatého náramku, tak v sobě Stvořitel skrývá možnost stvoření světa a vlastnosti všeho stvořeného. Tak jako zlato existuje, aniž by muselo být náramkem, ale náramek nemůže bez zlata či jiného kovu existovat, tak mysl nemůže existovat bez Já, nemůže být od neomezeného Já oddělena.
Tak jako vytvoří fata morgána na poušti přesvědčivou iluzi oázy, jeví se i stvořený svět jako zcela skutečný. A dokud člověk lpí na tom, že „já“ a „ty“ jsou skutečné, nemůže tu být osvobození. Představu individuálního já nestačí odmítnout pouze slovně, neboť takové odmítnutí se stane jen další hříčkou mysli.
Ó Rámo, kdyby byl stvořený svět skutečný, nebyla by tu možnost jeho ukončení. Pravda je taková, že to, co je neskutečné, nemůže mít reálnou existenci a to, co je skutečné, nemůže přestat existovat. Odříkání, meditace a další metody proto nemohou způsobit ukončení existence stvořeného světa ani osvícení. Dokud přetrvává představa skutečnosti stvořeného světa, není možné nirvikalpa samádhi, tedy pohroužení neboli samádhi, v němž není pohyb mysli. A i kdyby takové pohroužení bylo možné, pak by v okamžiku návratu z tohoto stavu znovu vyvstal v mysli stvořený svět i se vším utrpením. Pohyb v mysli zapříčiní představu stvořených objektů.
Tak jako má každá věc svoji podstatu, tak jako je olej v sezamovém semínku nebo vůně v květině, tak je v pozorovateli ukryta schopnost pozorování objektů. Zakoušet předměty ve snu může jen ten, kdo sní, a podobně objekty pozorování zakouší ten, kdo pozoruje. Tak jako v pravý čas vyraší ze semínka klíček, tak se možnost zakoušení začne projevovat jakožto představa stvořeného světa.
--------------------
* Poznámka k celé kapitole:
Třemi hlavními pojmy, které se v textu vyskytují, jsou čit ákáša, čitta-ákáša a bhúta ákáša. Ákáša znamená prostor, čit ákáša je prostor Vědomí, čitta-ákáša je prostor mysli a bhúta ákáša je prostor prvků. Tyto pojmy dobře vysvětlil Bhagaván Ramana Maharši.
Někdo se zeptal: „Říká se, že čit ákáša je Átman svarúpa neboli obraz Átman a že jej můžeme vnímat pouze myslí. Jak to můžeme vnímat, pokud je mysl utišena?“
Bhagaván pravil: „Vezmeme-li jako příměr nebe, je nutno říci, že jsou tři typy, čit ákáša, čitta-ákáša a bhúta ákáša. Přirozený stav se nazývá čit ákáša. Z toho se zrodí pocit jáství neboli čitta-ákáša. Jak se čitta-ákáša rozpíná a přijímá podobu všech prvků, nazýváme to vše bhúta ákáša, neboť bhúta značí prvek. Jestliže čitta-ákáša, což je vědomí já, nevidí prostor Vědomí, ale vidí prostor prvků, je to manó ákáša neboli prostor mysli, neboť manas značí mysl či myšlení. A opustí-li čitta-ákáša prostor mysli a vidí prostor Vědomí, říkáme, že je to činmája neboli čiré Vědomí. Utišení mysli znamená, že zmizí představa rozmanitosti objektů a objeví se představa jednoty objektů. Je-li tohoto dosaženo, všechno se jeví jako přirozené.“
Možná by bylo lepší přeložit pojem ákáša jako dimenze. Totéž neomezené Vědomí se nazývá čit ákáša, čitta-ákáša nebo bhúta ákáša podle toho, zda je to nahlíženo z úhlu pohledu dimenze duchovní, mentální či fyzické. (Pozn. Svámí Vénkatéšánanda)
TEXT ve formátu PDF zde.
-
yataḥ sarvāṇi bhūtānipratibhānti sthitāni ca | yatraivopaśamaṃ yānti tasmaisatyātmane namaḥ || 1 ||
jñātā jñānaṃ tathā jñeyaṃ draṣṭādarśanadṛśyabhūḥ | kartā hetuḥ kriyā yasmāttasmai jñasyātmane namaḥ || 2 ||
sphuranti sīkarā yasmādānandasyāmbare'vana | sarveṣāṃ jīvanaṃ tasmai brahmānandātmane namaḥ || 3 ||
Chvála oné Skutečnosti, v níž vše živé i neživé a všechny prvky září, jako by měly nezávislé bytí, a v níž po určitý čas existují, než se opět rozplynou. (1)
Chvála onomu Vědomí, jež je zdrojem zdánlivé odlišnosti v trojici poznávající, poznávání a to, co je poznáno, či pozorovatel, pozorování a to, co je pozorováno, nebo konající, konání a vykonaný skutek. (2)
Chvála absolutní Blaženosti neboli oceánu blaha, jenž je životem všech bytostí a z jehož vod pochází jejich rozvoj a štěstí. (3)
