Afleveringen
-
Přála si natočit takový film, který by chtěla vidět, když podstupovala přípravný kurz na adoptivní rodičovství. Její dokument Nejseš moje máma, který 8. dubna 2025 uvedla Česká televize, ukazuje strasti náhradního rodičovství v případech, kdy se rodičům začnou dít nečekané životní zvraty. Adoptivní dítě, které k nim nemá vytvořenou citovou vazbu, tak může najednou chtít z nestabilního prostředí zmizet. Jak se Markéta vypořádávala s odchodem dcery, kterou si vzala z dětského domova v jejích pěti letech? Jaké životní katastrofy spustily krach vztahu matky a dcery? Co je to porucha citové vazby u dětí a jaké psychické dopady to může mít na rodiče, kteří dělají co mohou, a přesto cítí, jak selhávají? Nečekaně upřímný rozhovor režisérky Markéty Oddfish Nešlehové, který dává odpovědi na otázky i kritikům filmu, přinášíme s Monikou Timkovou a Annou Fixovou v podcastu Jste normální.
-
Pracovala jako učitelka angličtiny a tělocviku, potom jako ředitelka na ministerstvu, inspektorka sociálních služeb, a účastnila se jednání o právech osob se zdravotním postižením v rámci Rady Evropy a OSN. V současné době dělá doktorát v oboru Pedagogická a školní psychologie a k tomu opět učí a dělá výchovnou poradkyni. To všechno s diagnózou Periodická (rekurentní) depresivní porucha. Když dítě potřebuje pomoct, musí někdy překročit předpisy. Sebepoškozují se spíš holky nebo i kluci? Pořád se děti řežou, nebo teď “frčí” předávkování paracetamolem? Může za to zrychlená doba, nezájem rodičů nebo Covid? O tom, jak se netolismus (závislost na elektronických zařízeních a virtuálních drogách) podepisuje na duševním zdraví dětí, a kam se posílá dítě, které si nenechá výchovně poradit, řeší s Annou Fixovou a Monikou Timkovou náš 21. host Klára Kargerová.
-
Zijn er afleveringen die ontbreken?
-
S manželem se jim narodila dcera, která se v jednom roce začala projevovat jinak, než se chová většina dětí. Tereza měla podezření, že její dítě může mít poruchu autistického spektra a začala hledat pomoc. S tím, co nabízí běžný český zdravotnický systém nebyla spokojená. Od lékařů dostala jen diagnózu a více méně žádné další instrukce. Proto se rozhodla pátrat dál. O své cestě tím, co všechno se dá dělat pro autistické děti, jak všelijak se autismus může u dětí projevovat, jak se to v roli rodiče dá přežít, a jak je připravena na budoucnost s dospívající autistickou dcerou, vyprávěla moderátorka Tereza Tobiášová Aničce Fixové a Monice Timkové v dnešním dílu podcastu Jste normální!?
-
Adiktologie je věda o závislostech, jejich původu, léčbě, výzkumu a prevenci. Klinická adiktologie se zužuje na práci s klientem. Psychoterapeutka a adiktoložka Lucie Zobač pomáhá lidem bojujícím se závislostmi už sedmnáct let. Psychoterapeutický výcvik ve skupinové integrativní psychoterapii dělala ve Skálově institutu. Stála u zrodu zavedení adiktologie v ochranném léčení ve Věznici Rýnovice za což dostala v roce 2019 čestné uznání Ministerstva spravedlnosti. Kde je hranice mezi uživatelem a závislým? A jaké návykové látky si myslíte, že máte pod kontrolou vy?
-
Velkou část života pracoval v umění, v období Covidu se ale všechno začalo měnit a on připustil, že jestli něco v životě člověk s diagnózou ADHD opravdu potřebuje, je to řád. Změnil svojí životní cestu a učí matematiku, která jeho ADHD myšlení uklidňuje. Jak může fungovat v praxi, když žákům přiznáte svou diagnózu? Jsou dnešní mladí lidé jiní, než byli před dvaceti lety? A jak svoje duševní problémy komunikovat se svou blízkou rodinou? Všechny odpovědi najdete v tomto díle.
-
Tvrdí, že na akutní deprese zaberou nejlépe elektrošoky. Lidé, kteří o psychiatrii nic nevědí, si o ní mohou myslet, že je jako sestra Ratchedová z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Jako lékařka na příjmu v psychiatrické nemocnici v Bohnicích si ale občas připadá jako Dr. House. Často není jasné čím trpí člověk, kterého přiveze sanitka nebo který přijde pro pomoc z posledních sil. Říká, že při studiu na medicíně viděla různé operace a transplantace, ale největší utrpení viděla u lidí, kteří mají bolest duše. Proč bylo dříve víc paranoiků, proč na truchlení nepomáhají antidepresiva, proč dnes potřebují psychiatra děti a adolescenti víc než dřív, a jak funguje léčba pomocí ketaminu? Na to se ptá Anna Fixová a Monika Timková psychiatry Dagmar Stoszkové v další epizodě podcastu Jste normální?
-
Matěj Lipský hraje od 16 let metal, je ředitelem centra sociálních služeb Tloskov, a jako certifikovaný muzikoterapeut a výzkumník slaví světové úspěchy. Pokud muzikoterapii vnímáte spíš jako ezoterismus, tak se pletete. Může vám jí totiž předepsat třeba i kardiolog. Čím je vybavená ordinace muzikoterapeuta? Jak se dá zahrát úzkost nebo strach? A jak zní radost? Jde přijímat muzikoterapii jen pasivně, tedy jen poslouchat hudbu? A má nějaký vliv, když zpíváme nenarozenému miminku? Na to se ptá v dnešní epizodě Monika Timková a Anna Fixová.
-
Lucie Šaléová od šestnácti let bojuje s poruchou příjmu potravy, a několikrát kvůli tomu skončila v nemocnici. Své trable řešívala i alkoholem, ale teď už několik let abstinuje. Pod vlivem alkoholu se stala také obětí znásilnění, což byla jedna z věcí, které řešila na terapii. Jak se vyrovnávala s těmito těžkostmi? Co jí do života přinesla terapie? A jak se díky usilovné práci na sobě cítí dnes? Na to se v podcastu Jste normální!? ptá Anna Fixová a Monika Timková.
-
To, že je její manžel nejspíš narcistní manipulátor zjistila až když s ním měla dceru. Zakazoval jí dceru chovat a pusinkovat. Stopoval jí kojení. Když dcera plakala, řekl jí ať k ní nechodí a nechá jí vyřvat. Komentoval jak se tváří a říkal jí, že je hloupá. Poroučel si jak má chodit oblékaná, jakou barvou má mít nalakované nehty i jakou má mít barvu vlasů. Dělala všechno možné, aby se mu líbila, přesto od něj občas slyšela že je prase a špína. Říkal jí, že je doma bordel, i když měla navařeno a naklizeno. Trestal jí ponižováním a mlčením. Lásku a cit jí dával po drobkách. Izoloval jí od kamarádů a blízkých. Párkrát chtěla odejít, ale neměla kam. Celou výplatu odevzdávala jemu. Na linku bezpečí zavolala až když jí fyzicky napadal a vyhazoval z domu.
-
Dramaturgyně a překladatelka Silvie má ADHD diagnostikovanou teprve 9 let. Diagnóza jí pomohla uvědomit si, že její impulsivita, dysregulace emocí, střídání nesoustředěnosti a hyperfokusu, nebo potřeba mít neustálý přísun nových vjemů z ní nedělá tu nenormální. Jak se žije s ADHD, tedy poruchou nedostatku pozornosti a hyperaktivity v dospělosti? Projevuje se u dospělých stejně jako u dětí? Hraje v projevech ADHD roli genetika, nebo současný zrychlený životní styl a rozfragmentovaná pozornost při sledování sociálních médií? Jak se léčí nebo reguluje ADHD?
-
Mentální anorexie je osobní téma Moniky. Proto si s Aničkou pozvaly Terku, která na svém instagramovém kanálu @theresa_fitness162 ukazuje svůj život s touhle život ohrožující diagnózou. Anorexie spočívá ve zkresleném vnímání vlastního těla a způsobuje touhu po různých způsobech omezování příjmu potravy. Nejčastěji vzniká v dospívání a nelečená může způsobit trvalé následky v podobě kardiovaskulárních onemocnění, řídnutí kostí, neplodnost, poruchy spánku, záněty, poškození orgánů a předčasnou smrt. Je to duševní onemocnění, které se asi nejviditelněji manifestuje ve fyzickém těle.
-
Herečka Hana Kusnjerová žije s panickými atakami. Co všechno jí vzaly a možná i daly? Jaké všechny terapie podstoupila a jaká jí čeká teď? Pomůže jí ketamin? Panická porucha se řadí mezi úzkostné poruchy a vyznačuje se opakovanými záchvaty intenzivní psychické i fyzické nepohody. Záchvaty způsobuje chronický stres. Přicházejí ale nečekaně, bez zjevné příčiny, obvykle v době, kdy tělo i mysl odpočívají. O to intenzivněji je člověk prožívá, nerozumí co se s ní/m děje, a často ataky mylně zaměňuje za srdeční nebo mozkovou příhodu. Někdo mívá i pocit, že umírá.
-
Začal cvičit jógu, aby zahnal bolesti způsobené vyhřezlou ploténkou. Časem zjistil, že na bolesti pomáhají i meditace, a přihlásil se na kurz. Dnes je majitelem jógového studia Yogame a vede různé druhy meditací. Ty nám můžou pomoci nejen zaměřovat se na přítomný okamžik a vlastní dech, čímž se zklidní tělo i mysl, ale pomůže i s tím, abychom dovedli snáze bořit nezdravé vzorce myšlení a chování v běžných životních situacích. Podstatou všímavosti je uvědomování si toho, co děláme, o čem přemýšlíme, jací jsme, proč děláme určitá rozhodnutí, čím si škodíme a čím prospíváme. Meditace je tréninkem k tomu, abychom díky poznání sebe sama mohli dělat lepší rozhodnutí, porozuměli motivacím ostatních lidí, žili v souladu s tím, co nám osud přináší do života, a dokázali toho k prospěchu sebe, svých blízkých i celé společnosti. Honza není profesí psycholog ani zdravotnický pracovník, ale pomáhá sdílením vlastních zkušeností na cestě k vnitřnímu smíření a klidu. Aničce a Monice ukázal názorně, jak taková meditace zaměřená na tělo - body scan, může fungovat.
-
Je autorkou předlohy divadelního představení Já, diagnóza. V podcastu Jste normální mluví s Aničkou a Monikou o tom, proč před necelými třemi lety přestala pít. Když se napila alkoholu, byla plná energie a bavila celou společnost. Dlouho s alkoholem neměla problém, protože ho zvládala a nebyla nebezpečná ani sobě, ani okolí. Během Covidu se ale, tak jako řada jiných lidí, “rozchlastala” i doma. A tam někde začal sešup dolů. Čekala na nějaký impuls, který by jí závislosti na alkoholu zbavil. Ten přišel v momentě, kdy jí ředitel divadla před premiérou řekl, ať už do práce nechodí a jde se léčit. Tři měsíce na léčení pomohly. V léčebně hodně plakala. Říká, že označení alkoholička jí nevystihuje, nemá ho ráda. Její diagnózou je F102 - Poruchy chování způsobené užíváním alkoholu, syndrom závislosti. Dnes místo pití jezdí na skejtu a hodně spí. A připadá si normální.
-
V zrcadle svojí poruchu nepoznala. Že je moc hubená jí došlo až když to o ní napsal bulvár a viděla svoje fotky v časopise. Říká, že už skoro nepláče, ale v tomto rozhovoru měla slzy v očích několikrát. Tenhle díl podcastu by chtěla slyšet, když jí bylo 14 let, aby jí došlo jak nebezpečná její diagnóza může být. V rozhovoru řekla “Tahle nemoc nemá výsledek. Tahle nemoc je jen kopání si vlastního hrobu.” I když už jí přestalo bavit být nemocná, sama ví, že ne všechno půjde vrátit zpátky. I přesto dovede být šťastná a radovat se ze života. Spoluzakladatelka podcastu Jste normální!? Monika Timková mluví o poruchách příjmu potravy.
-
O tomhle rozhovoru Anička říká, že je zatím nejupřímnější, který o svých depresích vedla. Jak se na jejím duševním zdraví podepsala absence otce nebo tvrdý drill v základní umělecké škole? Jak často se opakují propady do depresivních epizod, a jak jí pomáhají léky a psychoterapie?
-
Vyrůstal jako gay v 80. letech. Žije od puberty s depresemi a úzkostmi. Péče psychiatra a častá výměna léků u něj jako u teenagera vyvolala psychózy a dovedla k pokusu o sebevraždu. Od té doby měl ještě dva životní propady, které ho kvůli nespavosti vyřadily z běžného provozu na několik týdnů a musel znovu začít brát léky. Přesto dokázal žít bez léků až 10 let a bojoval s depresemi jinak. Má zkušenosti s britským systémem první psychologické pomoci, prošel dlouhodobou kongnitivně-behaviorální terapií (systém Acceptance and Commitment), naučil se mindfulness meditace a práci s dechem. Ty mu teď pomáhají přežívat běžné návaly úzkostí a středně silné epizody depresí. Je zakladatel projektu Jste normální!? a jeho příběhem startuje triáda rozhovorů s tvůrci podcastu. Další rozhovory s Aničkou Fixovou a Monikou Timkovou budou následovat.
-
Je toho na vás moc? Doléhá na vás předvánoční shon, deadliny nebo nepříjemný pocit z očekávaného setkání s rodinou? Kde najít pomoc, když nás přepadne záchvat paniky, úzkosti nebo deprese? Jaký je rozdíl mezi psychiatrem, psychologem, psychoterapeutem nebo koučem? Pomůže nám psychoanalýza, gestalt terapie, psychodynamika, dasiensanalýza nebo kognitivně behaviorální terapie? Co všechno musejí specialisté vystudovat aby vám mohli bezpečně pomáhat?
-
Lucie Levá alias Lusiet @lusiet_leva bojuje opakovaně s rakovinou. Jak pracovala s počátečním šokem při prvním sdělení diagnózy? Jak uklidňuje mysl, která hledá záchranu a občas si představuje to nejhorší? Co si myslí o kyberšikaně, kterou jako onkologická pacientka zažívá? Co můžeme a nemáme říkat někomu, kdo bojuje se smrtelnou nemocí? Jak správně reagovat, abychom neublížili?
-
Lidé trpící narcismem mají o sobě představy, které neodpovídají jejich opravdovému vrozenému vnitřnímu já. Ať už se chovají povýšeně, manipulativně nebo jako oběť, která na sebe strhává pozornost, často nevědí proč jednají tak zvláštně. Přesto, nebo možná proto, dovedou značně ubližovat svému okolí i sami sobě. Marek nemá diagnostikovanou narcistní poruchu osobnosti, ale pokusil se o sebevraždu, a v průběhu terapií i následného studia psychologie zjistil, že jeho chování mělo nezřídka narcistní rysy. S Monikou a Aničkou se pokouší rozklíčovat důvody vzniku narcistních projevů a jejich mechanismy ve vztazích.
- Laat meer zien
