Afleveringen
-
Rallye Dakar patří k nejnáročnějším motoristickým závodům na světě. O tom, co obnáší příprava, jak vysoké jsou investice a jaké dovednosti musí závodník ovládat, si povídal Amar Ibrahim v pořadu Přežít na webu FocusOn s českým dakaristou Ondřejem Klymčiwem, který má za sebou osm účastí na této legendární soutěži - čtyři na motorce a čtyři autem. Za svou jedenáctiletou kariéru startoval osmkrát jako jezdec a třikrát působil jako manažer týmu po vážném zranění. Klymčiw odhaluje, že investice do tréninku a přípravy často převyšují náklady na samotný závod, a přesto se do této extrémní výzvy opakovaně vrací.
Rallye Dakar není jen otázkou talentu či odvahy, ale především systematické přípravy a značných investic. ,,Dřete celý rok a ještě za to platíte peníze, které vyděláte. Platíte si svoje utrpení,'' říká s nadsázkou Klymčiw. Paradoxem je, že náklady na samotnou přípravu často převyšují výdaje spojené s účastí v závodu. ,,Když jsem dřel a jel jsem na Dakar, svému trenérovi jsem vykal. A když jsem se s ním šel rozloučit před odletem, tak on mi podal ruku a řekl: Tak ať se vám ta dovolená líbí. A musím říct, že ten Dakar byl vždycky snazší, mnohem snazší než ty tréninky, které on se mnou dělal.''
Klymčiwova příprava zahrnovala dvě fáze tréninku denně. V případě závodů v Bolívii, kde se jede ve výšce kolem 5000 metrů nad mořem, příprava vyžadovala i adaptaci na řídký vzduch. ,,Někteří závodníci spí měsíc před Dakarem v hypoxickém stanu, nespí doma, ale ve výšce tří kilometrů, šlapou na kole s maskou doma u televize hodinu ve čtyřech kilometrech,'' vysvětluje Klymčiw metody aklimatizace, které mohou představovat další značné náklady pro závodníky.
Fyzická příprava jako klíč k přežití v extrémních podmínkách
Příprava na Rallye Dakar vyžaduje mimořádnou fyzickou kondici, zvláště pro jezdce v kategorii motocyklů. Ondřej Klymčiw popisuje rozdíl mezi běžnou představou o jízdě na motorce a skutečností závodění.
,,Kategorie motorek je vlastně gymnastika. Mnoho lidí si myslí, že na motorce se jen sedí a tahá za plyn, ale ve skutečnosti pracujete nohama, zády a celým tělem. Motorka se neřídí rukama, řídí se přenášením váhy,'' vysvětluje Klymčiw. ,,Musíte být naprosto soustředění každou vteřinu, třeba pět-šest hodin denně. Když ztratíte koncentraci nebo vidíte hůř kvůli nedostatku minerálů, můžete se zabít, protože jedete vysokou rychlostí.''
Extrémní klimatické podmínky představují další výzvu. vzpomíná na etapu, kdy bylo 52 stupňů ve stínu: ,,Přijížděl jsem do cíle a měl jsem zimnici, třásla mnou zima. Nepamatoval jsem si, kdy jsem naposledy pil. Bál jsem se pít i nepít, protože i z přepití můžete dostat šok. Ten den jsem vypil 14 litrů tekutin, a ještě mi dali půllitr infuze lékaři. Druhý den ráno jsem byl stále extrémně dehydrovaný a ty minerály už nikdy nedoplníte.''
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jak vypadaly nejtěžší Klymčiwovy pády na Dakaru a jaké zranění si z nich odnesl?Jaké nebezpečné situace zažil na expedičních cestách v Maroku a proč tam již nechce cestovat?Jak se liší cestování po arabském poloostrově a v Jižní Americe z hlediska bezpečnosti?Proč závodníci v běžném provozu jezdí většinou pomalu a opatrně?Jaké konkrétní bezpečnostní zásady dodržuje Klymčiw při spaní ve stanu v divočině? -
Společnost Spokojený pes, jeden z největších tuzemských e-shopů s chovatelskými potřebami, má ambiciózní plány. Nový CEO Matúš Karaffa chce firmu během pěti let dovést k miliardovému obratu a rozšířit její působení nejen na Slovensku, ale i v dalších okolních zemích.
Matúš Karaffa převzal vedení společnosti Spokojený pes od Soni Fialkové a do firmy vstoupil s jasnou vizí: posunout e-shop ještě dál. V rozhovoru pro FocusOn vysvětlil, proč nabídku na pozici CEO přijal, jaký je aktuální stav trhu s chovatelskými potřebami a kam chce firmu směřovat.
Spokojený pes aktuálně dosahuje obratu 640 milionů korun ročně, což z něj dělá významného hráče na trhu. Společnost si stanovila ambiciózní cíl v podobě miliardového obratu, kterého chce dosáhnout v horizontu pěti let.
„Ta miliarda je pro nás spíše číselné vyjádření našich ambicí a směru, kterým jsme se rozhodli vydat. Je to takové magické číslo, ale není to tak, že tu miliardu musíme dosáhnout nebo je to náš absolutní cíl. Pokud si tu sedneme za pět let a obrat bude 930 milionů, tak si myslím, že ani já, ani akcionáři Spokojeného psa to nebudou považovat za selhání," říká Karaffa.
Cestu k tomuto cíli vidí především ve zlepšování kvality služeb, zaměření na zákazníka a expanzi na Slovensko. „Ten trh je ještě poměrně velký, i když je samozřejmě rozdělen mezi různé hráče. Myslím si, že zlepšováním nebo dodržováním kvality služeb, kterou my máme, a určitým zaměřením na zákazníka a na expanzi na Slovensko, se ta miliarda dá dosáhnout v rámci toho časového horizontu," dodává Karaffa.
Stav trhu s chovatelskými potřebami v ČR
Přesná velikost trhu s chovatelskými potřebami v České republice není podle Karaffy zcela známá, protože neexistují oficiální data. Odhaduje však, že český trh dosahuje zhruba 9 až 10 miliard korun, zahrnující jak online, tak offline prodeje.
„Trh je rozdělený na tři části. Jedna je supermarkety a hypermarkety, druhá je čistý online a třetí jsou hybridní prodejci, kteří mají řadu kamenných prodejen, ale zároveň fungují online," vysvětluje Karaffa strukturu trhu.
Po pandemii COVID-19 podle dostupných informací převažuje online prodej, který tvoří asi 60 % celkového objemu. Spokojený pes má na tomto trhu přibližně 11-12% podíl, což Karaffa považuje za solidní pozici, která však stále skýtá potenciál pro růst o několik procentních bodů.
Online versus offline: strategie kombinace kanálů
Přestože je Spokojený pes primárně e-shopem, společnost provozuje také tři kamenné prodejny – dvě v Praze a jednu v Říčanech. Tyto pobočky podle Karaffy dosahují vynikajících ekonomických výsledků, což vede k plánům na rozšíření sítě.
„Ekonomika a ziskovost té prodejny jsou skvělé. Takže to chceme zkusit i v dalších velkých městech nebo v dalších atraktivních lokalitách," popisuje Karaffa.
Společnost nechce budovat rozsáhlou síť prodejen, ale zaměřit se na strategické lokality, kde mají své zákazníky. „Naším cílem není mít stovky malých prodejen, jako mají někteří hráči v rámci pet foodu, a být v každém nákupním centru, ale najít si své lokality, kde máme své zákazníky, kteří ocení to, že si mohou buď vyzvednout své objednávky, nebo na místě osahat, vyzkoušet produkty," vysvětluje strategii.
E-commerce: stále prostor pro růst
Navzdory tomu, že boom e-commerce proběhl před několika lety, zejména během pandemie COVID-19, Karaffa věří, že online prodej má stále potenciál růst. Upozorňuje však, že tempo růstu se zpomaluje
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Proč Matúš Karaffa odešel z předchozí pozice a co ho přivedlo právě do Spokojeného psa?Jak velký je podíl českých domácností, které vlastní psa, v porovnání s okolními zeměmi?Jaká je průměrná hodnota objednávky v e-shopu oproti kamenným prodejnám?Proč je zákaznický servis v kamenných prodejnách důležitou součástí strategie firmy?Jak by mohla vypadat potenciální privátní značka Spokojeného psa a na jaký segment by cílila? -
Zijn er afleveringen die ontbreken?
-
Geopolitická situace se dynamicky mění a státy střední Evropy čelí hrozbám, se kterými si mnohdy neumí poradit. Česká republika a Slovensko by měly výrazně navýšit výdaje na obranu a připravit se na konflikty různého typu, varují experti na bezpečnostní situaci - Jiří Táborský, odborník na bezpečnost a komunikaci z analytického ústavu STEM, a Arpád Soltész, politický komentátor a zakladatel Investigativního centra Jána Kuciaka.
Současnou geopolitickou situaci nelze podle odborníků vnímat černobíle. Jak upozorňuje Jiří Táborský, problém začíná už v samotném položení otázky, zda jsme ve válce nebo v míru. „Drtivá většina lidí se domnívá, že to je otázka binární, že buď válka je, nebo není. Ale realita dnešní doby je úplně odlišná. Nacházíme se ve stavu konfliktu, který je v zásadě permanentní. To, o čem se bavíme, je jaká je intenzita konfliktu a v jakých doménách se odehrává," vysvětluje Táborský.
Severoatlantická aliance podle něj dnes rozlišuje pět domén, kde se konflikt vede – ve vzduchu, ve vodě, na zemi, ve vesmíru a v kyberprostoru. K tomu je třeba přidat ještě informační prostor či obchodní doménu. Táborský zdůrazňuje, že konflikty neprobíhají zdaleka jen s Ruskem, ale i s dalšími zeměmi včetně Číny, a dokonce se Spojenými státy, s nimiž momentálně probíhá určitá forma celní války.
Výdaje na obranu jako nutnost, ne volba
Podle Arpáda Soltésze je situace alarmující a Česká republika i Slovensko by měly skokově navýšit výdaje na zbrojení. „My bychom se tu měli bavit o skokovém a okamžitém zvýšení výdajů na zbrojení, ne na obranu. Teď hned, řádově pět procent HDP ročně, protože méně nestačí," varuje Soltész.
Kritizuje přitom českou i slovenskou politickou reprezentaci. Zatímco česká vláda chce navyšovat výdaje o 0,2 procenta HDP ročně s cílem dosáhnout tří procent HDP do roku 2030, Soltész to považuje za naprosto nedostatečné: „Pokud bude chtít Česko navyšovat o 0,2 procenta HDP ročně a cílem je mít tři procenta do roku 2030, tak nemusí dělat vůbec nic, protože v tom případě se bude v roce 2030 rozhodovat o českém obranném rozpočtu v Kremlu, nebo ve Washingtonu."
Slovensko jako epicentrum ruského vlivu
Diskuse se dotkla i situace na Slovensku, které je podle moderátorek „epicentrem ruského vlivu v regionu." Jako doklady byly zmíněny návštěvy ruského velvyslance na jednáních slovenské vlády či cesty europoslance Ľuboše Blahy do Ruska, kde se setkal s šéfem civilní rozvědky.
Podle Soltésze však za problémy na Slovensku nemohou jen ruské hybridní operace: „Není to jen výsledek ruských hybridních operací. To je dáno těmi kulturními vzorci, které na Slovensku fungují tisíc let. Slovenská společnost a priori není dostatečně odolná a není dostatečně soudržná."
Alarmující je podle něj fakt, že jak vláda, tak opozice na Slovensku odmítají navyšovat výdaje na obranu. „Z pohledu zvenku to vypadá tak, že slovenská společnost je velmi polarizovaná a je velmi rozdělená. Ty dva póly se absolutně na ničem neshodnou kromě jedné věci – že Slovensko nebude zvyšovat výdaje na obranu a nebude se bránit," konstatuje Soltész.
Ekonomická transformace a vnitřní problémy
Jiří Táborský upozorňuje, že kromě vnějších bezpečnostních hrozeb čelí naše společnost i závažným vnitřním výzvám. Zmínil zejména klimatické změny, jejichž dopady už pociťujeme v podobě povodní, tornád či požárů, a přicházející vlnu změn způsobených umělou inteligencí.
Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:
Jaký je názor hostů na možnost přímého vojenského konfliktu mezi Ruskem a NATO?Jak konkrétně hodnotí politiku USA vůči Evropě a jakým způsobem podle nich ohrožuje i země EU?Které konkrétní projevy ruského vlivu na Slovensku hosté zmiňují kromě těch uvedených v článku?Jakou roli hraje v regionální bezpečnosti podle hostů Česko-ruská hranice a proč?Jaké možnosti kolektivní obrany na evropské úrovni mimo struktury NATO hosté navrhují? -
Jak se opravdu efektivně učit cizí jazyk? Neuro- a psycholingvistka Kateřina Chládková z Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR v pořadu Jazykověda vysvětluje, proč děti zvládnou vícejazyčnost přirozeně, proč nás školy často učí špatně a jak může pomoci umělá inteligence.
Chládková odmítá zastaralé teorie o zavřených oknech učení. „Citlivé období pro učení jazyka sice existuje, ale to neznamená, že po něm už se nic nenaučíme. Jazyk se dá naučit i v dospělosti – rozdíl je spíš v metodě.“
Děti se podle ní jazyk učí skrze hru a interakci, dospělí často spíš přes systém pravidel a testování. „Problém je, že jazyk ve škole často chápeme jako cíl, ne jako prostředek. A pak zapomínáme, proč se ho vlastně učíme.“
Školní systém? Výkon místo přirozenosti
Výuka jazyků ve školách podle Chládkové často ignoruje zásady přirozeného osvojování. „Funguje to tam přes slovíčka, překlady a testy. Ale děti se tak jazyk vlastně neučí používat. Chybí tam radost, kontext, komunikace.“
Někteří osvícení učitelé podle ní sice respektují moderní poznatky, ale systém jako celek zůstává rigidní. „A co hůř – takový způsob učení si pak přenášíme i do dospělosti a do aplikací. Chceme mít body, ale ne vždycky chápeme jazyk jako nástroj pro skutečný život.“
Děti i dospělí se podle výzkumů učí jazyk nejlépe, když mají možnost ho zažívat v reálném kontextu. „Poslech a pozorování jsou úplně zásadní. Neučit se jednotlivá slova, ale sledovat situace, sledovat lidi, jak spolu komunikují, a to opakovaně,“ doporučuje.
Například sledování pohádek v cizím jazyce funguje lépe, když se na ně děti dívají společně. „Sociální aspekt učení je obrovský – sám mozek si totiž na základě interakce vybírá, co je důležité a co ne.“
Vícejazyčnost? Naprosto přirozená
Dítě, které vyrůstá v bilingvní domácnosti, se podle Chládkové naučí oba jazyky přirozeně. „Důležité je, že slyší oba jazyky v přirozených situacích. Vědecké studie potvrzují, že ani přítomnost více jazyků v prostředí nezpůsobuje zmatek – naopak.“
Bilingvní mozek podle ní funguje trochu jinak – například je schopnější rychle přepínat mezi jazyky. „Není to ale žádné sci-fi. Většina lidí na světě je vícejazyčná. Jednojazyčnost je spíš výjimka.“
Dospělí by podle ní měli změnit přístup a nebát se dětského způsobu učení – nejdřív naslouchat, pozorovat a až pak začít mluvit. „Dát si čas, netlačit na výkon, nevkládat si hned titulky. Jen pozorovat a nechat mozek, ať se chytá sám.“
Ideální je podle ní sledovat videa nebo poslouchat podcasty k tématům, která nás zajímají. „Mozek si pak nový jazyk propojí s tím, co už známe. A motivace i porozumění tím rostou.“
Umělá inteligence jako nástroj, ne náhrada
AI podle Chládkové může výuce jazyků výrazně pomoci – například personalizací obsahu nebo hodnocením smysluplnosti odpovědí. „Ale nikdy nenahradí živou interakci. Jazyk není jen o přenosu informace, ale o budování vztahů.“
Mobilní aplikace jako Duolingo nebo Kubova English podle Kateřiny Chládkové motivují, ale nenaučí jazyk do hloubky. „Pomáhají nám udržet si pocit, že se učíme,“ říká a dodává, že se sama podílí na vývoji vlastní aplikace.
Podle ní je zásadní pochopit, že jazyk není seznam slovíček ani sada pravidel, ale nástroj, jak se dorozumět. „Učení by mělo probíhat v přirozených situacích, kde jazyk slouží jako prostředek komunikace, ne jako izolovaný předmět hodnocení.“
A co přízvuk a talent?
Přízvuk se podle ní dá zlepšit, pokud výuku začneme poslechem. „Mozek se naladí na zvukovou strukturu jazyka a tím se přiblížíme přirozenému přízvuku. Nemusí to být drilem, stačí vnímání.“
A co takzvaný jazykový talent? „Pokud se někdo naučil mateřský jazyk, buňky na to má. Jen možná používá špatnou metodu. Paměť není všechno, klíčem je přístup,“ uzavírá.
Proč se s dětmi dívat na pohádky v cizím jazyce společně, ne samostatně.Co dělá mozek jinak u bilingvních lidí a jak to ovlivňuje učení.V čem se jazykový přístup dětí a dospělých zásadně liší.Proč barvičky a slovíčka nestačí – a co místo toho funguje. -
V České republice dramaticky narůstá počet lidí s nadváhou a obezitou, což představuje obrovskou zátěž pro zdravotní systém, uvedli pro FocusOn.cz nutriční terapeut Pavel Suchánek a ředitel zdravotního odboru Zaměstnanecké pojišťovny Škoda Petr Šmach. Až dvě třetiny dospělé populace mají problémy s tělesnou hmotností. U starších věkových kategorií je situace ještě horší. Experti diskutovali o příčinách tohoto trendu, ekonomických dopadech i možných systémových řešeních.
Podle posledních dostupných dat trpí obezitou 18,5 % české populace. U mužů dosahuje nadváha až 47 % a u žen 33 %. Situace je však ve skutečnosti ještě horší, jak upozorňuje Petr Šmach: „Tato čísla nejsou úplně přesná, vycházejí z šetření, která jsou několik let stará, a současný trend je ještě tristnější. V podstatě uvádíme, že asi dvě třetiny dospělé populace mají problémy s tělesnou hmotností. Pokud jdeme na věkovou kategorii nad 50 nebo 60 let, dostáváme se až na úroveň tří čtvrtin."
Hlavní příčiny tohoto nepříznivého trendu vysvětluje nutriční terapeut Pavel Suchánek: „Prudce klesla pohybová aktivita jak při zaměstnání, tak po zaměstnání, tedy ta nesportovní, nevedená pohybová aktivita. Zároveň se výrazně zvýšila dostupnost energeticky velmi bohatých potravin, přičemž jejich cena je relativně nízká. Díky tomu je možné bez jakéhokoliv omezení v podstatě v jakoukoliv denní i noční hodinu nakupovat energeticky bohaté potraviny."
Ekonomické dopady obezity na zdravotní systém
Obezita nepředstavuje jen zdravotní problém jednotlivců, ale má zásadní dopady na celý zdravotní systém. „Víme, že například obézní pacient, a to jsou čísla z roku 2001, má až sedmkrát vyšší čerpání zdravotního pojištění než pacient s normální tělesnou hmotností," uvádí Petr Šmach. „A když to začíná být populace, která je majoritní, dříve to byla minoritní, tak zátěž zdravotního systému je obrovská."
Situace má navíc dalekosáhlé společenské důsledky, které přesahují rámec zdravotnictví. Pavel Suchánek upozorňuje na dopady obezity u dětí: „Pokud vychovám obézní dítě, tak to znamená nejen zátěž pro zdravotní systém, ale i vyšší nemocnost a vyšší riziko, že dokud bude průběžný systém financování důchodů, tak tento člověk bude mít co dělat, aby uživil sám sebe, natož aby přispíval do průběžného systému důchodového zabezpečení. Na to se úplně zapomíná."
Preventivní programy pojišťoven
Zdravotní pojišťovny se snaží na situaci reagovat různými preventivními programy. „Jsme v tom velmi aktivní. Naše pojišťovna má rekondiční centrum pro obézní pacienty a hradíme z fondu prevence nutriční terapeuty, což se v posledních letech posunulo ve všech pojišťovnách," popisuje Šmach aktivity Zaměstnanecké pojišťovny Škoda.
Kromě obezity se pojišťovny zaměřují i na další onemocnění zatěžující zdravotní systém. „Kromě obezity jsou to určitě onkologická onemocnění. Pojišťovny se v rámci preventivních programů nebo i základního fondu zdravotního pojištění snaží vytvářet a realizovat screeningové programy, které odhalují onkologická onemocnění v raném stadiu," vysvětluje Šmach. Zaměstnanecká pojišťovna Škoda jako regionální pojišťovna odstartovala mnoho pilotních programů v oblasti onkologické prevence, které se později staly celostátními.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jak konkrétně ovlivňuje obezita u dětí jejich budoucí výkonnost v zaměstnání?Jaké další preventivní programy kromě nutričního poradenství nabízejí zdravotní pojišťovny?Proč je podle odborníků důležité zachovat systém závodních jídelen místo paušálních příspěvků?Jaká by byla optimální struktura zdravotního systému podle ředitele zdravotního odboru pojišťovny?Jak se změnilo čerpání zdravotního pojištění během a po covidové pandemii? -
Přílišná regulace, přetížený podnikatelský „batoh“ a slabá spolupráce státu se soukromým sektorem. Prezident Hospodářské komory ČR Zdeněk Zajíček v diskuzi s Markem Atanasčevem, CEO společnosti Enantis, otevřeně mluví o tom, co brzdí české podnikatele, proč nejsme konkurenceschopní a jak by měla Česká republika vypadat za deset let. S odkazem na Estonsko, Izrael či Polsko navrhuje konkrétní cesty ke změně. Zajíček tvrdí, že dokud stát neodlehčí podnikatelům, zůstaneme ekonomicky na místě – a ztratíme krok nejen se západní Evropou, ale i s východními sousedy.
Byrokratický batoh je příliš těžký a dusí iniciativu
„Podnikání se nám začíná zahušťovat všemi možnými povinnostmi,“ varuje Zdeněk Zajíček hned v úvodu rozhovoru. České firmy podle něj čelí přemíře byrokracie, která je brzdí nejen v domácím prostředí, ale i na světových trzích. Zajíček mluví o „batohu plném cihel“, který podnikatelé musí denně nést. „Pokud máte nést zbytečná kila, zatímco vaši konkurenti běží nalehko, nemůžete s nimi držet krok,“ přirovnává.
Požaduje proto kompletní audit podnikatelských povinností. „Neexistuje jediný oficiální přehled, který by shrnoval všechny administrativní úkony, které po podnikateli požaduje stát. To je naprosto nepřijatelné,“ říká. Chce vytvořit centrální registr, který by jasně ukázal, co, kdy a jak musí podnikatel vyplnit, doložit či ohlásit. Takový nástroj by mohl být začátkem cesty k reformě státní správy a byrokracie.
Zajíček upozorňuje, že státní aparát často vytváří nové povinnosti, aniž by stíhal rušit ty staré. „Antibyrokratické balíčky, které vláda předkládá, jsou krok správným směrem, ale nestačí. Zatím se nedokázalo dosáhnout systémové změny,“ konstatuje.
Konkurenceschopnost jako zapomenuté slovo v EU? Už ne
Zajíček v rozhovoru upozorňuje na zásadní posun v rétorice Evropské unie. „Ještě před dvěma lety jste se v Bruselu nemohli o konkurenceschopnosti ani zmínit. Dnes ji najdete v každém druhém dokumentu,“ říká. Tento obrat připisuje zejména Draghiho zprávě, která důrazně upozornila na úpadek evropské výkonnosti a rostoucí rozdíly oproti USA nebo Asii.
„Evropa se začíná probouzet. Zatím je to ale jen v analytické rovině – všichni říkají, že je potřeba něco dělat, ale zatím nikdo nepřichází s konkrétními nástroji,“ hodnotí situaci Zajíček. On sám se zasadil o vznik návrhů na zjednodušení daňového prostředí, podporu technického vzdělávání i digitální transformace veřejné správy.
Export je pilíř české ekonomiky. Ale jen dodávat nestačí
Podle Zajíčka je export naprostým základem české ekonomiky. „Jsme malá otevřená ekonomika. Bez vývozu bychom neměli šanci udržet náš životní standard.“ Upozorňuje však, že většina českých firem je zapojena jen jako subdodavatelé – dodávají komponenty, nikoliv finální produkty. To je podle něj dlouhodobě neudržitelné.
„Musíme přejít z pozice dodavatelů k tomu, abychom byli generálními dodavateli. Umíme vybudovat nemocnice, elektrárny, školy. Máme know-how, ale nevyužíváme ho,“ říká a připomíná příklady úspěšných firem, které se dokázaly prosadit i v oblasti projektového inženýrství.
Zajíček také chválí obchodní diplomacii. Hospodářská komora podle něj každý rok zorganizuje 14 podnikatelských misí do zahraničí. „Díky misi do USA jsme se dostali na jednání do institucí, kam by se česká firma sama nedostala. Tohle je role státu, která má smysl.“
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se například:
Kde přesně v legislativě leží největší bariéry pro podnikání a co s tím.Jak by mohl vypadat centrální registr podnikatelských povinností.Co podle Zajíčka brání českým firmám ve výrobě finálních produktů.Proč Hospodářská komora cílí podnikatelské mise mimo EU.Jaké konkrétní kroky by přiměly české experty k návratu domů. -
Čeští inženýři uměli v minulosti sami stavět celé jaderné elektrárny, dnes ale budou v Dukovanech rádi za minimální podíl. Podle Radka Škody z ČVUT je problém v obchodní politice a nedostatku zkušených vyjednavačů. Korejsko-americký kontrakt výrazně omezuje potenciál českého průmyslu.
Češi mohli elektrárnu stavět sami, ale nechtěli
Československo v minulosti zvládlo postavit jaderné elektrárny Dukovany a Temelín. Navíc stále existují firmy, které jsou schopné vyrobit vše kromě jaderného paliva. Podle Radka Škody z ČVUT jsou schopnosti českých firem stále vysoké, ale stát nevyužil příležitosti a místo samostatnosti zvolil složitou cestu přes zahraniční dodavatele.
„Technicky jsme schopní postavit téměř celou elektrárnu sami, s výjimkou jaderného paliva, ale bohužíl, stát tento potenciál nevyužil. Naši politici neměli odvahu jít vlastní cestou,“ uvedl Škoda.
Podle něj existovala dokonce možnost odkoupit hotové reaktory stejného typu jako v Temelíně z Bulharska, ale chyběla politická vůle. „Kdyby někdo nahoře chtěl, mohli jsme mít hotové řešení doma,“ upozorňuje expert.
Korejci uzavřeli nevýhodnou dohodu s Američany. Těm spadnou do klína desítky miliard
Aktuální situace okolo dostavby Dukovan se komplikuje kvůli nevýhodné dohodě mezi Korejci a americkou firmou Westinghouse. Korejci podle Škody prodali technologii, na kterou neměli práva, a byli nuceni Američanům zaplatit vysokou částku za povolení.
„Američané získají 150 milionů dolarů jen za povolení stavět reaktor a dalších 800 milionů dolarů v garantovaných zakázkách bez soutěže. Český průmysl tím ztrácí obrovské peníze i příležitosti,“ vysvětlil Škoda.
České firmy se tak podle něj dostávají na úroveň zemí, jako je Bangladéš, kde je lokální účast na stavbě elektrárny minimální. „Je velmi reálné, že budeme dodávat pouze štěrk a písek,“ varoval Škoda.
Hrozba ztráty klíčového know-how
Pokles účasti českých firem na stavbě Dukovan ohrožuje budoucí schopnosti českého průmyslu. Firmy, které nyní čekají na zakázky, musí mezitím řešit jiné, méně perspektivní projekty, aby přežily.
„Dlouhodobě je to velký problém. Firmy raději vezmou menší zakázky, než aby riskovaly, že se velký projekt nakonec vůbec nerozběhne. Česká jaderná odbornost tím ztrácí perspektivu,“ řekl Škoda.
Budoucí inženýři a technici tak přicházejí o příležitost učit se na významné stavbě a Česká republika ztrácí významnou příležitost pro hospodářský růst.
Vláda nemá zkušené vyjednavače
Podle Radka Škody je jedním z největších problémů nedostatek zkušených vyjednavačů na české straně. Politici prý upřednostňují rychlé podpisy před dlouhodobými strategickými zájmy země.
„Je potřeba mít u jednacího stolu někoho, kdo dokáže bouchnout do stolu a jasně říct, co je pro Česko důležité. Současná vláda bohužel nikoho takového nemá,“ kritizoval Škoda.
Škoda navíc zmiňuje, že například Mirek Topolánek nebo Andrej Babiš by podle něj byli schopni tvrdě vyjednávat a jasně si říct o potřebné podmínky pro české firmy. „Současná vláda se snaží hlavně podepsat kontrakt před volbami, ale strategické body pro český průmysl zcela opomíjí,“ dodal.
Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video. Dozvíte se:
Detailní vysvětlení obchodní dohody mezi Korejci a Američany.Konkrétní příklady českých firem, které by mohly dodávat klíčové komponenty.Jak by měla vláda jednat, aby zvýšila podíl českých firem.Možnosti alternativních řešení, pokud současný projekt selže.Proč se nevyplatí vyrábět turbíny v Česku pouze pro dva reaktory. -
Být připraven na každou situaci je základ přežití. Jan Žižka, zakladatel speciálních jednotek SOG, instruktor střelby a výrobce taktického vybavení, v rozhovoru s Amarem Ibrahimem popisuje extrémní situace, kterým čelil v zahraničních misích, důvody rozpuštění jednotky SOG i to, jak vznikají špičkové taktické doplňky. Jaké dovednosti potřebuje člen speciálních jednotek a jak se vybavit na přežití? Sledujte v novém díle pořadu Přežít.
Být členem speciálních jednotek není jen o fyzické kondici, ale také o psychické odolnosti a schopnosti pracovat v týmu. "Základ je být ve skvělé fyzické formě, ale stejně důležité je mít psychickou odolnost a schopnost improvizace," říká Jan Žižka, zakladatel speciálních jednotek SOG, který dnes vyrábí taktické vybavení pro elitní složky. Cesta do speciálních jednotek není přímočará – musí se začínat od základů. "Pokud se chce někdo dostat k zásahovým jednotkám, měl by začít u policie nebo armády a projít si běžnou službou. To je klíčové pro pochopení základních principů fungování bezpečnostních složek."
Více než jen elitní vojáci
Jednotky SOG byly součástí vojenské policie, ale jejich činnost se prolínala jak s armádou, tak s policií. "Byli jsme kombinací obou složek. Měli jsme volnější pravidla, což nám umožňovalo větší flexibilitu v akcích," vysvětluje Žižka. Tento přístup se ukázal jako efektivní zejména v zahraničních misích, kde byla potřeba rychlá reakce a schopnost improvizace.
Žižka zdůrazňuje, že členové speciálních jednotek musí být schopni fungovat jak samostatně, tak v týmu. "Potřebujeme individuality, které ale zároveň akceptují týmovou práci. Někdy jste na operaci sami, jindy pracujete v týmu pod velením někoho jiného a musíte se s tím srovnat."
Konec jednotky SOG bylo politické rozhodnutí
Jednotka SOG fungovala úspěšně několik let, než byla zrušena. "Nebyl to vojenský, ale politický tah. Naše jednotka se podílela na vyšetřování korupčních kauz na Ministerstvu obrany, což se některým lidem nelíbilo," říká Žižka. Spolu s jednotkou SOG byl rozpuštěn i speciální vyšetřovací útvar vojenské policie, což podle něj svědčí o tom, že šlo o cílené rozhodnutí.
Extrémní situace a nejnebezpečnější okamžiky
Během misí v Afghánistánu a Iráku zažili členové SOG nespočet nebezpečných situací. "Nejhorší na psychiku bylo to, že jsme věděli, že kdykoliv může explodovat mina pod naším vozidlem. Můj bratr jel v autě, které najelo na improvizované výbušné zařízení, a jen díky tomu, že to bylo Iveco, vyvázl živý," vzpomíná Žižka.
K improvizaci museli vojáci přistupovat neustále. "Američané nám pomáhali lokalizovat nepřátelské bojovníky pomocí laserových značek z letadel. Jednou nás navigovali k podezřelému domu, ale my na místě nic neviděli. Až když jsme se dostali blíž, zjistili jsme, že se jedná o obrovský maskovaný stan, ve kterém se ukrývali nepřátelé."
Od zkušeností v boji k vlastní značce
Po odchodu z aktivní služby se Žižka rozhodl využít své zkušenosti v oblasti vývoje taktického vybavení. "Vybavení, které jsme používali, často neodpovídalo našim potřebám, tak jsme si ho začali upravovat a vylepšovat sami. To mě přivedlo k myšlence založit vlastní firmu na výrobu výstroje," vysvětluje.
Dnes jeho firma vyrábí oblečení, batohy, střelecké doplňky a další vybavení pro speciální složky. "Zakládáme si na tom, že vše vyrábíme v Evropě, především v Česku a Bulharsku. Odmítáme materiály z Asie, protože chceme mít kontrolu nad kvalitou."
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast, dozvíte se detailní povídání o:
Extrémních situacích, které Žižka zažil během misí v Afghánistánu.Důvodech, proč byla jednotka SOG rozpuštěna.Vývoji taktického vybavení a testování v reálných podmínkách.Klíčových dovednostech, které musí mít každý člen speciálních jednotek.Praktických radách pro osobní bezpečnost a přežití v krizových situacích. -
Z malého startupu ve sklepě až k valuaci přes miliardu dolarů. Mews, firma poskytující komplexní software pro hotely, dnes obsluhuje 7 000 ubytovacích zařízení po celém světě a jen za loňský rok zpracovala platby ve výši 10 miliard dolarů. O cestě k úspěchu, expanzi na americký trh, vlivu umělé inteligence, výzvách rychlého kariérního růstu i budoucnosti celého odvětví mluvil v pořadu Inside Tech technický a produktový ředitel Josef Starýchfojtů.
Mews, česká firma se sídlem v Praze, se od svého založení v roce 2012 proměnila ve světového hráče v oblasti hotelového softwaru. Dnes ji používá přes 7 000 hotelů. „Naše řešení dnes běží ve všech typech ubytovacích zařízení – od klasických hotelů po studentské koleje,“ říká Josef Starýchfojtů.
Původní myšlenka vycházela z potřeby zefektivnit a digitalizovat provoz recepcí a back-office hotelů, které se často stále spoléhají na papíry a Excel tabulky. „Cílem bylo vytvořit platformu, která bude jednoduchá, modulární a propojená s celým ekosystémem služeb, které hotel provozuje."
V Evropě i Americe je potenciál obrovský – jen v USA existuje více než 100 000 hotelů, v Evropě pak dalších 150 000. A právě Ameriku si Mews stanovil jako další klíčový trh.
Investice 1,7 miliardy korun otevírá dveře v USA a Německu
Nedávná investice ve výši 75 milionů dolarů (přibližně 1,7 miliardy korun) firmě umožňuje další globální expanzi. „Soustředíme se hlavně na Severní Ameriku a oblast DACH – tedy Německo, Rakousko a Švýcarsko,“ přibližuje Starýchfojtů, který vede 500členný produktově-technologický tým rozdělený do šesti hlavních oddělení.
Firma už dnes zpracovává platby z hotelů v hodnotě přes 10 miliard dolarů ročně a její loňské tržby překonaly hranici 200 milionů dolarů. Ambice ale sahají dál. „Trh hotelnictví je obrovský. Už dnes obsluhujeme 7 000 hotelů, ale potenciál je ještě násobně větší,“ dodává. Hlavním cílem je zvyšování tzv. „customer lifetime value“ – tedy hodnoty zákazníka v čase.
Získaná investice umožňuje nejen obchodní expanzi, ale také rychlejší vývoj nových funkcionalit. Mezi prioritami je například rozšíření platební brány, datových dashboardů pro manažery nebo chytré predikce obsazenosti pomocí AI.
AI pomáhá personalizovat péči o hosty i vyvíjet produkt
Umělá inteligence hraje v Mews stále důležitější roli. Firma ji využívá jak interně – při vyhledávání dokumentů nebo generování odpovědí –, tak přímo ve svém produktu. „Naše AI sbírá data z různých systémů hotelu a shrnuje je do přehledné poznámky pro recepčního. Ten tak ví, že host má rád ovoce místo čokolády, trpí alergiemi a už hotel navštívil třikrát,“ uvádí konkrétní příklad Starýchfojtů.
Výrazný je také přínos AI v oblasti vývoje. „Zhruba každá třetí řádka kódu je dnes psaná pomocí umělé inteligence,“ říká technický ředitel Mews. Zároveň dodává, že AI v jeho týmu nikomu práci nebere. Naopak. Pomáhá odbourávat rutinní úkoly a vývojářům nechává víc prostoru na kreativní řešení.
Mews také sleduje novinky v oblasti tzv. generativní AI a zkoumá, jak ji integrovat přímo do zákaznického prostředí. Uvažuje například o virtuálním concierge, který by hostovi doporučoval program ve městě nebo rovnou rezervoval stůl v restauraci.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se například:
Proč Mews funguje i v horské chatě a jak se adaptuje na různé typy hotelů.Jaké chyby udělal Josef Starýchfojtů jako šéf na začátku a co by dnes udělal jinak.Jaká data sbírá Mews o chování hostů a jak je využívá.V čem je rozdíl mezi americkými a evropskými hotely a proč je expanze do USA složitější.Jak Mews uvažuje o budoucnosti bez recepce a jak na ni připravuje své zákazníky. -
České firmy nadále dosahují exportních rekordů navzdory globálním krizím. Agentura CzechTrade rozvíjí své služby, aby podpořila inovativní přístup českých vývozců, říká její generální ředitel Radomil Doležal v pořadu Export, který moderuje Marek Atanasčev, CEO společnosti Enantis.
Česká ekonomika je jednou z nejotevřenějších v Evropě, s poměrem exportu k HDP převyšujícím evropský průměr. Podle Radomila Doležala, generálního ředitele agentury CzechTrade, je Česká republika dokonce největším exportérem na společný trh ze všech 27 zemí EU v přepočtu na obyvatele. V aktuálním rozhovoru pro pořad Export vysvětluje, jak jeho agentura pomáhá českým vývozcům překonávat překážky na zahraničních trzích a adaptovat se na současné výzvy.
Transformace CzechTrade: Od úřadu k byznysovému partnerovi
CzechTrade prošel za téměř 27 let své existence výraznou transformací. Doležal, který přišel z korporátního prostředí, dostal za úkol přeměnit organizaci v byznysově orientovanou entitu.
„Přešli jsme od takové té epizodní podpory k dlouhodobé podpoře, která jde od A do Z, od přípravy plánu až k úspěšnému vstupu na trh a možná i investicím v další fázi na zahraničním trhu," popisuje Doležal. Důležitou součástí transformace bylo i zlepšení profilu lidí pracujících v zahraničí. „Nechali jsme úspěšné ředitele vyplnit mnoho dotazníků, abychom poznali jejich profil a našli společné znaky. Zjistili jsme, že nejsou v tvrdých kompetencích, ale více v osobnostních charakteristikách," říká.
Zásadní změnou bylo také přeorientování agentury na spolupráci s top managementem firem. „Přešli jsme od jednotlivých referentů, kteří nám často nedůvěřovali, k partnerské bázi s majiteli, generálními řediteli malých, středních, ale i velkých firem. Stali jsme se jim důstojnými partnery," dodává Doležal.
Klientské služby: Od tradičních po inovativní
Portfolio služeb CzechTrade se postupně rozšiřuje, aby reflektovalo měnící se potřeby exportérů. Mezi tradiční služby patří například ověření zájmu o výrobek.
„Je to služba, kdy na základě požadavku našeho klienta najdeme vhodné partnery v zahraničí. Nedáme mu jen seznam s telefonními čísly, ale jdeme za nimi a otestujeme jejich prvotní reakci na nabídku české firmy. To zásadním způsobem zkrátí namlouvací fázi mezi dodavatelem a odběratelem," vysvětluje Doležal.
V posledních letech přibyla řada nových služeb. Před šesti lety bylo otevřeno nové oddělení pro inovativní technologicky vyspělé firmy. „Předpokládali jsme, že ekonomika bude nabírat jiný směr, protože řada přirozených faktorů růstu se vyčerpala. Skutečně je nutné se více koncentrovat na výzkum, vývoj a inovace," vysvětluje ředitel. CzechTrade profiloval i služby pro investory do zahraničí a přidal službu „import pro podporu exportu", která pomáhá firmám najít náhradní dodavatele, pokud přišly o své zdroje v zahraničí kvůli geopolitickým změnám.
Spolupráce v rámci exportního ekosystému
CzechTrade úzce spolupracuje s dalšími organizacemi podporujícími český export. S agenturou CzechInvest sdílí regionální síť a koordinuje podporu startupů.
„CzechInvest pomáhá startupům, aby se vnitřně strukturovaly, dotáhly výrobek do určité fáze, měly jasnou strategii, investory a peníze. V momentě, kdy firma dosáhne určité zralosti a může se vydat do zahraničí, my si ji přebíráme,“ popisuje Doležal spolupráci s CzechInvestem. Obě agentury si také vzájemně poskytují kapacity svých zahraničních kanceláří.
Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:
Jak se liší způsoby digitálního marketingu v různých regionech světa?Jaké specifické osobnostní charakteristiky spojují úspěšné ředitele zahraničních kanceláří CzechTrade?Jak konkrétně pomáhá CzechTrade firmám postiženým rusko-ukrajinským konfliktem?Jaké jsou konkrétní statistiky růstu českého exportu v posledních letech?Kam by se podle Radomila Doležala měly české exportní firmy zaměřit v příštích letech? -
Špatně nahuštěná pneumatika zvyšuje spotřebu o 3-5 % a celoroční gumy nejsou pro každého. Na tom se shodli v diskuzi Vojtěch Štajf, zkušený jezdec rallye a Zdeněk Vacl, marketingový ředitel Pirelli. Vše o pneumatikách a přezouvání se dozvíte v novém díle pořadu Green Spin.
Přezouvání a bezpečnost: Proč je výměna pneumatik nezbytná
Vojtěch Štajf se k tématu přezouvání vyjádřil jasně. „Za mě je přezouvání úplně jednoznačná záležitost. Kdo si vyzkouší jízdu na letních pneumatikách na sněhu, nebo na zimních při třicetistupňovém horku, okamžitě pozná, že pneumatika nemá potřebné vlastnosti pro bezpečnou jízdu. Je důležité mít správnou pneumatiku pro aktuální podmínky, aby se předešlo nehodám,“ uvedl Štajf. Podle něj je nezbytné přezouvat nejen pro zajištění bezpečnosti, ale také pro komfort jízdy.
Zdeněk Vacl, marketingový ředitel společnosti Pirelli, souhlasí s tím, že technologie pneumatik se posunula. „Bezpečnost je dnes u pneumatik klíčovým faktorem, zejména v souvislosti s nižším valivým odporem, což nejen šetří palivo, ale také zlepšuje jízdní vlastnosti na různých površích.“
Celoroční pneumatiky: Kompromis nebo bezpečná volba?
Diskuse o celoročních pneumatikách se také dotkla praktických aspektů. „Celoroční pneumatiky jsou kompromisní volbou pro řidiče, kteří jezdí méně a nepotřebují vysoký výkon v extrémních podmínkách,“ vysvětlil Štajf. „Pokud má člověk naježděno jen několik tisíc kilometrů ročně, mohou být celoroční pneumatiky dobrou volbou. Nicméně pro běžného řidiče, který se pohybuje v různých klimatických podmínkách, je lepší volit sezónní pneumatiky.“
Zdeněk Vacl podotýká, že technologie se neustále vyvíjí. „Celoroční pneumatiky mají určitý užitek, ale pro intenzivní jízdu v zimních podmínkách jsou pro mě osobně nedostatečné,“ říká Vacl. Doporučuje spíše používání kvalitních letních a zimních pneumatik, které odpovídají specifikám jízdy.
Vývoj pneumatik: Bezpečnost a ekologické nároky
Pirelli se dlouhodobě zaměřuje na inovace v oblasti ekologických a bezpečných pneumatik. „Snížení emisí a zlepšení kilometrového dojezdu je klíčové pro elektromobily a moderní vozidla. Naši inženýři neustále pracují na tom, jak snížit valivý odpor a prodloužit životnost pneumatik,“ vysvětluje Vacl.
Nová pneumatika Pirelli Cinturato C3, která byla uvedena na trh, se posunula v oblasti bezpečnosti. „Máme pneumatiku, která nyní patří do kategorie A v brzdění za mokra a je efektivnější v snižování valivého odporu,“ říká Vacl. Pirelli se také soustředí na ekologii a používá více než 50 % recyklovatelných materiálů ve směsi, která tvoří pneumatiky.
Zdeněk Vacl také popsal, jak se mění požadavky řidičů na pneumatiky: „Dnešní zákazníci chtějí pneumatiky, které jsou odolné a zároveň šetří palivo. Valivý odpor, bezpečnost na mokru a suchu jsou nejvíce zmiňované požadavky.“
Vojtěch Štajf doplňuje, že kvalitní pneumatiky jsou klíčové i pro závodníky: „Pneumatiky jsou jedním z nejdůležitějších faktorů při závodech. Závodní pneumatiky mají odlišné vlastnosti než běžné pneumatiky, ale i pro běžného řidiče je dobré investovat do kvalitních výrobků, které zajistí bezpečnost na silnici.“
Jak správně pečovat o pneumatiky a co dělat, když se s nimi něco děje
V závěru diskuze se hovořilo o údržbě pneumatik. „Je důležité pravidelně kontrolovat tlak v pneumatikách, protože i malá odchylka může ovlivnit spotřebu a bezpečnost jízdy. Pokud máte pneumatiky špatně nahuštěné, můžete ztratit až 3–5 % spotřeby,“ říká Zdeněk Vacl.
Co se dozvíte pouze v podcastu?
Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast. Dozvíte se:
Jaký je rozdíl mezi letními, zimními a celoročními pneumatikami.Jakým způsobem Pirelli zajišťuje ekologičnost výroby pneumatik a co dělá pro snížení emisí.Jak správně pečovat o pneumatiky, abyste zaručili bezpečnost jízdy.Jaký vliv má správně nafouknutá pneumatika na spotřebu paliva a bezpečnost.Co všechno byste měli zkontrolovat při přezouvání pneumatik na jaře. -
Za rok skončilo 10 sléváren. Náklady rostou, výroba v Česku klesá, lidé mizí a stát podnikatelům spíše překáží. Taková je realita českého průmyslu podle Pavla Cesneka, šéfa ŽĎAS, jedné z posledních komplexních strojírenských firem v Česku. V diskusi s energetickým expertem Pavlem Janečkem otevřeně mluví o propadu oceláren, absurdních byrokratických překážkách, nefunkčním školství i o tom, proč je naděje v návratu na ruský trh a proč se elektromobilita v Evropě nedá dohnat.
Z armády přes Donbas až do ŽĎAS
Pavel Cesnek není typickým manažerem. Začínal v armádě, působil v management consultingu, reorganizoval podniky po celé Evropě i v Rusku a na Ukrajině. Před nástupem do vedení ŽĎAS vedl například lokomotivku v Luhansku. „Výrobu jsme tam zvedli ze sedmi na třicet sekcí měsíčně, produktivita rostla i přes 25% pokles zaměstnanců. Dnes tam místo 6000 lidí pracuje s bídou 300,“ říká s hořkostí.
Když se v roce 2014 začalo v Luhansku střílet, rozhodl se pro návrat. Konflikt ukončil nejen jeho angažmá, ale i obchodní model postavený na 100% exportu do Ruska.
Ztrátu východního trhu se ŽĎAS pokusil nahradit diverzifikací do Jižní a Severní Ameriky či Asie. Podle Cesneka se však nikdy nepodařilo nahradit marže, jaké firma měla v Rusku. „Zákazník tam dokázal ocenit kvalitu. To, co máme dnes, je maximální diverzifikace — děláme dopravu, obranný průmysl, chemii, jaderný sektor, podvozky pro české tramvaje. Ale takové marže? Už nikdy.“
Jednoznačným tématem, které diskuzi rámovalo, byly ceny energií. Cesnek uvádí konkrétní čísla: elektřina v Abú Dhabí – 1 Kč, v Pekingu – 1,60 Kč, v Česku – 4,54 Kč, bez regulované složky. „To je mimo realitu. Nemáme konkurenceschopné vstupy. Bez levné energie nemůžeme plánovat budoucnost průmyslu,“ konstatuje.
A nestačí jen energie mít. Musí být levná a předvídatelná. „Energetika bývala nudný obor. Plán změn 2–3 % ročně. Dnes? Nevíte, jestli to bude +20 %, +100 %.“
Krizový stav českého průmyslu potvrzují i další čísla. Jen v roce 2023 skončilo v Česku 10 sléváren, výroba oceli klesla o čtvrtinu. Cesnek varuje: „To už se nikdy nevrátí. Lidé se přesunou jinam a nebudou se chtít vracet do těžké výroby.“
Na vině je i neschopnost státu podpořit odborné školství. „Musíme zakládat soukromé školy, suplujeme stát. Odborné školství stát nechal zaniknout,“ kritizuje. A přidává ironii: „Kdyby místo plastických chirurgů ukazovala televize úspěšné svářeče, pomohlo by to víc než jakákoli kampaň.“
Zcela nemilosrdný je Cesnek k plánům na rozvoj jaderné energetiky. SMR reaktory považuje za bláhový sen: „Když v Čechách trvá kolaudace haj*lu dva roky, jak dlouho asi bude trvat jaderná elektrárna?“ ptá se řečnicky.
Byrokracii označuje za největší brzdu rozvoje. „Naše administrativa je asi nejbrutálnější na světě. Nevěřím, že se Temelín nebo Dukovany někdy reálně rozšíří.“
Lidé stárnou, mladí mizí
Situace na trhu práce je podle Cesneka katastrofální. „Průměrný věk zaměstnanců mimo Škodu Auto je přes 42 let. Kategorie 25–40 téměř zmizela. Mladí o průmysl nemají zájem. A stát tomu nijak nepomáhá.“
Ve ŽĎAS se firma snaží investovat do nových technologií a školit nové pracovníky. „Investovali jsme víc než miliardu korun za posledních 8 let. Aktuálně máme připravené projekty za 900 milionů, které nám ušetří miliardy. Ale potřebujeme zakázky.“
Jedno z nejzásadnějších témat diskuze byla propast mezi politikou a byznysem. „Za posledních 6 let nebyl přijat jediný zákon, který by nám pomohl. Byznys nikdo neposlouchá, politici si nás neváží,“ říká Cesnek. Janeček přitakává: „Chtěl bych po politicích jen to, aby nám nepřekáželi. Ale oni nám aktivně škodí.“
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast
Kolik miliard korun už české firmy přišly kvůli drahé energii.Proč se český průmysl nerozvíjí kvůli nefunkčnímu odbornému školství.Co se skrývá za kulisami investic čínských akcionářů do ŽĎAS.Jak konkrétně stát brzdí firmy, které chtějí investovat a růst.Proč elektromobilitu z Číny už nikdy nedoženeme. -
Z profesionální saxofonistky a animátorky se postupně stává sebevědomá podnikatelka. Kateřina Janečková (KJ Sax) v rozhovoru pro pořad Guilty Pleasure otevřeně hovoří o své cestě, která přinesla mnoho překážek. Před dvěma lety čelila diagnóze rakoviny, prošla léčbou a dnes s novým pohledem na život buduje kariéru v několika směrech. Pořadem provází Denis Tureček, mentor a lektor.
Životní zlom přišel pro Kateřinu Janečkovou před dvěma lety, konkrétně 1. dubna 2022. Tehdy ji čekalo překvapení, které zásadně změnilo její život. „Byla jsem na rozhovoru v DVTV, kde jsem byla strašně vyčerpaná. Bolela mě zvýrazněná bulka na krku. Lidé v komentářích psali, ať se jdu léčit. Tak jsem šla a zjistili, že mám rakovinu," vzpomíná saxofonistka na šokující období.
Diagnóza přišla nečekaně a způsobem, který připomínal spíše scénu z filmu. „Šla jsem si pro výsledky histologie po operaci a doktorka mi ve dveřích dala papír a řekla, že jsem pozitivní na endokrinní nález. Stála jsem v otevřených dveřích a byla plná čekárna lidí. Shodou okolností jsem den předtím sledovala Smysl pro tumor, takže jsem nezkolabovala. Nebyla jsem připravená, že se to může stát mně – mladé holce. V mém okolí nikdo v podobném věku rakovinu neřešil," popisuje klíčový moment Janečková.
Léčba, spiritualita a hledání sebe sama
V rámci léčebného procesu prošla Kateřina nejen konvenční léčbou, ale vydala se i na cestu sebepoznání a alternativních přístupů. Po diagnóze experimentovala s různými metodami, které by jí mohly pomoci v léčbě. „Byla tam rozhodovací paralýza – kde utratit desítky tisíc, aby mě to zázračně uzdravilo? Po několika měsících jsem zjistila, že nejdůležitější je odpočinek. Odfiltrovat tu vyčerpanost a prostě jen spát," přiznává.
Spirituální cesta ji zavedla až na exotická místa. „Na Kostarice jsem vyzkoušela San Pedro s asistencí šamana a jeho rodiny. Byl to nejintenzivnější zážitek a bylo to celý den v džungli. Otevírá to srdce, je to silnější než extáze. Cítíte lásku k přírodě. Začala jsem odpouštět lidem, kteří mě v životě zklamali, protože jsem najednou chápala, proč to udělali. Ego se rozplynulo," popisuje své zkušenosti s psychedeliky. Zdůrazňuje však, že tyto zkušenosti musí probíhat v bezpečném prostředí a pod dohledem.
Přerod z dívky v ženu
V současnosti Kateřina stále řeší důležitý životní přechod – transformaci z dívky v ženu. „Stále ještě jsem neudělala tu tlustou čáru. Je to pro mě stále žhavé téma," říká upřímně. Od této změny očekává, že se zbaví nejistoty a strachu.
„Holka je křehká, cítí nejistotu, nemůže se o sebe tolik opřít, protože má pocit, že nemá dostatek zkušeností. Podřizuje se tomu, co jí svět háže. Když se dostanu plně do role ženy, ucítím tu sílu jednat podle vlastních hodnot a přesvědčení. Bude tam sebejistota a důvěra, že svět není místo, které mi chce ublížit," vysvětluje svou transformaci Janečková. Dodává, že v poslední době, po ukončení léčby, již začíná tuto sílu cítit: „Už jsem zahodila to náročné období a řekla jsem si, že už se nebudu litovat. Teď jdu do své síly a začínám jí věřit."
Rozdíly mezi bohatými klienty a zbohatlíky
Jako profesionální saxofonistka má Kateřina bohaté zkušenosti s hraním pro různé typy klientů – od skutečně bohatých lidí po zbohatlíky. Mezi těmito skupinami vidí zásadní rozdíly v přístupu k lidem a hodnotám.
Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:
Jak probíhala chemoterapie a další léčba v nemocnici?Jak Kateřina reagovala, když jí partner řekl, že nevěří v její uzdravení?Jaké konkrétní nabídky v oblasti herectví dostala?Které celebrity potkala na soukromých akcích pro bohaté klienty?Jak zvládá propojit svou "ezo" stránku s party girl image? -
Městská hromadná doprava v Ostravě patří podle mezinárodní studie k nejlepším ve střední a východní Evropě. Jak je možné, že v třetím největším českém městě mohou vedle sebe pohodlně jezdit lidé autem i MHD? O tom hovořil Daniel Morys, ředitel Dopravního podniku Ostrava, v pořadu Městověda, který moderuje Tomáš Hudeček, bývalý pražský primátor a zakladatel startupu FairCity.
Daniel Morys vede Dopravní podnik Ostrava již devátým rokem. Pod jeho vedením se ostravská MHD stala jednou z nejmodernějších v republice. Nezávislá studie poradenské společnosti Price Waterhouse Coopers dokonce vyhodnotila systém městské hromadné dopravy v Ostravě mezi nejlepšími z 25 měst střední a východní Evropy.
„Jsme rádi, že jsme v tomto nezávislém hodnocení uspěli. Je to hezká zpětná vazba naší práce, kterou děláme tak, abychom budovali výkladní skříň Ostravy. Věřím, že městská hromadná doprava v Ostravě patří k těm konkurenčním výhodám, které dnes Ostrava má," říká Morys.
Třísložková doprava v tyrkysových barvách
Dopravní podnik Ostrava provozuje všechny tři druhy městské dopravy – autobusy, trolejbusy i tramvaje. Charakteristickou barvou je tyrkysová, která má i hlubší symbolický význam.
Tyrkysová barva všude. „Je to součást brandu. Zakomponováváme ji do kontrastu s černou barvou. Tyrkysová zůstane a zůstává."
Díky úspěšné obnově vozového parku se podařilo naprostou většinu vozidel dostat právě do tyrkysové barvy. „Je pravda, že jsme tím město probarvili a dali do tyrkysova. Je to dnes signifikantní prvek v Ostravě," dodává ředitel. Tyrkysové vozy pak symbolizují buď úplně nové, nebo modernizované a opravené vozy, které se nepronajímají na reklamní plochy. „K pronájmu na reklamu dáváme pouze starší vozy."
Efektivní využívání vozového parku
Dopravní podnik Ostrava zaměstnává kolem 2000 lidí, což ho řadí mezi čtyři největší zaměstnavatele ve městě. Po pádu Liberty patří k nejvýznamnějším zaměstnavatelům spolu s Fakultní nemocnicí Ostrava. „Ve vašem podniku je 53% podíl řidičů – efektivita je jasná – co nejvíce řidičů a co nejméně administrativy," dodává moderátor.
Díky lepšímu plánování a efektivnějšímu využívání vozů se podařilo snížit počet dopravních prostředků z 610 na 560, a přesto zvládnout všechny potřebné přepravní výkony.
„Díky naší nové schopnosti efektivně využívat a lépe plánovat se nám podařilo snížit počet vozů až na 560, a přesto zvládnout správkové procento a odjet přibližně ty kilometry, které jsou třeba, to znamená kolem 30 milionů vozových kilometrů ročně," vysvětluje Morys.
Zvýšila se také efektivita díky pořízení více vícekapacitních vozů. Ročně přepraví DPO kolem 90 milionů cestujících, i když toto číslo je stále pod úrovní před covidovou pandemií, kdy přepravili až 97 milionů osob.
Ostrava má nyní okolo 87 linek – Brno jich má 82. „Je tento počet aktuální?" ptá se moderátor. „Počet linek se trochu snižoval. Já bych Ostravu a Brno vůbec nesrovnával. Vozo-kilometry najedeme skoro stejně. Brnu se podařilo elektrifikovat velkou část města a obsluhují ji trolejbusy," dodává Morys.
Jak se Daniel Morys dostal k vedení Dopravního podniku Ostrava, když původně nebyl "šotoušem" a pochází z vesnice?Jaký konkrétní dopad měla pandemie covidu na provoz MHD v Ostravě a jaké mimořádné dezinfekční procedury byly zavedeny?Jak přesně funguje systém odbavení cestujících v Ostravě, včetně limitace denního jízdného při opakovaném použití karty?Jaké konkrétní zkušenosti má Daniel Morys s manažerskými pozicemi před nástupem do DPO, včetně jeho působení v ČEZ?
Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast: -
Slabá energetická soběstačnost, závislost na Rusku a neefektivní územní plánování – to jsou hlavní výzvy, kterým musí Česká republika v současnosti čelit. V rozhovoru pro pořad Deep State to uvedl Ondřej Záruba, finanční a realitní analytik serveru Finsider.
„Geopolitika je pro nás velké téma," říká Záruba. Podle něj jsou obecně pro podnikání důležité tři vrstvy, které je potřeba dobře analyzovat. „Jedna vrstva je makro, poté sektor odvětví, kde se pohybujete, a potom je detail dealu, který děláte. Pokud selžete už v makru, tak jste selhali úplně ve všem, protože to je klíčový indikátor toho, co musíte udělat jako první při investování a podnikání," dodává Záruba s tím, že samotný výběr trhu je klíčový. A právě geopolitická situace hraje zásadní roli.„Sektory trhu jsou v různé kondici a nejsou na tom stejně. Geopolitika je naprosto zásadní z pohledu našeho ale i euroatlantického regionu. A to vytváří tlak na části té naší ekonomiky, kde někdo bude profitovat a někdo na tom prodělá," dodává s tím, že i toto je důvod, proč se o celé téma zajímají.
Reforma přichází – lidé se budou muset o sebe více starat sami
Reforma penzijního systému byla v českém prostředí dosud vnímána především jako odpověď na demografické problémy stárnutí populace. Nově však přichází tlak i z geopolitické oblasti, protože stát potřebuje změnit strukturu svých výdajů.
„Stát má rozpočtové priority někde jinde a bude muset zásadním způsobem změnit strukturu svých rozpočtů, aby vyhovovaly aktuálním potřebám, protože ty se prostě změnily," vysvětluje Záruba. Pokud stát potřebuje navýšit například rozpočet na obranu nebo efektivněji pracovat s narůstajícím dluhem, musí se snížit výdaje v jiných oblastech.
Zátěž státního rozpočtu je podle analytika mimo jiné spojena i s penzijním systémem a všemi sociálními transfery. „Pokud potřebujete navýšit rozpočet na obranu nebo pracovat lépe s dluhem, protože dluh je dneska daleko větší zátěž než v dobách ekonomické stability, tak ten tlak přichází na cost cutting a na to, aby se lidé o sebe v řadě ohledů museli postarat sami proti situaci, kdy byli zvyklí, že se o ně stará stát," dodává.
Energetická soběstačnost jako klíčový problém – bude pokračovat závislost na Rusku?
Česká republika má podle Záruby zásadní problém ve své energetické soběstačnosti. I když se dlouhodobě hovořilo o tom, že jsme exportéry elektřiny, problém spočívá ve zdrojích, které tuto výrobu pohánějí.
„Náš energetický mix je spojený zejména s několika málo položkami. Jedna je zemní plyn. Jak všichni víme, tak zemní plyn je dost problematická položka, protože není to tak dlouho, co prakticky veškerý zemní plyn, který byl v Čechách, pocházel z Ruska," upozorňuje analytik. I když se nyní situace řeší alternativními zdroji, děje se tak za cenu nárůstu nákladů. „V roce 2022 to byly astronomické částky, které tekly do Ruska."
Dalším problémem je závislost na ruském jaderném palivu. „Dneska jsme zcela závislí na Rusku. Poslední jaderné palivo odjinud než z Ruska tady bylo někdy v letech 2011 a 2012," říká Záruba a připomíná, že donedávna byly pod ruskou kontrolou i společnosti zajišťující servis českých jaderných elektráren.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jak analytik Záruba hodnotí budoucí vývoj cen nemovitostí v Praze?Jaké konkrétní kroky navrhuje pro zlepšení energetické soběstačnosti Česka?Proč považuje Ondřej Záruba německý odklon od jaderné energetiky za strategickou chybu?Jak se staví k českému turismu jako k potenciálnímu sektoru budoucnosti?Jaký je jeho názor na bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera a jeho vazby na Rusko? -
Evropa ztrácí oproti USA a Číně v oblasti umělé inteligence přibližně rok vývoje. Podle Vojtěcha Komendy, zakladatele společnosti AI Excellence, je tento náskok překonatelný, ale vyžaduje především kapitálové investice a zájem zákazníků. Českým firmám v implementaci AI brání hlavně konzervativní přístup a nedostatek lokálních příkladů úspěšného nasazení. To a mnohem více prozradil v pořadu Inside Tech.
V oblasti umělé inteligence představuje roční náskok pro USA a Čínu oproti Evropě značnou výhodu. Generativní umělá inteligence je však relativně mladým oborem, který se hlavním proudem stal teprve před 2,5 lety s příchodem ChatGPT od společnosti OpenAI.
„Rok je v případě těchto řešení strašně moc. Hlavní rozvoj generativní umělé inteligence na trhu je starý tak 2,5 roku. Samozřejmě se vyvíjel dlouhá léta předtím, ale do širokého povědomí se dostal na přelomu let 2022 a 2023, kdy OpenAI přišlo se svým řešením ChatGPT 3.5," vysvětluje Komenda.
Zároveň dodává, že mnoho evropských společností již nyní disponuje modely, které na 70-80 % procesů dokážou nahradit americké řešení jako ChatGPT. Například programy jako Gemini nebo ClaudeAI. „Jeden rok, který jsme za americkými modely, není nepřekonatelný. Pokud Evropa – konkrétně soukromé společnosti, ne Evropská unie – najdou správnou podporu u evropských zákazníků a investorů, lze to dohonit,“ říká expert s tím, že zájem zákazníků je zásadní pro krok vpřed.
Jak to mají české firmy, zlepšují se nebo jsou stále pozadu? „Určitě se zlepšují a jdou tímto směrem. Začínají o tom přemýšlet. V Čechách je adopce AI o maličko pomalejší. Umělá inteligence, i ta generativní, má mnoho různých úrovní," vysvětluje Komenda a upozorňuje, že pouhé předplacení licence pro ChatGPT pro ředitele firmy ještě neznamená skutečné využití umělé inteligence.
Průzkumy ukazují, že zatímco v Česku využívá AI technologie přibližně 11 % firem, v Dánsku je to 28 %, což je téměř třikrát tolik. Podle Komendy je však situace postupně optimističtější. Pokud firmy přemýšlejí o zavedení AI, má pro ně Komenda několik rad.
„Je potřeba diverzifikovat a počítat s možnostmi, že pro některé věci budou dále používat americké AI modely. A počítat s variantou, že použití těch foundation modelů je kritická surovina 21. století. Pokud ho v EU nebudeme mít, tak budeme závislí a nebudeme schopní řešit naše situace sami."
Důležité je podle něj nebát se a začít. „Generativní umělá inteligence má obrovské výhody – dokážete ji realizovat rychle, výhody přicházejí rychle a můžete ji nasadit relativně levně. Celé je to jen o tom říct si: Já to zkusím, vyberu si jeden use case, jeden proces, kde tu generativní umělou inteligenci nasadím," doporučuje Komenda.
Kde jsou hranice AI a může být pro všechny? AI může být podle experta užitečná i v tradičně průmyslových firmách, které tvoří páteř české ekonomiky. Klíčové je identifikovat administrativní procesy, které podporují výrobu.
„U každé firmy – i té průmyslové, výrobní, je obrovské množství administrativy, která udržuje stroje v chodu. Musíte sehnat zákazníka, umět relativně rychle odeslat nabídku, být schopen velmi rychle spočítat cenu, odhadnout a udělat technologický postup," vysvětluje Komenda.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jaký je rozdíl mezi používáním evropských a amerických modelů AI z hlediska bezpečnosti a dostupnosti?Jak se Vojtěch Komenda dívá na budoucnost českých AI společností a jejich potenciál na světovém trhu?Jaké jsou konkrétní příklady úspěšných českých firem, které expandují do zahraničí podobně jako Avast nebo Warhorse?Jak se liší implementace AI v různých odvětvích českého průmyslu a které sektory jsou nejpokročilejší?Jaká je role vzdělávacího systému v přípravě budoucích generací na práci s umělou inteligencí? -
Konzumace alkoholu v Česku patří k nejvyšším na světě. Oslava narozenin, narození potomka, úspěchy či trable = alkohol. Dostupnost odborné pomoci pro závislé je k dispozici všem, kdo ji potřebují. Michaela Pacáková, vedoucí Národní linky pro odvykání, v rozhovoru vysvětluje, jaká rizika s sebou pití alkoholu nese a jak je možné vyhledat odbornou pomoc. Pořadem (NE)Závislí provází adiktoložka Jana Malinovská.
Národní linka pro odvykání slouží pro kohokoliv, kdo se potýká se závislostí. „Ať už je to někdo, kdo užívá nějakou návykovou látku, zejména tabák, alkohol, léky, drogy – případně i hazardní hry. Teď se velmi rozvíjí téma netolismus – trávení času na počítači, telefonu." Pokud si člověk není jistý, zda jeho chování začíná být závislostí, může jednoduše zavolat a vše probrat – zjistit, jak na tom je.
„V momentě, kdy si to ten člověk uvědomuje a řeší téma závislosti a chce podniknout další kroky, tak mu nabízíme, že ho můžeme tímto procesem provést. Buď mu můžeme doporučit nějakou osobní službu nebo eventuálně nabízíme dlouhodobé poradenství, kdy na samotné lince můžeme s klientem odvykat a provázet ho tím v podobě dlouhodobých konzultací."
Alkohol teče proudem – Češi ho milují
Jak jsou na tom Češi a alkohol? Česká republika se dlouhodobě umisťuje v první pětici zemí s nejvyšší spotřebou alkoholu na obyvatele. Aktuálně jsme dokonce třetí zemí s největší spotřebou na světě. Předstihly nás pouze Gruzie a Rumunsko.
S rizikovým pitím se potýká každý desátý člověk. „Naše kulturní založenost nám hodně stěžuje to, abychom udělali nějaké systémové změny. Je to stále vnímané jako velká norma."
Jak tedy pít s mírou? „Užívání alkoholu bez rizika je takové užívání, že nepijeme vůbec žádný alkohol. Tady začíná první meta, od které se můžeme odvíjet. Pití s nízkou mírou rizika se stanovuje podle biologických rozdílů. Pro ženy se udává maximálně jedna sklenička alkoholu denně - (třeba půl litr piva nebo dvě deci vína) – ale v rámci jednoho týdne tak s dvoudenní pauzou. U mužů to jsou dva nápoje denně, ale opět s pauzou."
Alkohol škodí v celém těle
Zdravotní a sociální důsledky pití alkoholu jsou značné a často podceňované. „Kudy alkohol teče lidským tělem, tak tam škodí. To znamená už od úst, kudy vstupuje, přes hrtan, krk, žaludek, střeva, veškeré ústrojí a orgány," vysvětluje Pacáková.
Alkohol se významně podílí na vzniku rakoviny, je to významný karcinogen. Způsobuje rovněž poruchy kognitivních funkcí jako poruchy paměti, učení a pozornost. Nadměrná konzumace alkoholu přispívá ke vzniku cukrovky a cirhózy jater.
Pandemie zhoršila problémy s alkoholem
Statistiky ukazují, že od doby koronaviru se užívání alkoholu v populaci spíše zvýšilo. „Kdo užíval na hranici rizikového pití před dobou pandemie, tak v rámci pandemie začal užívat více a jednoznačně sklouzl do rizikového užívání," uvádí Pacáková. Tento trend potvrzují i data z Národní linky pro odvykání.
Změnila se v době pandemie skladba klientů, kteří se potýkali s alkoholem? „Před pandemií bylo nejčastějším tématem hovorů na lince odvykání od tabáku, nyní první místo zaujal alkohol. Stejně tak služby zabývající se léčbou závislostí zaznamenávají nárůst zájemců. Zatímco v době koronaviru mohl klient nastoupit do ambulantní nebo pobytové služby v řádu několika týdnů, dnes se čekací doby prodlužují na několik týdnů až měsíců."
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jak rozlišit mezi různými stupni rizikového pití alkoholu a kdy už jde o závislost?Jaké konkrétní nástroje nabízí Národní linka pro odvykání při práci se závislými osobami?Jak konkrétně postupovat při nastavování hranic v rodině, kde je někdo závislý na alkoholu?Jaké jsou příklady zemí s úspěšnou politikou v oblasti regulace alkoholu?Jaká je typická cesta od prvního užití alkoholu k rozvinuté závislosti? -
Zlínské architektonické studio DESIRE GROUP (DESIRE architecture) přišlo s ambiciózním projektem výškových budov pro město Zlín. Jejich vize zahrnuje až 300metrový mrakodrap, který by měl pomoci vylidňujícímu se krajskému městu. Architekti Monika Zvonková a Pavel Šánek v rozhovoru s Janem Klaškou vysvětlují, proč právě Zlín potřebuje radikální proměnu centra.
Studio sídlí ve Zlíně, což podle jeho zakladatelů znamená jiný přístup k práci než v architektonických kancelářích ve velkých městech. „Příležitosti musíme hledat. Nechodí to za námi samo, jako třeba v Praze nebo Brně," říká Monika Zvonková. Podle Pavla Šánka se to často děje spontánně. „Máte nápad, tak zůstanete po práci a uděláte ho ve volném čase. Pokud je dobrý, někdo se chytí. To nás zároveň drží kreativní," vysvětluje.
Studio se zaměřuje nejen na standardní zakázky, jako jsou bytové domy nebo vily, ale také na větší urbanistické vize. Příkladem je právě koncept výškových budov ve Zlíně, který vznikl při práci na modelu města. „Když jsme pracovali na jedné výškové stavbě v rámci soutěže, začali jsme přemýšlet nad tím, kde a zda by podobné budovy ve Zlíně vůbec měly vzniknout," popisuje Zvonková.
Město se vylidňuje, potřebuje nový impuls
Zlínské studio přišlo s vlastní iniciativou na revitalizaci centra města, která má zastavit trend vylidňování. Město má dnes přibližně 75 000 obyvatel a demografická křivka směřuje spíše dolů. Podle statistik se do Prahy každý rok stěhuje okolo 70 tisíc lidí, zatímco Zlín naopak obyvatele ztrácí. „Je to všude a bude to jenom horší. Zlín je částečně univerzitní město. O prázdninách je vidět, jak se vylidňuje. Zlín by klidně zvládl dvojnásobek obyvatel. Je to liniové město, všechno je navázané na jednu centrální osu," vysvětluje Pavel Šánek.
Brownfield uprostřed města nabízí příležitost
Hlavní výhodou Zlína je podle architektů rozsáhlý brownfield v centru města – areál Svitu, kde by mohla vzniknout nová městská čtvrť. „Zlín má ve svém centru velký brownfield – areál Svitu. Nabízí se možnost vytvořit zde nový downtown," říká Šánek.
Monika Zvonková dodává: „Specifické pro Zlín je, že tento bývalý výrobní areál se nachází v centru města a stále je poměrně prázdný. Kdyby se tento prostor uchopil komplexněji, mohlo by vzniknout kompaktní centrum města, kde by vše bylo v docházkové vzdálenosti do 10 minut, a kde by nebylo nutné používat auta. A vzniklo by spousta prostoru pro různé účely.“
Financování jako překážka
Moderátor Jan Klaška, sám architekt, však poukazuje na ekonomický rozpor. „Výškové budovy jsou obvykle výsledkem vysokých cen pozemků. V New Yorku stojí metr čtvereční 500 000 korun, v Praze 14 000 korun a ve Zlíně 4 000 korun. Dává v takovém případě výstavba mrakodrapů vůbec smysl?"
Monika Zvonková však vidí marketingovou hodnotu projektu: „Původně jsme si kladli jen otázky o rozvoji města. Pak jsme si ale uvědomili, že i tato vize může fungovat jako marketingový nástroj pro zatraktivnění Zlína." Tím chtějí do města přilákat nové obyvatele a udržet studenty, kteří ve městě již studují.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Jakým způsobem se architekti snaží přesvědčit město ke změně regulací?Kdo podporuje novou výstavbu města?Proč by mohl být Zlín ideálním městem pro koncept "15minutového města"?Jak by mohl vypadat nový "downtown" v centru Zlína?Jaké konkrétní světové projekty sloužily jako inspirace pro návrh? -
Výkon marketingu je každý rok dražší a nenahrazuje strategickou práci se značkou. „Díky výkonu si zákazník vztah ke značce neudělá," říká Iva Janoušková, marketingová ředitelka společnosti Investown. V pořadu Brand Date vysvětluje, proč by firmy měly investovat 30-40 % marketingového rozpočtu do brandu a jak musí i crowdfundingové platformy budovat důvěru svých investorů.
Iva Janoušková upozorňuje, že každá značka musí mít jasnou identitu, která ji odliší od konkurence a poskytne zákazníkům skutečnou přidanou hodnotu. Podle ní se firmy v počátcích příliš soustředí na provozní záležitosti. „Hodně firem na začátku zapomíná na brandovou strategii, věnují se provozním problémům, cash flow, a pak najednou roky plynou, přibývá konkurence a oni se diví, proč jim ubývají zákazníci,‘‘ vysvětluje.
Pokud firma nebuduje značku systematicky, snaží se deficit dohnat výkonovým marketingem. „Dnes se dohání brand výkonem, ale to dlouhodobě nejde. Výkon je každý rok dražší a dražší a nenahrazuje brand. Díky výkonu si žádný zákazník vztah ke značce neudělá," zdůrazňuje.
Jak začít s budováním značky
Začátek budování úspěšné značky spočívá v definování její identity. Co by Janoušková poradila začínajícím firmám? „Poradila bych jim, ať si hned na začátku sednou ke stolu a sepíšou, co je přidaná hodnota, kterou značka zákazníkovi přináší vedle samotného produktu," doporučuje.
Není nutné investovat do brandingu enormní prostředky hned od začátku. „Nemusí hned na začátku, když sotva mají peníze na první výplaty, investovat do velkého brandu. Nebo do drahých médií, ale říci – dobře, jakmile firmu otáčíme do černých čísel a chceme expandovat, musíme si sednout znovu a říct, jak se do brandu pustíme," vysvětluje.
Brand není jen reklama, ale naplnění potřeb zákazníků
Janoušková upozorňuje, že značka není totéž co reklama. „Brand není reklama, brand je naplnění potřeb zákazníků a dodržení slibu a udržení ho v čase," říká. Firma musí konzistentně zajistit, aby všechna místa, kde zákazník přijde se značkou do kontaktu, odpovídaly stanovené brandové strategii.
To zahrnuje produkt, web, komunikaci se zákazníkem i další aspekty. „Když si firma řekne, co za přidanou hodnotu chce zákazníkovi poskytnout, tak si musí říct: Děláme to tak ve výrobě? Vypadá tak náš produkt? Vypadá tak náš web? Vypadá tak náš rozhovor se zákazníkem, když volá a komunikuje se zákaznickou péčí? Splňujeme to?, protože pokud to ne, tak to v reklamě neslibujme," vysvětluje.
Marketing jde strašně rychle dopředu, ostatně jako všechny odvětví. „Je dobré zkoušet nové věci, a když nevyjdou tak zkoušet další. Každý rok vznikají nové platformy, kde lze značku prezentovat, kde je vaše budoucí cílová skupina."
Je těžší budovat značku, která není známá nebo tu, která už má své příznivce? „Oboje má své úskalí. Budování brandu od začátku mám ráda a věnuji se mu. Baví mě, že si značku mohu osahat a je to kreativní práce od začátku. Nenaplňovalo by mě dostat značku hotovou a brand book jen replikovat.”
Televize zůstává klíčovým médiem pro budování značky
Přes rychlý vývoj digitálních médií Janoušková zdůrazňuje, že televizní reklama je stále zásadní. „Za mě je určitě největší v Čechách. Pořád platí, že brand bez televize nepostavíte – nebo jenom pro velice specifickou a malou cílovou skupinu," tvrdí. Televize by podle ní měla být základem, který je doplněn o další média.
Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:
Jak se proměnila atmosféra a pracovní rytmus v marketingových týmech startupů?
Jaký je rozdíl mezi budováním nové značky a správou již zavedené značky s dlouhou historií?
Proč je pro marketéry důležité umět se odosobnit od vlastních preferencí?
Jaké konkrétní kroky při své práci využívá Investown pro kontrolu správnosti informací poskytovaných investorům?
Jakým způsobem ovlivňuje mladší tým dynamiku práce a inovativní přístup ve firmě?
-
Filtrační konvice nejsou samospásné a kohoutková voda nemusí být všude stejně kvalitní. Záleží totiž i na vnitřních rozvodech budov a správném zacházení s filtry. Jak si doma zajistit zdravou vodu, co opravdu hrozí při špatné údržbě filtrace a proč veřejná pítka nemají důvěru Čechů? V pořadu Avokádo o tom mluvil zakladatel startupu Lokni Martin Václavík.
Kvalitní pitná voda je pro lidské zdraví nezbytná. Přestože v České republice je kohoutková voda obecně dobré kvality, často může obsahovat chlór nebo jiné látky, které ovlivňují její chuť a potenciálně i zdravotní prospěšnost. Mnoho lidí proto volí alternativy v podobě balené vody nebo domácích filtračních zařízení. „Chlor funguje ve vodě jako dezinfekční činidlo a zajišťuje, že k nám dojde voda bez bakterií."
„Myslím si, že v České republice je voda z kohoutku dobrá, že vodohospodářské společnosti odvádí dobrou práci, problém někdy bývají vnitřní rozvody – případně stagnace vody v trubkách," vysvětluje Martin Václavík.
Pítka nesou stigma toho, že jsou nehygienická a lidé se v nich myjí. „Na vysoké škole jsme instalovali automat Lokni vedle pítka. Potom nám řekli, že pítko skoro nikdo nepoužívá. "
Filtrace jako cesta ke kvalitnější vodě
Lokni je projekt, který začal s jednoduchým cílem – nabídnout alternativu k balené vodě ve veřejném prostoru. Firma provozuje automaty na filtrovanou vodu na vysokých školách, nádražích a dalších veřejných místech.
Systém filtrace vody u Lokni není jen běžný filtr, který známe z domácích filtračních konvic. „Hodně dlouho jsme hledali kombinaci, protože máme zařízení ve veřejném prostoru a pro představu se z nich napije třeba 20 - 30 000 lidí každý den, takže máme ohromnou odpovědnost," říká Václavík s tím že: „V každém filtru narůstají nějaké bakterie. Proto vám řada odborníků na vodu řekne, že nemají rádi filtry."
Obchodní model založený na reklamě
Zajímavostí projektu Lokni je jeho obchodní model. Zatímco v běžném světě by podobná služba musela být zpoplatněna vyššími cenami, Lokni funguje jinak. „Chtěli jsme, aby to bylo pro lidi co nejlevnější, takže máme na těch strojích LCD a mobilní aplikaci, a to jsou nějaké marketingové kanály a přes tu reklamu my platíme tu vodu," vysvětluje Václavík.
Díky tomuto modelu mohou například studenti na vysokých školách získat vodu zcela zdarma. S aplikací Lokni mají přístup k perlivé i neperlivé vodě bez placení. Pro běžného uživatele bez aplikace vyjde např. půl litru vody na přibližně 6 Kč.
„Když přijdete k přístroji, tak tam má dva čudlíky. Perlivá, neperlivá. Jsou červené a vy si ten stroj vlastně musíte odemknout tou aplikací," popisuje Václavík fungování systému. Aplikace zároveň slouží jako bariéra proti zneužívání zařízení.
Ekologický dopad a statistiky
Lokni má kromě poskytování kvalitní pitné vody také významný ekologický rozměr. Podle statistik, které společnost eviduje, využilo v minulém roce jejich služby přibližně 3,5 milionu odběrů.
„Byly to nějaké 2 miliony litrů, což kdybychom teoreticky přepočetli na půllitrové petky, tak by to byly nějaké 4 miliony petek," uvádí Václavík. I když připouští, že ne všichni by si jinak kupovali balenou vodu, stále jde o významnou úsporu plastového odpadu.
Plány do budoucna
Lokni se v současnosti nachází primárně na vysokých školách a na 14 nádražích po České republice. Celkem mají okolo 100 automatů. „V tuhle chvíli jsme skoro na všech vysokých školách," říká Václavík.
Rady pro domácí filtraci vody
Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:
Jaký konkrétní typ filtru a UV LED technologie používá Lokni ve svých automatech?Jaký postoj mají lidé k veřejným pítkům? Kolik plastu Lokni ušetřilo za rok?Jak správně filtrovat vodu doma?Proč není dobrá reverzní osmóza? - Laat meer zien
