Afleveringen
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czOslabí odchod Markéty Pekarové Adamové ze Sněmovny Top 09, nebo jí to pomůže? Senátorka Šípová nevyjde se svým platem. Nadsázka, či nevkus? J. D. Vance na bezpečnostní konferenci rozboural všechna očekávání, reakce v Německu jsou opařené. A představuje dnes pro Evropu větší hrozbu ruská agrese, nebo spíš atentáty jako ty v Mnichově a Villachu?X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Vývoj po nástupu Donalda Trumpa je překotný. To ale neplatí o Evropě, kde vše zůstává zakonzervované. Pokud velký byznys neřekne, že to odmítá, nestane se u nás vůbec nic, říká v debatě bývalý premiér, aktuálně stojící v čele Teplárenského sdružení, Mirek Topolánek.
O českých zájmech, plivání na hrob Angely Merkelové nebo vykoupení akcionářů ČEZ Andrejem Babišem diskutovali také exministr průmyslu a místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček a místopředseda sněmovny, člen ODS Jan Skopeček.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
-
„Základem toho, jak se ubránit, je vůbec to nebezpečí rozpoznat,“ říká Linda Štucbartová, lektorka sebeobrany pro všechny a viceprezidentka Česko-izraelské obchodní komory, která byla hostem podcastu Men’s Factor.Často si prý neuvědomujeme, že se nacházíme v toxickém pracovním prostředí nebo manipulativním vztahu. „Možná si myslíte, že to, jak se k vám chová váš nadřízený, je normální. Než zjistíte, že to třeba normální není,“ říká Štucbartová.Podle ní je klíčem k efektivní sebeobraně prevence a včasné vyhodnocení situace. „Je důležité vést rozhovory o tom, jaké jsou červené vlajky v mezilidských vztazích, a to zejména s dospívajícími dětmi, protože když už jsou ve vztahu, často to nepoznají.“Jedním z mýtů, který se snaží vyvrátit, je přesvědčení, že fyzická síla je hlavním faktorem úspěšné obrany. „Predátoři často spoléhají na to, že jejich oběť bude pasivní a nebude vědět, jak reagovat. Když je ale vykolejíme, velmi často se stáhnou.“ Podle Štucbartové nejde o to, zda je člověk fyzicky silný, ale spíše o schopnost správně reagovat. „Představte si, že se rvete za sebe a za své děti. V tu chvíli si mnohé ženy dovolí se opravdu postavit na odpor.“Fyzický boj by však měl být až poslední možností. „Máme strategii Mysli, Zakřič, Utíkej, Bojuj, Sdílej, Buď OK. Znamená to, že prevence je klíčová, ale když se situace vyhrotí, hlasitý křik nebo rychlý útěk jsou mnohdy lepší než fyzický střet.“
-
Hostem Hrotu Pavla Štrunce byl Matouš Syrový, spolumajitel firmy Koupelny Syrový. Jeho byznys, který před pěti lety převzal od otce, dnes dosahuje obratu kolem 150 milionů korun. „Táta měl prioritu v objemu zboží, já to mám jinak. Když jsem firmu v roce 2019 začal řídit, nastavil jsem marži tak, aby to dávalo smysl. Chci dělat hezké věci,“ říká mladý podnikatel a dodává, že neprodávají produkty, ale zážitek, který při užívání jejich koupelen zákazníci mají. „Hodně se změnili segmenty klientů, většina z nich řeší design, kvalitu. Cena je spíš hodnota.
Zákazníci jsou extrémně nároční, říká Syrový a mluví i o tom, kolik taková průměrná koupelna stojí. „Za materiál to bývá okolo dvou set tisíc, je to podobné napříč trhem. Koupelnu na klíč uděláme kolem půl milionu. Naši řemeslníci znají svoji hodnotu. Největší problém je spojit všechny profese dohromady.“
V rozhovoru se také řešilo, jak se globální situace podepsala na trhu. Válka na Ukrajině přinesla problém s dostupností klíčové suroviny - kaolinu, který se využívá při výrobě dlažby a obkladů."Největší zásobárna kaolinu v Evropě byla na Ukrajině. Když se jeho těžba zastavila, nastal obrovský výpadek. Ostatní dodavatelé, třeba ze Saúdskoarabských lomů, toho využili a ceny raketově vzrostly," vysvětluje Syrový.
K tomu se přidaly i rostoucí ceny energií, což zdražilo výrobu a výsledné produkty.
Jaké jsou trendy v koupelnovém designu? Proč postavil marketing společnosti na spolupráci s influencery? Co zákazníci chtějí a liší se nároky Čechů od jiných národů?
-
Žijeme v nihilistické době? Soudě podle toho, jak se politici předhánějí v tom, kolikrát v jejich projevech zazní slovo hodnoty, ano. Vždyť kdybychom věděli, kudy kam, nemuseli bychom se jimi zaklínat. Příznačné je, že už samo slovo, respektive jeho původ signalizuje bezradnost. Společnost si obrat „hodnoty“ vypůjčila z ekonomického slovníku v době, kdy se tradiční náboženské rámce rozpadly a nic nového nebylo na obzoru. Z původně ekonomického pojmu s širokým uplatněním – viz kalorické hodnoty – se stalo náboženství po náboženství.
Tereza Matějčková ve svém novém podcastu líčí, kterak pojem hodnoty vyrostl z dezorientace poté, co byl slovy Friedricha Nietzscheho zabit Bůh. Po smrti Boha víme, že vše absolutní patří do patologie. Výraz hodnoty užívá německý myslitel jako náhradu za absolutno. Kdo má hodnoty, ví, že musí přehodnocovat. Ze své podstaty jsou totiž relativní. Je jich vždy více, vztahují se k něčemu, co se jimi hodnotí, a je tedy zapotřebí zjišťovat, jaké hodnoty v dané situaci aktivovat.
Ale Nietzsche se také obával, že se moderní člověk přehodnocováním brzy unaví a propadne nihilismu, tedy přesvědčení, že je-li vše nejisté, nic nemá cenu. Tehdy hrozí, že se hodnoty promění v povrchní verze náboženství. Už nevěříme v Boha, ale třeba ve svobodu a důstojnost. Tyto hodnoty přitom klademe proti světu, kterému máme za zlé, že vše dobré a pravdivé udusává. Hodnoty stejně jako náboženství vykupují ze světa, v němž často nevíme, kudy kam, protože je to půda relativity.
Do takto pojatých hodnot nepromlouvá světská relativnost, jenže proto jsou také marné a dosvědčují kulturní ztrátu. Je to verbální přihlášení se k dobru, které z člověka jako by snímalo úsilí o charakter, postoj, smysl. Ostatně je nápadné, že se spolu s inflací hodnot z veřejného života i naší každodennosti vytratily řeči o ctnostech. Jenže kdo nemá základní ctnosti – tedy moudrost, spravedlnost, přiměřenost a odvahu –, nemůže správně pracovat s hodnotami. Hodnoty, v nichž je život i smysl, si v sobě nesou vnitřní rozpornost, a my musíme tudíž – moudře, spravedlivě, přiměřeně a odvážně – zkoumat, jak se sada našich hodnot vztahuje ke konkrétní situaci.
Vezměme si třeba tolik vzývanou svobodu. Má v sobě něco ze svéhlavosti, ale kdyby byla svoboda jen svéhlavá, brzo bychom zničili společnou půdu, na níž jsme svobodní. Proto je třeba zohlednit i to, že svoboda v sobě nese odpovědnost. Jenže kdyby byla svobody jen odpovědností, zaniklo by něco z její destruktivní síly, která ke svobodě také patří – a liberální společnosti to vědí. Máme dostatek studií o tom, jak bolestivě dopadají rozvody na děti, psychicky, fyzicky, finančně, a přesto jsme přesvědčeni, že lidem musím dopřát svobodu jít, přesněji: nikdo jim ji nedopřává. Liberální společnosti uznávají, že tuto svobodu vždy již mají.
Pochopíme-li hodnoty jako protest proti nejistému, relativnímu světu, v němž vládnou odstíny šedi, stane se z nich falešná měna, z nichž lze sice spíchnout lecjaké proslovy, ale oslovit tím lze málokoho. Ne proto, že by takové hodnoty byly tak laciné, ale proto, že se jimi nic neříká. Proč pro jednou nevzývat ctnosti?
Kapitoly
I. My, noví nihilisté [začátek až 6:40]
II. Lze věřit ateisticky? [6:40 až 22:40]
III. Kdo si myslí, že je chytřejší než svět, nemyslí. [22:40 až 39:10]
IV. Teroristé a hodnotáři [39:10 až konec]
Bibliografie
Johann G. Fichte, „O důvodu naší víry v boží světovládu“, přel. B. Horyna, Dějiny rané romantiky. Fichte, Schlegel, Novalis, Praha: Vyšehrad, 2005.
Johann Gottlieb Fichte, Versuch einer Kritik aller Offenbarung, Hamburg: Meriner Verlag, 1998.
Friedrich H. Jacobi, „Einleitung in des Verfassers Sämmtliche Philosophische Schriften“, Werkausgabe, sv. 2.1, vyd. Klaus Hammacher a Walter Jaeschke, Hamburg – Stuttgart-Bad Cannstatt 1998.
Friedrich H. Jacobi, „Jacobi an Fichte“, in: Werkausgabe, sv. 2.1, vyd. Klaus Hammacher a Walter Jaeschke, Hamburg – Stuttgart-Bad Cannstatt 1998.
-
Zopakujeme si s Donaldem Trumpem 30. léta minulého století?Současné dění bývá často přirovnáváno k 30. létům 20.století. Skutečně lze nalézt řadu podobností: I tehdy vše začalo hospodářskou krizí, která v Československu – stejně jako později i v České republice - trvala déle než v okolních zemích. Tehdy i dnes začaly sílit nacionalistické nálady, odpor vůči establishmentu a elitám vedl k popularitě fašismu (ve 30. letech) nebo pravicového extrémismu (dnes). Obecným jevem byla sílící nedůvěra v systém parlamentní demokracie, která byla – stejně jako je dnes – označována za zkorumpovanou, neakceschopnou, zbyrokratizovanou a skomírající. A do toho přišel agresor – tentokrát v podobě Hitlera, dnes v podobě Putina.Zkušenost je ale nepřenositelná, takže to vypadá, že si všechno zase zopakujeme. Minimálně různá ekonomická opatření Donalda Trumpa, jeho protekcionismus, celní války a snahy o izolování Ameriky od okolního světa, ukazují, jak moc nám chybí historická zkušenost. Přitom právě bez zkušenosti Velké hospodářské krize by po druhé světové válce těžko došlo k vytvoření globální ekonomické spolupráce v podobě brettonwoodského systému měnové stabilizace, IMF a GATT, tj. snah u uvolňování obchodu, který byl za Velké hospodářské krize sešněrován. A to ve 20. století nebyl svět zdaleka tolik obchodně a ekonomicky propojen, jako je dnes. Hospodářská krize dobře ukázala, jak soutěž v tom, kdo víc zvýší cla a kdo víc zdevalvuje měnu, aby získal výhodu v exportu, nakonec poškodí všechny hráče světového systému. Ale voličům se tato politika „ožebrač svého souseda“ většinou líbí. Odpovídá to totiž onomu – jak tehdy, tak nyní - oslavovanému „zdravému rozumu“, který napovídá, že nám přece musí pomoci, když se budeme starat jen sami o sebe, bez ohledu na ostatní. Nezbývá než doufat, že to dnes neskončí stejně, jako ve 30. letech … Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Evropský poslanec Ondřej Kolář z TOP 09 připustil, že současná vláda má řadu problémů a chyb, ale zároveň tvrdí, že žádná lepší alternativa neexistuje. „Jsem člověk, který má spoustu výhrad k současné vládě a neváhá ji občas kritizovat, ale jedním dechem dodávám, že tu není jiná alternativa, která by alespoň tomu mému nastavení a přesvědčení nějakým způsobem konvenovala,“ uvedl.Podle něj vládní koalice selhává především v oblasti komunikace: „Myslím si, že kdyby vládní koalice zapracovala na komunikaci a dokázala lidem lépe vysvětlovat, proč dělá některé kroky, tak by se jí vládlo mnohem pohodlněji,“ řekl Kolář. Na otázku, zda je tato vláda „nejlepší z těch nejhorších,“ odpověděl stručně: „Ano.“Kolář připustil, že současná vláda má řadu problémů a chyb, ale zároveň tvrdí, že žádná lepší alternativa neexistuje. „Jsem člověk, který má spoustu výhrad k současné vládě a neváhá ji občas kritizovat, ale jedním dechem dodávám, že tu není jiná alternativa, která by alespoň tomu mému nastavení a přesvědčení nějakým způsobem konvenovala,“ uvedl.Podle něj vládní koalice selhává především v oblasti komunikace s veřejností. „Myslím si, že kdyby vládní koalice zapracovala na komunikaci a dokázala lidem lépe vysvětlovat, proč dělá některé kroky, tak by se jí vládlo mnohem pohodlněji,“ řekl Kolář. Na otázku, zda je tato vláda „nejlepší z těch nejhorších,“ odpověděl stručně: „Ano.“Kolář v rozhovoru označuje politiku Andreje Babiše za naivní a neobratnou. Odmítl, že by šéf hnutí ANO vědomě podporoval ruský režim, ale upozornil, že některé jeho kroky a výroky Kremlu hrají do karet.„Nemyslím si, že Andrej Babiš je člověk, který by byl nějakým způsobem opojen ruským nebo čínským diktátorem. Naopak, pokud vím, tak nemá sám úplně nejlepší zkušenosti s Číňany. Ale jeho styl zahraniční politiky a komunikace navenek není tolik proruský, jako spíš velmi neobratný a naivní,“ uvedl Kolář. Dodává, že Andrej Babiš není schopen potlačit svou touhu vymezovat se vůči všemu a všem, a to podle Koláře Rusku nahrává.Jako příklad uvedl jeho účast na setkání konzervativních politiků v Evropě, kde kritizoval EU. „Když jde na sraz patriotů pro Evropu a začne tam kritizovat Evropskou unii úplně ve všem, tak samozřejmě se toho chytne ruská propaganda, která to potom vesele sdílí,“ vysvětlil Kolář. „Myslím si, že ta jeho fascinace Putinem nedosahuje takové míry jako u Roberta Fica,“ dodal.Ondřej Kolář v rozhovoru ostře kritizoval slovenského premiéra Roberta Fica, který se podle něj chová jako regulérní blázen: „Premiérem jedné členské země je regulérní blázen a učíme se s tím pracovat,“ řekl v rozhovoru. Podle něj Ficovo jednání škodí nejen Slovensku, ale i Evropě jako celku. Putin je prý politik žijící v zajetí konspiračních teorií a přirovnal ho k trojskému koni Vladimira Putina v Evropě. Podle Koláře se Fico vymezuje vůči všemu a všem, což na Slovensku vyvolává rostoucí nespokojenost.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
V posledních dnech a týdnech se do světového dění a slovníku vracejí fráze, u kterých se zdálo, že patří minulosti – například odsun národa. Anebo se objevují spojení, která se vracejí pravidelně, pravidelně vzbuzují velké naděje, ale nakonec je za nimi marnost – například světová garance hranic některého státu. A protože jsou to termíny intenzivně spojené rovněž s dějinami střední a slovanské Evropy, věnuje se nejnovější epizoda sourozeneckého podcastu Hej, Slované právě jim. Garance hranic Ukrajiny, odsun Němců, změna hranic Polska, repatriace a reemigrace Slováků, naopak neodsun slovenských Maďarů. To vše Jakub a Lukáš Novosadovi probírají se svým hostem, historikem Michalem Stehlíkem.Začala jednání, na něž se dlouho čekalo: jednání mezi Spojenými státy a Ruskem o ukončení války na Ukrajině. Nevíme samozřejmě ještě nic, přesto jeden bod doposud známých plánů stojí za pozornost: a sice odhodlání garantovat ze zahraničí Ukrajině její (nové) hranice. To se této zemi stalo už v roce 1994 i 2015. A garanci hranic zná i Československo, stejně tak jiné země Evropy. Jak si historicky tento koncept vede? Co nám o něm historie říká? Je udržitelný, anebo vždy znovu odsouzený k neúspěchu, jelikož pokaždé odráží pouze momentální sílu vyjednávajících stran?Druhou polovinu rozhovoru tvoří připomínka toho, co znamená odsun národa či velké skupiny osob, jak se o tom nyní uvažuje v Gaze. Střední Evropa v letech 1945 a 1946 zažila pohyb milionů lidí tam a sem: z Československa odešly tři miliony Němců, Polsko změnilo své hranice, posunulo se na západ, kde nikdy nebylo, a lidé přišli do jiné země, na původně německou půdu. Naopak slovanská Lužice byla přišedšími Němci germanizována. Zároveň nedošlo k odsunu slovenských Maďarů, pouze k výměně jejich části za Slováky žijící v Uhrech. Dojde také na meziválečnou řecko-tureckou výměnu obyvatelstva nebo na Jugoslávii, která představuje v dějinách ojedinělý pokus stvořit v zemích slovanské Evropy stát, který nebude stát na jazykové identitě svých občanů. Co tedy odsuny a přesuny obyvatel (střední) Evropě přinesly? A už jsme to v sobě zpracovali?Aneb podcast plně ponořený do historie.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Sté vydání Echo Porady se ve středu večer vysílalo živě. Jak vůbec podcast vznikl? Budou se Donald Trump a Vladimir Putin vzájemně navštěvovat ve Washingtonu a Moskvě? S kým Andrej Babiš po volbách bude sestavovat vládu. A samozřejmě došlo i na dotazy diváků.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Česká značka kuchyňského nádobí Fabini má za sebou další úspěšný rok. Plánovaný obrat 150 milionů korun nakonec překročila o další 3 miliony. Zakladatel firmy Jan Fabini o svém podnikání mluvil v podcastu HROT Pavla Štrunce. Mimo jiné popsal svou cestu k úspěchu, důležitost designu a plány do budoucna. Fabini začal s podnikáním už na střední škole. „Chtěl jsem tvořit něco vlastního,“ říká. Právě mladická naivita mu podle jeho slov pomohla rozjet firmu bez obav z možných překážek. „Člověk netuší, do čeho jde, a nemá zábrany, což může být výhodou,“ dodává. Jan Fabini dnes firmu řídí ve svých 26 letech a věk pro něj nikdy nebyl překážkou. „Obklopujeme se zkušenými lidmi a dáváme jim velkou volnost. Nemám pocit, že by mladý věk byl nevýhoda.“
Ačkoliv pochází z rodiny, kde se nikdo podnikání nevěnoval, inspiraci hledal u úspěšných podnikatelů a sám si osvojoval potřebné znalosti. Myšlenka zaměřit se právě na kuchyňské nádobí přišla postupně, když si všiml, že v segmentu chybí inovativní produkty s moderním designem.
„Věříme v jednoduchost a kvalitu. Nabízíme i možnost vrácení použitého nádobí, pokud zákazník zjistí, že mu materiál nevyhovuje,“ vysvětluje přístup k zákaznickému servisu a mluví i o tom, že jedním z hlavních faktorů úspěchu byla od začátku silná orientace na online prodej a marketing. „Sociální sítě a digitální reklama jsou pro nás klíčové. Neprodáváme v kamenných obchodech, soustředíme se na e-commerce,“ říká Fabini. Firma investuje do influencer marketingu a spolupracuje s osobnostmi české gastronomie, jako je například Zdeněk Pohlreich.
V současnosti pochází 70 % obratu Fabiny z Česka, zbytek tvoří Slovensko a nově také Nizozemsko. Expanze na další trhy je jednou z hlavních priorit. Kromě toho se firma zaměřuje na rozšíření produktové řady. Vedle klasického nádobí přidává nože a další kuchyňské doplňky. „Snažíme se rozšiřovat nabídku, ale nechceme ohrozit kvalitu. Každý nový produkt musí splňovat naše standardy,“ říká Fabiny.
Firma sleduje i trendy v gastronomii, jako je rostoucí zájem o litinové nádobí či hybridní povrchy. Ačkoliv zatím nevyrábí žádné kuchyňské spotřebiče, sleduje například popularitu horkovzdušných fritéz, které v posledních letech získávají na oblibě.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Začátkem února nechal Elon Musk v zádech s prezidentem Trumpem zavřít budovy jedné vládní agentury a její zaměstnance poslal na nucenou dovolenou. Nebylo hned zřejmé, jaké začíná drama. Agentura nese jméno USAID (Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj) a na to, jak málo byla známá i americké veřejnosti, má ohromný rozpočet – letos 44 miliard dolarů.
Drama je to proto, že USAID se nezabývá pouze rozvojovou pomocí – vrtáním studen v rovníkové Africe, bojem s malárií, potíráním nakažlivých chorob –, ale z nemalé části i šířením progresivní ideologie a ovšem geopolitikou. Například na Ukrajině z těchto subvencí aspoň částečně žije asi 90 procent médií. Ty peníze mají podpořit „soft power“, tedy měkkou sílu USA ve světě. Když se teď však Trump s Muskem rozhodli soft power podrobit velké revizi, volky nevolky nakousli téma i pro ostatní svět včetně České republiky: Je v pořádku, aby na formování veřejného prostoru v konkrétní zemi tekly peníze od jiné vlády nebo třeba Evropské komise? Není pak veřejný prostor nutně vychýlen jedním směrem?
České „nevládní“ prostředí v Salonu Echa zastupují ředitel Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál a zástupce ředitele Aspen Central Europe Institute Bohdan Rajčinec. Bývalý místopředseda ODS Jan Zahradil dlouhá léta ve správní radě tohoto středoevropského Aspenu seděl, a byl tak svědkem jeho vývoje a posunu. Jan Gregor reprezentuje Alianci pro rodinu, která peníze ani od české, ani od žádné zahraniční vlády nečerpá.
-
Marpo, vlastním jménem Otakar Petřina, rapper, bojovník a muž, který propojil dvě zdánlivě nesourodé světy - hudbu a thajský box - byl hostem podcastu Men's Factor. A mluvilo se o šikaně, výchově dětí k sebeobraně, ale i o tom, jak bojový sport formuje charakter člověka.
„Byl jsem šikanátor s dobrým srdcem. Pak mě to mrzelo,“ říká o době dospívání a tvrdí, že kdyby se jeho vlastní děti staly oběťmi šikany, odpověď byla jasná: „Ať se brání pěstmi. Když je někdo fakt zlej, tak občas pomůže mu dát ránu. Pak si vybere jiného slabšího.“
V rozhovoru přišla řeč i na širší téma mužství a společenských hodnot. Podle Marpa se vytrácí rytířství, slušnost a schopnost postavit se za druhé. „Dneska lidi nezasahují, když vidí násilí, bojí se právních problémů,“ říká.
Navrhuje proto něco, co mnohé překvapí: „Já bych vrátil vojnu. Ne na dva roky, ale třeba na tři čtyři měsíce. Aby si kluci prošli nějakou zkouškou a stali se z nich chlapi.“ Podle něj mladé generaci chybí zodpovědnost a sebeovládání. Josef Toman ale namítá, že vojna v éře komunizmu zas tak přínosná nebyla a domů se muži často vraceli jako alkoholici.
Může být bojový sport prevencí násilí? Podle Marpa ano. „Čím větší bojovník, tím klidnější člověk,“ tvrdí a dodává, že právě trénink a disciplína v ringu vedou k vyrovnanosti. „Chodil jsem na thajský box a ten mě brutálně vyklidnil,“ popisuje svou zkušenost.
Marpo věří, že bojové sporty učí nejen obranu, ale také respekt a sebekontrolu. Proto považuje za důležité, aby se děti učily, jak se bránit – nejen kvůli sobě, ale i kvůli ochraně druhých. „Můj syn je strašně dobrák, snažím se mu vysvětlit, že svět není vždycky fér,“ říká.
-
Máme zde novou menšinu? Někteří sociologové mají za to, že ano. Kdysi to menšina nebyla, ale časy se mění. Přelomový byl rok 2018, kdy bylo poprvé na světě více lidí nad 65 než pod 5 let. Ano, zmíněnou menšinou jsou děti. Třeba německý sociolog Aladin El-Mafaalani má za to, že daná skupina již vykazuje i jiné „menšinové“ rysy než to, že je malá. Dětem se přestává dařit.
El Mafaalani studuje tyto okolnosti na západních státech – všímá si, že se zhoršuje psychické zdraví dětí, ale rovněž jejich kompetence. Podle měření dosahují horších výsledků než jejich předchůdci, propadají se zvláště v gramotnosti. Ve vztahu k německým dětem hovoří El Mafaalani dokonce o „dezolátním“ vývoji. Pokles kompetencí lze doložit i pro Českou republiku. Národní zpráva České školní inspekce hovoří o propadu mezi lety o 2003 a 2022 o 29 bodů; zmiňuje však poklesy většiny zúčastněných států.
Autor knihyDěti. Menšina bez ochrany samozřejmě dodává obligátní odkaz na digitální média a nadmíru informací, které jsou děti vystaveny, aniž by byly dostatečně zralé na její zpracování. To může být jeden důvod pro dětský propad, ale sociolog upozorňuje ještě na jiný problém. Děti jsme sevřely institucemi: stále dříve nastupují do institucí, tráví v nich neúměrně velkou část dne a stále později je opouštějí. Od raného věku pomalu do třicítky tráví čas ve vzdělávacích institucích. Přitom máme důvody si myslet, že západní školství zaostává. Je dobré, aby trávily tolik času ve škole?
Na základě současných výzkumů ukazuje autorka podcastu Tereza Matějčková, že se navíc rozpadl příslib, který platil po většinu druhé poloviny dvacátého století. Budeš-li se učit, nemusíš se budoucnosti bát. Ani v zemích se silnou ekonomikou se počet pracovních míst vyžadujících vysokou kvalifikaci nezvyšuje stejným tempem jako počet absolventů vysokých škol, poznamenává třeba Doris Bühler-Niederbergerová zabývající se sociologií dětství. Ostatně ani v Česku není nijak výjimečné, že manuální pracovník vydělává více než vysoce kvalifikovaný člověk s několika tituly.
Ideál vzdělanosti tím samozřejmě otřesen není: nevzděláváme se jen pro trh a dobré zaměstnání. Nadále navíc platí, že vzdělaní lidé uplatnění nacházejí, ale rozhodně již není jedinou ani zaručenou cestou k úspěchu.
Kapitoly
I. Padl příslib (formálního) vzdělání? Nebo jen škobrtnul? [úvod až 12:20]
II. Zlatá doba dětství – a její pád [12:20 až 21:00]
III. Opravdu doba temného dětství? [21:00 až 27:00]
IV. Hra je vlastní prací dítěte [27:00 až 39:10]
V. Filosofie a dětství [39:10 až konec]
Bibliografie
Philippe Ariès,L’enfant et la vie familiale sous l’Ancien Régime, Paris: Plon, 1960.
Doris Bühler-Niederbergerová, „Das Ende der Geschichte? Gegenwart der Kinder oder Zukunft der Gesellschaft“, in: Johannes Drerup, Gottfried Schweiger,Philosophie der Kindheit, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2023.
Simona Boudová, Vladislav Tomášek, Barbora Halbová, „Národní zpráva PISA 2022“, Česká školní inspekce, Praha 2023, https://www.csicr.cz/CSICR/media/Prilohy/2023_přílohy/Mezinárodní%20šetření/PISA_2022_e-verze-9.pdf
David Havelka, „Jako bychom zrušili dětský svět“, in:Echoprime, 17. 1. 2025, https://www.echoprime.cz/a/HVG2a/jako-bychom-zrusili-detsky-svet
Immanuel Kant, Über Pädagogik, Königsberg 1803, https://de.wikisource.org/wiki/Über_Pädagogik.
El Mefaalani, Sebastian Kurtenbach, Klaus Peter,Kinder Minderheit ohne Schutz, Kiepenheuer Witsch, 2025.
Neil Postman,The Disappearance of Childhood, New York: Delacrote Press, 1982.
Jean-Jacques Rousseau,Emile où de l’education, Paris: Flammarion, 2010.
Tamara Schapiro, „Was ist ein Kind?“, in: Johannes Drerup, Gottfried Schweiger,Philosophie der Kindheit, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2023.
-
Poslankyně a místopředsedkyně ODS Eva Decroix v rozhovoru pro Echo Pavla Štrunce: „Podnikatelé neříkají, že mají problém platit daně, ale chtějí vidět, že stát nabízí ekonomickou vizi a funguje odpovědně." Podle ní jsou pro podnikatele důležitější jiné faktory než samotná výše daní: „Podnikatelé neřeší dva procentní body u daně z příjmů, ale zajímá je, zda máme strategii na změnu průmyslu, jak funguje pracovní trh, a zda je dostatečné propojení průmyslu se vzděláváním.“Kritizovala však způsob, jakým se v médiích o ekonomice diskutuje. Diskuze se prý vždycky zcvrkne na to, jestli se daně zvýšily, nebo ne, ale mnohem důležitější je, jak celá ekonomika funguje.
Na otázku, zda podnikatelé chtějí menší stát a rychlejší snižování schodků, odpověděla jednoznačně: „Ano, podnikatelé chtějí odpovědný stát a říkají nám, že bychom měli konsolidovat ještě více. Decroix zdůraznila, že si vláda klade za cíl stabilitu, ekonomický růst a jasné geopolitické směřování České republiky.
Kritizovala populismus a vymezila se vůči politice Andreje Babiše, kterou označila za „hru na strach“.V rozhovoru z úst poslankyně zazněla i kritika Andreje Babiše a jeho přístupu k politice. „Jeho politika je postavená na vyvolávání strachu,“ řekla Decroix a zdůraznila, že volby budou o tom, zda Česko zůstane na Západě. „Patříme na Západ, ne na Východ. To není vyvolávání strachu, ale základní hodnota České republiky."
Zmínila nebezpečí populismu a extremismu v evropské politice: „Vidíme, jak se mění nálady v Evropě. Tradiční strany musí reagovat na konkrétní potřeby lidí, jinak dávají prostor radikálům.“
Eva Decroix se v rozhovoru vyjádřila k tématu matek v politice v reakci na oznámení poslankyň Marie Jílkové z KDU-ČSL a její kolegyně z TOP 09, že nebudou znovu kandidovat, protože poslanecká práce není slučitelná s rodinným životem. Decroix k tomu řekla: „Ano, práce ve sněmovně je náročná, ale do politiky jsme šli dobrovolně.
Politika nikdy nebude procházka růžovým sadem, ale to neznamená, že ji máme podkopávat tím, že budeme říkat, jak je neefektivní.“
Zmínila také, že se kvůli požadavkům některých poslankyň měnil harmonogram sněmovny tak, aby více vyhovoval rodičům se střídavou péčí, a práce ve sněmovně je nyní časově ještě náročnější. „Zdravotní sestra, která chodí na dvanáctihodinové směny, to také nemá jednoduché. Spousta profesí není slučitelná s rodinným životem, ale musíme hledat způsoby, jak to zvládnout.“
Kritizovala také způsob, jakým některé političky komunikují svou nespokojenost s fungováním sněmovny: „Mně se nelíbí, když někdo chodí do médií a říká, že sněmovna nefunguje. Pokud si myslím, že je něco špatně, mám dělat všechno pro to, abych to změnila. Říkat voličům, že je všechno na nic, jen podkopává důvěru lidí v politiku.“
Decroix tak dala najevo, že chápe složitost skloubení politiky a rodinného života, ale zároveň si myslí, že politická práce s sebou nese určité oběti, které je nutné přijmout.
-
O první republice si vyprávíme, jako o jednom z vrcholů našich dějin. Je to celkem logické, dlouho před ní, jsme vlastní stát neměli a po něm také ne. V našem vzpomínání na první republiku vyzdvihujeme především její demokratickou formu vlády, ale s hrdostí o ní vyprávíme jako o ekonomicky vyspělé zemi, jedné z nejúspěšnějších v Evropě. Bylo to s předválečným Československem skutečně tak, nebo je to jen další český mýtus?
Ukazatel národního důchodu v roce 1938 řadil republiku na 18. místo na světě, což představovalo obdobnou příčku, jakou tehdy zaujímalo Rakousko. Pokud by se počítaly pouze české země bez relativně zaostalejších východních částí republiky, došlo by k posunu o dvě příčky směrem nahoru.
Československo tedy bylo možné zařadit do skupiny ekonomicky středně vyspělých zemí, kde byly např. i Norsko, Rakousko a Finsko. Ale třeba Belgie a Německo stály tedy na špici ekonomicky středně vyspělých zemí světa. K překročení předválečné úrovně hrubého domácího produktu došlo v Československu a ve Francii v roce 1923, v Maďarsku v roce 1926, v Německu až v roce 1927 a v Rakousku dokonce ještě o rok později. Trvalým problémem československé výroby bylo zaostávání terciálního sektoru, dále její malosériovost a relativně nízká produktivita práce, která byla vyrovnávána nízkými mzdami.
-
V nejnovějším díle sourozeneckého podcastu se bratři Novosadovi zabývají aktuálními masovými protesty, které už více než tři měsíce probíhají po celém Srbsku a šíří se i do okolních zemí západního Balkánu. Studentům vysokých škol se podařilo probrat společnost z dlouhodobé letargie a rozpoutat jedinečnou revoluci, s níž si dosud suverénní autokratický režim Aleksandra Vučiće neví rady. Toto téma, které se nejen v Česku, ale i v západních médiích bohužel málo akcentuje, probírají sourozenci spolu s balkanisty Pavlem Trojanem a Františkem Šístkem, kteří vzpomínají i na srbské demonstrace v roce 2000, které položily režim Slobodana Miloševiće.Prvního listopadu 2024 se na nádraží v Novém Sadu zřítila střecha na zrekonstruovaném železničním nádraží v Novém Sadu. Zemřelo pod ní patnáct lidí. Tato událost se stala katalyzátorem dlouhodobé frustrace srbské společnosti a vyústila v dnes už tříměsíční masové protesty proti systémové korupci a bezpráví, které desetiletí provázejí vládnoucí režim prezidenta Aleksandra Vučiće. Ačkoliv v Srbsku mají demonstrace silnou tradici, tyto protesty se od předešlých v mnohém liší. Do jejich čela se totiž postavili vysokoškolští studenti, jejichž odhodlání a zatím bezchybná strategie (ne)komunikace s vedením státu získávají sympatie napříč dosud rozdělenou společností. Podporuje je čím dál širší spektrum lidí a skupin, zatím největšího protestu v Novém Sadu se prvního února podle odhadů zúčastnilo přes 300 000 lidí. Vlna celonárodní solidarity atmosférou v mnohém připomíná českou sametovou revoluci.Bratři se svými hosty udávají celou situaci do kontextu, detailně osvětlují fungování a pozici dominantní vládnoucí Srbské pokrokové strany a jejího lídra Aleksandra Vučiće, dlouhodobou privatizaci veřejných institucí a jejich rozprodej zahraničním mocnostem, přebujelé korupční zakázky a všudypřítomný klientelismus. Uvádějí také konkrétní zájmy USA, Německa, Číny a Ruska v tomto prostoru a s tím spojené důvody Vučićovy pevné pozice v zahraničí. Pavel Trojan připomíná své zážitky z demonstrací proti Slobodanu Miloševićovi, František Šístek blíže vysvětluje nástup Aleksandra Vučiće k moci, Jakub přidává poznatky z terénu ze své aktuální cesty do Srbska a detailně popisuje zlomové momenty současného protestního hnutí, jeho fungování i hlavní cíle a požadavky. Na závěr probíhá diskuze nad možným řešením situace. Nabízely by se předčasné volby, jenže ty překvapivě nejsou cílem studentů. O co jim tedy jde především? Čím si získali takovou podporu? Můžou se stát inspirací, jak účinně bojovat proti populistům a autokratům také jinde v Evropě? A v čem je nová generace Srbů nová?Aneb konečně podcast, který probírá témata, jež jsou v Česku přehlížena.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Pokud Donald Trump uvalí vysoká cla na kanadské energie, zcela určitě se to dotkne i Evropy, říká respektovaný ekonom Petr Bartoň v novém Hrotcastu. A vysvětluje, jak je globální energetický trh propojený a co by to znamenalo pro naši blízkou budoucnost. V hrozící celní válce s Washingtonem má pak podle něj EU máslo na hlavě, protože dráždila kobru, aniž by si zkontrolovala vhodné obutí...
Nový americký prezident Donald Trump nastoupil rázně a jako pomyslnou byznysovou „atomovku“ používá vysoká cla na dovoz zboží do USA. Nečiní přitom příliš rozdílů mezi obchodními soupeři Spojených států, jako je Čína, a západními spojenci. Drobný ústupek zatím udělal jen vůči sousedům USA – Kanadě a Mexiku. Těm dal třicetidenní odklad, po němž rozhodne, jestli na ně drakonická 25procentní cla uvalí. Hrozba obchodní války ale visí i nad Evropskou unií.Co však obyvatel Bílého domu svým razantním přístupem sleduje? Minimálně v rétorické rovině je to boj s migrací a přílivem drogy fentanyl na území Spojených států. Reálně může jít spíše o přípravu pozic na pozdější vyjednávání i obchodních výhod pro USA.„Donald Trump se rád stylizuje do role obchodníka a velkého vyjednavače. Tím pádem postupuje tak, aby Američanům mohl říci: ,Podívejte se, co jsem vám dojednal tím, že jsem Mexiku a Kanadě pohrozil 25 procenty,‘“ říká ekonom Petr Bartoň z Datarunu a Anglo-americké univerzity. Ten byl hostem Pavla Štrunce v aktuálním Hrotcastu.A proč Trump v projevech stále zmiňuje právě migraci a fentanyl, zatímco třeba o obnově amerického průmyslu příliš nehovoří? „Musí to dělat. Protože vzhledem k postavení prezidenta USA a platným obchodním dohodám s Mexikem a Kanadou má jedinou možnost, jak cla navýšit až na 25 procent, a tou je stav ohrožení, který si vyhlásil hned první den v úřadu. Tím si dal moc cla takovým způsobem navýšit,“ líčí taktiku amerického prezidenta Bartoň. Trump stav ohrožení zdůvodnil právě migrací a fentanylovou krizí.To, že staronová hlava USA sází se cly na taktiku, potvrzuje její přístup k rivalské Číně. Zatímco představitelé sousedních států zvedli telefony a Trumpovi zavolali, čímž si vysloužili odklad obchodního střetu, Peking se k nátlaku z Bílého domu postavil jinak. „Čína o nic prosit nepřišla, a tak jí Trump napálil cla vyšší o deset procent,“ glosuje respektovaný ekonom.A co čeká náš kontinent, který je podle nejvyššího amerického politika v pořadníku? „Pokud někdo začal obchodní válku, byla to Evropská unie. Minimálně v oblastech, na nichž Trumpovi záleží nejvíce – automobilovém průmyslu a potravinách. Evropa daní americké výrobky mnohem více než Amerika ty naše,“ říká Bartoň. A doplňuje: „Clo na americká auta v Evropě je deset procent, clo na evropská auta ve Spojených státech je 2,5 procenta.“Současně odborník z Datarunu tvrdí, že Trump si chce užívat vyjednávání a hrozba proticel je nám k ničemu. Průzkumy provedené v komunitě mezinárodních ekonomů ukazují, že nemá smysl Trumpovi cly vůbec vyhrožovat. Kroky současného prezidenta USA by se ovšem výrazně mohly dotknout i světového trhu s energiemi. Stačí, aby skutečně uvalil vysoká cla na Kanadu, a budeme se divit i my v Evropě. Jak je to možné? A co by měla EU udělat, aby si udržela konkurenceschopnost a nehrozilo, že Trump zavede extrémně vysoká cla pro evropské zboží? Dává smysl narovnat cla v mezinárodním obchodě na nulu? Poslechněte si nový Hrotcast. -
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czPo deseti letech se ukazuje, že Němci všechno nezvládnou. Sen Angely Merkelové se nenaplnil. Politika Donalda Trumpa ohledně cel a co z ní můžeme mít? Proč se čeští politici tak vyžívají v moralizování okolních států, třeba Slovenska? A bude součástí tuzemské předvolební kampaně žaloba Evropské komise na Maďarsko?X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Trpí český film spíše nedostatkem diváků, nebo odvahy? O tom diskutovali hosté Jakuba Peřiny v novém Salonu Echa. Pozvání přijali Jan Hřebejk, Jakub Kroner, Marty Pohl a Viktor Tauš. Příšly i castingová režisérka a producentka Maja Hamplová a kameramanka Veronika Donutková.
-
Společnost Rekola se stala symbolem městské mikromobility v Česku. Po loňském rekordním růstu plánuje zakladatel a CEO Vítek Ježek další expanzi – a to nejen geografickou, ale i technologickou. V rozhovoru s Pavlem Štruncem prozradil, jak klimatická změna ovlivňuje bikesharing, proč v některých městech Rekola stále nejsou a zda firma hledá nové investory.
Rok 2024 byl pro firmu rekordní, vykázala zisk po zdanění 4,5 milionu korun. Podle dat firmy počet jízd oproti loňskému roku vzrostl skoro o polovinu a ujeté kilometry se více jak zdvojnásobily.
„Mírné zimy už nás nenutí kola stahovat, lidé jsou zvyklí na svoje kola, ale do jisté míry je bike sharing sezonní záležitost. Náš denní chléb je servis kol, v tom polevit nemůžeme,“ říká Ježek a dodává, že přes zimu dokáží celou flotilu opravit. V některých severnějších destinacích, jako je Estonsko, však Rekola zatím na zimu flotilu odstavují. „V Tallinnu jsme ale kola na zimu stáhli, protože tamní podmínky jsou drsnější,“ dodává Ježek.
Klíčem k úspěchu je podle Ježka kvalitní cyklistická infrastruktura. „Hlavním důvodem, proč lidé nejezdí na kole, není ani počasí, ani kopce. Je to strach z nebezpečných silnic. Města, která investují do cyklostezek, vidí okamžitý nárůst využívání kol,“ říká.
Rekola loni zaznamenala přes dva miliony jízd. "Jet na kole do práce není úplně zvykem, máme dva druhy jízd, přepravní, to jsou častější kratší jízdy, a rekreační, to jsou delší trasy uskutečňované ve státní svátky, nebo o víkendech,“ říká zakladatel a dodává, že dříve experimentovali se sportovními koly, ale servis pro ně byl nákladnější a aktuálně se chtějí soustředit na expanzi, ne na větší možnosti pro cyklisty.
„V budoucnu ale určitě chceme více testovat elektrokola, která by pomohla lidem překonávat kopce ve městech jako Praha,“ naznačuje Ježek směr vývoje.
„Radějí budeme poskytovat službu tak, abyste se na ni mohl spolehnout, než aby byla všude. Hodně se díváme na to, kde kola jezdí a kde končí. Chceme, abyste si mohl otevřít aplikaci a kolo bylo tam, kde potřebujete. Neradi dáváme kola na kopce, ale testujeme teď třeba Vinohrady, kam kola i zavážíme, protože do kopce lidé nejezdí,“ komentuje Ježek situaci, kdy často uživatelé řeší, kde a jak jsou Rekola dostupná. Města si prý mohou za poplatek definovat, kde kola chtějí a potřebují.
A co financování další expanze? „Investory teď aktivně nehledáme. Máme silného partnera v Reflex Capital, ale další růst plánujeme financovat spíše z bankovních nebo nebankovních úvěrů,“ uzavírá Ježek.
- Laat meer zien
