Afleveringen
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Jaké šance má George Simion, náhradník za vyloučeného kandidáta v rumunských prezidentských volbách? Daniel Kaiser s ním udělal rozhovor a na Echo Poradě k tomu říká: „Rumunsko může být takový trenažer pro Evropu. Polské tajné služby se už prý těch rumunských vyptávaly, jak se jim ,zlobivého‘ kandidáta podařilo vyblokovat.“
Ovlivňování voleb přitom nemusí fungovat úplně přímočaře. „Musk podle médií tlačil v Německu AfD, které rostl Twitter, rostli příznivci, ale podle politologů to spíš mobilizovalo voliče Merze,“ dodává Tereza Matějčková.
Proč je kontraproduktivní boj s desinformacemi? Jaké nástrahy skýtá možná právní úprava náhradního mateřství. A jak velký problém je to, co udělala a za co je odsouzená Marine Le Pen
Na Echo Poradě diskutovali Tereza Matějčková, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Zijn er afleveringen die ontbreken?
-
Designérka Anna Marešová, známá nejen svými ikonickými intimními pomůckami, ale také spoluprací na nové lanovce na Ještěd, byla hostem podcastu HROT Pavla Štrunce. Po letech, kdy firmu vedla prakticky sama, říká: „Dotáhla jsem to tak daleko, jak to šlo. Teď potřebuji partnera – ať už investora, nebo ředitele.“ Studio Anna Marešová designers před pár dny dokončilo poslední práce na podobě nové lanovky na Ještěd, která v budoucnu spojí konečnou tramvaje v Horním Hanychově s vrcholem nejznámější dominanty Liberce.Marešová v rozhovoru popisuje únavu z každodenní operativy, hledání lidí a provozních modelů, které se střídaly v tříleté spirále. Nyní se vrací k menšímu, efektivnějšímu týmu. Zároveň však ví, že pro růst značky potřebuje silnější zázemí a kapitál, který umožní expanzi. „Když jsem měla na každou oblast jednoho člověka, ztrácelo to tempo. Teď mám menší, ale univerzálnější tým. Ale vím, že bez další pomoci se neposuneme dál,“ říká Marešová. Marešová odmítá přenést výrobu do Číny, i když by to firmě zjednodušilo život. „Když mi to někdo navrhuje, říkám, že nechci, aby to byla jen značka nalepená na krabičku. Pro mě je důležité, že to děláme tady, s konkrétními lidmi a řemeslníky.“
-
Hostem podcastu Men's Factor byla poručice Terezie Janíková z pražské kriminálky, která řeší případy sexualizovaného násilí, domácího týrání i brutální šikany mezi dětmi. Jedním z nejtěžších úkolů je podle Janíkové provést oběť trestním řízením. „Vy musíte vzbudit důvěru. Vysvětlit, že i když to teď bolí, je lepší to dotáhnout do konce. Kvůli ní samotné. Kvůli uzavření té věci.“ Zároveň přiznává, že společnost obětem často nevěří. „Když někdo přijde po deseti letech, hned slyší otázky: ‚Proč jsi to neřekla dřív?‘ Jenže třeba vůbec nevěděl, že to, co se mu stalo, nebylo v pořádku.“V posledních letech si všímá nárůstu brutality u dětí. „To nejsou jednotlivci. Jsou to skupinky dětí, které se hecují, stahují videa a přebírají vzory z TikToku a YouTube. Chtějí někam patřit, být silní. A najednou někdo řekne ‘pojď, dáme mu’ – a jdou.“ Nejde ale prý o děti z rozvrácených rodin. „Často jsou to děti dobře oblečené, jejich rodiče makají, ale prostě nemají čas. A když se jich zeptám, co dělají ve volném čase, řeknou ‘nic’. Fotbal hráli naposledy ve dvanácti. A teď je jim třináct.“A mluvilo se i tom, co dělat, když vás někdo napadne. Janíková má jasno. „Utíkat. Takticky ustoupit. Nehrát si na hrdinu, když nevíte, co má ten druhý v ruce nebo v krvi.“
-
Mantru o nutnosti zachránit klima a dekarbonizovat vyměnila Evropa za mantru, že je nutné zbrojit. Ta první mantra ale nezmizela, takže chceme zařídit obojí, což znamená vynaložit na to obrovské prostředky. Tedy zadlužit se. Do toho musí zachraňovat vlastní vinou zničený průmysl a investovat do stabilních energetických zdrojů.
Co to všechno způsobí, jaká bude česká pozice a co je to čínská a ruská hrozba?
Nejen o tom diskutují předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, bývalý ministr financí a v současnosti strategický poradce zbrojní společnosti STV Group Miroslav Kalousek, poslanec za ODS a předseda bezpečnostního výboru Pavel Žáček a europoslanec za Přísahu a Motoristy Filip Turek.
-
Ministr dopravy Martin Kupka byl hostem Echa Pavla Štrunce a říká: Musíme zajistit větší obranyschopnost země, už se nemůžeme spoléhat na silnou Ameriku. Podle ministra je nutné jasně označit nepřítele. Na otázku, zda ta špatná strana z předvolební kampaně SPOLU je ANO Andreje Babiše odpovídá, že z vyjádření některých představitelů ANO slyší relativizaci postoje k ruské agresi. Konkrétně říká, že ačkoli ANO dosud podporovalo pomoc Ukrajině, „vedle toho vidíte, jak Andrej Babiš se vyslovuje za to, aby se tohle prověřilo mnohem víc, aby tady jsme změnili svůj postoj, aby se jednalo o míru, že neexistuje jiná cesta.“Taková formulace je podle něj problematická, protože může znamenat oslabení jednotného postoje Západu a dává Rusku prostor pokračovat v agresi.Kupka upozorňuje, že postoj k válce na Ukrajině je zásadní hodnotová otázka. Pokud by podle něj mír znamenal kapitulaci Ukrajiny, šlo by o přijetí násilného přepisování hranic. Podle Kupky je nezbytné, aby Česko dávalo jasně najevo, že stojí na straně Ukrajiny. Kupka hájí podobu kampaně SPOLU v nových barvách. ODS a strany SPOLU budou muset přesvědčit voliče o tom, co všechno se vládě povedlo. "Dokázali jsme budovat infrastrukturu i pracovat na energetické soběstačnosti Česka. Podnikatelům jsme mnohé administrativní procesy usnadnili," říká. Opevnit americký trh nedává podle Kupky smysl: "Zpomalí to celý světový trh, pochybuji o tom, že je to od prezidenta Trumpa promyšlený tah. Jak se k celé celní politice USA postaví Evropa řeší eurokomisař Maroš Šefčovič. Přichází prý za Trumpem s dobrou nabídkou a podle Kupky je dobrý směr odstraňování celních bariér. Podle ministra musíme přehodnotit přístup k klimatickým otázkám: "Za mě je zákaz spalovacích motorů zbytečný. Technologický rozvoj mají určovat nové technologie a konkurence, ne regulace,“ říká ministr. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Cla na auta jsou jen začátek, obchodní válka se rozjíždí naplno. Jaké dopady pocítí český průmysl a komu nakonec tahle hra pomůže nejvíc? O tom všem mluvíme v novém Hrotcastu s ekonomem Vítem HradilemDonald Trump splnil své hrozby a Spojené státy dneškem začínají vybírat pětadvacetiprocentní cla na dovoz osobních a lehkých užitkových aut. Světové zpravodajské agentury to označují za tvrdou ránu pro globální automobilový průmysl. Je to ale skutečně tak? „Pokud jde o cla na hotová auta, dopad na Česko bude minimální,“ říká Vít Hradil, ekonom společnosti Investika.Jenže to je dáno spíš tím, že Češi do Spojených států moc hotových automobilů nevyvážejí. „Nás zajímá, jestli méně aut do USA vyvezou Němci a jestli tím pádem od nás vezmou méně dílů nebo méně práce,“ varuje v Hrotcastu.Provázanost českého autolandu s německým je dobře známa. I tak ale Trumpova cla nemusejí představovat katastrofu. „Němci do Spojených států vyvážejí hlavně prémiová auta, jejichž odběratelé zvýšená cla – a tím i vyšší ceny – dokážou pohodlně vstřebat,“ zdůrazňuje Hradil.Poptávka po luxusnějších vozech tak pravděpodobně neklesne, odbyt pro německé automobilky bude a ještě navíc mají tato auta i vyšší marže. „K nějakému ochlazení u nás dojde, ale odhadoval bych to v nízkých jednotkách procent,“ dodává ekonom.Nový americký prezident už dříve oznámil cla na hliník a ocel. Po těch na auta mají následovat stejně vysoká cla na dovážené automobilové součástky a náhradní díly. Obchodní válka celosvětového rozměru je tak v plném proudu.Podle Hradila chce Trump prostřednictvím cel pomoci americké ekonomice. Neočekává proto, že by obyvatel Bílého domu svá protekcionistická opatření zase rychle zrušil. Zároveň se ale zamýšlí nad tím, jestli smršť ekonomických opatření ze strany USA skutečně povede ke slibovému blahobytu americké nižší střední třídy.„Clem jednoznačně uškodíte spotřebiteli, který si zahraniční auto chtěl ve Spojených státech koupit, protože jeho vlivem cena vzroste,“ říká Hradil. Zároveň ale nižší konkurence nahraje domácím automobilkám v USA, které díky tomu více vydělají. „Pokud jste americká automobilka, můžete si diktovat cenu a stáváte se vítězem,“ vysvětluje ekonom.Jak se vlivem Trumpových opatření promění evropský automobilový průmysl? Bude ze světového dění profitovat Čína, nebo také zapláče? A co to bude znamenat pro spotřebitele na našem kontinentu? O tom už v novém Hrotcastu.
-
Češi nebyli během II. světové války ani aktivní odbojáři, ale zároveň ani příliš aktivní kolaboranti. Němcům vyhovovala naše pasivní loajalita, neměli sice s námi pozitivní úmysly, ale během války potřebovali klid na práci.
Reinhard Heydrich kladl v protektorátu důraz na sociální politiku. Svou vlídnou tvář předvedl dělníkům i nedlouho před svou smrtí. Svátek práce v roce 1942, který připadal na pátek, se podle Hitlerova výslovného přání přesunul na sobotu 2. května, aby pracující měli dva volné dny za sebou. Heydrich toho využil k vyhlášení „velkorysého daru“ a třem tisícům dělníků a dělnic ze zbrojních podniků poskytl v zotavovnách Čech a Moravy zdarma dovolenou. Zvláště proslulé byly lázně Luhačovice, kde byly i dispozici zdarma biografy či sportovní utkání. Rekreace se pak staly symbolem nacistické sociální politiky. Všem se tyto výhody pro dělníky tak zalíbily, že po válce závodní rekreace pokračovaly a později na nich postavili svoji sociální politiku i komunisté. Vzpomeňme na slavné filmy Dovolená s Andělem nebo Anděl na horách s Jaroslavem Marvanem. Za okupace měly v továrnách silné slovo i odbory, které podporovaly sociálně slabé, rozdávaly vánoční nadílky i rekreace. I silné odbory plynule přešly do nových časů.
Nic z toho ale nebránilo mnoha dělníkům, aby bezprostředně po skončení války - když začala tzv. „národní očista“ - obviňovali své nadřízené z kolaborace s nacisty, protože je prý nutili příliš pracovat. Dělníci přitom tvrdili, že svojí úmyslně pomalou prací bojovali proti nacistickému režimu. Myšlenka, že lajdácká práce může být hodnocena jako hrdinství posílila švejkovské tradice a přispěla k postupné demoralizaci českého národa.
-
„Posmívali se nám, stáli jsme na slepé koleji, ale teď je naše politika v centru dění,“ pronesl po letošní druhé inauguraci Donalda Trumpa americkým prezidentem maďarský premiér Viktor Orbán. Ten je u moci bez přerušení již patnáct let, vládne s ústavní většinou, z tohoto pohledu je jedním z nejúspěšnějších evropských politiků současnosti, který přitom svou zemi neustále posouvá a mění – rozvíjí totiž svou vizi patriotů a takzvané iliberální demokracie.
O tom, co to je, o tom, proč jsou historicky silné maďarsko-polské vztahy, o štědré rodinné politice Viktora Orbána, ale i o tom, že nehledě na ni Maďarů ubývá, o tom, zda je ve hře velké Maďarsko, nebo je to jenom užitečná pomůcka na sbírání politických bodů a o mnohém dalším hovoří v dalším díle svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované Lukáš & Jakub Novosadovi s hungaristou a filologem Jiřím Januškou.
Ten podotýká, že „je v zájmu každého státu studovat současné Maďarsko. Jelikož to, co tam Viktor Orbán provedl, se stalo vzorem nebo učebnicí pro spoustu dalších politiků široce pojaté střední Evropy.“ Vždyť kupříkladu srbský prezident Aleksandar Vučić na nedávné návštěvě Budapešti označil maďarského premiéra za svého velkého učitele. Jiří Januška vysvětluje, že Orbán je výsostný intelektuál a politik, který svou práci skutečně promýšlí a dle svých vlastních vyjádření se jí nesmírně baví. Je to prý také rétor, jehož projevům se kvalitativně nevyrovná nic z české scény. Přitom platí paradox: toto vše si u nás uvědomuje a může to chápat jenom několik lidí, protože ačkoli o Maďarsku rád kdekdo ve veřejném prostoru mluví a otírá se o něj, dělá to obvykle se znalostí věci přes překlad. A v něm se ledasco ztratí.
S hostem proto probíráme, jak se Orbán k moci dostal, jak ji upevňuje (mimo jiné díky – alespoň zpočátku – úspěšné štědré rodinné politice, díky níž maďarští občané skutečně pocítili, že se jim žije lépe). Januška vysvětluje pozadí historicky silného a u nás neznámého polsko-maďarského vztahu i to, jak fatálně do něj vstoupila a poškodila ho ruská invaze na Ukrajinu. Také na ni se řeč stočí a na to, proč Viktor Orbán zaujímá k válce za hranicemi své země takový postoj, jaký zaujímá.
Zrovna tak dojde na maďarské vztahy s Ruskem, ale připomeneme si i slavný projev předešlého maďarského premiéra Ference Gyurcsánye, v němž tvrdil, že vláda občanům jenom „lhala, lhala a lhala“.A co že má Maďarsko společného se Slovany? Inu, žije s nimi po tisíc let v těsném sousedství. Ostatně maďarština je také proto již od praslovanštiny jazykově nejvíce ovlivněna přejímkami právě ze slovanských jazyků. Aneb konečně podcast, který střední a východní Evropu probírá v souvislostech.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Skončila demokracie v Rumunsku a Francii, kde soudy znemožnily volební účast dvěma prezidentským kandidátům? „Každá ta společnost je jiná a každá ta kauze je úplně jiná,“ tvrdí Maciej Ruczaj. „Jako podobnost vnímám stále častější trend využívat prostředky výjimečného stavu v rámci politického boje.“
Tento trend má naví řadu obhájců. „Ti budou argumentovat jednak tím, že to je důkaz, že demokracie je silná, protože se umí postavit svému ohrožení. A jde i o to, že je to soudní rozhodnutí a platí zásada, že do soudů se nemluví,“ upozorňuje Jiří Peňás.
Hrozí něco podobného i u nás, kde je zatím klid? A jak bojuje demokracie proti ohrožení v Polsku?
V podcastu Echo Porada dnes diskutují Markéta Malá, Jiří Peňás, Maciej Ruczaj a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Profesionální golfistka Jana Melichová, dvojnásobná šampionka Ladies European Tour, byla hostem podcastu Pavla Štrunce. Melichová na podzim prodělala operaci ploténky a nyní tam řeší návrat na profesionální okruh. „Najednou řešíte nejen návrat, ale i to, co bude, když se to nepovede,“ říká. Náklady na sezónu se tak v jejím případě přesunuly především do oblasti fyzioterapie a rekonvalescence.„Někdy se skoro stydím říct, že se živím golfem,“ přiznává Melichová v rozhovoru a mluví o tom, že má sport v Česku komplikovanou pověst a nálepku sportu pro vyšší třídu, což podle ní může některé potenciální partnery odradit. „Pro některé firmy je to pořád sport horních deseti tisíc. Slyšela jsem to i napřímo, že se jim nechce sponzorovat něco, co považují za zábavu bohatých,“ popisuje.Sponzoring tak často závisí na tom, zda konkrétní firma nebo její klientela mají ke golfu vztah. „Naštěstí mám partnery, kteří mě podporují a věří mi,“ dodává.Kolik stojí sezóna na Ladies European Tour? Podle Melichové se může vejít do půl milionu korun, pokud si hráčka vše zařizuje sama a jede ve velmi úsporném režimu. Ale pokud to má být profesionální výkon na špičkové úrovni, s týmem a plnou přípravou, náklady se rychle šplhají přes 1,5 až 2 miliony korun ročně. „Když chci mít kolem sebe tým lidí, který mi pomáhá nejen nosit hole, ale i strategicky, je to úplně jiná liga,“ říká golfistka.
-
V této roční době, kdy se udílejí literární ceny, by se mohlo zdát, že si literatura dál udržuje společenskou relevanci. Do jejího světa ale prší Jobovy zvěsti – knižní trh se potýká s potížemi, podle průzkumů klesá schopnost publika zvládnout čtení delšího textu, spisovatele má nahradit umělá inteligence. V českém prostředí k tomu lze přičíst obvyklé stížnosti na kulturní politiku státu. Když kolega Jiří Peňás v Týdeníku Echo recenzoval nový román Jiřího Hájíčka Drak na polní cestě, jehož tématem je zánik světa českého venkova, uzavřel svůj text povzdechem, že podobný osud jako českou vesnici asi čeká i literaturu. Má literatura budoucnost? A jaká je její česká současnost? Také o tom se redaktor Týdeníku Echo a příležitostný literát Ondřej Štindl bavil se spisovatelem Davidem Zábranským, jehož deníkový román Jů a Hele loni vzbudil značný ohlas, spisovatelkou Veronikou Bendovou, jež po dvou románech loni vydala povídkovou knihu Konec sezóny na koupališti Úštěk a spisovatelkou Petru Hůlovou, jejíž zatím poslední román Nejvyšší karta vyšel v roce 2023.
-
V nejnovější epizodě podcastu Men’s Factor hostila dvojice moderátorů Hynek Čermák a Josef Toman advokátku Denisu Kartusovou, specialistku na rodinné a trestní právo. Mluvilo se o sebeobraně, obětech i složitých případech, kdy spravedlnost přichází pozdě, nebo vůbec.„Psychické násilí je podle mě horší než fyzické. Zlomí vás zevnitř,“ říká advokátka. Pachatelé často jednají promyšleně, systematicky a cíleně. Oběti postupně ztrácí sebevědomí, sociální kontakty i schopnost vnímat realitu „Bagatelizují to. I oběti samy. Často mi řeknou: ‚To nebylo nic,‘“ dodává Kartusová. „Právo chrání i lidi, kteří nechtějí být chráněni," říká advokátka a dodává, že oběti se často vrací k pachatelům, protože jsou na nich závislé emocionálně, ekonomicky nebo skrz děti. Některé dokonce nevědí, že se nacházejí v násilném vztahu. O to důležitější je role advokátů, psychologů a organizací, které umí pomoct.„Dnes máme desítky organizací, které obětem pomáhají právně, psychologicky i materiálně. Mají nárok na advokáta i psychologa zdarma,“ říká Kartusová. Zároveň ale přiznává, že systém je přetížený a vyšetřování často trvá příliš dlouho. „Někdy ještě ani nezačne trestní stíhání, a my už víme, že to dítě je v ohrožení.“
-
Dezinformace se staly součástí kulturní války, a debaty o nich jsou tudíž nelítostné i bezvýchodné. Zdá se, že lze zaujmout jen dvě předem jasně definovaná stanoviska. Buď jeden nebezpečí dezinformací prý popírá, a pak je rovnou ohrožením pro demokracii; anebo tomu pojmu přitakává, myslí si tedy, že je dobré proti nim bojovat, a v tom případě je také nebezpečím pro demokracii, protože by pak nejraději cenzuroval druhé. Do překřikování vstoupil ústavní soud, který se ve stanovisku k případu Ladislava Vrabela postavil za právo říkat nesmysly i věci třeba nebezpečné či zraňující. V nálezu dokonce čteme, že právě takové výroky si budou ochranu častěji žádat, protože spíše mohou čelit tlaku na omezování. Autorka podcastu se zaměřuje na nález, ale sleduje i širší debatu. Poukazuje na to, že sám pojem dezinformace vznikl v kontextu druhé světové války a něco z válečnictví v sobě možná dosud nese. Ostatně když se dnes řekne „dezinformace“, často se hned přejde k „boji proti dezinformacím“. Ale neměli by – alespoň filozofové – začít ne u boje, ale u dezinformacích? Ne že by nebylo možné je definovat. To je líná námitka – definovat je lze stejně dobře nebo špatně jako každý abstraktní pojem. Jiná otázka je, jestli rozumíme správně jejich příčinám. Příliš často vycházíme z toho, že lidé dezinformace jednoduše přijímají, a přitom ignorujeme ty psychologické výzkumy, které ukazují, že tak jednoduchá lidská psychologie, natož myšlení není. Lidé disponují tím, co někteří vědci nazývají „epistemickou bdělostí“. Když se bavíme o dezinformacích, najednou podceňujeme, jak obtížené je kohokoli o čemkoli přesvědčit. Proč uvažujeme o dezinformacích z takto jednostranného hlediska?
Kapitoly
I. Ochrana i pro „zraňující, znepokojující nebo šokující“ výroky [úvod až 10:35]
II. Od dezinformace šířené státem k doporučení pít savo [10:35 až 26:55]
III. Co všechno mění infodemie? [26:55 až 36:50]
IV. Logika dezinformačního boje: Nestojí na chybě? [36:50 až konec]
-
Bývalý europoslanec Jan Zahradil v podcastu Echo Pavla Štrunce otevřeně kritizuje směřování ODS pod předsedou Petrem Fialou.
Mluví o nezodpovědné kampani SPOLU pro podzimní parlamentní volby i své budoucnosti v politice. „To heslo stát na správné straně připomíná časy dávno minulé. Dělí společnost na ty správné a ty ostatní. Tak asi stojím na špatné straně,“ říká Zahradil. Podle něj jde o marketingový tah, který se sice může líbit některým voličům, ale prohlubuje příkopy.
„Připadá mi to, jako kdyby to podepisovala bývalá ČSSD se stranou zelených,“ komentuje Zahradil vizuální podobu kampaně. Ta podle něj také zakrývá nedostatek domácích témat geopolitikou. ODS prý přestává být autentická: „Značku ODS se vedení snaží nahradit značkou SPOLU. Myslím, že dojde i k formální fúzi. Je to rebranding jako u Merkelové v Německu.
“Zahradil se ale nehodlá stáhnout z veřejného prostoru. „S Motoristy budu určitě spolupracovat. Vidím v nich národní konzervatismus nové generace. Možná českou verzi trumpismu,“ říká a dodává, že podle něj se Filip Turek nakonec rozhodne ve sněmovních volbách kandidovat.
Zahradil zároveň kritizuje tvrdé vymezování vůči Andreji Babišovi. „ODS označuje opozici za hrozbu pro stát. To tady nikdy nebylo. Politika je o schopnosti domluvit se, ne o morálním pózování.“
-
Příběhy, které si vyprávíme o protektorátu, většinou líčí, jak moc jsme trpěli, jak jsme se statečně zúčastňovali záškodnických akcí a kolik lidí za odboj zaplatilo životem. Skutečnost je trochu jiná. Historikové uvádějí, že v důsledku okupace zemřelo asi tři sta tisíc občanů Československa, přibližně 260 tisíc z nich ale byli Židé, jejichž situace se od jiných obětí radikálně lišila. Asi o čtyřiceti až šedesáti tisících mrtvých lze mluvit jako o obětech protinacistického odporu a odboje. Počet kriminalizovaných, kteří přežili, byl ale několikanásobně vyšší. Německá strategie vůči Čechům byla rozdílná například oproti jejich chování v Polsku. Poláci byli vystaveni mnohem brutálnějším represím. Takových Lidic a Ležáků bylo na východ od nás desítky, spíše stovky. Válka zde byla mnohem krutější, jak ostatně líčí Timothy Snyder ve své knize Krvavé země. Češi byli pro Němce již částečně germanizovaní, a proto s námi měli jiné plány. V protektorátu se mělo vyrábět pro německou armádu. Proto se také vyráběly filmy, které měly dát zapomenout na temnou současnost a které si často užíváme dodnes – Kristián s Oldřichem Novým měl premiéru v září 1939, 1941 Burianův Přednosta stanice, 1939 Eva tropí hlouposti s Natašou Gollovou.
-
V sobotu 15. března proběhlo v Bělehradě zřejmě největší protestní shromáždění v historii Srbska. O protestu v živém přenosu informovala největší světová média, věděl o něm doslova každý. Ostatně podle odhadů se v srbské metropoli sešel milion lidí. I proto se očekávalo, že demonstrace vyústí v otevřený střet s ozbrojenými složkami a podporovateli vládnoucího režimu. K tomu ale nedošlo, stalo se něco jiného. Patnáctiminutové pietní ticho za oběti tragédie pádu střechy hlavního nádraží v Novém Sadu, k němuž došlo loni 1. listopadu, narušila podivná tlaková vlna, patrně výstřel z nějaké v Srbsku zakázané zbraně. Spekuluje se o zvukovém dělu, v následujících dnech by mělo proběhnout nezávislé zahraniční vyšetřování. Jak a proč k tomu došlo? Jak se situace vyvíjí dál? O tom v další epizodě svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované hovoří bratři Jakub & Lukáš Novosadovi.
Úvod epizody vysvětluje příčiny občanské nespokojenosti v Srbsku, která pod vedením dobře organizovaného studentského hnutí v uplynulých měsících přerostla v největší protesty v historii země. Jakub popisuje tento v Evropě nevídaný fenomén, přibližuje cíle a motivace demonstrantů i neschopnost vládnoucího režimu adekvátně reagovat. Následně se sourozenci zabývají průběhem přelomového protestního shromáždění z 15. března a rozebírají spekulace o užití sonické zbraně na pokojné a tiše stojící demonstranty. Záběry z Ulice Kralja Milana, kde se protestující občané zničehonic panicky rozestoupili, obletěly svět. Vysvětlení onoho okamžiku provázejí různé, mnohdy až konspirační teorie. Jak jej vysvětlují srbští politici? Jakub detailně přibližuje údajný plán, jehož cílem mělo být vyvolat krveprolití a umožnit vládě vyhlásit nouzový stav, i způsob, jak se tomu studentům podařilo zabránit.
V druhé části se bratři probírají zahraniční reakce i aktuální vývoj v srbské společnosti, která se stále výrazněji v protestech angažuje jako celek, dokonce vznikají paralelních občanské lokální samosprávy. Mezi lidmi také sílí vztek na členy a politiky dominantní Srbské pokrokové strany, neodmyslitelně spojené s prezidentem Aleksandarem Vučićem. Může stávající atmosféra vyústit v občanskou válku? Jak se k situaci staví policie? A kam zmizeli odpůrci protestů, kteří více než týden stanovali u srbského prezidentského paláce? Mají demonstranti podporu v okolních zemích, respektive daří se studentskému hnutí rozšiřovat i za hranice Srbska? A čím prezident Vučić vytočil Makedonce, že organizují své vlastní demonstrace?
Aneb konečně podcast, který vysvětluje slovanské věci tak zblízka, jako nikdo jiný v Česku.
-
Opakuje se zjištění, že Česko je dostupností bydlení na jednom z nejhorších míst v EU. Poptávka po nových bytech silně převyšuje nabídku, pomalý povolovací proces, normy a regulace vše prodlužují a zvyšují náklady, a Češi si tak na nákup průměrného bytu musí ušetřit zhruba 13,3 hrubého ročního platu. Je situace opravdu tak beznadějná? V Salonu diskutují šéf EP Real Estate Petr Palička, ředitel Raiffeisen stavební spořitelny Pavel Čejka, hlavní ekonom skupiny DRFG Martin Slaný a poslanec za ODS a člen podvýboru pro bytovou politiku a výstavbu Vojtěch Munzar.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Začínají předvolební kampaně. Ano se drží zpátky, Spolu sází na zahraniční politiku, antibabiše a reflexní zelenou barvu. „Na Twitteru se o novém zbarvení Spolu mluví hodně, ale přinese to i voliče?“ ptá se Pavel Štrunc. A za bukem číhá STAN. „Přitom je to nejproradnější strana. Bez programu, půjdou do koalice s kýmkoliv, jsou bezpáteřní,“ říká Dalibor Balšínek.
„Někteří lidé z Ano by rádi jeli víc protrumpovskou linii a Andrej Babiš takové projevy brzdí, protože vycítil, že by jim to mohlo nějaké hlasy ubrat,“ říká Daniel Kaiser. Dochází Kateřině Konečné dech? A dostane se Okamura do Sněmovny pohodlně, ač jde do voleb ve falešné koalici menších stran?
Bude, nebo nebude mít Česko levnou elektřinu z jádra? A co vás čeká v novém pořadu Pavla Štrunce.
Na Echo Poradě diskutovali Markéta Malá, Daniel Kaiser, Pavel Štrunc a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
- Laat meer zien
