Afleveringen
-
Vzpomínky se čas od času vrátí. I když jim bráníte. Tahle se mu vrátila už po několikáté. Pochodovali tehdy jarním večerem s malou jednotkou osmi mužů. Byl ještě tak mladý. Život se kolem něj míhal a mizel jako plátno pod tahy černým smutným štětcem.
-
Noční můry si normálně nechává pro sebe. Chce se jich nabažit, chce aby si na něm vyzkoušely veškeré špinavé triky, všechno své zastrašování, aby se na ně mohl připravit.
-
Zijn er afleveringen die ontbreken?
-
Ráno ho přivítá stejně jako zem, na kterou včera vysílený padl, jen teď leží v měkké posteli. Dlouho mu trvalo zvyknout si na usínání v něčem tak měkkém a pohodlném. Jeho starou postelí byla chladná zem, nebo hlína a kabát.
-
Návrat domů má z nějakého důvodu pro něj podivnou pachuť. Počasí je nevlídné a vzduchem se nese napětí, stejné jaké bývá před bouřkou.
-
Je tu dusno a on má pocit, že tady nemá co dělat. Poslední dobou se snaží od lidí držet dál. Má za sebou několik špatných rozhodnutí a zbrklých slov. Nechce tu být, protože cítí jejich pohledy teď ještě víc, a ještě víc odsuzující.
-
Vidět jen ticho a klid. Vnímat vůni lesa a zapomenout, že se někdy připletl mezi lidi a jejich spory. Jejich nemoci.
-
Nenávidí pohřby. Člověk zemře, jeho nejbližší si projdou tím vším smutkem, a pak přijde den, kdy je jim vše ještě jednou zabodnuto do srdce jako chladný trn.
-
Od té doby zahrady chřadnou a stromy umírají. Má pocit, že poslední roky jsou zde jako jeden dlouhý a smutný podzim.
-
Když skončil ten odporný vír krvavých událostí a prázdných ztrát, který byl nazýván válkou, neměl kam jít.